1 VSOL 795/2013-A-13
KSOS 38 INS 21102/2013 1 VSOL 795/2013-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka CentralPOI s.r.o. "v likvidaci", identifikační číslo: 278 42 088, se sídlem Olomouc-Nové Sady, Werichova 759/3, PSČ 779 00, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o jeho odvolání ze dne 13.8.2013 proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2.8.2013, č.j. KSOS 38 INS 21102/2013-A-4,

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2.8.2013, č.j. KSOS 38 INS 21102/2013-A-4, se p o t v r z u j e.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Ostravě s poukazem na ustanovení § 108 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ) uložil dlužníku, aby ve stanovené lhůtě zaplatil na označený účet soudu zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 25.000 Kč.

V důvodech soud prvního stupně uvedl, že insolvenčním návrhem se dlužník domáhal zjištění svého úpadku a jeho řešení konkursem. S ohledem na údaje uvedené v seznamu majetku dlužníka, zejména k výši jeho volných peněžních prostředků, kdy dlužník uvedl, že nemá žádnou pokladní hotovost ani kladné finanční prostředky na bankovních účtech, že má ve svém majetku osobní motorové vozidlo zn. Renault Laguna, rok výroby 2011, dospěl soud k závěru, že je třeba, aby dlužník zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení v polovině zákonného rozmezí. Složená záloha v uvedené výši umožní překonat prvotní nedostatek disponibilních peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení do doby, než bude možno majetkovou podstatu zpeněžit. Zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení soud zpravidla ukládá navrhovateli v případě, kdy to považuje vzhledem k povaze dané věci za nezbytné a ve výši odpovídající jejímu účelu, tj. k zajištění pravidelnosti insolvenčního řízení a k zajištění úhrady alespoň minimálních předpokládaných nákladů, tj. nákladů spojených se zjišťováním, udržováním a správou majetkové podstaty, včetně nákladů spojených s hotovými výdaji a odměnou insolvenčního správce, která při způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem činí dle ust. § 1 odst. 5 vyhlášky 313/2007 Sb. nejméně 45.000 Kč.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání. Předně uvedl, že co se týče zmíněného vozidla, likvidátor dlužníka byl kontaktován společností RCI Financial Services, s.r.o., která měla s dlužníkem uzavřenu smlouvu o úvěru, jejímž předmětem bylo financování vozidla a současně byl sjednán zajišťovací převod vlastnického práva. Z důvodu prodlení dlužníka s hrazením závazku, měla tato společnost, která má v držení velký technický průkaz, od úvěrové smlouvy odstoupit a požadovat vydání vozidla za účelem jeho prodeje a uspokojení pohledávky. Tato společnost byla informována o zahájení insolvenčního řízení a vyzvána k zaslání fotokopie velkého technického průkazu, aby mohl být vypracován znalecký posudek. Dále dlužník v odvolání namítal, že likvidátor jeho společnosti Mgr. Marek Vlk byl do funkce ustanoven rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě ze dne 4.4.2013, č.j. 30 Cm 32/2013-8. Po svém ustanovení měl jmenovaný poměrně malý manévrovací prostor , přesto se mu podařilo zajistit vozidlo, jehož hodnota byla znalcem vyčíslena na 244.000 Kč včetně DPH. Podáním insolvenčního návrhu byla tak splněna povinnost dle ust. § 98 IZ, zjištěný majetek (osobní automobil) je dostatečným podkladem pro průběh insolvenčního řízení a dle názoru dlužníka záloha na náklady insolvenčního řízení nesmí být překážkou pro to, aby toto řízení proběhlo. Z uvedených důvodů a po té, kdy dlužník poukázal na judikaturu Vrchního soudu v Praze a příslib jednatele společnosti Kamila Baránka, že se pokusí peníze na zálohu zajistit, navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a 6 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle ust. § 108 odst. 1, odst. 2 IZ platí, že insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovně právních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Ustanovení § 108 odst. 3 IZ dále stanoví, že nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

V přezkoumávaném případě ze spisu soudu prvního stupně odvolací soud především zjistil, že insolvenční návrh dlužníka je projednatelný, jsou v něm uvedeny všechny rozhodné skutečnosti, které (pokud se ukáží pravdivými) nasvědčují tomu, že dlužník je v úpadku a to jak z důvodu insolvence, tak z důvodu předlužení, neboť dlužník uvádí, že má 8 věřitelů, vůči nimž má od roku 2011-2013 postupně spatné a převážně vykonatelné závazky ve výši nejméně 1.034.319 Kč, které není schopen hradit, nemá dostatek finančních prostředků, z movitého majetku byl nalezen osobní automobil jehož hodnota činí cca 200.000 Kč, dle seznamu majetku má dlužník na účtu u Raiffeisenbank a.s. zůstatek cca 8.000 Kč.

Na základě těchto zjištění odvolací soud shodně se soudem prvního stupně i s dlužníkem samotným uzavírá, že úpadek dlužníka bude nutno řešit konkursem. Odvolací soud souhlasí rovněž se závěrem soudu prvního stupně, že v daném případě je složení zálohy ve výši alespoň 25.000 Kč na náklady insolvenčního řízení nutné (a to i s přihlédnutím k finančním prostředkům na účtu dlužníka), neboť požadovaná částka poslouží ustanovenému insolvenčnímu správci bezprostředně po rozhodnutí o úpadku dlužníka k úhradě jeho výdajů (cestovné, poštovné a jiné poplatky) a je rovněž zárukou pro úhradu jeho odměny pro případ, že majetek dlužníka se nezdaří zpeněžit alespoň v rozsahu potřebném na úhradu těchto nákladů a odměny správce (která při konkursu, je-li zpeněžováno, činí minimálně 45.000 Kč). Jak správně zdůraznil již soud prvního stupně smyslem institutu zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout tak nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, a dále je rovněž zárukou úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Náklady insolvenčního řízení nelze přenášet na stát, který by hradil odměnu a hotové výdaje správce v případě, že by prověřování majetkové situace dlužníka insolvenčním správcem nevedlo ke zjištění a zpeněžení majetku, případně majetku v potřebném rozsahu.

S ohledem na argumentaci uvedenou v odvolání, že likvidátor učinil maximum, zjistil rozsah závazků i majetku a insolvenční návrh podal krátce po ustanovení do funkce s tím, že nezaplacení zálohy nemůže být v daném případě důvodem k zastavení insolvenčního řízení, neboť dlužník si plní svou povinnost dle ust. § 98 IZ, je třeba poukázat na důvodovou zprávu k insolvenčnímu zákonu, v jejíž části, týkající se ustanovení § 144 IZ zákonodárce výslovně uvedl, že obavám, že náklady vynaloženými na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžovat stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z nějž plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele. Záloha bude v další fázi řízení spotřebována především na prověření majetkových poměrů dlužníka též z hlediska institutu odporovatelnosti, neúčinnosti a neplatnosti právních úkonů .

Z výše uvedeného je zřejmé, že postup zvolený soudem prvního stupně je postupem, který zákonodárce při tvorbě insolvenčního zákona předpokládal. Proto rovněž dlužník, který podává insolvenční návrh, musí počítat s tím, že bude k zaplacení této zálohy vyzván, přestože je v likvidaci.

V této souvislosti je třeba zdůraznit, že smyslem a účelem insolvenčního řízení není likvidace a výmaz nefunkční a případně nemajetné společnosti (bez ohledu na příčiny tohoto stavu), nýbrž řešení jejího úpadku některým ze zákonem stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů (§ 1 IZ). Proto ani případná otázka, jakým způsobem bude řešena situace zadluženého a takřka nemajetného dlužníka z pohledu práva obchodní společnosti je pro rozhodování v insolvenčním řízení nevýznamná.

Dále je třeba uvést, že jestliže by se v dalším řízení, po rozhodnutí o úpadku ukázalo, že nebude možno dohledat a zpeněžit majetek dlužníka v potřebném rozsahu (alespoň na úhradu nákladů insolvenčního řízení), pak by při nezaplacení zálohy (kterou je možno požadovat pouze do rozhodnutí o úpadku) veškeré náklady tohoto insolvenčního řízení nesl stát a nadto by věřitelé dlužníka nebyli uspokojeni ani poměrně, čímž by celé insolvenční řízení ztratilo svůj smysl.

S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti a důvody dospěl odvolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí soudu prvního stupně je věcně správné, a to včetně výše stanovené zálohy. Proto je odvolací soud dle ust. § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím

soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 24. září 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu