1 VSOL 815/2013-P11-8
KSOL 16 INS 2810/2009 1 VSOL 815/2013-P11-8

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka Zdeňka anonymizovano , anonymizovano , bytem Olomouc, I. P. Pavlova 3/89, PSČ 779 00, o odmítnutí přihlášky P-11 věřitele č. 12 Citibank Europe plc, registr. č. 132781, se sídlem 16640 Dublin, North Wall Quay 1, Irsko, provozující obchodní činnost v České republice prostřednictvím Citibank Europe plc, organizační složka, identifikační číslo: 281 98 131, se sídlem Praha 5, Stodůlky, Bucharova 2641/14, zastoupeného Mgr. Markem Lošanem, advokátem, se sídlem Praha 1, Týn 1049/3, PSČ 110 00, o odvolání věřitele č. 12 ze dne 22. srpna 2013 proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 7.8.2013, č.j. KSOL 16 INS 2810/2009-P11-2

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 7.8.2013, č.j. KSOL 16 INS 2810/2009-P11-2 se m ě n í takto:

Přihláška pohledávky věřitele č. 12 Citibank Europe plc, číslo přihlášky P-11, se n e o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci s poukazem na ustanovení § 173 a § 185 č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ), odmítl přihlášku pohledávek věřitele č. 12 Citibank Europe plc, číslo přihlášky P-11 (výrok I.) s tím, že právní mocí tohoto rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí (výrok II.).

V důvodech soud prvního stupně uvedl, že předmětné řízení bylo zahájeno insolvenčním návrhem dlužníka doručeným soudu 18.5.2009, dne 16.6.2009 insolvenční soud rozhodl o hrozícím úpadku dlužníka a povolil jeho řešení oddlužením. Rozhodnutím o úpadku vyzval insolvenční soud věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve lhůtě 30 dnů ode dne zveřejnění tohoto rozhodnutí v insolvenčním rejstříku, dále byli věřitelé poučeni, že přihláška včetně příloh se podává u insolvenčního soudu a k později podaným přihláškám nebude insolvenční soud přihlížet a tyto pohledávky nebudou v insolvenčním řízení uspokojeny. Rozhodnutí o úpadku bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 16.6.2009. Posledním dnem lhůty pro přihlašování pohledávek byl den 16.7.2009. Lhůta pro podání přihlášky je přitom lhůtou propadnou, při jejímž nedodržení se k přihlášce ze zákona nepřihlíží, dle ust. § 83 IZ prominutí zmeškání lhůty není v insolvenčním řízení přípustné. Dne 27.7.2013 bylo soudu do datové schránky doručeno podání věřitele Citibank Europe plc, jež obsahovalo přihlášku pohledávky v celkové výši 21.616,80 Kč. Jelikož však posledním dnem lhůty pro přihlašování pohledávek byl den 16.7.2009, vyhodnotil soud přihlášku pohledávky P11 věřitele č. 12 jako opožděnou a zároveň rozhodl o ukončení účasti tohoto věřitele v insolvenčním řízení.

Proti tomuto usnesení podal věřitel č. 12 včasné odvolání. Namítal, že se o zahájení tohoto insolvenčního řízení nedozvěděl, neboť nebyl dle § 430 IZ jakožto známý věřitel insolvenčním soudem o této skutečnosti vyrozuměn, přestože jej dlužník uvedl v seznamu závazků připojeném k návrhu ze dne 19.5.2009. Postup dle § 430 IZ byl na místě proto, neboť odvolatel je zahraniční osobou se sídlem v Irské republice a v insolvenčním řízení dlužníka tak existuje mezinárodní prvek, v jehož důsledku se použije zvláštní zákonné úpravy § 426-430 IZ. Měl být proto o zahájení insolvenčního řízení soudem neprodleně vyrozuměn a to doručením rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení, o úpadku (nebo jeho zkrácené znění) a výzvy k podání přihlášky pohledávek. Vzhledem k nesplnění těchto povinností ze strany soudu, lhůta k podání přihlášky pohledávek dle § 74 odst. 2 IZ vůbec nezačala odvolateli běžet, neboť skutečností rozhodnou pro počátek jejího běhu je právě doručení výzvy k podání přihlášky pohledávek. V další části podání odvolatel odkázal na článek 40 odstavec 2 a 42 odst. 1 Nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29.5.2000, o úpadkovém řízení a judikaturu soudů a namítal, že soud prvního stupně mu svým postupem upřel právo přihlásit pohledávku ve smyslu článku 39 Nařízení, byla porušena rovnost věřitelů usazených v členských státech Evropské unie. V neposlední řadě zdůraznil, že podniká na území ČR v souladu s § 21 obch. zák. prostřednictvím organizační složky, která je jeho součástí a právní způsobilost, tedy i způsobilost být účastníkem řízení, náleží pouze zahraniční osobě, nikoliv její organizační složce. K tomu poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 21 Cdo 1027/2010 a usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 3 VSPH 1276/2011. Z uvedených důvodů mělo být proto ve vztahu k němu aplikováno uvedené nařízení a postupováno podle ustanovení § 430 IZ. Přihlášku proto podal včas a navrhl, aby napadené rozhodnutí soudu prvního stupně bylo změněno tak, že jeho přihláška pohledávky se neodmítá.

Podle § 7 odst. 1 IZ pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.) a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ) dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Podle § 136 odst. 2, písm. d) IZ, insolvenční soud v rozhodnutí o úpadku vyzve věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve stanovené lhůtě, a poučí je o následcích jejího zmeškání. Podle odstavce 3 téhož ustanovení lhůta k přihlášení pohledávek stanovená v rozhodnutí nesmí být kratší 30 dnů a delší 2 měsíců.

Podle § 430 IZ, známé věřitele dlužníka, kteří mají své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, vyrozumí insolvenční soud neprodleně o zahájení insolvenčního řízení a o vydání rozhodnutí o úpadku (odstavec 1). Povinnost vyrozumět známé věřitele podle odstavce 1 splní insolvenční soud tím, že jim zvlášť doručí rozhodnutí, kterým se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, a rozhodnutí o úpadku nebo jeho zkrácené znění (odstavec 2). Známým věřitelům podle odstavce 1 insolvenční soud zvlášť doručí i výzvu k podávání přihlášek pohledávek (odstavec 3).

Podle § 173 odst. 1 IZ, věřitelé podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují.

Podle § 185 IZ, jestliže v průběhu insolvenčního řízení nastala skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

Úprava obsažená v ustanovení § 430 IZ počítá s tím, že známí věřitelé dlužníka, kteří mají své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, budou insolvenčním soudem vyrozuměni o zahájení insolvenčního řízení a o vydání rozhodnutí o úpadku zvláštním doručením těchto rozhodnutí (§ 430 odst. 1 a odst. 2 IZ) a že jim bude zvlášť doručena i výzva k podávání přihlášek, přičemž těmto známým věřitelům v souladu s ustanovením § 74 odst. 2 IZ začíná běžet lhůta k podání přihlášek až ode dne, kdy jim výzva k podání přihlášek bude doručena zvlášť. Potud jde o přizpůsobení insolvenčního zákona i jinak přímo aplikovatelnému nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29.5.2000 o úpadkovém řízení, a o respektování zjevného faktu přirozené jazykové bariéry, která věřitelům s místem obvyklého pobytu, bydlištěm nebo sídlem v některém z členských států Evropské unie zpravidla brání v účinném využití insolvenčního rejstříku jako zdroje informací o insolvenčním řízení (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. KSBR 38 INS 735/2008, 29 NSČ 4/2008-P11 ze dne 4.9.2008, publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod R 25/2009).

K výkladu pojmu známý je věřitel se Nejvyšší soud České republiky vyjádřil ve svém rozhodnutí sp. zn. KSCB 27 INS 3323/2008, 29 NSČR 13/2010-P48-17 ze dne 31.5.2012 (publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu v čísle vydání /svazku/ 10 ročník 2012, strana 1473 pod R 138/2012) tak, že známým věřitelem dlužníka, který má své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánka, je v insolvenčním řízení takový věřitel, o kterém by se insolvenční soud, případně předběžný správce nebo (od rozhodnutí o úpadku) insolvenční správce dlužníka dozvěděl při obvyklém chodu věcí buď z listin, jež je dlužník povinen předložit insolvenčnímu soudu (typicky ze seznamu závazků ve smyslu ustanovení § 104 odst. 1 písm. d/ IZ) nebo z řádně vedeného účetnictví dlužníka anebo (typově u dlužníka, která nemá povinnost vést účetnictví) z jiných dlužníkem řádně vedených záznamů o stavu jeho majetku a závazků (včetně korespondence). Dlužník, který nekoná s péčí řádného hospodáře a nevede řádné seznamy o stavu svého majetku a o svých závazcích nebo který nesplní řádně a včas povinnost předložit soudu seznam závazků, nemá právo spoléhat na to, že věřitel (jenž by v propadné lhůtě určené k podání přihlášky do insolvenčního řízení byl jinak znám-při obvyklém chodu věcí-alespoň insolvenčnímu správci), přijde v důsledku dlužníkovy nedbalosti o možnost přihlásit pohledávku do insolvenčního řízení. Nejvyšší soud dále v tomto rozhodnutí uzavřel, že nevyjde-li do uplynutí propadné lhůty určené v rozhodnutí o úpadku k podávání přihlášek v insolvenčním řízení o takovém věřiteli ničeho najevo ani z dlužníkem řádně vedeného účetnictví nebo jiných záznamů o majetku a závazcích dlužníka, s nimiž se insolvenční správce včas seznámil, ani jinak, nebude pro tuto dobu pokládán za známého věřitele dlužníka. Tím, že okolnosti rozhodné pro závěr, že jde o známého věřitele dlužníka, vyjdou při obvyklém (řádném) chodu věcí najevo později (po uplynutí propadné přihlašovací lhůty) není insolvenční správce ani insolvenční soud zbaven povinnosti postupovat ohledně takového věřitele ve smyslu ustanovení § 430 IZ, resp. ustanovení článku 40 nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29.5.2000 o úpadkovém řízení (plnit vůči němu informační povinnost), zmeškaná lhůta k podání přihlášky se však takovému věřiteli nevrací.

Z ustanovení § 21 odst. 4 obchodního zákoníku dále plyne, že oprávnění zahraniční osoby podnikat na území České republiky vzniká ke dni zápisu této osoby, případně organizační složky jejího podniku, v rozsahu předmětu podnikání zapsaném do obchodního rejstříku. Je třeba zdůraznit, že ve všech záležitostech týkajících se organizační složky zahraniční osoby, je vždy nositelem práv a povinností zahraniční osoba, jíž je organizační složka součástí. Právní subjektivitu, tedy i způsobilost být účastníkem řízení, má proto ve všech případech pouze zahraniční osoba, nikoliv její organizační složka (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 21 Cdo 1027/2010 ze dne 7.4.2011, přístupné na webových stránkách Nejvyššího soudu).

V přezkoumávané věci z insolvenčního spisu vyplývá, že insolvenční řízení bylo zahájeno insolvenčním návrhem dlužníka, který spojil s návrhem na oddlužení podaným u soudu prvního stupně dne 18.5.2009. Dlužník již v návrhu a v seznamu svých závazků odvolatele, byť nepřesně jako Citi bank označil. Nicméně ke svému návrhu doložil upomínku odvolatele ze dne 22.3.2009. Usnesením ze dne 16.6.2009 (A-7) byl zjištěn hrozící úpadek dlužníka, byl ustanoven do funkce insolvenčního správce Ing. Jaroslav Česal a dlužníku bylo povoleno oddlužení, současně byli věřitelé vyzváni, ve stanovené lhůtě 30 dnů od zveřejnění tohoto usnesení, k podání přihlášek pohledávek a poučeni o následcích pro případ, že se tak včas nestane. Usnesením ze dne 17.8.2009 (B-10) soud prvního stupně schválil oddlužení dlužníka formou splátkového kalendáře. Věřitel č. 12 (odvolatel) podal přihlášku u soudu 27.7.2013. Ze spisu nevyplývá, že by ve vztahu k odvolateli bylo ze strany insolvenčního soudu dle ust. § 430 IZ postupováno.

S ohledem na shora uvedené odvolací soud dospěl k závěru, že věřitel č. 12 je zahraničním věřitelem ve smyslu ustanovení § 430 odst. 1 IZ, jemuž lhůta k podání přihlášky běží nikoliv od zveřejnění výzvy uvedené v rozhodnutí o úpadku (§ 136 odst. 1 písm. d/ IZ), ale až od okamžiku, kdy je mu zvlášť doručena výzva k podání přihlášek dle ustanovení § 430 odst. 3 IZ, což se v daném případě nestalo, ač se tak mělo stát. Tento závěr je v přezkoumávané věci odůvodněn skutečností, že věřitel č. 12 má sídlo v Irsku, přičemž je nerozhodné, že má organizační složku na území České republiky, neboť právní subjektivitu (tedy i způsobilost být účastníkem řízení) má věřitel pouze jako zahraniční osoba, nikoliv její organizační složka. Proto věřiteli č. 12 dosud nezačala běžet lhůta k podání přihlášky pohledávek, a pokud podal přihlášku bez předchozí výzvy insolvenčního soudu ve smyslu ust. § 430 IZ, pak je nutno ji vyhodnotit jako přihlášku včasnou. Závěr soudu prvního stupně vyjádřený v napadeném usnesení proto není správný.

Ze všech shora uvedených důvodů proto odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně změnil podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. tak, že se přihláška pohledávky č. P11, věřitele č. 12 neodmítá.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského

soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci a odvolateli se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 27. září 2013

Za správnost vyhotovení : JUDr. Anna Hradilová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu