1 VSOL 810/2015-A-29
KSBR 40 INS 13795/2015 1 VSOL 810/2015-A-29

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužníků: a) Martina anonymizovano , anonymizovano , bytem Vlčková 7, PSČ 763 19, b) Soni anonymizovano , anonymizovano , bytem Vlčková 7, PSČ 763 19, IČ 67509134, o insolvenčním návrhu dlužníků a) a b) spojeném se společným návrhem manželů na povolení oddlužení, o odvolání dlužníků a) a b) proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13.7.2015, č.j. KSBR 40 INS 13795/2015-A-23,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně dle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen IZ ), uložil dlužníkům a) a b), aby společně a nerozdílně zaplatili zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně uvedl, že dlužníci mají nezajištěné závazky pocházející z podnikatelské činnosti vůči věřitelům Česká republika-Finanční úřad pro Zlínský kraj a ML TUNING, spol. s r.o. a tito věřitelé nesouhlasí s řešením úpadku dlužníků oddlužením (§ 389 odst. 2 IZ). Návrh dlužníků na povolení oddlužení proto bude odmítnut (§ 393 odst. 3 IZ) a bude rozhodnuto o řešení úpadku dlužníků konkursem (§ 396 odst. 1 IZ). Vzhledem k předpokládaným nákladům insolvenčního řízení a s ohledem na skutečnost, že dlužníci nemají majetek, který by mohl sloužit k úhradě odměny a hotových výdajů insolvenčního správce, uložil soud prvního stupně dlužníkům zálohu k jejich krytí. Výši zálohy odůvodnil minimální výší odměny insolvenčního správce při řešení úpadku dlužníků konkursem, jež činí dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. minimálně 45.000 Kč.

Proti tomuto usnesení podali dlužníci a) a b) odvolání. Uvedli, že sice mají závazky pocházející z podnikatelské činnosti vůči věřitelům ML TUNING, spol. s r.o. a Česká republika-Finanční úřad pro Zlínský kraj, namítali však, že se jedná o závazky pouze ve výši 133.429,37 Kč, což je vzhledem k výši ostatních závazků nesouvisejících s podnikáním malá částka, neboť ostatní závazky činí částku 684.503 Kč. Dále namítali, že novela insolvenčního zákona účinná od 1.1.2014 umožnila podat návrh na povolení oddlužení též podnikajícím fyzickým osobám za předpokladu, že s oddlužením souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, přičemž souhlas věřitelů není vyjmenován mezi povinnými přílohami návrhu na povolení oddlužení (§ 392 odst. 1 IZ), a proto dlužníkům nelze přičítat k tíži, že souhlas k návrhu nepřipojili. Podle ustanovení § 397 odst. 1 IZ totiž platí, že v pochybnostech, zda dlužník je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, bude třeba oddlužení povolit a tuto otázku prozkoumat v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí, když závěry věřitelů by měly být učiněny až po zveřejnění zprávy insolvenčního správce k majetkové a příjmové situaci dlužníků. Podle ustanovení § 403 IZ dále platí, že má-li insolvenční správce za to, že jsou zde skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, upozorní na ně před rozhodnutím schůze věřitelů o způsobu oddlužení a v případě uvedeném v ustanovení § 399 odst. 3 IZ do tří dnů po zveřejnění výsledku hlasování v insolvenčním rejstříku. Věřitelé, kteří hlasovali o přijetí způsobu oddlužení, mohou namítat, že jsou zde skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Tyto námitky mohou uplatnit nejpozději do skončení schůze věřitelů, která rozhodovala o způsobu oddlužení a v případě uvedeném v ustanovení § 399 odst. 3 IZ do deseti dnů po zveřejnění výsledku hlasování v insolvenčním rejstříku. K později vzneseným námitkám uplatněným věřiteli, kteří nehlasovali o přijetí způsobu oddlužení, se nepřihlíží. Platí, že věřitelé, kteří včas neuplatnili námitky podle věty první, souhlasí s oddlužením bez zřetele k tomu, zda dlužník má dluhy z podnikání.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenční řízení v posuzované věci bylo zahájeno dne 27.5.2015 insolvenčním návrhem dlužníků a) a b) spojeným se společným návrhem dlužníků-manželů na povolení oddlužení, jímž se dlužníci domáhali rozhodnutí o svém úpadku a jeho řešení oddlužením ve formě plnění splátkového kalendáře. Dlužníci uvedli, že mají více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které nejsou schopni plnit, a proto zastavili platby všech peněžitých závazků, přičemž některé závazky nejsou plněny po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti a není možné dosáhnout uspokojení některých ze splatných peněžitých závazků exekucí. Celková výše závazků činí 745.497,55 Kč a zvyšuje se o příslušenství a sankce. V návrhu dlužníci označili 2 nezajištěné nevykonatelné závazky a 11 nezajištěných vykonatelných závazků, mimo jiné závazek vůči věřiteli Finanční úřad pro Zlínský kraj, se sídlem Zlín, Třída Tomáše Bati 21, PSČ 761 86, ve výši 102.872 Kč s tím, že tento závazek vznikl v souvislosti s podnikatelskou činností. Splatnost nejméně dvou závazků nastala do konce roku 2013. Dlužníci k návrhu připojili seznam majetku opatřený podpisy dlužníků s prohlášením, že je správný a úplný, v němž uvedli pouze ošacení, obutí a smartphone v aktuální ceně 500 Kč a seznam závazků opatřený podpisy dlužníků s prohlášením, že je správný a úplný, v něm uvedli mimo jiné nezajištěný závazek vůči věřiteli Finanční úřad pro Zlínský kraj ve výši 102.872 Kč s tím, že souvisí s podnikatelskou činností. Soud prvního stupně usnesením ze dne 29.5.2015, č.j. KSBR 40 INS 13795/2015-A-9, vyzval dlužníky, aby ve lhůtě sedmi dnů od doručení usnesení doplnili přílohy insolvenčního návrhu a návrhu na povolení oddlužení mimo jiné tak, že sdělí, zda mají souhlas věřitele Finanční úřad pro Zlínský kraj s tím, že jeho pohledávka bude podrobena režimu oddlužení. Na tuto výzvu dlužníci reagovali podáním doručeným soudu dne 4.6.2015, jímž předložili protokol Finančního úřadu pro Zlínský kraj ze dne 3.6.2015, č.j. 1265268/15/3301-80542-708486, z něhož se nepodává, zda tento věřitel souhlasí s řešením úpadku dlužníků oddlužením. Soud prvního stupně opakovaně vyzval dlužníky usnesením ze dne 11.6.2015, č.j. KSBR 40 INS 13795/2015-A-13, aby ve lhůtě sedmi dnů od doručení usnesení sdělili, zda mají souhlas věřitele Finanční úřad pro Zlínský kraj s řešením jejich úpadku oddlužením. Dne 25.6.2015 bylo doručeno soudu sdělení věřitele ML TUNING, spol. s r.o., se sídlem Praha 9, Běchovice, Podnikatelská 539, IČ 43223508, že dlužník a) neuvedl v insolvenčním návrhu vykonatelnou pohledávku ze své podnikatelské činnosti vůči tomuto věřiteli. Podáním doručeným soudu dne 26.6.2015 sdělil věřitel Finanční úřad pro Zlínský kraj, že s řešením úpadku dlužníků oddlužením nesouhlasí. Podáním doručeným soudu dne 9.7.2015 dlužníci předložili nový seznam závazků, v němž uvedli i závazek vůči věřiteli ML TUNING, spol. s r.o., s tím, že tento závazek vznikl z podnikatelské činnosti dlužníka a). Souhlas tohoto věřitele s oddlužením dlužníků se však ve spise nenachází a dlužníky nebyl ani tvrzen. Na tomto základě soud prvního stupně ve věci rozhodl odvoláním napadeným usnesením.

Podle ustanovení § 108 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá

žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odstavec 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odstavec 2).

Podle ustanovení § 389 odst. 1, písm. b) IZ, dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání.

Podle ustanovení § 389 odst. 2, písm. a) IZ, dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde.

Podle ustanovení § 397 odst. 1, nedojde-li ke zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení ani k jeho odmítnutí nebo zamítnutí, insolvenční soud oddlužení povolí. V pochybnostech o tom, zda dlužník je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, insolvenční soud oddlužení povolí a tuto otázku prozkoumá v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. Insolvenční soud oddlužení nepovolí do doby, než mu dlužník předloží seznam majetku a seznam závazků. Rozhodnutí o povolení oddlužení se doručuje dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti němu není přípustné.

Podle ustanovení § 390 odst. 3 IZ, návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, insolvenční soud odmítne rozhodnutím, které doručí dlužníku, osobě, která takový návrh podala, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání může podat pouze osoba, která takový návrh podala.

Podle ustanovení § 396 IZ, v případě, že soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Ze shora citovaných ustanovení insolvenčního zákona vyplývá, že při zkoumání otázky, zda dlužník, který má dluh z podnikání, je osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, je rozhodující souhlas věřitele, o jehož pohledávku jde (§ 389 odst. 2, písm. a) IZ), a proto je nezbytné, aby dlužník v návrhu na povolení oddlužení uvedl, že má potřebné souhlasy všech věřitelů, vůči kterým má dluhy z podnikání, a že tudíž je osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení. Pokud toto skutkové tvrzení v návrhu schází, nelze postupovat podle shora citovaného ustanovení §397 odst.1 IZ, neboť pochybnosti o tom, zda dlužník je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, lze mít, jen když dlužník souhlasy tvrdí, ale zatím nedokládá. V posuzované věci dlužníci v doplněném seznamu závazků uvedli dva věřitele závazků pocházejících z podnikání-společnost

ML TUNING, spol. s r.o. a Finanční úřad pro Zlínský kraj-přičemž věřitel Finanční úřad pro Zlínský kraj přípisem ze dne 26.6.2015 výslovně sdělil, že s řešením úpadku dlužníků oddlužením nesouhlasí. Ve vztahu k věřiteli ML TUNING, spol. s r.o., dlužníci souhlas tohoto věřitele s oddlužením netvrdili.

Tento výklad ustanovení § 389 odst. 1, písm. b), odst. 2, písm. a) IZ byl odvolacím soudem přijat s ohledem na stanovisko Nejvyššího soudu ČR, které bylo prezentováno na celostátním školení pro insolvenční soudce v květnu 2014 v Kroměříži. Rozhodovací praxe odvolacího soudu byla v období bezprostředně po účinnosti novely insolvenčního zákona odlišná, neboť vycházela z mylného názoru, že tvrzení o souhlasu věřitelů ve smyslu ustanovení § 389 odst. 2, písm. b) IZ není nezbytnou obsahovou náležitostí návrhu na povolení oddlužení, a proto se zkoumání otázky souhlasu odkládá až na schůzi věřitelů podle ustanovení § 403 IZ. Nutno též připustit, že rozhodovací praxe odvolacích soudů dosud není v této otázce zcela jednotná, a to s ohledem na absenci judikatury dovolacího soudu.

Ve shodě se soudem prvního stupně proto odvolací soud konstatuje, že na dlužníky nelze pohlížet jako na osoby oprávněné podat návrh na povolení oddlužení, což je skutečnost odůvodňující odmítnutí návrhu na povolení oddlužení podle ust. § 390 odst. 3 IZ a rozhodnutí o řešení úpadku konkursem podle ustanovení § 396 IZ.

Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky (v hotovosti nebo na účtu) k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. Je tomu tak proto, že v konkursu, na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře jako v praxi převažující formy oddlužení, nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty.

Na základě údajů uvedených v insolvenčním návrhu lze dospět k závěru, že dlužníci jsou v úpadku a s ohledem na shora uvedené je zřejmé, že jejich úpadek bude nutno řešit konkursem. Za těchto okolností je rovněž správný závěr soudu prvního stupně, že složení zálohy na krytí nákladů insolvenčního řízení, které vzniknou s prověřováním stavu majetku dlužníků (§ 211 IZ), se soupisem majetkové podstaty, a případně též s oceňováním a zpeněžováním majetku, jakož i nákladů na odměnu a další hotové výdaje insolvenčního správce, je v daném případě nezbytné, neboť správce bude k této své činnosti nutně potřebovat pohotové finanční prostředky, které ovšem dlužníci v majetkové podstatě nemají, a proto prostředky k úhradě těchto nákladů nutno zajistit uložením povinnosti zaplatit zálohu.

Podle ustanovení § 38 odst. 1 IZ, insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z počtu přezkoumávaných přihlášek pohledávek a z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu.

Podle ustanovení § 1 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí odměna insolvenčního správce součet odměny určené podle odstavce 2 a odstavce 3. Pro účely výpočtu odměny podle věty první zahrnuje výtěžek zpeněžení určený k vydání věřitelům i částku připadající na odměnu insolvenčního správce (odstavec 1). Odměna insolvenčního správce určená z výtěžku zpeněžení jednotlivého předmětu zajištění činí 9% z částky od 0-1 mil.Kč (odstavec 2) a odměna insolvenčního správce určená z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele činí 25% z částky od 0 do 500 tis. Kč (odstavec 3). Pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí odměna správce nejméně 45.000 Kč (odstavec 5).

Podle § 2a vyhlášky, pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs nebo reorganizace, náleží insolvenčnímu správci dále odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů, která činí za každou přezkoumanou přihlášku pohledávky věřitele částku 1.000 Kč, nejvýše však 1.000.000 Kč celkem za přezkoumané přihlášky pohledávek. Za přezkoumanou přihlášku pohledávky věřitele se považuje taková přihláška pohledávky věřitele, kterou insolvenční správce zařadil do seznamu přihlášených pohledávek podle insolvenčního zákona. Pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs a nedošlo-li ke zpeněžení, náleží insolvenčnímu správci odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů nejméně 45.000 Kč.

Uložení zálohy ve výši 50.000 Kč proto považuje odvolací soud za důvodné, neboť podle shora citované vyhlášky činí při řešení dlužníkova úpadku konkursem minimální odměna insolvenčního správce 45.000 Kč bez DPH (nyní 21%).

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 27. srpna 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu