1 VSOL 815/2011-B-36
KSOS 34 INS 3970/2010 1 VSOL 815/2011-B-36

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka RSDr. Zdeňka Dvořáka, bytem Zdeňka Fibicha 1204, Valašské Meziříčí, o odvolání věřitele Tomáše Peschela, bytem Polská 290/66, Olomouc, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 34 INS 3970/2010-B-30 ze dne 21.11.2011,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 34 INS 3970/2010-B-30 ze dne 21.11.2011 se v napadených výrocích I. a II. mění takto:

Soud podle § 298 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) uděluje insolvenčnímu správci Martinu Vlkovi souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení předmětu zajištění (nemovitostí zapsaných na LV č. 4546 v katastrálním území 776360 Valašské Meziříčí-město, obec Valašské Meziříčí u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Valašské Meziříčí) ve výši 724.369,-Kč zajištěnému věřiteli č. 1, číslo přihlášky P1 OSTROV M + M s.r.o., IČ: 25889150, se sídlem 17. listopadu 2269, 738 01 Frýdek-Místek.

Odůvodnění:

Shora uvedeným usnesením Krajský soud v Ostravě udělil podle ust. § 298 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb. insolvenčnímu správci Martinu Vlkovi souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení označených nemovitostí ve výši 707.325,-Kč zajištěnému věřiteli OSTROV M + M s.r.o., IČ: 25889150 s tím, že insolvenční správce je povinen mu tuto částku vyplatit do 15 dnů od právní moci rozhodnutí (výrok I.), dále povolil insolvenčnímu správci zálohu na odměnu ve výši 17.044,-Kč (výrok II.) a zavázal insolvenčního správce, aby ve lhůtě 30 dnů od právní moci usnesení podal soudu písemnou zprávu o vydání části výtěžku zajištěnému věřiteli (výrok III.).

Na odůvodnění tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že insolvenční správce navrhl podáním z 29.9.2011 vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli ve výši 707.325,-Kč. Zajištěný věřitel uplatnil své právo ze zajištění z titulu soudcovského zástavního práva k nemovitostem zapsaným na LV č. 4546 pro k.ú. Valašské Meziříčí-město a obec Valašské Meziříčí u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Valašské Meziříčí. Ve zprávě insolvenční správce uvedl, že celkový výtěžek zpeněžení představoval částku 724.369,-Kč, přitom se jedná o výtěžek exekuce majetku, který byl realizován v rámci exekučního řízení před zahájením řízení insolvenčního. Insolvenční správce vyčíslil svou odměnu ve výši 17.044,-Kč včetně DPH a zbývající částku navrhl vydat zajištěnému věřiteli. Pohledávka zajištěného věřitele byla u přezkumného jednání dne 28.6.2011 zjištěna včetně zajištění z titulu soudcovského zástavního práva ze dne 23.1.2008 na označených nemovitostech. Jiný věřitel zástavní právo k této nemovitosti neuplatnil. Insolvenční soud proto s poukazem na ust. § 298 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) a dle § 299 odst. 1 téhož zákona rozhodl o vydání výtěžku zpeněžení v uvedeném rozsahu zajištěnému věřiteli s tím, že insolvenčnímu správci připadá za zpeněžení nemovitosti odměna ve výši 17.044,-Kč.

Toto usnesení napadl odvoláním věřitel č. 4 Tomáš Peschel výslovně ve výrocích I. a II. Uvedl, že soud dle jeho názoru věc nesprávně právně posoudil. Poukázal na to, že částka, která podle napadeného usnesení má být vyplacena zajištěnému věřiteli, nebyla získána zpeněžením majetkové podstaty ve smyslu § 283 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., neboť způsob získání těchto finančních prostředků neodpovídá definici uvedené v citovaném ustanovení. Ke zpeněžení nedošlo až po prohlášení konkursu a tyto nemovitosti nezpeněžil insolvenční správce v režimu insolvenčního zákona, ale soudní exekutor podle zákona č. 120/2001 Sb. Proto dle názoru odvolatele nelze aplikovat ustanovení § 298 odst. 1, 2 a § 299 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., neboť zajištění věřitelé mají v rámci insolvenčního řízení nárok, aby jejich pohledávka byla uspokojena z výtěžku zpeněžení. V tomto případě však ke zpeněžení ve smyslu insolvenčního zákona nedošlo, a proto je nutno i nadále postupovat podle zákona č. 120/2001 Sb. ve spojení s občanským soudním

řádem. Uvedl, že má za to, že by mu měla být vyplacena částka, kterou soudní exekutor získal prodejem předmětných nemovitostí. Vyplacení této částky by se tedy mělo řídit rozhodnutím soudního exekutora dle jeho usnesení z 26.2.2010, č.j. 103 EX 15165/07-79. K tomu dále odvolatel odkázal na právní závěry uvedené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 18.1.2006 sp.zn. 20 Cdo 1105/2005 a ze dne 20.7.2006 sp.zn. 20 Cdo 567/2006. Dále uvedl ve vztahu k napadenému výroku II., že insolvenční správce předmětné nemovitosti nezpeněžoval, proto také nemá nárok na žádnou odměnu. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému rozhodnutí.

Podle ust. § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006. Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákona), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou (věřitelem se zjištěnou pohledávkou), přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (ust. § 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle ust. § 109 IZ se zahájením insolvenčního řízení je spojen mimo jiné i účinek dle odstavce 1, písm. c) tohoto ustanovení, tj. že výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit, nelze jej však provést.

Podle ust. § 2, písm. e) IZ majetkovou podstatou se rozumí majetek určený k uspokojení dlužníkových věřitelů.

Podle § 2 odst. 1, písm. g) IZ zajištěným věřitelem je věřitel, jehož pohledávka je zajištěna majetkem, který náleží do majetkové podstaty, a to zástavním právem, zadržovacím právem, omezením převodu nemovitosti, zajišťovacím převodem práva nebo postoupením pohledávky k zajištění nebo obdobným právem podle zahraniční právní úpravy.

Podle ust. § 283 odst. 1 IZ, zpeněžením majetkové podstaty se rozumí převedení veškerého majetku, který do ní náleží, na peníze za účelem uspokojení věřitelů. Za zpeněžení se k tomuto účelu považuje i využití bankovních kont dlužníka a jeho peněžní hotovosti. Zpeněžením majetkové podstaty se rozumí i úplatné postoupení dlužníkových pohledávek; ujednáními, která tomu brání, není insolvenční správce omezen. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, ke zpeněžení majetkové podstaty lze přikročit teprve po právní moci rozhodnutí o prohlášení konkursu, nejdříve však po první schůzi věřitelů, pokud nejde o věci bezprostředně ohrožené zkázou nebo znehodnocením, anebo pokud insolvenční soud nepovolí výjimku.

Podle ust. § 298 odst. 1, 2 IZ zajištění věřitelé mají právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena z výtěžku zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla zajištěna. Výtěžek zpeněžení po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením a po odečtení částky připadající na odměnu insolvenčního správce vydá insolvenční správce se souhlasem insolvenčního soudu zajištěnému věřiteli.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že na základě návrhu insolvenčního věřitele OSTROV M + M s.r.o. doručeného soudu prvního stupně 15.4.2010 rozhodl insolvenční soud usnesením ze dne 11.5.2011 zveřejněným téhož dne v insolvenčním rejstříku o zjištění úpadku dlužníka, ustanovení insolvenčního správce a o tom, že na majetek dlužníka se prohlašuje konkurs. Současně v tomto usnesení soud prvního stupně učinil výzvy, které mu ukládá ustanovení § 136 IZ. Při přezkumném jednání dne 28.6.2011 byla mimo jiné přezkoumána přihláška pohledávky navrhujícího věřitele OSTROV M + M s.r.o. a byla zjištěna ve výši 1.928.212,79 Kč jako zajištěná pohledávka se zajištěním na základě usnesení č.j. 15 E 16/2008-15 ze dne 17.3.2008 a 50 E 2894/08 z 26.3.09 s tím, že věcí zajišťující pohledávku je byt-jednotka č.p./č. jednotky 1204/7 na parcele 2563/6 v katastrálním území Valašské Meziříčí-město. Tuto pohledávku popřel pouze dlužník. Pohledávka odvolatele byla přezkoumána pod č. 4 a byla zjištěna jako nezajištěná pohledávka z titulu smlouvy o půjčce ve výši 2.539.962,50 Kč, když byla popřena co do výše 58.000,-Kč insolvenčním správcem..

Insolvenční správce přípisem z 28.7.2011 požádal soudního exekutora JUDr. Tomáše Vránu, aby vydal do majetkové podstaty dlužníka výtěžek zpeněžení jeho nemovitosti získaný v exekučním řízení ve výši 1.000.000,-Kč s tím, aby z dosaženého příjmu byla odečtena pohledávka soudního exekutora ve výši 275.631,-Kč a zbývající částka aby byla do majetkové podstaty vyplacena. Dále insolvenční správce uvedl, že po prohlášení konkursu na majetek dlužníka se práva dlužníkových věřitelů uspokojí zásadně jen v režimu insolvenčního řízení a k jejich uspokojení musí být využit veškerý majetek patřící do majetkové podstaty. Poukázal i na to, že skutečnost, že již bylo vydáno v exekučním řízení usnesení o rozdělení podstaty a toto nenabylo dosud právní moci, nebrání vydání výtěžku exekuce do majetkové podstaty. Usnesením ze dne 16.8.2011 rozhodl soudní exekutor o vydání výtěžku zpeněžení těchto nemovitostí dlužníka ve výši 724.369,-Kč insolvenčnímu správci s tím, že byly odpočteny stanovené náklady exekuce (dle pravomocného příkazu k úhradě nákladů exekuce) ve výši 275.631,-Kč. Podáním z 29.9.2011 insolvenční správce oznámil insolvenčnímu soudu, že do majetkové podstaty dlužníka byla zaplacena částka 724.369,-Kč s tím, že jde o výtěžek exekuce majetku dlužníka-bytové jednotky č.p./č.ev. 1204/7, zapsané na listu vlastnictví č. 4546 u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Valašské Meziříčí pro obec Valašské Meziříčí a katastrální území 776360 Valašské Meziříčí-město, která byla realizována v rámci exekučního řízení před zahájením insolvenčního řízení. Právo na uspokojení pohledávky ze zajištění touto nemovitostí uplatnil v insolvenčním řízení pouze věřitel č. 1. Pokud jde o pořadí pro uspokojení tohoto věřitele, pak jeho zajištění vzniklo 23.1.2008. Jiný věřitel právo na uspokojení pohledávky z tohoto zajištění v insolvenčním řízení neuplatnil. K tomu odkázal insolvenční správce na upravený seznam pohledávek. Insolvenční správce dále požádal soud, aby v rámci dohlédací činnosti posoudil, zda toto plnění pojaté do majetkové podstaty představuje výtěžek zpeněžení majetku, který zajišťoval pohledávku věřitele č. 1, jemuž má být výtěžek vydán, anebo zda se jedná o částku určenou k rozvrhu mezi nezajištěné věřitele. Pro případ, že insolvenční soud udělí insolvenčnímu správci souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, vyčíslil insolvenční správce svou zálohu na odměnu ve výši 17.044,-Kč. Nato vydal insolvenční soud odvoláním napadené usnesení.

Odvolací soud se ztotožňuje s názorem insolvenčního správce potud, že částka získaná prodejem nemovitosti, která zajišťovala pohledávku věřitele č. 1 (která byla zjištěna při přezkumném jednání včetně uvedeného zajištění) náleží do majetkové podstaty dlužníka se zřetelem na shora citované ustanovení § 2, písm. e) a § 283 odst. 1 IZ. Do majetkové podstaty dlužníka totiž náleží dle výslovného znění posledně citovaného zákonného ustanovení i peněžní hotovost dlužníka, do které nepochybně patří i finanční částka, která před zahájením insolvenčního řízení byla získána zpeněžením majetku v jeho vlastnictví. Odvolací námitka, že do majetkové podstaty může náležet pouze výtěžek ze zpeněžení majetku provedený v době uvedené v ust. § 173 odst. 2 IZ, tedy neobstojí. Stejně tak není možno přisvědčit odvolací námitce, že by mělo být s výtěžkem zpeněžení nakládáno dle příslušných ustanovení exekučního řádu, tj. zákona č. 120/2001 Sb. ve spojení s občanským soudním řádem. Mezi účinky zahájení insolvenčního řízení podle výše citovaného ustanovení § 109 IZ totiž patří i to, že nelze již po zahájení insolvenčního řízení provést výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka. Z toho pro poměry přezkoumávané věci vyplývá, že byť došlo ke zpeněžení majetku dlužníka před zahájením insolvenčního řízení, výtěžek, který tímto byl dosažen, již po zahájení insolvenčního řízení nepodléhá režimu exekuce, ale je nutno s ním nakládat jako se součástí majetkové podstaty dlužníka a v souladu s insolvenčním zákonem. V tomto případě, kdy zpeněžený majetek zajišťoval pohledávku zajištěného věřitele ve smyslu ust. § 2, písm. g) IZ na základě zřízeného soudcovského zástavního práva, má tento zajištěný věřitel právo na uspokojení z výtěžku zpeněžení této nemovitosti, která jeho pohledávku zajišťovala, přestože ke zpeněžení došlo před zahájením insolvenčního řízení.

Důsledek toho, že ke zpeněžení nedošlo v insolvenčním řízení, se projeví v tom, že náklady spojené se správou a zpeněžením a odměnou nebudou však v této přezkoumávané věci příslušet insolvenčnímu správci, který majetek nezpeněžoval, ale soudnímu exekutorovi podle pravidel stanovených v exekučním řádu. Proto také správně při vydání výtěžku do majetkové podstaty dlužníka exekutor odečetl stanovené náklady exekuce částkou 275.631,-Kč, která byla vyčíslena v pravomocném příkazu k úhradě nákladů exekuce č.j. 103 EX 17638/08-72 ze dne 21.10.2009, který nabyl právní moci 13.11.2009. Protože však insolvenční správce nezpeněžoval předmětnou nemovitost, nepřísluší mu ani odměna dle ust. § 298 odst. 2 a dle ust. § 1 odst. 2 vyhlášky č. 313/2007 Sb.

Odvolatelův odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu nemůže rovněž v přezkoumávané věci obstát, neboť jím označená rozhodnutí se týkají postupu v exekučním řízení, a jak je již zdůvodněno výše, po zahájení insolvenčního řízení je nutno již aplikovat v přezkoumávané věci na nakládání s výtěžkem zpeněžení pouze insolvenční zákon.

Odvolání je tedy důvodné pouze ve vztahu ke stanovené odměně insolvenčního správce, která mu nenáleží, neboť nemovitost nezpeněžoval.

Odvolací soud proto usnesení insolvenčního soudu v napadených výrocích změnil (když nebyl důvod pro postup dle ust. § 219 ani k postupu dle ust. § 219a o.s.ř.) tak, že uděluje insolvenčnímu správci souhlas s vydáním celého výtěžku zpeněžení předmětu zajištění zajištěnému věřiteli ve výši, v jaké byl vydán soudním exekutorem, aniž by insolvenčnímu správci byla povolena záloha na odměnu.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 13. března 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Waltrová v.r. Olga Chlebková předsedkyně senátu