1 VSOL 812/2012-A-9
KSOS 13 INS 21322/2012 1VSOL 812/2012-A-9

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Ing. Jany anonymizovano , anonymizovano , bytem Přerov 1-Město, Boženy Němcové 2322/27, PSČ 750 02, IČ: 73961388, o insolvenčním návrhu dlužnice, k odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13.9.2012 č.j. KSOS 13 INS 21322/2012-A-3

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13.9.2012 č.j. KSOS 13 INS 21322/2012-A-3 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil podle ustanovení § 108 odst. 1, 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), aby ve lhůtě sedmi dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. V odůvodnění uvedl, že úpadek dlužnice bude řešen prohlášením konkursu na její majetek, přičemž dlužnice nedisponuje žádnou hotovostí, má pouze majetek nepatrné hodnoty (vozidlo RENAULT TRAFIC a pohledávky, o kterých nelze v této fázi říci, zda jde o pohledávky dobytné), a proto dlužnici uložil povinnost složit zálohu na náklady insolvenčního řízení v maximální výši, tj. 50.000 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí podala dlužnice odvolání, ve kterém namítala, že pohledávka vůči dlužnici Monice Pilařové ve výši 139.627 Kč je dobytná, neboť 1VSOL 812/2012-A-9 na základě dohody ze dne 10.11.2011 je postupně splácena ve výši 2.521 Kč měsíčně, motorové vozidlo RENAULT TRAFIC, reg. zn. 3M75282 má zůstatkovou hodnotu minimálně ve výši 200.000 Kč měsíčně, a proto považuje za přiměřenou zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 15.000 Kč.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 odst. 1 IZ, § 212, § 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužnice se insolvenčním návrhem ze dne 30.8.2012 doručeným soudu dne 31.8.2012, domáhala rozhodnutí o svém úpadku a navrhovala, aby byl řešen prohlášením konkursu na její majetek. V návrhu uvedla, že je fyzickou osobou podnikající podle živnostenského zákona, ale ke dni podání tohoto návrhu již nevyvíjí žádnou podnikatelskou činnost, neboť nedisponuje žádným zbožím, s nímž by mohla obchodovat, a nemá žádné peněžní prostředky, za které by mohla zboží nakupovat. Jejím jediným majetkem je vozidlo RENAULT TRAFIC, reg. zn. 3M75282, které sloužilo k výkonu její podnikatelské činnosti, má peněžitou pohledávku vůči dlužnici Monice Pilařové ve výši 150.579 Kč, nedisponuje žádnou pokladní hotovostí, není vlastníkem žádného nemovitého majetku. Z výkonu své podnikatelské činnosti má závazky vůči více věřitelům ve výši 2.718.815,31 Kč. Dlužnice nyní pobírá invalidní důchod ve výši 10.099 Kč měsíčně od Vojenského úřadu sociálního zabezpečení Ministerstva obrany ČR a invalidní důchod ve výši 150,60 EUR měsíčně od Sociální pojišťovny Bratislava. K návrhu připojila povinné přílohy s prohlášením o jejich úplnosti a správnosti. V seznamu pohledávek uvedla tři pohledávky vůči dlužnici Monice Pilařové, a to ve výši 139.627 Kč, 5.147 Kč a 5.805 Kč. K seznamu majetku připojila též osvědčení o registraci vozidla tovární RENAULT TRAFIC , reg. zn. 3M75282, z něhož vyplývá, že toto vozidlo bylo poprvé registrováno v ČR dne 9.4.2009. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným rozhodnutím.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Podle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2, věty první IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jestliže je to nutné ke krytí nákladů a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč. 1VSOL 812/2012-A-9

Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky (v hotovosti nebo na účtu) k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. Je tomu tak proto, že v konkursu, na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře jako v praxi převažující formy oddlužení, nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty.

Na základě údajů uvedených v insolvenčním návrhu lze dospět k závěru, že dlužnice je v úpadku a s ohledem na shora uvedené je zřejmé, že její úpadek bude nutno řešit konkursem. Za těchto okolností je rovněž správný závěr soudu prvního stupně, že složení zálohy na krytí nákladů insolvenčního řízení, které vzniknou s prověřováním stavu dlužníkova majetku (§ 211 IZ), se soupisem, s oceňováním a zpeněžováním tohoto majetku, jakož i nákladů na odměnu a další hotové výdaje insolvenčního správce, je v daném případě nezbytné, neboť správce bude k této své činnosti nutně potřebovat pohotové finanční prostředky, které ovšem dlužník v majetkové podstatě nemá, a proto prostředky na úhradu těchto nákladů nutno zajistit uložením povinnosti zaplatiti zálohu. Institut zálohy má především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout tak nedostatek finančních prostředků bezprostředně po rozhodnutí o úpadku, a současně též poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Náklady související s insolvenčním řízením nelze přenášet na stát, který by hradil odměnu a hotové výdaje správce v případě, že by prověřování majetkové situace dlužníka insolvenčním správcem nevedlo ke zjištění a zpeněžení majetku v potřebném rozsahu, to je v rozsahu alespoň na úhradu všech nákladů insolvenčního řízení.

Rovněž uložení zálohy ve výší 50.000 Kč považuje odvolací soud za důvodné, neboť podle ust. § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. (dále jen vyhláška ) činí při řešení dlužníkova úpadku konkursem minimální odměna insolvenčního správce 45.000 Kč. Nutno zdůraznit, že odměna insolvenčního správce se určí úvahou soudu dle ust. § 5 vyhlášky, aniž by se použil § 1 odst. 5 vyhlášky o minimální odměně insolvenčního správce, jen v případě, že v průběhu řízení správce nezpeněží vůbec žádný majetek (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.9.2010, sp. zn. MSPH 77 INS 8029/2009, 29 NSČR 27/2010, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod č. 64/2011). V posuzované věci dlužnice sama uvádí, že má majetek (vozidlo RENAULT TRAFIC, reg. zn. 3M75282), ovšem před schválením konečné zprávy (natož před rozhodnutím o úpadku) nelze s jistotou říct, v jakém rozsahu bude majetek zpeněžován. Nelze totiž bez dalšího vyloučit, že insolvenční správce při své činnosti zjistí majetek dlužnice, případně majetek dalších osob, který by z hlediska institutů neúčinnosti, odporovatelnosti a neplatnosti právních úkonů dlužnice mohl též náležet do majetkové podstaty dlužníka (§ 205 a 1VSOL 812/2012-A-9 násl. IZ). Výpočet odměny dle § 1 vyhlášky (včetně jeho odst. 5) se přitom uplatní též v případě, že majetek bude zpeněžován byť i v nepatrném rozsahu. Navíc ani při určení odměny insolvenčního správce dle ust. § 5 vyhlášky nelze předem vyloučit, že s ohledem na okolnosti případu bude přiměřená odměna správce určená insolvenčním soudem případně odpovídat minimální odměně insolvenčního správce dle § 1 odst. 5 vyhlášky nebo ji dokonce bude převyšovat (např. při větším počtu věřitelů a rozsáhlejší činnosti správce). Insolvenční správce má mimo to právo na úhradu hotových výdajů, jejichž výši nelze rovněž předem odhadnout (§ 7 vyhlášky) a je-li plátcem DPH, náleží mu k odměně a náhradě hotových výdajů i částka odpovídající této dani (§ 38 odst. 1 IZ).

S ohledem na shora uvedené odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně je věcně správné dle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 24. října 2012

Za správnost vyhotovení : JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu