1 VSOL 818/2012-A-12
KSOL 16 INS 10890/2012 1 VSOL 818/2012-A-12

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Jaroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Hlubočky, Na Orátě 478, PSČ 783 61, o insolvenčním návrhu dlužníka spojeným s návrhem na povolení oddlužení, k odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 9.7.2012 č.j. KSOL 16 INS 10890/2012-A-5

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 9.7.2012 č.j. KSOL 16 INS 10890/2012-A-5 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníkovi podle ustanovení § 108 odst. 1, 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), aby ve lhůtě sedmi dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. V odůvodnění uvedl, že dlužník nesplňuje podmínky pro povolení oddlužení, neboť s ohledem na výši příjmů a výši závazků lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek a souhlas věřitelů s nižším plněním není doložen. V této souvislosti uvedl, že dlužník má do budoucna zajištěn pouze příjem v podobě mzdy v průměru ve výši 13.670 Kč měsíčně, a že nelze přihlížet k příjmu z dohody o provedení práce, neboť v ní dlužník nemá garantovánu žádnou minimální výši odměny, resp. na odměnu mu vznikne nárok pouze za splnění určitých okolností (např. uzavření kupní smlouvy, úvěrové smlouvy se zákazníkem). Jediným v úvahu přicházejícím způsobem řešení úpadku dlužníka je proto prohlášení konkursu, přičemž v případě prohlášení konkursu je minimální odměna insolvenčního správce dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. ve výši 45.000 Kč bez DPH.

Proti tomuto rozhodnutí podal dlužník odvolání, ve kterém namítal, že mu bude v nejbližším termínu navýšen příjem, a proto se domnívá, že výše plnění nezajištěným věřitelům bude dostačující. V průběhu odvolacího řízení pak doložil mzdový výměr ze dne 1.8.2012, z něhož vyplývá, že v pracovní smlouvě má sjednanou měsíční mzdu ve výši 12.500 Kč a dále doložil mzdový list za měsíc srpen 2012, z něhož vyplývá, že měl čistou mzdu ve výši 14.449 Kč.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 odst. 1 IZ, § 212, § 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník se insolvenčním návrhem ze dne 3.5.2012, který byl doručen soudu dne 4.5.2012 (ve znění jeho doplňku ze dne 21.6.2012, doručeného soudu 22.6.2012), domáhal rozhodnutí o svém úpadku a navrhoval, aby byl řešen oddlužením formou splátkového kalendáře. V návrhu uvedl, že má závazky vůči více nezajištěným věřitelům ve výši celkem 490.140 Kč, stálý měsíční příjem ve výši 14.227 Kč a dále příjem z dohody o provedení práce s měsíční odměnou v průměru ve výši 2.000 Kč. Je ženatý a má vyživovací povinnost k jednomu dítěti ve své výchově, a dále dítěti, na které platí soudem stanovené výživné ve výši 1.200 Kč měsíčně. Nevlastní žádný nemovitý majetek, pouze movité věci, které tvoří běžné vybavení domácnosti. Současně předložil seznam závazků, seznam pohledávek a na důkaz o výši příjmu předložil potvrzení zaměstnavatele ze dne 14.6.2012, z něhož vyplývá, že za měsíc duben a květen 2012 měl průměrnou čistou měsíční mzdu ve výši 10.768 Kč a že je mu sráženo výživné ve výši 1.700 Kč měsíčně. Dále předložil dohodu o provedení práce, uzavřenou s DomoSwiss, s.r.o. ze dne 21.6.2012 včetně její přílohy, z níž vyplývá, že na odměnu za reklamní a prodejní činnost vedoucí k prodeji výrobků LauraStar: model X1 ve výši 7.000Kč, model X2 ve výši 8.000 Kč a model XS (S4e) ve výši 5.000 Kč má zaměstnanec právo pouze po řádném uzavření kupní, případně i úvěrové smlouvy se zákazníkem, řádném předání výrobku zákazníkovi a doručení všech řádně vyplněných písemností týkajících se jednotlivého obchodního případu do sídla společnosti DomoSwiss, s.r.o. a splněním dalších povinností zaměstnance, dle aktuálních instrukcí zaměstnavatele a Pokynů zaměstnavatele k výkonu práce . Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným rozhodnutím.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Podle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2, věty první IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jestliže je to nutné ke krytí nákladů a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Podle ustanovení § 398 odst. 3 IZ při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu pěti let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky.

Podle ustanovení § 395 odst. 1 písm. b) IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Podle ustanovení § 396 odst. 1 IZ v případě, že soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně konstatuje, že dlužník nesplňuje stanovené podmínky pro povolení oddlužení, neboť pro účely oddlužení formou splátkového kalendáře lze počítat pouze s doloženým příjmem dlužníka ve výši 14.449 Kč měsíčně, takže dlužník by za pět let zaplatil nezajištěným věřitelům, vůči kterým má závazky ve výši celkem 490.140 Kč, pouze 20,60 % závazků (v případě, že insolvenční správce není plátcem DPH), respektive 18,41 % (v případě, že insolvenční správce bude plátcem DPH). S příjmem z dohody o provedení práce ze dne 21.6.2012 uzavřené s DomoSwiss, s.r.o., který dlužník v návrhu avizuje, nelze pro účely oddlužení počítat, neboť jak správně uvedl již soud prvního stupně, tato dohoda dlužníkovi nezajišťuje vůbec žádný pravidelný příjem a jeho příjem je závislý na vůli třetích osob (dlužníkových zákaznících).

Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky (v hotovosti nebo na účtu) k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. Je tomu tak proto, že v konkursu, na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře jako v praxi převažující formy oddlužení, nejsou náklady

řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty.

Na základě údajů uvedených v insolvenčním návrhu lze dospět k závěru, že dlužník je v úpadku a s ohledem na shora uvedené je zřejmé, že jeho úpadek bude nutno řešit konkursem. Za těchto okolností je rovněž správný závěr soudu prvního stupně, že složení zálohy na krytí nákladů insolvenčního řízení, které vzniknou s prověřováním stavu dlužníkova majetku (§ 211 IZ), se soupisem, s oceňováním a zpeněžováním tohoto majetku, jakož i nákladů na odměnu a další hotové výdaje insolvenčního správce, je v daném případě nezbytné, neboť správce bude k této své činnosti nutně potřebovat pohotové finanční prostředky, které ovšem dlužník v majetkové podstatě nemá, a proto prostředky na úhradu těchto nákladů nutno zajistit uložením povinnosti zaplatiti zálohu. Institut zálohy má především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout tak nedostatek finančních prostředků bezprostředně po rozhodnutí o úpadku, a současně též poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Náklady související s insolvenčním řízením nelze přenášet na stát, který by hradil odměnu a hotové výdaje správce v případě, že by prověřování majetkové situace dlužníka insolvenčním správcem nevedlo ke zjištění a zpeněžení majetku v potřebném rozsahu, to je v rozsahu alespoň na úhradu všech nákladů insolvenčního řízení.

Rovněž uložení zálohy ve výší 50.000 Kč považuje odvolací soud za důvodné, neboť podle ust. § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. (dále jen vyhláška ) činí při řešení dlužníkova úpadku konkursem minimální odměna insolvenčního správce 45.000 Kč. Nutno zdůraznit, že odměna insolvenčního správce se určí úvahou soudu dle ust. § 5 vyhlášky, aniž by se použil § 1 odst. 5 vyhlášky o minimální odměně insolvenčního správce, jen v případě, že v průběhu řízení správce nezpeněží vůbec žádný majetek (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.9.2010, sp. zn. MSPH 77 INS 8029/2009, 29 NSČR 27/2010, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod č. 64/2011). V posuzované věci dlužník sice uvádí, že nemá žádný majetek, ovšem před schválením konečné zprávy (natož před rozhodnutím o úpadku) nelze s jistotou říct, v jakém rozsahu bude majetek zpeněžován. Nelze totiž bez dalšího vyloučit, že insolvenční správce při své činnosti zjistí majetek dlužníka, případně majetek dalších osob, který by z hlediska institutů neúčinnosti, odporovatelnosti a neplatnosti právních úkonů dlužníka mohl též náležet do majetkové podstaty dlužníka (§ 205 a násl. IZ). Výpočet odměny dle § 1 vyhlášky (včetně jeho odst. 5) se přitom uplatní též v případě, že majetek bude zpeněžován byť i v nepatrném rozsahu. Navíc ani při určení odměny insolvenčního správce dle ust. § 5 vyhlášky nelze předem vyloučit, že s ohledem na okolnosti případu bude přiměřená odměna správce určená insolvenčním soudem případně odpovídat minimální odměně insolvenčního správce dle § 1 odst. 5 vyhlášky nebo ji dokonce bude převyšovat (např. při větším počtu věřitelů a rozsáhlejší činnosti správce). Insolvenční správce má mimo to právo na úhradu hotových výdajů, jejichž výši nelze rovněž předem odhadnout (§ 7 vyhlášky) a je-li plátcem DPH, náleží mu k odměně a náhradě hotových výdajů i částka odpovídající této dani (§ 38 odst. 1 IZ).

S ohledem na shora uvedené odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně je věcně správné dle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 24. října 2012

Za správnost vyhotovení : JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu