1 VSOL 82/2013-B-121
KSBR 24 INS 4979/2008 1 VSOL 82/2013-B-121

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužníka MIPL, spol. s r.o., se sídlem Uherský Brod, Šumická 2325, PSČ 688 01, IČ: 47911034, za účasti Krajského státního zastupitelství v Brně, se sídlem Brno, Mozartova 3, PSČ 601 52, o návrhu dlužníka na vydání předběžného opatření, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24.1.2013, č.j. KSBR 24 INS 4979/2008-B-106,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně dle § 82 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), zamítl návrh dlužníka na nařízení předběžného opatření, jímž by soud zakázal provedení dražby dobrovolné, vyhlášené obchodní společností Dražební společnost MORAVA s.r.o., IČ: 26275953, dražební vyhláškou č. 473-DD/12 ze dne 27.12.2012, na návrh insolvenčního správce dlužníka Mgr. Jiřího Ostravského, jejímž předmětem jsou nemovitosti, věc movitá, ochranné známky a pohledávky, specifikované v uvedené dražební vyhlášce.

V odůvodnění rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že předběžným opatřením nařízeným v insolvenčním řízení, které insolvenční zákon neřadí mezi ta, jež je možné vydat i při výkonu dohlédací činnosti, nelze uložit insolvenčnímu správci zákaz zpeněžovat majetek náležející do majetkové podstaty dlužníka, neboť o takovém zákazu je insolvenční soud oprávněn rozhodnout pouze v rámci výkonu dohlédací činnosti dle § 10 písm. b) a § 11 IZ. Proto nelze vyhovět návrhu na nařízení předběžného opatření dle § 74 a násl. o.s.ř. Na podporu závěru o tom, že zpeněžování majetku náleží do dohlédací činnosti insolvenčního soudu, soud prvního stupně odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.1.2010, sp. zn. 29 NSČR 37/2009, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 10, ročník 2010, pod č. 158, a dále odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31.3.2005, sp. zn. 1 Ko 97/2005 a ze dne 20.2.2008, sp. zn. 15 Cmo 24/2008, vydaná v konkursních věcech s tím, že tato rozhodnutí jsou použitelná i v insolvenčním řízení a v incidenčních sporech. V těchto rozhodnutích je formulován a odůvodněn závěr, že správci konkursní podstaty nelze uložit předběžným opatřením takovou povinnost, která podléhá výkonu dohlédací činnosti konkursního soudu a správci konkursní podstaty nelze zakázat zpeněžit majetek, který je předmětem vylučovací žaloby, neboť takové rozhodnutí náleží konkursnímu soudu v rámci jeho dohlédací činnosti. Soud prvního stupně pro úplnost dodal, že proti postupu insolvenčního správce při zpeněžování majetku náležejícího do majetkové podstaty dlužníka veřejnou dražbu nemá žádných námitek, neboť s tímto způsobem zpeněžení vyjádřil souhlas věřitelský výbor i zajištěný věřitel, jež má být z tohoto majetku uspokojen.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, jímž se domáhal jeho změny tak, že bude předběžné opatření nařízeno, případně zrušení napadeného usnesení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dlužník namítal, že selhala dohlédací činnost soudu, neboť jinak by soud prvního stupně nemohl v rozporu s obsahem spisu konstatovat, že věřitelský výbor i zajištěný věřitel souhlasili s provedením dražby. Poukazoval na ustanovení § 58 odst. 2, § 287 odst. 2 IZ a na ustanovení § 7 vyhl. č. 311/2007 Sb. a namítal, že věřitelský výbor se ke schválení smlouvy o provedení dražby vůbec nesešel, jeho členům nebyl ani předložen návrh usnesení ke schválení smlouvy o provedení dražby a souhlas se smlouvou o provedení dražby vyslovili pouze dva ze tří členů věřitelského výboru a smlouva o provedení dražby tak nenabyla účinnosti. Část předmětu dražby (pohledávky z obchodního styku dlužníka) navíc byla zahrnuta do dražby až 21.12.2012 a tudíž členové věřitelského výboru nemohli být s předmětem dražby včas seznámeni. Insolvenční správce navíc neocenil automobil a pohledávky, a proto tato aktiva nemohou být předmětem dražby. Nadto pohledávky měl správce především vymáhat. Cena nemovitostí zahrnutých do dražby by byla podstatně vyšší, kdyby insolvenční správce vyčkal výmazu věcného břemene vážícího se k těmto nemovitostem z katastru. Provedením dražby může být znemožněn výkon některých rozhodnutí a v tomto směru odkázal na čl. III. návrhu na nařízení předběžného opatření. V závěru odvolání uvedl, že je nucen poukázat na možnou podjatost soudkyně soudu prvního stupně s tím, že již dříve podal žalobu pro zmatečnost z důvodu trestného činu soudkyně, a to ve věci vedené u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 13 VSOL 112/2012, když soud přehlíží zjevné nezákonnosti popsané v odvolání a zjevnou majetkovou újmu, která dlužníku hrozí.

Odvolací soud usnesením ze dne 25.2.2013, č.j. KSBR 24 INS 4979/2008, 1 VSOL 82/2013-B-115, vyzval dlužníka, aby ve lhůtě tří dnů od doručení usnesení odstranil vadu odvolání tak, aby jednoznačně uvedl, zda v odvolání uplatňuje námitku podjatosti soudkyně Mgr. Evy Krčmářové a v kladném případě aby tuto námitku doplnil s poučením, jak má být námitka podjatosti doplněna a s poučením o následcích pro případ, že dlužník výzvě soudu nevyhoví (§ 43 odst. 2 o.s.ř.). Na tuto výzvu dlužník nereagoval a námitku podjatosti nedoplnil.

Podle § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že soud prvního stupně usnesením ze dne 9.3.2009, č.j. KSBR 24 INS 4979/2008-A-55, zjistil úpadek dlužníka MIPL, spol. s r.o., a toto usnesení bylo potvrzeno rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25.6.2009, č.j. KSBR 24 INS 4979/2008, 2 VSOL 126/2009-A-72. Usnesením ze dne 27.4.2009, č.j. KSBR 24 INS 4979/2008-B-6 byl na majetek dlužníka prohlášen konkurs. Dne 18.1.2013 byl soudu prvního stupně doručen návrh dlužníka na vydání předběžného opatření výše uvedeného znění s odůvodněním, že provedením dražby majetku dlužníka dne 31.1.2013 hrozí majetkové podstatě vznik škody velkého rozsahu, neboť má být prodán celý podnik dlužníka, ovšem po jednotlivých položkách, za extrémně nízkou cenu 9.220.000 Kč. V elektronickém insolvenčním spise není o této dražbě žádná informace, takže věřitelé ani veřejnost nejsou s dražbou seznámeni. Dražbou má být vyveden z majetkové podstaty téměř celý majetek dlužníka, přičemž není jediný důvod majetkovou podstatu rozprodávat, neboť žádná z věcí nepodléhá zkáze ani nehrozí její zničení či znehodnocení. Pro věřitele je výhodnější majetkovou podstatu nerozprodávat a inkasovat do podstaty plnění za užívání nemovitostí, podniku dlužníka a plnění z pohledávek a dalších majetkových aktiv. Insolvenční správce si nemůže zjednodušovat své povinnosti tím, že prodá vše en bloc v dražbě za pochybnou cenu (když za 4 roky neučinil jedinou inzerci na prodej podniku dlužníka); a kdyby řádně spravoval majetkovou podstatu, získal by do podstaty plnění ve výši několikanásobku vyvolávací ceny v dražbě, aniž by majetkovou podstatu zcizil. Dlužník namítal, že bylo manipulováno s oceněním jednotlivých položek a podrobně se vyjádřil k rozporům v ocenění pohledávek, nemovitostí, ochranných známek a movitých věcí zapsaných do majetkového podstaty. Poukázal dále na probíhající řízení, která mohou mít vliv na závěr o tom, že prodej majetkové podstaty není nutný a je dokonce nezákonný. Mimo jiné poukazoval na řízení vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 39 (40) ICm 14880/2012, v němž je řešena žaloba pro zmatečnost s tím, že bylo-li by insolvenční řízení shledáno zmatečným, byl by prodej majetku z majetkové podstaty nevratný. Dlužník vyjádřil názor, že insolvenční správce se snaží prodat majetek co nejrychleji, aby tak učinil ještě před právní mocí rozhodnutí o zmatečnostní žalobě. Poté soud prvního stupně ve věci rozhodl napadeným usnesením.

Podle ustanovení § 82 IZ, předběžné opatření v insolvenčním řízení může insolvenční soud nařídit i bez návrhu, nestanoví-li zákon jinak. Navrhovatel předběžného opatření, které by insolvenční soud mohl nařídit i bez návrhu, není povinen složit jistotu. Povinnost složit jistotu jako navrhovatel předběžného opatření nemá dlužník (odstavec 1). Předběžným opatřením může insolvenční soud v době do rozhodnutí o insolvenčním návrhu také a) ustanovit předběžného správce, b) omezit z důvodů hodných zvláštního zřetele způsobem stanoveným v předběžném opatření některý z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení uvedených v § 109 odst. 1 písm. b) a c), neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů, nebo c) uložit insolvenčnímu navrhovateli, který není zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka vůči dlužníkovi nespočívá pouze v pracovněprávních nárocích, aby složil jistotu k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by dlužníku vznikla nedůvodným zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu (odstavec 2). Neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů, může insolvenční soud z důvodů hodných zvláštního zřetele předběžným opatřením rovněž a) udělit souhlas se započtením vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele v době trvání moratoria, nebo b) udělit souhlas se započtením vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele i po okamžiku zveřejnění návrhu na povolení reorganizace v insolvenčním rejstříku, anebo c) zakázat pro určité případy nebo na určitou dobu započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele ( odstavec 3).

Nutno přisvědčit soudu prvního stupně v závěru o tom, že v rámci své činnosti insolvenční správce zpeněžuje majetek patřící do majetkové podstaty dlužníka, a že případný zákaz zpeněžení takového majetku by insolvenční soud ve vztahu k insolvenčnímu správci musel řešit postupem dle ustanovení § 10 písm. b), § 11 odst. 1 IZ, tj. při výkonu dohlédací činnosti, při kterém insolvenční soud rozhoduje o záležitostech, které se týkají průběhu insolvenčního řízení, činí opatření potřebná k zajištění jeho účelu a ukládá povinnosti, týkající se činnosti jednotlivých subjektů řízení. K tomu odvolací soud shodně se soudem prvního stupně odkazuje na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 1 Co 97/2005 ze dne 31.3.2005 (publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod publikačním číslem 75/2008), ve kterém je formulován a odůvodněn závěr, že správci konkursní podstaty nelze uložit předběžným opatřením takovou povinnosti, která podléhá výkonu dohlédací činnosti konkursního soudu podle ustanovení § 12 zákona č. 328/1991 Sb., ve znění účinném do 31.12.2007 (zákona o konkursu a vyrovnání). Byť se jedná o rozhodnutí týkající se výkladu zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31.12.2007, lze toto rozhodnutí aplikovat i při výkladu insolvenčního zákona, a to při výkladu ustanovení § 11 odst. 1 IZ upravujícího obdobně výkon dohlédací činnosti insolvenčního soudu. Z tohoto důvodu tedy nelze dle ustanovení § 82 odst. 1 insolvenčního zákona a nařídit navrhované předběžné opatření.

Z důvodů shora uvedených proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

Pokud se odvolatel domnívá, že insolvenční soud při plnění své dohlédací činnosti pochybil, pak se jako poškozený může domáhat vůči státu nároku na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem, případně uplatnit nárok na náhradu škody proti insolvenčnímu správci v případě, že pochybil insolvenční správce při plnění svých povinností.

Námitkou podjatosti soudkyně Mgr. Evy Krčmářové se odvolací soud nezabýval, neboť tuto námitku přes výzvu odvolacího soudu dlužník nedoplnil, a proto se k ní dle ustanovení § 43 odst. 2 o.s.ř. nepřihlíží.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné (§ 238 odst. 1, písm. g/ o.s.ř.)

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a insolvenčnímu správci se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 27. března 2013

Za správnost vyhotovení : JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu