1 VSOL 800/2015-B-36
KSOS 37 INS 6630/2014 1 VSOL 800/2015-B-36

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužníků a) René anonymizovano , anonymizovano , bytem Ostrava-Pustkovec, Karla Aksamita 225/28, PSČ 708 00, IČ 41365909, b) Dáši anonymizovano , anonymizovano , bytem Ostrava-Pustkovec, Karla Aksamita 225/28, PSČ 708 00, IČ 60770473, o neschválení oddlužení dlužníků a o prohlášení konkurzu, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 5. 2015, č. j. KSOS 37 INS 6630/2014-B-26,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Soud prvního stupně usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí dle ustanovení § 405 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen IZ ), neschválil oddlužení dlužníků René anonymizovano a Dáši anonymizovano (výrok I.), na majetek dlužníka René anonymizovano prohlásil konkurs s tím, že konkurs bude řešen jako nepatrný (výrok II.), na majetek dlužnice Dáši anonymizovano prohlásil konkurs s tím, že konkurs bude řešen jako nepatrný (výrok III.), vyslovil, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku (výrok IV.) a dle ustanovení § 112 odst. 2 o.s.ř. insolvenční řízení ve věci dlužníka René anonymizovano vyloučil po právní moci výroku I. usnesení k samostatnému řízení (výrok V.).

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně uvedl, že po povolení oddlužení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí návrhu dlužníků na povolení oddlužení, neboť dlužnice b) má dluhy z podnikání vůči věřiteli Československá obchodní banka, a.s., který s řešením úpadku dlužnice b) oddlužením nesouhlasí. Na tomto základě oddlužení dlužníků neschválil, když konstatoval, že dlužníci podali společný návrh na povolení oddlužení, považují se tudíž za jednoho dlužníka (§ 394a odst. 3 IZ), a proto se rozhodnutí o neschválení oddlužení musí vztahovat na oba dlužníky, přestože dlužník a) by jinak podmínky pro povolení a schválení oddlužení splňoval. Soud prvního stupně rozhodl o vyloučení insolvenčního řízení dlužníka a) k samostatnému projednání s odůvodněním, že insolvenční řízení, v němž je úpadek dlužníka řešen konkursem, nelze vést pro oba manžely společně.

Proti tomuto usnesení podali dlužníci odvolání, v němž namítali, že soud prvního stupně rozhodl na základě nesprávných skutkových zjištění a věc nesprávně právně posoudil. Dlužníci argumentovali tím, že před zahájením insolvenčního řízení oslovili všechny věřitele s cílem seznámit je se svým záměrem řešit svůj úpadek oddlužením a vyžádat si jejich souhlas s oddlužením. Věřitel Československá obchodní banka, a.s., žádosti dlužníků vyhověl a souhlas s oddlužením poskytl. Následně však souhlas s oddlužením odvolal, přičemž je třeba se zabývat otázkou, zda tak mohl ve fázi po povolení oddlužení učinit, a to za situace, kdy dlužníci na tento souhlas spoléhali. Dlužníci vyslovili názor, že v kontextu ustanovení § 403 odst. 2 IZ lze námitky proti oddlužení uplatnit jedině na schůzi věřitelů svolané za tímto účelem, přičemž v posuzované věci na schůzi věřitelů žádný z věřitelů, kteří mohli hlasovat o způsobu oddlužení, námitky neuplatnil, neboť věřitel MEMFIS. cz, s.r.o., o oddlužení nemohl hlasovat, protože má zajištěnou pohledávku, která nebrání v řešení úpadku oddlužením, přestože pochází z podnikání. Nadto pohledávky věřitele Československá obchodní banka, a.s., představují pouze 18 % z celkové výše zjištěných pohledávek nezajištěných věřitelů, přičemž soud prvního stupně se nezabýval dalšími okolnostmi, které insolvenční soud musí zvážit při rozhodování o tom, zda dluh z podnikání brání dlužníkům v řešení jejich úpadku oddlužení, jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR. Dlužníci namítali, že důvody pro neschválení oddlužení a pro prohlášení konkursu nedopadají na dlužníka a), který nebyl podnikatelem a ani není uveden ve smlouvě o úvěru uzavřené s věřitelem Československá obchodní banka, a.s. Nadto schválení oddlužení je v zájmu věřitelů, neboť jedině tímto způsobem řešení úpadku dlužníků se dosáhne rychlého, hospodárně a co nejvyššího uspokojení pohledávek věřitelů a dojde tak k naplnění zásad insolvenčního řízení (§ 5 písm. a/ IZ). Řešení úpadku se nedotýká pouze věřitele Československá obchodní banka, a.s., ale všech věřitelů, kteří proti oddlužení nebrojí. Pokud bude úpadek dlužníků řešen konkursem, budou uspokojeny pohledávky zajištěného věřitele a na nezajištěné věřitele připadne toliko výtěžek ze zpeněžení majetku, který bude z větší části použit k úhradě nákladů insolvenčního řízení a věřitelé s nezajištěnými pohledávkami budou uspokojeni v bagatelní výši. Dlužníci navrhli, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobami k tomuto úkonu oprávněnými, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, § 212a odst. 1, 5 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenční řízení v posuzované věci bylo zahájeno dne 12. 3. 2014 insolvenčním návrhem dlužníků a) a b) spojeným se společným návrhem manželů na povolení oddlužení, jímž se dlužníci domáhali rozhodnutí o svém úpadku a jeho řešení oddlužením ve formě zpeněžení majetkové podstaty. Dlužníci k návrhu připojili seznam závazků opatřený podpisy s prohlášením, že je správný a úplný, v němž uvedli, že u závazků vůči věřitelům ČSOB, a.s. a ČSOB Leasing, a.s., lze mít za to, že pochází z podnikání dlužnice b) s tím, že tito věřitelé s oddlužením zpeněžením majetkové podstaty souhlasí. Podáním doručeným soudu dne 30. 4. 2014 sdělil věřitel MEMFIS.cz, s.r.o., že jeho pohledávka vůči dlužnici b) pochází z podnikatelské činnosti, pohledávka je zajištěná exekutorským zástavním právem na nemovitostech dlužníků na základě exekučního příkazu ze dne 24. 9. 2012, č. j. 103 Ex 39322/12-14, na straně dlužníků shledává nepoctivý záměr a s oddlužením dlužníků nesouhlasí. Soud prvního stupně usnesením ze dne 28. 5. 2014, č. j. KSOS 37 INS 6630/2014-A-14, rozhodl o úpadku dlužníků a) a b), insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Ing. Evu Hepperovou, se sídlem Opava-Předměstí, Rybářská 1665/2, PSČ 746 01 a dlužníkům povolil řešení úpadku oddlužením. Současně nařídil přezkumné jednání na den 4. 9. 2014 a svolal schůzi věřitelů, která se bude konat bezprostředně po skončení přezkumného jednání s předmětem jednání mimo jiné projednání způsobu oddlužení a hlasování o přijetí způsobu oddlužení. Dne 27. 8. 2014 byla soudu doručena zpráva č. 1 insolvenční správkyní o dosavadní činnosti, v níž správkyně navrhla řešit úpadek dlužníků konkursem s odůvodněním, že dlužníci mají závazky vůči věřitelům ČSOB Leasing, a.s. a Československá obchodní banka, a.s., pocházející z podnikatelské

činnosti, představující 98 % všech dluhů. Ve vztahu k závazku vůči věřiteli MEMFIS.cz, s.r.o., uvedla, že je přihlášený jako zajištěný. Dne 4. 9. 2014 se u soudu prvního stupně konalo přezkumné jednání (všechny přezkoumávané pohledávky byly zjištěny, pohledávka věřitele MEMFIS.cz, s.r.o. byla zjištěna v celém rozsahu jako zajištěná, pohledávky věřitele Československá obchodní banka, a.s. byly zjištěny jako nezajištěné) a první schůze věřitelů, k níž se kromě dlužníků a insolvenční správkyně dostavili i věřitelé MEMFIS.cz, s.r.o. a Regina Štajerová. Věřitel MEMFIS.cz, s.r.o., vyjádřil nesouhlas s oddlužením, aniž by uvedl důvod svého nesouhlasu. Poté schůze věřitelů zvolila zástupce věřitelů a soud prvního stupně schůzi věřitelů odročil na neurčito. Podáním doručeným soudu dne 30.9.2014 věřitel Československá obchodní banka, a.s., sdělil, že nesouhlasí s oddlužením dlužníků. Soud prvního stupně nařídil na den 9. 10. 2014 druhé přezkumné jednání a schůzi věřitelů, k jednání se dostavili dlužníci, insolvenční správkyně a věřitelé MEMFIS.cz, s.r.o. a Regina Štajerová. Insolvenční správkyně navrhla řešit úpadek dlužníků konkursem. Na tomto základě soud prvního stupně rozhodl ve věci odvoláním napadeným usnesením, aniž by schůze věřitelů hlasovala o způsobu oddlužení.

Podle ustanovení § 389 odst. 1 písm. b) IZ, dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání.

Podle ustanovení § 389 odst. 2 IZ dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurz na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), nebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Podle ustanovení § 397 odst. 1 IZ, nedojde-li ke zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení ani k jeho odmítnutí nebo zamítnutí, insolvenční soud oddlužení povolí. V pochybnostech o tom, zda dlužník je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, insolvenční soud oddlužení povolí a tuto otázku prozkoumá v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. Insolvenční soud oddlužení nepovolí do doby, než mu dlužník předloží seznam majetku a seznam závazků. Rozhodnutí o povolení oddlužení se doručuje dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti němu není přípustné.

Podle ustanovení § 390 odst. 3 IZ, návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, insolvenční soud odmítne rozhodnutím, které doručí dlužníku, osobě, která takový návrh podala, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání může podat pouze osoba, která takový návrh podala.

Podle ustanovení § 403 IZ, má-li insolvenční správce za to, že zde jsou skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, upozorní na ně před rozhodnutím schůze věřitelů o způsobu oddlužení a v případě uvedeném v § 399 odst. 3 do 3 dnů po zveřejnění výsledků hlasování v insolvenčním rejstříku (odstavec 1). Věřitelé, kteří hlasovali o přijetí způsobu oddlužení, mohou namítat, že zde jsou skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Tyto námitky mohou uplatnit nejpozději do skončení schůze věřitelů, která rozhodovala o způsobu oddlužení, a v případě uvedeném v § 399 odst. 3 do 10 dnů po zveřejnění výsledků hlasování v insolvenčním rejstříku. K později vzneseným námitkám a k námitkám uplatněným věřiteli, kteří nehlasovali o přijetí způsobu oddlužení, se nepřihlíží. Platí, že věřitelé, kteří včas neuplatnili námitky podle věty první, souhlasí s oddlužením bez zřetele k tomu, zda dlužník má dluhy z podnikání (odstavec 2).

Odvolací soud především konstatuje, že výkladem výše citovaných ustanovení insolvenčního zákona se podrobně zabýval již ve svém rozhodnutí ze dne 24.9.2015,č.j. KSBR 29 INS 15846/2015, 1 VSOL 918/2015-A-18, které je zveřejněno v insolvenčním rejstříku. Zde provedl výklad pojmu pochybnosti ve smyslu ustanovení § 397 odst.1 IZ a zabýval se dalším postupem soudu v závislosti na zjištění, zda jsou nebo nejsou pochybnosti o tom, zda dlužník je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení. Proto na své závěry formulované v tomto rozhodnutí pro stručnost odkazuje.

V posuzované věci dlužníci v seznamu závazků uvedli, že mají dluhy z podnikání vůči věřitelům Československá obchodní banka, a.s. a ČSOB Leasing, a.s. a tvrdili, že tito věřitelé s řešením jejich úpadku oddlužením souhlasí, přičemž další věřitel podnikatelského závazku MEMFIS.cz, s.r.o., který s oddlužením dlužníků nesouhlasil, přihlásil zajištěnou pohledávku, proto byly v intencích shora zmiňovaného rozhodnutí 1 VSOL 918/2015 dány pochybnosti, zda dlužníci jsou osobami oprávněnými podat návrh na povolení oddlužení (§ 389 odst. 1písm. b/, odst. 2 písm. a/ a c/ IZ) a byly dány důvody pro povolení oddlužení podle ustanovení § 397 odst. 1 věta druhá IZ a svolání schůze věřitelů k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. Potud soud prvního stupně v posuzované věci postupoval správně, neboť usnesením ze dne 28. 5. 2014, č. j. KSOS 37 INS 6630/2014-A-14, rozhodl o úpadku dlužníků, dlužníkům povolil řešení úpadku oddlužením, nařídil přezkumné jednání a svolal schůzi věřitelů s předmětem jednání mimo jiné projednání způsobu oddlužení a hlasování o přijetí způsobu oddlužení.

Za této situace bylo na věřitelích, aby se zúčastnili hlasování o přijetí způsobu oddlužení, a aby případně namítali, že zde jsou skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Nesouhlas nezajištěného věřitele, vůči němuž má dlužník dluh z podnikání, s řešením dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku dlužníka oddlužením, má význam ve fázi před rozhodnutím o povolení oddlužení podle ustanovení § 397 odst.1 IZ., neboť je důvodem pro odmítnutí návrhu na povolení oddlužení podle ustanovení § 390 odst. 3) IZ, protože dlužník není ve smyslu ustanovení § 389 odst.1, odst. 2 písm. a) IZ osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení. Ovšem ve fázi po povolení oddlužení se otázka oprávnění dlužníka podat návrh na povolení oddlužení, tedy otázka souhlasu nezajištěných věřitelů s řešením dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku dlužníka oddlužením, prozkoumává již jen v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí (srov. §397 odst.1/ IZ). Z ustanovení § 403 odst. 2 IZ vyplývá, že pouze věřitelé, kteří hlasovali o přijetí způsobu oddlužení, mohou na této schůzi namítat, že zde jsou skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení a tyto námitky mohou uplatnit nejpozději do skončení schůze věřitelů, která rozhodovala o způsobu oddlužení a v případě uvedeném v § 399 odst. 3 do 10 dnů po zveřejnění výsledků hlasování v insolvenčním rejstříku. K později vzneseným námitkám a k námitkám uplatněným věřiteli, kteří nehlasovali o přijetí způsobu oddlužení, se nepřihlíží. To znamená, že pokud nezajištěný věřitel, vůči němuž má dlužník dluh z podnikání, doručí soudu svůj písemný nesouhlas s řešením dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku dlužníka oddlužením až ve fázi řízení po rozhodnutí o úpadku a po povolení oddlužení, byť ještě před konáním schůze věřitelů, které se neúčastní, a ani nehlasuje o přijetí způsobu oddlužení, nelze takový nesouhlas považovat za námitky ve smyslu ustanovení § 403 odst. 2 IZ, neboť jsou uplatněny věřitelem, který nehlasoval o přijetí způsobu oddlužení a námitky uplatnil mimo schůzi věřitelů. K takovým námitkám se nepřihlíží a nastává zákonná fikce souhlasu s oddlužením podle ustanovení § 403 odst. 2, poslední věta IZ.

V posuzované věci soud prvního stupně pochybil, pokud na schůzi věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí, na niž se dostavili dva věřitelé, nenechal věřitele hlasovat o způsobu oddlužení, neboť k písemnému nesouhlasu věřitele Československá obchodní banka, a.s., s oddlužením, který se na schůzi věřitelů nedostavil, již ve fázi po povolení oddlužení nelze s ohledem na shora uvedené přihlédnout. Jinak řečeno, platí, že všichni věřitelé souhlasí s oddlužením, byť po schválení oddlužení soudu doručil svůj písemný nesouhlas s řešením úpadku oddlužením, pokud svůj nesouhlas s oddlužením po povolení oddlužení nevyjádřili postupem upraveným v ustanovení § 403 odst. 2 IZ, tedy uplatněním námitek.

Podle ustanovení § 404 IZ, o tom, zda oddlužení schvaluje, rozhodne insolvenční soud neprodleně po skončení jednání, při kterém byly projednány námitky věřitelů podle § 403 odst. 2 a v případě, že věřitelé takové námitky neuplatnili, neprodleně po uplynutí lhůty k jejich podání.

Podle ustanovení § 405 IZ, insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení (odstavec 1). Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (odstavec 2). Rozhodnutí, jímž oddlužení neschválí, doručí insolvenční soud zvlášť dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti tomuto rozhodnutí může podat pouze dlužník (odstavec 3).

Podle ustanovení § 406 IZ, neshledá-li důvody k vydání rozhodnutí podle § 405, insolvenční soud oddlužení schválí. Schválením oddlužení jsou vázáni jak dlužník, tak věřitelé, včetně věřitelů, kteří s oddlužením nesouhlasili nebo o něm nehlasovali (odstavec 1).

S ohledem na výše uvedené odvolací soud uzavírá, že nesouhlas věřitele Československá obchodní banka, a.s., s řešením úpadku dlužníků oddlužením, vyjádřený v podání doručeném soudu 30.09.2014, nebyl důvodem k rozhodnutí podle výše citovaného ustanovení § 405 odst. 1 IZ, neboť toto ustanovení je třeba vykládat ve spojení s ustanovením § 403 odst. 1, poslední věta IZ. Aby se jednalo o relevantní námitku tohoto věřitele proti způsobu řešení úpadku dlužníků oddlužením, musel by tento věřitel svůj nesouhlas projevit ve formě námitek u schůze věřitelů, která rozhodovala o způsobu oddlužení, a to nejpozději do skončení této schůze, k čemuž v posuzované věci nedošlo.

Ještě jinak řečeno, k nesouhlasům věřitelů vyjádřeným jinou formou než námitkami, insolvenční soud při rozhodování o tom, zda povolené oddlužení schválí, po povolení oddlužení již nepřihlíží. V opačném případě by totiž nesouhlasící věřitelé, kteří rezignují na svoji účast na schůzi věřitelů a nehlasují o přijetí způsobu oddlužení, mohli mít větší vliv na rozhodnutí o tom, zda povolené oddlužení schválit, než ti věřitelé, kteří na schůzi hlasovali a námitky proti oddlužení neuplatnili, což zákonodárce jistě nezamýšlel.

Odvolací soud zdůrazňuje, že v posuzované věci věřitelům lhůta k podání námitek proti oddlužení dosud neuplynula, neboť schůze věřitelů o způsobu oddlužení nehlasovala.

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně dle ust. § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. zrušil a věc vrátil dle ust. § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. tomuto soudu k dalšímu řízení.

Bude na soudu prvního stupně, aby opakovaně svolal schůzi věřitelů, která rozhodne o způsobu oddlužení, a aby podle jejího výsledku ve věci znovu rozhodl. Neopomene se přitom zabývat námitkami věřitele MEMFIS.cz, s.r.o. o nepoctivosti záměru dlužníků v souvislosti s návrhem na povolení oddlužení a vyjasní si, z jakého důvodu tento věřitel vznesl námitky proti oddlužení dlužníků na schůzi věřitelů konané dne 4.9.2014.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkům a insolvenční správkyni a zástupci věřitelům se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 29.října 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu