1 VSOL 815/2012-A-12
KSBR 28 INS 16239/2012 1 VSOL 815/2012-A-12

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Michala anonymizovano , anonymizovano , bytem Husova 5, Brno, PSČ 602 00, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 28 INS 16239/2012-A-3 ze dne 4.7.2012

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 28 INS 16239/2012-A-3 ze dne 4.7.2012 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužníka. V důvodech rozhodnutí uvedl, že dlužník se svým návrhem domáhal rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. K rozhodujícím skutečnostem osvědčujícím jeho úpadek dlužník v návrhu uvedl, že má celkem 6 věřitelů a jeho celková dlužná částka je ve výši 1.200.000 Kč, většina závazků je po splatnosti více než 30 dnů a není schopen je plnit již po dobu delší 3 měsíců. Dlužník tedy tvrdil svoje závazky vůči věřitelům, které však v návrhu řádně neoznačil, rovněž neuvedl konkrétní termíny splatnosti nejméně dvou jeho závazků. Dlužník řádně v návrhu neoznačil ani své věřitele a pouze obecně uvedl, že jeho závazky jsou více jak 30 dnů po lhůtě splatnosti. Insolvenční návrh dlužníka tak neobsahuje všechny náležitosti insolvenčního návrhu, a proto soud postupoval podle ustanovení § 128 odst. 1 insolvenčního zákona a jeho insolvenční návrh odmítl.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Uvedl, že v návrhu v kolonce 06 uvedl věřitele s pohledávkami, které jsou 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Žádá proto soud, aby schválil a umožnil povolení oddlužení.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže a) má více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle § 3 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník podal dne 3.7.2012 u soudu prvního stupně insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení (na předepsaném formuláři), kterým se domáhal zjištění úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Ve vztahu k popisu rozhodujících skutečností osvědčujících jeho úpadek uvedl, že má celkem 6 věřitelů, jeho celková dlužná částka je ve výši 1.200.000 Kč, většina závazků je po splatnosti více jak 30 dnů a není schopen je plnit již po dobu delší 3 měsíců. Dlužník v návrhu označil všechny závazky jako závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-nevykonatelné tak, že uvedl jejich právní důvod a výši, dále označil jejich věřitele (jako právnické osoby jejich názvem).

Návrh na povolení oddlužení, který je podáván spolu s insolvenčním návrhem, je podáván na jediném (předepsaném) formuláři, byť jde obsahově o dva návrhy, pro které jsou zákonem předepsány samostatně obsahové náležitosti. Insolvenční návrh musí mít náležitosti podle ustanovení § 103 a § 104 IZ, návrh na povolení oddlužení podle ustanovení § 391a § 392 IZ. Podmínkou pro projednání návrhu na povolení oddlužení je podání bezvadného insolvenčního návrhu, a proto insolvenční soud v takovém případě musí nejprve zkoumat, zda insolvenční návrh dlužníka splňuje náležitosti stanovené v ustanovení § 103 a § 104 IZ. Dlužník je podle ustanovení § 103 IZ zejména v insolvenčním návrhu povinen vylíčit rozhodující skutečnosti, které osvědčují jeho úpadek či hrozící úpadek. Dlužník, který je fyzickou osobou-nepodnikatelem, musí tvrdit konkrétní skutečnosti, ze kterých vyplývají znaky úpadku podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, tedy že má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit. K náležitostem insolvenčního návrhu dlužníka viz například rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NS ČR 1/2008-A ze dne 27.1.2010, (publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 88/2010).

Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že insolvenční návrh dlužníka není projednatelný, neboť neobsahuje řádné vylíčení skutečností osvědčujících jeho úpadek. Z insolvenčního návrhu dlužníka lze pouze dovodit, se dlužník má více věřitelů, byť tyto věřitele neoznačil řádně, neboť je jako právnické osoby označil toliko názvem, nikoli i sídlem a identifikačním číslem (§ 79 odst. 1 o.s.ř.), avšak nelze dovodit, že závazky dlužníka vůči těmto věřitelům jsou více jak 30 dnů po lhůtě splatnosti. Dlužník v insolvenčním návrhu totiž neuvedl žádné konkrétní skutečnosti, ze kterých by vyplývala splatnost jeho jednotlivých závazků, pouze obecně konstatoval, že většina závazků je po splatnosti více než 30 dnů, a dále dlužník neuvedl vůbec žádné skutečnosti, ze kterých by bylo zřejmé, že není schopen plnit své peněžité závazky, když pouze obecně konstatoval, že není schopen plnit své závazky po dobu delší 3 měsíců, jinými slovy dlužník toliko citoval ustanovení § 3 insolvenčního zákona. Takové obecné konstatování (slovy zákona) nelze považovat za konkrétní tvrzení o neschopnosti dlužníka plnit své závazky. Insolvenční návrh dlužníka tak nesplňuje náležitosti podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ, neboť v něm nejsou uvedeny všechny rozhodující skutečnosti, které osvědčují jeho úpadek, přičemž pro tento nedostatek nelze v insolvenčním řízení pokračovat. Soud prvního stupně proto postupoval zcela správně, pokud insolvenční návrh dlužníka podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ odmítl.

Na základě shora uvedeného odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil podle ustanovení § 219 o.s.ř.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 29. října 2012

Za správnost vyhotovení : JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu