1 VSOL 794/2015-A-17
KSOL 10 INS 6141/2015 1 VSOL 794/2015-A-17

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužníka Ivana anonymizovano , anonymizovano , bytem Olomouc-Slavonín, Josefa Beka 484/4, PSČ 783 01, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 29.6.2015, č.j. KSOL 10 INS 6141/2015-A-12,

tak to :

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odův odně ní:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně dle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), uložil dlužníku, aby zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně uvedl, že dlužník nesplňuje podmínky pro povolení oddlužení dle ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ, neboť není schopen zaplatit nezajištěným věřitelům za pět let trvání oddlužení 30% jejich nezajištěných pohledávek, nýbrž toliko 11,06 %. Vyšel přitom ze zjištění, že dlužník má vyživovací povinnosti k synovi, k manželce a dále k dceři, která je stanovena soudně ve výši 2.800 Kč měsíčně, má nezajištěné závazky ve výši 331.372 Kč, příjem z podpory v nezaměstnanosti ve výši 8.305 Kč a z darovací smlouvy ve výši 4.500 Kč měsíčně a dále vzal v úvahu výši odměny a hotových výdajů insolvenčního správce při řešení dlužníkova úpadku oddlužením ve výši 1.089 Kč měsíčně (včetně DPH). Na tomto základě uzavřel, že úpadek dlužníka bude řešen konkursem, a proto je třeba prostřednictvím zálohy zajistit prostředky ke krytí nákladů insolvenčního řízení. Výši zálohy odůvodnil minimální výši odměny insolvenčního správce při řešení dlužníkova úpadku konkursem, jež činí dle vyhl. č. 313/2007 Sb., v platném znění, 45.000 Kč bez hotových výdajů a bez DPH.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, v němž uvedl, že zálohu na náklady insolvenčního řízení není schopen zaplatit z důvodu předlužení a navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenční řízení v posuzované věci bylo zahájeno dne 10.3.2015 insolvenčním návrhem dlužníka spojeným s návrhem na povolení oddlužení, jímž se dlužník domáhá rozhodnutí o svém úpadku a jeho řešení oddlužením ve formě plnění splátkového kalendáře. Dlužník uvedl, že má vyživovací povinnosti k manželce, k nezletilému synovi a dále k dceři Anetě Rozsívalové stanovenou rozhodnutím soudu ve výši 2.800 Kč měsíčně a je zaměstnán u společnosti ManpowerGroup s.r.o. s průměrným měsíčním příjmem 11.800 Kč. V návrhu označil 4 nevykonatelné nezajištěné závazky vůči 2 věřitelům a 1 vykonatelný nezajištěný závazek. K návrhu připojil: -seznam závazků opatřený podpisem s prohlášením, že je správný a úplný, v němž uvedl 17 nezajištěných závazků vůči 16 věřitelům v celkové výši 331.372 Kč, splatnost dvou závazků nastala v srpnu 2014, -seznam majetku opatřený podpisem s prohlášením, že je správný a úplný, v němž uvedl vlastnictví mobilního telefonu a televizoru, -pracovní smlouvu ze dne 2.1.2015, uzavřenou mezi dlužníkem a zaměstnavatelem ManpowerGroup s.r.o., se sídlem Praha 2, Karlovo nám. 10/2097, IČ: 41194659, z níž se podává, že dlužník měl u této společnosti sjednán pracovní poměr od 5.1.2015 na dobu určitou-po dobu dočasného přidělení zaměstnance u klienta, se zkušební dobou do 4.4.2015, -darovací smlouvu ze dne 3.3.2015, uzavřenou mezi dlužníkem jako obdarovaným a Zdeňkem anonymizovano , anonymizovano , bytem Olšany u Prostějova 219, PSČ 798 14, jako dárcem, s úředně ověřenými podpisy účastníků, z níž se podává, že dárce se zavázal poskytovat obdarovanému pro účely oddlužení po dobu pěti let dar ve výši 4.500 Kč měsíčně, obdarovaný dar přijal. K výzvě soudu prvního stupně zrealizované usnesením ze dne 15.5.2015, č.j. KSOL 10 INS 6141/2015-A-9, aby dlužník předložil listiny prokazující výši jeho čistého měsíčního příjmu z pracovního poměru za měsíc duben 2015, dlužník předložil poštovní poukázku B ze dne 14.5.2015, z níž se podává, že dlužníku byla vyplacena dne 14.5.2015 podpora v nezaměstnanosti Úřadem práce ČR, Krajskou pobočkou v Olomouci, ve výši 8.305 Kč a výplatní pásku za období duben 2015, z níž se podává, že dlužník měl v dubnu 2015 mzdu pouze za 9 odpracovaných dnů ve výši 3.905 Kč. Na tomto základě soud prvního stupně ve věci rozhodl odvoláním napadeným usnesením.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle ustanovení § 108 odst. 2 IZ, výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Z údajů uvedených dlužníkem v insolvenčním návrhu lze předběžně uzavřít, že dlužník se nachází v úpadku, protože má nejméně 2 peněžité závazky vůči více věřitelům po dobu delší 30 dní po splatnosti a tyto závazky není schopen vzhledem ke svým příjmům plnit.

Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné hotové peněžní prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. V konkursu-na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře jako v praxi převažující formy oddlužení -přitom nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty. Z tohoto důvodu je pro posouzení správnosti závěru soudu prvního stupně o nutnosti uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení třeba přezkoumat jeho (předběžný) závěr o tom, že dlužníku nebude povoleno oddlužení.

Nutno zdůraznit, že ve smyslu ustanovení § 395 IZ představuje esenciální podmínku oddlužení (spolu s požadavkem dlužníkova poctivého záměru) požadavek minimálně 30% míry uspokojení pohledávek dlužníkových nezajištěných věřitelů.

Při hodnocení schopnosti dlužníka vyhovět podmínkám pro povolení řešení jeho úpadku oddlužením je insolvenční soud vázán ustanovením § 398 odst. 3, věty první insolvenčního zákona a při úvaze, zda je dlužník schopen splnit požadavek uvedený v ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) insolvenčního zákona, musí vycházet z výše splátek odpovídajících částkám, které by mohly být v rámci výkonu rozhodnutí či exekuce sráženy z dlužníkova pracovního příjmu k uspokojení přednostních pohledávek (dle ustanovení § 279 odst. 1 o. s. ř. se z čisté mzdy, která zbývá dlužníkovi po odečtení základní nepostižitelné částky, a která se zaokrouhlí směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádří se v celých korunách, srážejí dvě třetiny, jedna třetina zůstává dlužníkovi k volné dispozici).

Při hodnocení schopnosti dlužníka zaplatit nezajištěným věřitelům 30 % jejich pohledávek odvolací soud vycházel shodně se soudem prvního stupně ze závěru, že dlužník má tři vyživovací povinnosti-k manželce, k synovi a k dceři Anetě Rozsívalové stanovenou rozhodnutím soudu ve výši 2.800 Kč měsíčně, má nezajištěné závazky ve výši 331.372 Kč, příjem z darovací smlouvy ve výši 4.500 Kč a příjem z podpory v nezaměstnanosti ve výši 8.305 Kč, neboť proti těmto zjištěním soudu prvního stupně dlužník ničeho nenamítal a odvolací soud je tedy považuje za správná. Po odečtení odměny a hotových výdajů insolvenčního správce, který je plátcem DPH, ve výši 1.089 Kč, by dlužník byl schopen za pět let trvání oddlužení zaplatit nezajištěným věřitelům 36.660 Kč, což činí 11,06 % jejich pohledávek. V případě, že by správce nebyl plátcem DPH, což není obvyklé, by dlužník za pět let trvání oddlužení zaplatil nezajištěným věřitelům 48.000 Kč, což představuje 14,49 % jejich pohledávek.

Za této situace soud prvního stupně správně uvedl, že dlužník není schopna splatit za 5 let svým nezajištěným věřitelům 30 % jejich pohledávek. Ni žší než zákonem určené splátky dlužník nenavrhl, přičemž způsob řešení jeho úpadku zpeněžením majetkové podstaty rovněž s ohledem na uváděný majetek nepřichází v úvahu.

Za tohoto stavu věci se jeví pravděpodobným zamítnutí návrhu na povolení oddlužení podle ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) IZ a prohlášení konkursu na majetek dlužníka. Požadavek soudu prvního stupně na složení zálohy na náklady insolvenčního řízení je proto důvodný. Smyslem zálohy je totiž umožnit činnost insolvenčního správce již od počátku jeho ustanovení do funkce s tím, že složená záloha správci umožní uhradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužníka, případně jiných osob, který by také mohl náležet do majetkové podstaty dlužníka.

Soud prvního stupně správně stanovil i výši zálohy na náklady insolvenčního řízení. Kromě již uvedeného účelu slouží záloha i jako záruka úhrady odměny a hotových výdajů správce, není-li možno tyto nároky uspokojit z majetkové podstaty. Při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000 Kč dle § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti náhrada jeho hotových výdajů, to je cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky).

Z důvodů shora uvedených proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil.

Poučen í: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 10.prosince 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu