1 VSOL 809/2012-A-13
KSBR 30 INS 17272/2012 1VSOL 809/2012-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka HAAL, s.r.o., Brno, Poděbradova 5/7, PSČ 612 00, IČ: 44015836, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 30 INS 17272/2012-A-7 ze dne 20.8.2012

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 30 INS 17272/2012-A-7 ze dne 20.8.2012 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 5 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet specifikovaný ve výroku.

V důvodech svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužník se svým návrhem domáhal rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na jeho majetek. Ze seznamu majetku dlužníka vyplývá, že jeho majetek v hotovosti nepostačuje k uhrazení nákladů insolvenčního řízení, když minimální odměna insolvenčního správce při způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem činí 45.000 Kč a insolvenční správce má dále právo na náhradu hotových výdajů. Účelem zálohy je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku, a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení do doby, než bude možné zpeněžit majetkovou podstatu. V případě, že by nebyl zjištěn a zpeněžen majetek dlužníka v potřebném rozsahu, 1VSOL 809/2012-A-13 použije se složená záloha na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce, které by musel jinak platit stát, na který však náklady insolvenčního řízení přenášet nelze. Soud proto postupoval podle ustanovení § 108 insolvenčního zákona a podle okolností případu určil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Uvedl, že již v insolvenčním návrhu sdělil, že nedisponuje dostatkem finančních prostředků k úhradě zálohy, když má k dispozici toliko finanční hotovost ve výši 890 Kč a fakticky ukončil podnikatelskou činnost, tedy potřebné finanční prostředky již nemá jak získat. Namítl, že usnesení o povinnosti zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení není dostatečně odůvodněno, neboť z rozhodnutí není patrné, z jakých konkrétních skutkových a právních závěrů soud při svém závěru o důvodech zaplacení zálohy a její výše vycházel a na jakém podkladě tyto závěry učinil. Poukázal na to, že soud sice zohlednil skutečnost, že jeho majetek v hotovosti nepostačuje k uhrazení nákladů insolvenčního řízení, nicméně neuvedl, jak k tomuto závěru dospěl. Naopak důvodně předpokládá, že v majetkové podstatě je dostatek majetku, zejména pohledávek, z jejichž výtěžku je možné insolvenční řízení a náklady insolvenčního řízení financovat, k tomu odkazuje na seznam majetku připojený k insolvenčnímu návrhu. Podle jeho názoru finanční částka ve výši 50.000 Kč je nepřiměřená, navrhuje proto, aby napadené usnesení bylo zrušeno a záloha přiměřeně snížena.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle § 108 odst. 1 a odst. 2 věty první IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužník podal dne 17.7.2012 u soudu prvního stupně insolvenční návrh, kterým se domáhá zjištění úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek. V návrhu dlužník uvedl, že eviduje závazky vůči více věřitelů, které jsou více než 30 dnů po splatnosti a tyto není schopen plnit, že zastavil platby 1VSOL 809/2012-A-13 podstatné části svých peněžitých závazků a závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Současně uvedl, že souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku, disponuje hotovostí ve výši 980 Kč a má pohledávky v celkové výši 3.594.444,70 Kč, některé z nich jsou však v současné době nedobytné, případně je dlužníci rozporují nebo nemají prostředky na jejich úhradu. Z těchto pohledávek proto není možno dosáhnout uspokojení jeho věřitelů. Kromě drobného nehmotného majetku (licence k účetnímu programu v hodnotě 8.985,85 Kč) žádný další majetek ani další prostředky nemá, nemá tedy žádný reálný majetek, který by se dal zpeněžit. V návrhu dále dlužník specifikoval jednotlivé závazky označením věřitele, výše závazku, právního důvodu a splatnosti (v letech 2009 až 2012). K návrhu dlužník doložil seznam majetku, ze kterého vyplývá, že je vlastníkem hotovosti ve výši 980 Kč a pohledávek ve výši 3.594.444, 70 Kč, které jednotlivě specifikoval s tím, že u většiny z nich uvedl poznámku, že se jedná o promlčený nárok. Dále dlužník doložil k návrhu seznam závazků.

Ze skutečností uvedených v insolvenčním návrhu a jeho příloh vyplývá, že dlužník je v úpadku ve formě platební neschopnosti, neboť má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit, neboť je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1 a odst. 2 písm. b/ IZ). Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a současně struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové finanční prostředky (v hotovosti nebo na účtu) k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. Z insolvenčního návrhu dlužníka a jeho příloh vyplývá, že dlužník vlastní finanční hotovost toliko ve výši 980 Kč a dále pohledávky v celkové výši 3.594.444,70 Kč, které jsou však dle samotného vyjádření dlužníka nevymahatelné, případně promlčené, dále licenci k účetnímu programu v hodnotě přibližně 9.000 Kč, žádný jiný majetek dlužník nemá. Za této situace odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že je odůvodněn postup podle ustanovení § 108 IZ pro uložení povinnosti dlužníkovi (insolvenčnímu navrhovateli) zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, které by jinak musel podle ustanovení § 38 odst. 2 IZ hradit stát, čemuž však má právě předejít institut zálohy. V tom je možno odkázat na důvodovou zprávu k insolvenčnímu zákonu, v jejíž části týkající se ust. § 144 IZ zákonodárce výslovně uvedl, že obavám, že náklady vynaložené na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z nějž plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele .

Odměna insolvenčního správce činí při řešení úpadku konkursem částku nejméně 45.000 Kč (§ 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb.) a je nutné počítat s tím, 1VSOL 809/2012-A-13

že správci vzniknou i hotové výdaje. Lze proto uzavřít, že částka ve výši 50.000 Kč představuje zcela přiměřenou výši zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Odvolací soud považuje za nutné uvést, že dlužník si měl být vědom své povinnosti vyplývající z ustanovení § 98 IZ a insolvenční návrh měl podat bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku ve formě platební neschopnosti, tedy v době, kdy měl dostatek prostředků alespoň k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Odvolací námitku dlužníka, že rozhodnutí soudu prvního stupně není řádně odůvodněno neshledává odvolací soud důvodnou. Soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že ze seznamu majetku dlužníka vyplývá, že nemá majetek v hotovosti postačující k uhrazení nákladů insolvenčního řízení a současně odůvodnil výši potřebné zálohy na náklady insolvenčního řízení výší odměny insolvenčního správce při způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem a nutností hradit i hotové výdaje insolvenčního správce. Skutečnost, že se soud prvního stupně nezabýval v odůvodnění napadeného rozhodnutí i dalším majetkem dlužníka uvedeným v jeho návrhu (pohledávkami), nemá s ohledem na shora uvedené vliv na věcnou správnost rozhodnutí soudu prvního stupně.

Ze shora uvedených důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil podle ustanovení § 219 o.s.ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 29. října 2012

Za správnost vyhotovení : JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu