1 VSOL 818/2015-A-55
KSBR 38 INS 3132/2014 1 VSOL 818/2015-A-55

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužnice Marty anonymizovano , anonymizovano , bytem Zlín, Lámanisko 5345, PSČ 760 01, o insolvenčním návrhu věřitele ZH invest, spol. s r.o., IČ: 28422856, se sídlem Praha 9, Libeň, Drahobejlova 2215/6, PSČ 190 00, zastoupeného Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem Příbram III., Na Flusárně 168, PSČ 261 01, k odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25.6.2015, č.j. KSBR 38 INS 3132/2014-A-39

t a k t o:

I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku I. p o t v r z u j e .

II. Ve výroku II. se usnesení soudu prvního stupně zrušuje a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně rozhodl mimo jiné o úpadku dlužnice podle ustanovení § 136 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ) a na majetek dlužnice prohlásil konkurs podle ustanovení § 148 odst. 1 IZ (výrok II.). V odůvodnění uvedl, že dlužnice je v úpadku, neboť má nejméně 9 věřitelů, a to insolvenčního navrhovatele ZH invest spol. s r.o., IČ: 28422856, Finanční úřad pro Zlínský kraj,

RWE Energie, s.r.o., IČ: 49903209, Total Brokers a.s., IČ: 27379345, Okresní správu sociálního zabezpečení Zlín, Jednotu, spotřební družstvo ve Zlíně, IČ: 0032255, Českou republiku-Okresní soud ve Zlíně, MANAG, a.s., IČ: 47906898, První zlínskou realitní spol. s r. o., IČ: 18757511, vůči nimž má peněžité závazky po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti ve výši nejméně 2.994.315,77 Kč, které není schopna plnit, což vyplývá z toho, že je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti. Dlužnice rovněž nesplnila povinnost předložit seznamy uvedené v ustanovení § 104 odst. 1, kterou jí soud uložil. S rozhodnutím o úpadku spojil prohlášení konkursu na její majetek, neboť návrh na povolení reorganizace, a ani návrh na povolení oddlužení dlužnice nepodala.

Proti tomuto rozhodnutí podala dlužnice včas odvolání, ve kterém pouze uvedla, že v současné době bude podepsána smlouva o poskytnutí půjčky, která pokryje pohledávky věřitelů a pohledávky tak budou uhrazeny, přičemž daný způsob více než ostatní vystihuje sanační způsob řešení dlužníkova úpadku. Navrhovala, aby odvolací soud rozhodnutí soudu, kterým byl prohlášen konkurs na její majetek zrušil.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, § 212a o.s.ř.), a po jednání ve věci dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Odvolací soud projednal odvolání dlužnice v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. v její nepřítomnosti, neboť předvolání k jednání, jí bylo doručeno dne 19.8.2015 a dlužnice se k tomuto jednání bez včasné a důvodné omluvy nedostavila. Den před jednáním sice žádala o odročení jednání ze zdravotních důvodů, ale na výzvu odvolacího soudu a poučení o následcích podle ustanovení §101 o.s.ř. tento důvod nedoložila, takže její omluvu nepovažoval za včasnou a ani důvodnou.

Podle ustanovení § 101 odst.3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

Podle ustanovení § 7 IZ, ve znění účinném od 1.1.2014, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je občanský soudní řád ve znění účinném od 1.1.2014.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly, přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ ).

Z obsahu předloženého spisu vyplývá, že věřitel ZH invest spol. s r.o., IČ: 28422856 (dále jen insolvenční navrhovatel ), se návrhem ze dne 4.2.2014, doručeným soudu dne 7.2.2014, domáhal rozhodnutí o úpadku dlužnice Marty anonymizovano a navrhoval, aby její úpadek byl řešen prohlášením konkursu, popřípadě povolením oddlužení. V návrhu uvedl, že má vůči dlužnici vykonatelnou pohledávku přiznanou rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 11.11.2009, č.j. 28C 238/2009 ve výši 1.164.246,10 Kč s příslušenstvím, splatnou 17.1.2010, která je po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti. Dále v návrhu označil dalších 7 věřitelů, vůči nimž má dlužnice dluh déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, který neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Soud prvního stupně usnesením ze dne 25.2.2014, č.j. KSBR 38 INS 3132/2014-A-5 dlužnici vyzval, aby se ve lhůtě do 15 dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí písemně vyjádřila k insolvenčnímu návrhu a připojila listinné důkazy, jichž se dovolává. V poučení pak mimo jiné uvedl, že podá-li insolvenční návrh na dlužníka jiná osoba, může dlužník podat návrh na povolení oddlužení nejpozději do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu dlužníku (§ 390 odst. 1 IZ) . Tato výzva společně s insolvenčním návrhem byla dlužnici doručena do vlastních rukou dne 14.3.2014. Dlužnice reagovala sdělením, že v současné době je vyřizována hypotéka na zaplacení pohledávky navrhovatele insolvenčního řízení. Z úvěru bude hrazena pohledávka věřitele První zlínské realitní spol. s r. o., věřitele Total Brokers a.s. a Okresní správy sociálního zabezpečení Zlín. K dalším věřitelům uvedla, že dluh vůči Telefonice Czech republic a Jihomoravské plynárenské a.s. již uhradila, dluh vůči Finančnímu úřadu ve Zlíně je hrazen splátkami a částka na zaplacení dluhu vůči Mgr. Kateřině Šimkové je zablokována na účtu dlužníka a přeposlána exekutorovi. Navrhovala, aby byl insolvenční návrh odmítnut. Dalším usnesením ze dne 1.4.2014, č.j. KSBR 38 INS 3132/2014-A-7 byla dlužnice vyzvána, aby ve lhůtě do 10 dnů ode dne doručení tohoto usnesení předložila soudu seznam majetku, seznam závazků a seznam zaměstnanců s poučením o jejich náležitostech, jakož i o tom, že nesplní-li dlužnice povinnost předložit seznamy, má se za to, že není schopna plnit své peněžité závazky (§ 3 odst. 2 písm. d/ IZ). K projednání insolvenčního návrhu bylo nařízeno jednání, ke kterému se dlužnice bez omluvy nedostavila, takže bylo jednáno v její nepřítomnosti a rozhodnuto odvoláním napadeným usnesením.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil-li povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 104 odst.1 IZ podá-li insolvenční návrh dlužník, je povinen k němu připojit a) seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (dále jen seznam majetku ), b) seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (dále jen seznam závazků ), c) seznam svých zaměstnanců, listiny, které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek.

Podle ustanovení § 131 IZ skutečnosti, na jejichž základě insolvenční soud rozhoduje, musí být v rámci projednání insolvenčního návrhu osvědčeny.

Podle ustanovení § 136 odst. 1 IZ insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Podle ustanovení § 141 odst. 1 IZ proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu dlužníka není odvolání přípustné. Proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu věřitele se může odvolat pouze dlužník; odvoláním však lze namítat pouze to, že rozhodnutí o úpadku nemělo být vydáno proto, že úpadek není osvědčen, nebo proto, že tomu brání překážka stanovená v tomto zákoně. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží.

Podle ustanovení § 141 odst. 2 IZ, je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel v průběhu odvolacího řízení ztratil způsobilost být účastníkem řízení.

Ze shora citovaného ustanovení § 141 IZ vyplývá, že dlužník v odvolání proti rozhodnutí o úpadku již může napadat pouze to, že rozhodnutí o úpadku nemělo být vydáno, protože se objektivně ve stavu úpadku nenachází. Odvolací soud v průběhu odvolacího řízení tedy na základě odvolání dlužníka tvrdícího, že úpadek nebyl osvědčen, nebo namítajícího překážky bránící v rozhodnutí o úpadku, posuzuje skutkový stav ke dni vydání rozhodnutí insolvenčního soudu jako soudu prvního stupně z pohledu osvědčení úpadku. V důsledku toho odvolací soud může provést zjišťování na základě skutečností existujících v okamžiku rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci úpadku dlužníka a potvrdit správnost vydaného rozhodnutí o úpadku dlužníka i za situace, že insolvenční soud prvního stupně nesprávně posoudil pohledávku insolvenčního navrhovatele. Došlo-li ke skutečnostem, jež nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, v odvolacím řízení se k nim nepřihlíží, skutkový stav se tedy posuzuje zásadně k okamžiku rozhodování insolvenčního soudu, jako soudu prvního stupně, jenž posuzoval daný stav ve vztahu k úpadku dlužníka. V rámci odvolacího řízení tak již dlužník nemůže namítat absenci aktivní legitimace insolvenčního navrhovatele k podání insolvenčního návrhu. Pokud odvolací soud dojde k závěru, že pohledávka věřitele podávajícího insolvenční návrh není osvědčena či je osvědčena, avšak není splatná, není to důvodem pro zrušení nebo změnu rozhodnutí o úpadku za předpokladu, že úpadek dlužníka jinak osvědčen v odvolacím řízení byl (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.10.2010 sp. zn. KSÚL 69 INS 2347/2008, 29 NSČR 24/2009, které je veřejnosti přístupné na stránkách www.nsoud.cz).

V posuzované věci dlužnice v odvolání netvrdila, že úpadek nebyl osvědčen, a ani netvrdila, že jsou zde překážky bránící v rozhodnutí o úpadku. Pouze namítala, že dluh vůči insolvenčnímu navrhovateli, jakož i dalším věřitelům uhradí z úvěru, který si pro tento účel vyřizuje, což tvrdila již ve vyjádření k insolvenčnímu návrhu. Naopak existenci dluhů vůči minimálně dvěma věřitelům, které jsou déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, a které neplní déle než 3 měsíce po lhůtě splatnosti, v řízení před soudem prvního stupně a ani v odvolání nezpochybňovala.

Skutkový stav k okamžiku rozhodování insolvenčního soudu jako soudu prvního stupně byl takový, že byly osvědčeny dluhy vůči nejméně devíti věřitelům, vůči nimž má dlužnice peněžité závazky po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti ve výši nejméně 2.994.315,77 Kč, které neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti. Navíc dlužnice na výzvu soudu ani nepředložila řádné seznamy (§ 104 odst. 1 věta IZ), a tím byla založena vyvratitelná domněnka její neschopnosti platit své splatné závazky (§ 3 odst. 2, písm. d/ IZ).

Nejvyšší soud ČR sjednotil rozhodovací praxi soudů v insolvenčních věcech co do posuzování otázky, zda je dlužník ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1, 2 IZ v úpadku ve formě platební neschopnosti, např. v usnesení ze dne 27.1.2010, sen. zn. 29 NSČR 1/2008, uveřejněném pod č. 96/2010 Sbírky rozhodnutí a stanovisek, jakož i v usnesení ze dne 20.5.2010, sen. zn. 29 NSČR 22/2009, dostupné na www.nsoud.cz, a zde vysvětlil, že znak (ne) schopnosti dlužníka plnit peněžité závazky, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1, písm. c/ IZ), může být již v rovině rozhodných skutečností obsažených v insolvenčním návrhu uplatněn tvrzením, z něhož lze usuzovat na některou z vyvratitelných domněnek obsažených v § 3 odst. 2 IZ. K tomu dodal, že nebyly-li takové domněnky v průběhu insolvenčního řízení dlužníkem vyvráceny, pak osvědčují dlužníkovu neschopnost platit své splatné závazky (znak uvedený v § 3 odst. 1, písm. c/ IZ). V rozhodnutí ze dne 1.3.2012, sen. zn. 29 NSČR 38/2010-A-62, uveřejněném pod č. 83/2012

Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, formuloval a odůvodnil závěr, že dlužník vyvrátí domněnku své platební neschopnosti ve smyslu § 3 odst. 2 IZ, jakmile v insolvenčním řízení osvědčí nebo prokáže schopnost uhradit všechny splatné závazky těch věřitelů, jež má insolvenční soud pro účely rozhodnutí o věřitelském insolvenčním návrhu za osvědčené. Pro insolvenční řízení je plně uplatnitelná i teze (kterou Nejvyšší soud zformuloval pro konkursní poměry podle zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.1.2012, sp.zn. 29 Cdo 4462/2011), že věřitel, jenž svou pohledávku vůči dlužníku může vzhledem k majetkovým poměrům dlužníka bez obtíží vydobýt výkonem rozhodnutí (exekucí), nemůže uspět s insolvenčním návrhem. V rozhodnutí ze dne 2.12.2010, sen. zn. 29 NSČR 10/2009, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek pod č. 80/2011, formuloval a odůvodnil závěr, že není-li dlužník schopen využít pohledávky, které má za svými dlužníky, k úhradě svých závazků, nepřihlíží se při úvaze o tom, zda dlužník je ve smyslu ust. § 3 odst. 1 a 2 IZ v úpadku ve formě platební neschopnosti, ani k výši těchto pohledávek. V usneseních ze dne 27.10.2011, sen. zn. 29 NSČR 36/2009 a ze dne 30.11.2011, sen. zn. 29 NSČR 23/11, dostupných na www.nsoud.cz. Odkázal na R 80/2011 a dále zdůraznil, že zmíněná teze má zcela zjevně obecnou platnost i ve vazbě na jiný majetek dlužníka, jenž by měl či mohl být využit k uhrazení pohledávek dlužníkových věřitelů. Tento závěr, který Nejvyšší soud zformuloval již v konkursních souvislostech při výkladu § 1 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (srov. usnesení ze dne 24.9.2003, sp.zn. 29 Odo 564/2001, uveřejněné pod č. 83/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) se plně prosadí i při zkoumání dlužníkovy platební neschopnosti podle ust. § 3 odst. 1 a 2 IZ. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 26.10.2010, sen. zn. 29 NSČR 17/2009, uveřejněném pod č. 51/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek uzavřel, že nevyvrátí-li dlužník v průběhu insolvenčního řízení o insolvenčním návrhu věřitele některou z vyvratitelných domněnek dlužníkovy platební neschopnosti plynoucí z ust. § 3 odst. 2, písm. b) a d) IZ, je tím ve smyslu § 3 odst. 1, písm. c) IZ osvědčena dlužníkova neschopnost platit své splatné závazky. Případný poukaz dlužníka na soupis majetkové podstaty domněnku jeho platební neschopnosti založenou prostřednictvím ust. § 3 odst. 2, písm. c) a d) IZ nevyvrací.

Novou skutečností, která ve smyslu ustanovení § 141 odst. 1 poslední věty IZ není způsobilá ovlivnit správnost rozhodnutí o úpadku je v případě, že nastala po vydání rozhodnutí o úpadku, také skutečnost, která přivodila zánik pohledávky insolvenčního navrhovatele nebo některého z dalších (nebo i všech) věřitelů (splnění dluhu, započtení, prekluze). Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží.

Promítnuto na poměry projednávané věci odvolací soud konstatuje, že dlužnice ani netvrdila, natož osvědčila či prokázala, že je schopna uhradit všechny splatné závazky těch věřitelů, jež má insolvenční soud pro účely rozhodnutí o věřitelském insolvenčním návrhu za osvědčené, takže nevyvrátila domněnku své platební neschopnosti ve smyslu § 3 odst. 2 IZ.

Ze shora uvedeného vyplývá, že soud prvního stupně zcela správně uzavřel, že dlužnice je v úpadku, když má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1, písm. a/ a b/ IZ) a tyto závazky není schopna plnit, neboť je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2, písm. b/ IZ) a navíc ani nesplnila povinnost předložit seznamy uvedené v ustanovení § 104 odst. 1 IZ, kterou jí insolvenční soud uložil.

Dále odvolací soud přezkoumal rozhodnutí o způsobu řešení úpadku dlužnice konkursem a konstatuje, že toto rozhodnutí je předčasné, a to z důvodů níže rozvedených.

Podle ustanovení § 390 odst. 1 insolvenčního zákona návrh na povolení oddlužení musí dlužník podat spolu s insolvenčním návrhem. Podá-li insolvenční návrh jiná osoba, lze návrh na povolení oddlužení podat nejpozději do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu dlužníku; o tom musí být dlužník při doručení insolvenčního návrhu poučen.

Z dikce ustanovení § 390 odst. 1 věty druhé části za středníkem insolvenčního zákona, podle něhož musí být dlužník, jenž není insolvenčním navrhovatelem, při doručení insolvenčního návrhu poučen o možnosti navrhnout řešení svého úpadku oddlužením, vyplývá, že lhůta k podání návrhu na povolení oddlužení počíná běžet za současného splnění dvou předpokladů; věřitelem podaný insolvenční návrh byl doručen dlužníku a dlužníku se dostalo poučení, že v zákonem určené třicetidenní lhůtě (v poučení uvedené) může podat návrh na povolení oddlužení.

Jinak řečeno, dlužníku, jemuž se dostalo řádného poučení o možnosti podat návrh na povolení oddlužení ještě před doručením věřitelského insolvenčního návrhu, začne běžet třicetidenní lhůta k tomuto úkonu určená zákonem až ode dne doručení insolvenčního návrhu. Dlužníku, jemuž byl doručen věřitelský insolvenční návrh, aniž se mu současně dostalo řádného poučení o možnosti podat návrh na povolení oddlužení, pak začne běžet třicetidenní lhůta k tomuto úkonu určená zákonem až ode dne, kdy se mu dostane řádného poučení. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.6.2012, sen. zn. KSPL 27 INS 5504/2011 29 NSČR 39/2012-B-27, ve kterém formuloval a odůvodnil závěr, že povinnost insolvenčního soudu poskytnout dlužníku, který není insolvenčním navrhovatelem, při doručení věřitelského insolvenčního návrhu poučení o možnosti podat v zákonem stanovené lhůtě návrh na povolení oddlužení není splněna pouhou citací ustanovení § 390 odst. 1 insolvenčního zákona, obsaženou mezi jinými ustanoveními insolvenčního zákona v odůvodnění výzvy k předložení seznamů dle ustanovení § 104 odst. 1 insolvenčního zákona a k vyjádření k insolvenčnímu návrhu. Povinnost poskytnout dlužníku, který není insolvenčním navrhovatelem, poučení o možnosti podat návrh na povolení oddlužení, lze splnit např. poučením, podle kterého: Dlužník, který není podnikatelem a který má za to, že splňuje podmínky pro řešení svého úpadku oddlužením ve smyslu ustanovení § 389 a násl. insolvenčního zákona, může podat do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu na předepsaném formuláři, jenž je k dispozici na webových stránkách Ministerstva spravedlnosti, návrh na povolení oddlužení. Později podaný návrh na povolení oddlužení insolvenční soud odmítne . Současně v tomto rozhodnutí odkázal na usnesení Nejvyšší soudu ze dne 23. března 2011, sen. zn. 29 NSČR 12/2011, uveřejněné pod číslem 110/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen "R 110/2011"), ve kterém formuloval a odůvodnil závěr, že opravný prostředek (odvolání, dovolání, žaloba pro zmatečnost) směřující proti rozhodnutí insolvenčního soudu o prohlášení konkursu na majetek dlužníka může uspět jen tehdy, jsou-li jeho prostřednictvím zpochybněny předpoklady pro vydání rozhodnutí o prohlášení konkursu, k nimž patří předchozí vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka a závěr, že dlužníkův úpadek nelze řešit některým ze sanačních způsobů (reorganizací či oddlužením), případně závěr, že namísto přijetí rozhodnutí o způsobu řešení dlužníkova úpadku (ve smyslu § 4 odst. 2 insolvenčního zákona) mělo být vydáno rozhodnutí o tom, že dlužník není v úpadku (§ 158 insolvenčního zákona).

Promítnuto na poměry projednávané věci odvolací soud uzavírá, že dlužnice nebyla řádně poučena o možnosti podat návrh na povolení oddlužení, neboť soud prvního stupně v usnesení ze dne 25.2.2014, č.j. KSBR 38 INS 3132/2014-A-5 dlužnici vyzval, aby se ve lhůtě do 15 dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí písemně vyjádřila k insolvenčnímu návrhu a připojila listinné důkazy, jichž se dovolává. V poučení tohoto rozhodnutí pak mimo jiné též uvedl, že podá-li insolvenční návrh na dlužníka jiná osoba, může dlužník podat návrh na povolení oddlužení nejpozději do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu dlužníku (§ 390 odst. 1 IZ) . Toto poučení není řádným poučení ve smyslu ustanovení § 390 odst.1 IZ o možnosti podat návrh na povolení oddlužení, takže dlužnici lhůta k podání tohoto návrhu ještě ani nezačala běžet, a proto je rozhodnutí o řešení úpadku dlužnice konkursem předčasné.

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I., o zjištění úpadku, jako věcně správné podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil a ve výroku II., o prohlášení konkursu, podle ustanovení § 219a odst.1 písm.a) o.s.ř. zrušil a podle § 221 odst.1 písm.a) o.s.ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, ve kterém bude třeba, aby při poučování dlužnice o možnosti podat návrh na povolení oddlužení postupoval podle shora citované judikatury Nejvyššího soudu.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem

vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici a insolvenčnímu navrhovateli se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 9. září 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu