1 VSOL 817/2013-A-12
KSBR 38 INS 13781/2013 1 VSOL 817/2013-A-12

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužnice Aleny anonymizovano , anonymizovano , bytem Čechy pod Kosířem, Tyršova 248, PSČ 798 58, zastoupené Mgr. Hanou Kuncovou, advokátkou se sídlem Praha 4, Marie Cibulkové 394/19, PSČ 140 00, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5.8.2013, č.j. KSBR 38 INS 13781/2013-A-6,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně dle ustanovení § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), odmítl insolvenční návrh dlužnice.

V odůvodnění rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že insolvenční návrh dlužnice je neurčitý a neobsahuje všechny náležitosti, neboť dlužnice nepopsala rozhodující skutečnosti osvědčující její úpadek a neoznačila důkazy, kterých se dovolává. Konstatoval, že dlužnice v bodě 06 formuláře návrhu na povolení oddlužení uvedla pouze to, že má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopna plnit, neboť výše závazků vícenásobně převyšuje hodnotu jejího majetku a její příjem k úhradě závazků nestačí s tím, že závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti a že uspokojení pohledávek není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí a uzavřel, že dlužnice v insolvenčním návrhu ani ve spojení se seznamem závazků a majetku netvrdila, kdy se jednotlivé závazky staly splatnými s tím, že tuto skutečnost lze dovodit toliko u závazku společnosti Goldencase LLC . Z podaného návrhu tudíž nelze zjistit, zda dlužnice má alespoň 2 peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a zda je není schopna plnit, a proto nelze uzavřít, zda se nachází v úpadku či nikoliv. Jelikož insolvenční zákon neumožňuje vyzvat navrhovatele k odstranění vad insolvenčního návrhu a výše uvedené nedostatky brání pokračování v řízení, soud prvního stupně insolvenční návrh dlužnice odmítl. Nad rámec rozhodnutí se dále vyjádřil k návrhu na povolení oddlužení tak, že i tento návrh není řádný.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání, v němž namítala, že k návrhu připojila povinné přílohy dle § 104 odst. 1 IZ i další listinné důkazy, které řádně očíslovala, aby bylo zřejmé, kterých důkazů se dovolává. Uvedla, že mnohost věřitelů vyplývá z bodu 18 a 21 návrhu, kde uvedla celkem 3 věřitele a toto tvrzení doplnila údajem o tom, že peněžité závazky jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a že je neplní po dobu delší tří měsíců. Z tohoto tvrzení je zřejmé, že se jedná o závazky v množném čísle a tedy že všechny závazky uvedené v návrhu jsou po splatnosti delší než 30 dnů a že je neplní po dobu delší tří měsíců. Dále v návrhu uvedla celkovou výši závazků, jakož i předpokládaný výtěžek z případného prodeje nemovitostí v SJM a z těchto tvrzení je zřejmé, že její příjem a majetek nestačí k úhradě jejích závazků a nelze dosáhnout uspokojení pohledávek prostřednictvím exekuce nebo výkonu rozhodnutí a z těchto tvrzení tedy vyplývá, že dlužnice se nachází v úpadku. Poukázala na skutečnost, že v návrhu uvedla, že veškeré závazky jsou součástí SJM a že spolu s ní podává návrh i manžel Pavel Macháň a předpokládala, že oba návrhy budou z ekonomických a praktických důvodů projednány současně, a proto výslovně neuváděla výši příjmu svého manžela. Poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.5.2010, sp.zn. 29 NSČR 22/2009 a uvedla, že povinné seznamy je třeba brát jako součást návrhu a skutečnosti v nich uvedené zohlednit při posuzování, zda je návrh určitý, případně, zda v něm chybí podstatné náležitosti a namítala, že z jejího návrhu je zřejmé, že 2 pohledávky nezajištěných věřitelů jsou po splatnosti a že má více věřitelů s peněžitými závazky po dobu delší 30 dnů po splatnosti a že tyto závazky není schopna splnit a z návrhu je dále zřejmé, že úhrady není možné dosáhnout prostřednictvím exekuce nebo výkonu rozhodnutí. Dále se vyjádřila k návrhu na povolení oddlužení s tím, že je řádný. Namítala, že návrh nebyl odmítnut v zákonem stanovené lhůtě sedmi dnů a vyjádřila názor, že zpoždění souvisí se sdělením soudního exekutora Mgr. Marcela Kubise, který upozorňoval na údajnou účelovost podání a žádal o umožnění provedení dražby s tím, že je nařízeno opětovné provedení dražby nemovitosti ve vlastnictví dlužnice na pátý den po uplynutí lhůty pro podání odvolání do usnesení o odmítnutí exekuce. Navrhla, aby rozhodnutí soudu prvního stupně bylo zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

Podle § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenční řízení dlužnice bylo zahájeno dne 16.5.2013 na základně insolvenčního návrhu dlužnice spojeného s návrhem na povolení oddlužení, jímž se dlužnice domáhala rozhodnutí o svém úpadku a jeho řešení oddlužením ve formě plnění splátkového kalendáře. V bodu 06 návrhu dlužnice uvedla, že má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopna plnit, neboť výše závazků vícenásobně převyšuje hodnotu jejího majetku a její příjem k úhradě závazků nestačí s tím, že závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti a uspokojení pohledávek není možné dosáhnout exekucí nebo výkonem rozhodnutím. Uvedla, že veškeré závazky patří do SJM, a proto zároveň s tímto návrhem podává shodný návrh i její manžel Pavel Macháň, a proto žádala, aby návrhy byly projednány společně. Tvrdila, že je starobní důchodkyní, pobírá toliko důchod ve výši 10.118 Kč měsíčně, z něhož je schopna měsíčně splácet částku 6.000 Kč na úhradu nezajištěných závazků v celkové výši 52.000 Kč s tím, že za účelem uspokojení věřitelů dále počítá s výtěžkem z prodeje nemovitostí ve výši cca 3 mil. Kč, přičemž závazek zajištěného věřitele i s příslušenstvím činí 9.553.280 Kč. V bodu 18 návrhu (závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-nevykonatelné), uvedla 2 závazky vůči 2 věřitelům, závazky označila obecným důvodem vzniku a výší. V bodu 21 návrhu (závazky, ze kterých vyplývá právo na uspokojení ze zajištění-vykonatelné), uvedla další 1 závazek vůči 1 věřiteli, závazek označila spisovou značkou rozhodčího řízení a spisovou značkou exekučního řízení a výší závazku. K návrhu připojila mimo jiné seznam závazků opatřený podpisem s prohlášením, že je správný a úplný, v němž uvedla, že celková výše jejích závazků činí 9.605.280 Kč a všechny závazky patří do SJM s tím, že se jedná o závazek vůči věřiteli Goldencase LLC, kterého označila sídlem, závazek uvedla jeho výší s tím, že je vykonatelný na základě rozhodčího nálezu rozhodce Mgr. Tomáše Cimboty ze dne 8.10.2009, sp.zn. RŘ obch. 15/2009 a dále označila další dva závazky vůči dalším 2 věřitelům, u každého závazku uvedla důvod jeho vzniku, údaj o tom, že je nevykonatelný a výši závazku.

Podle § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává a musí z něj být patrno, čeho se insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má: a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Při posuzování náležitostí insolvenčního návrhu nutno vyjít ze závěrů, které formuloval Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí ze dne 27.1.2010, senátní značka 29 NSČR 1/2008, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 88/2010. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí uzavřel, že v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit (srovnej § 3 odst. 1 IZ). Přitom v otázce (ne) schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1, písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2, písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2, písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2, písm. c/ IZ).

K náležitostem insolvenčního návrhu se dále vyslovil Nejvyšší soud České republiky v rozhodnutí ze dne 20.5.2010, sen. zn. 29 NSČR 22/2009, které je zveřejněno pod číslem 26/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v němž Nejvyšší soud České republiky zopakoval, že splnění povinnosti vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, nelze dovozovat z obsahu listin, které dlužník připojil k insolvenčního návrhu jako svou přílohu na rozdíl od listin, které mají zvláštní povahu, a které tvoří povinnou (insolvenčním zákonem předepsanou) přílohu insolvenčního návrhu dlužníka a jejichž obsah je (současně) definován insolvenčním zákonem. Konkrétně se jedná o seznam majetku, seznam závazků a seznam zaměstnanců dlužníka (srov. ustanovení § 104 odst. 1, písm. a/ až c/, odst. 2, odst. 3 a odst. 4 insolvenčního zákona). Zde Nejvyšší soud České republiky dále vyslovil názor, že z povinných příloh insolvenčního návrhu při posuzování náležitostí insolvenčního návrhu lze vycházet za situace, že obsahují náležitosti stanovené insolvenčním zákonem, zejména prohlášení o tom, že jsou správné a úplné a podpis dlužníka (§ 104 odst. 4 věta třetí IZ).

Promítnuto na poměry projednávané věci odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že insolvenční návrh dlužnice neobsahuje zákonem předepsané náležitosti, tedy vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek dlužnice. Z insolvenčního návrhu a ze seznamu závazků sice vyplývá, že dlužnice má alespoň 2 věřitele a vůči každému z nich má peněžitý závazek, v insolvenčním návrhu i v seznamu závazků však absentují tvrzení, z nichž by bylo možné učinit závěr, že závazky alespoň vůči 2 věřitelům dlužnice jsou po splatnosti alespoň 30 dnů (§ 3 odst. 1, písm. b/ IZ). Ze seznamu závazků lze dovodit splatnost toliko u závazku dlužnice vůči věřiteli Goldencase LLC, u něhož uvedla datum vydání rozhodčího nálezu dne 8.10.2009 a z tohoto údaje se podává, že tento závazek je po splatnosti téměř 4 roky. U žádného z dalších dvou tvrzených závazků však dlužnice neuvedla splatnost ani jiný údaj, z něhož by bylo možné na to, že závazek je po splatnosti alespoň 30 dnů, alespoň usuzovat. Pouze obecné tvrzení obsažené v bodě 06 návrhu o tom, že peněžité závazky dlužnice jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a že závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po splatnosti, nepostačuje. V návrhu dlužnice tedy absentují tvrzení ke druhému znaku úpadku dle § 3 odst. 1, písm. b) IZ, což činí insolvenční návrh dlužnice neprojednatelným. Z důvodu nadbytečnost se proto odvolací soud nezabýval odvolacími námitkami dlužnice, že řádně tvrdila platební neschopnost dle § 3 odst. 1, písm. c), § 3 odst. 2, písm. c) IZ.

K námitce dlužnice, že soud prvního stupně nerozhodl o odmítnutí návrhu do 7 dnů poté, co byl podán, je třeba uvést, že se jedná o lhůtu pořádkovou, jejíž nedodržení nemůže být vadou řízení, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí, nicméně její nedodržení může založit odpovědnost státu za případnou škodu způsobenou prodlením s odmítnutím návrhu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.5.2010, sp. zn. KSPL 27 INS 1784/2009, 29 NSČR 22/2009, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR, svazek 2, ročník 2011, pod číslem řadovým 26/2011).

Z důvodu nadbytečnosti se odvolací soud nezabýval náležitostmi návrhu na povolení oddlužení, neboť náležitostmi návrhu na povolení oddlužení se insolvenční soud zabývá až poté, je-li řádný insolvenční návrh.

Soud prvního stupně tedy postupoval správně, pokud insolvenční návrh dlužnice dle ustanovení § 128 odst. 1 IZ odmítl z důvodu, že neobsahuje všechny náležitosti a pro tyto nedostatky nemůže být věcně projednán (nelze pokračovat v řízení o něm).

Z výše uvedených důvodů proto odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má- li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 23. září 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu