1 VSOL 804/2015-B-34
KSOS 36 INS 17575/2013 1 VSOL 804/2015-B-34

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka Ing. Jiřího anonymizovano , anonymizovano , IČ:12109762, bytem Vendryně 229, PSČ 739 91, za účasti Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, o stanovení odchylky od zákazu nabývání majetku pro věřitele QI investiční společnost, a.s., IČ: 27911497, se sídlem Praha 1, Rybná 682/14, PSČ 110 05, k odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22.6.2015, č.j. KSOS 36 INS 17575/2013-B-26

takto:

Odvolání se o d m í t á .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně vyslovil souhlas, aby věřitel QI investiční společnost, a.s. jako zájemce o koupi nemovitostí sepsaných v majetkové podstatě, a to pozemková parcela č. 2684/2 o výměře 172 m-zahrada, pozemková parcela č. 2685 o výměře 473 m-travnatý porost, pozemková parcela č. 2686 o výměře 473 m-vodní plocha, pozemková parcela č. 2687 o výměře 2364 m-zahrada, pozemková parcela č. 2688/1 o výměře 107 m-zastavěná plocha a nádvoří, rozestavěná stavba na pozemku 2688/1, pozemková parcela č. 2688/2 o výměře 24 m-zastavěná plocha a nádvoří, stavba na pozemku č. 2688/2 bez č.p./č.e., pozemková parcela č. 2689/1 o výměře 1725 m -zahrada, pozemková parcela č. 2689/2 o výměře 203 m-zastavěná plocha a nádvoří, stavba na pozemku č. 2689/2-rodinný dům Vendryně č.p. 229, vše zapsáno na LV 2928, obec Vendryně, katastrální území Vendryně, okres Frýdek-

Místek, Katastrální úřad pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Třinec, byl oprávněn tyto nemovitosti nabýt do vlastnictví v případě jejich vydražení ve veřejné dražbě. V odůvodnění uvedl: Věřitel QI investiční společnost, a.s. požádal podáním z 19.5.2015 o vydání souhlasu s tím, aby jako zástupce věřitelů a současně spoluvlastník nemovitostí uvedených ve výroku tyto mohl případně nabýt v dražbě. S ohledem na to, že v řízení je veden nepatrný konkurs, insolvenční soud zvolil možnost odchýlit se od výslovného znění zákona a po výzvě k vyjádření se věřitelům, bez jejich negativního ohlasu, souhlas s přihlédnutím k transparentnosti prodeje dražbou vydal . V poučení uvedl, že odvolání proti tomuto rozhodnutí je přípustné a že proti výroku o ustanovení nového insolvenčního správce se lze samostatně odvolat jen důvodů uvedených v § 26 IZ .

Proti tomuto rozhodnutí podal včas odvolání dlužník, který především namítal, že věřitel QI investiční společnost, a.s. je v rozhodnutí soudu prvního stupně nedostatečně označen. Dále namítal, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, neboť postupem soudu bude věřitel QI investiční společnost, a.s. v dražbě předem zvýhodněn, neboť je spoluvlastníkem nemovitostí ve výši 1/3, takže dražby nebude mít zájem zúčastnit se jiný zájemce. V této souvislosti dále uvedl, že v minulosti jak samotný věřitel QI investiční společnost, a.s., tak také insolvenční správkyně jednali o odprodeji předmětných nemovitostí za podstatně vyšší cenu, než je cena vyvolávací. Navrhoval, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil.

Věřitel QI investiční společnost, a.s. ve vyjádření k odvolání dlužníka především zpochybňoval věcnou aktivní legitimaci dlužníka k podání odvolání proti rozhodnutí ve věci zpeněžení předmětu zajištění. K odvolacím námitkám uvedl, že za situace, kdy je spoluvlastníkem předmětných nemovitostí, tak by naopak bylo vážným zásahem do vlastnického práva nepřipustit ho k dražbě, přičemž v současné době vůbec není zřejmé, komu bude příklep udělen a jaké bude nejvyšší podání. Současně vyslovil domněnku, že dlužník se snaží svým nedůvodným odvoláním zmařit účast věřitele v dražbě nařízené na den 31.8.2015. Navrhoval, aby odvolací soud odvolání dlužníka pro nedostatek aktivní legitimace odmítl, případně, aby jeho odvolání jako nedůvodné zamítl.

Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je občanský soudní řád ve znění účinném od 1.1.2014.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že insolvenční řízení bylo zahájeno na návrh věřitele QI investiční společnost, a.s., IČ: 27911497 ze dne 18.6.2013, doručený soudu dne 21.6.2013, který se domáhal rozhodnutí o úpadku dlužníka, aniž navrhoval způsob jeho řešení. Usnesením ze dne 4.11.2013, č.j. KSOS 36 INS 17575/2013-A-10 soud zjistil úpadek dlužníka Ing. Jiřího anonymizovano , na jeho majetek prohlásil konkurs s tím, že bude veden jako nepatrný. První schůze věřitelů většinou hlasů zvolila věřitele č. 1 QI investiční společnost, a.s. zástupcem věřitelů a soud toto zvolení potvrdil. Zástupce věřitelů podáním ze dne 19.5.2015, doručeným soudu dne 22.5.2015, podal návrh na udělení výjimky ze zákazu nabývání majetku z majetkové podstaty dlužníka podle ust. § 295 odst. 3 IZ, kterým se domáhal, aby soud povolením této výjimky umožnil zástupci věřitelů nabýt při veřejné dražbě spoluvlastnický podíl ve výši 2/3 k označeným nemovitostem. Soud vyhláškou ze dne 29.5.2015, č.j. KSOS 36 INS 17575/2013-B-23 zveřejněnou v insolvenčním rejstříku dne 1.6.2015 v 10:41 hodin vyzval věřitele, nechť ve lhůtě sedmi dnů od zveřejnění této vyhlášky sdělí soudu své stanovisko k návrhu zástupce věřitelů QI investiční společnost, a.s. na vyslovení souhlasu s možností nabývat majetkovou podstatu, a to s poučením, že pokud stanovisko nebude předloženo, bude mít soud za to, že věřitelé s návrhem souhlasí. Na tuto výzvu žádný z věřitelů nereagoval. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným rozhodnutím.

Podle ustanovení § 315 odst. 2 IZ není-li to v rozporu s rozhodnutím schůze věřitelů, insolvenční soud může pro nepatrný konkurs stanovit i další odchylky od zákona, pokud povedou k rychlému a hospodárnému průběhu insolvenčního řízení; těmito odchylkami nesmí být dotčeno postavení zajištěných věřitelů ani zásady insolvenčního řízení. Toto rozhodnutí může insolvenční soud spojit s rozhodnutím o nepatrném konkursu nebo je může vydat kdykoli později.

Podle ustanovení § 11 odst. 1 IZ při výkonu dohlédací činnosti insolvenční soud rozhoduje o záležitostech, které se týkají průběhu insolvenčního řízení, činí opatření potřebná k zajištění jeho účelu a ukládá povinnosti, týkající se činnosti jednotlivých subjektů řízení.

Podle ustanovení § 91 IZ proti rozhodnutím, která insolvenční soud učinil při výkonu dohlédací činnosti včetně předběžných opatření, není odvolání přípustné, pokud zákon nestanoví jinak.

Podle ustanovení § 218 písm. c) o.s.ř. odvolací soud odmítne odvolání, které směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné.

Odvoláním napadené usnesení je svým obsahem rozhodnutím podle ust. § 315 odst. 2 IZ, kterým insolvenční soud pro nepatrný konkurs stanovil odchylku od zákazu nabývání majetku z majetkové podstaty dle ust. § 295 IZ. Jedná se o rozhodnutí, které je rozhodnutím vydaným při výkonu dohlédací činnosti soudu (§ 11 odst. 1 IZ) a nelze je napadnou odvoláním (§ 91 IZ). Tento závěr odvolacího soudu vychází z povahy tohoto rozhodnutí, které je vydáváno v rámci nepatrného konkursu, když ani samotné rozhodnutí o nepatrném konkursu nelze podle ust. § 314 odst. 4 IZ napadnout odvoláním. Průběh nepatrného konkursu ponechal zákonodárce plně v kompetenci insolvenčního soudu, který v rámci zajištění rychlého a hospodárného průběhu insolvenčního řízení může v rámci své dohledací činnosti stanovit kromě výjimek upravených v ust. § 315 odst. 1 IZ i další odchylky od zákona.

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud odvolání dlužníka, které směřuje proti rozhodnutí vydanému v rámci dohlédací činnosti podle ust. § 218 písm. c) o.s.ř., jako nepřípustné odmítl.

Pro úplnost odvolací soud dodává, že soud prvního stupně se při formulaci poučení proti odvoláním napadenému rozhodnutí dopustil zřejmé nesprávnosti, když uvedl, že odvolání proti tomuto rozhodnutí je přípustné a že proti výroku o ustanovení nového insolvenčního správce se lze samostatně odvolat jen důvodů uvedených v § 26 IZ . Zřejmě omylem totiž použil poučení z jiného rozhodnutí, v němž bylo mimo jiné rozhodováno též proti ustanovení nového insolvenčního správce.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné ( §238 odst.1 písm.f/ o.s.ř) .

V Olomouci dne 20. srpna 2015

Za správnost vyhotovení JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Miroslava Kupková předsedkyně senátu