1 VSOL 794/2012-A-11
KSBR 32 INS19272/2012 1 VSOL 794/2012-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Věry anonymizovano , anonymizovano , bytem Beneška 41, Kobeřice u Brna, PSČ 684 01, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 32 INS 19272/2012-A-6 ze dne 22.8.2012 takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 32 INS 19272/2012-A-6 ze dne 22.8.2012 se m ě n í tak, že dlužnici se zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení neukládá.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužnici, aby ve lhůtě 5 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet specifikovaný ve výroku nebo v hotovosti.

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužnice se svým návrhem domáhala rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Z návrhu dlužnice vyplývá, že má vyživovací povinnost vůči 4 osobám, v současné době nemá žádné vlastní příjmy, neboť je vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání od 29.9.2010 doposud. Dlužnice tak nesplňuje stanovené podmínky pro povolení oddlužení, kdy v daném případě lze důvodně předpokládat, že by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé nižší hodnotu plnění než 30 % jejich pohledávek, respektive by nezajištění věřitelé neobdrželi ničeho. Soud se zabýval i požadavkem dlužnice na spojení jejího insolvenčního řízení s insolvenčním řízením jejího manžela ve smyslu ustanovení § 112 občanského soudního řádu. K tomu uzavřel, že vzhledem ke skutečnostem, že každý z manželů se zavázal k plnění rozdílných závazků, nehodí se tato řízení ke spojení, ač tyto závazky spadají do jejich společného jmění. K plnění jednotlivých závazků se vždy nezavázali oba manželé současně. K tomu poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 31 Odo 677/2005 ze dne 12.9.2007 a sp. zn. 20 Cdo 238/2003 ze dne 26.1.2003. V případě, že by bylo navrhované oddlužení řešeno plněním splátkového kalendáře, znamenalo by to, že příjem dlužníka bude postihován výkonem rozhodnutí srážkami ze mzdy podle ustanovení § 276 a násl. občanského soudního řádu. Do společného jmění manželů náleží majetek nabytý jedním z nich za dobu trvání manželů. Mzdový či platový nárok manžela dlužníka je výhradním nárokem oprávněného. Výkonem rozhodnutí nelze postihnout mzdu manžela dlužníka v případě, že tato je poukázána účet manžela dlužníka vedený peněžním ústavem, pohledávka z účtu, jehož majitelem je jeden z manželů, součástí společného jmění manželů není, do společného jmění manželů mohou patřit pouze peněžní prostředky z účtu již vybrané. V případě povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře za situace, kdy sice veškeré závazky dlužnice a jejího manžela spadají do společného jmění manželů, k jejich plnění, případně plnění alespoň některých z nich, se zavázal pouze druhý manžel, nelze připustit výkon rozhodnutí postihující mzdu manžela dlužníka v rozsahu závazků, k jejichž plnění se tento nezavázal. Dlužníkova pohledávka za zaměstnavatelem tak do společného jmění manželů nenáleží. Postup podle ustanovení § 112 občanského soudního řádu se proto stává neúčelným. Další skutečností, kterou je nutno se při úvahách o vhodnosti postupu podle ustanovení § 112 o.s.ř. v insolvenčním řízení zabývat, je samotný předmět a účel úpravy insolvenčního zákona. Při posuzování úpadku je nutno chápat dlužníka jako osobu, nikoliv jako společenství osob, neboť tyto, ač manželé, nejsou v rámci a pro účely oddlužení nijak propojeny či svázány a není je možno chápat dohromady jako dlužníka-jedince. Za situace, kdy by byli manželé považováni pro účely oddlužení za jeden subjekt (jednoho dlužníka), příjmy manželů by bylo nutno chápat jako příjem jednotlivce a z takového určit právě jednu základní nezabavitelnou částku. Navíc za situace, kdy by soud přistoupil ke spojení řízení manželů, kteří oba usilují o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, došlo by tak ke kombinaci způsobu řešení úpadku oddlužením, tedy ke kombinaci řešení úpadku plněním splátkového kalendáře a zpeněžením majetkové podstaty (vyplacený příjem manžela dlužnice). Plnění splátkového kalendáře prostřednictvím příjmu ze závislé činnosti je realizováno již přímo zaměstnavatelem (prostřednictvím insolvenčního správce) před vyplacením mzdy, tedy ve chvíli, kdy se jedná pouze o nárok pracovníka (dlužníka), který není součástí společného jmění manželů. K tomu poukázal na ustanovení § 282 odst. 3 občanského soudního řádu, s tím, že není možno realizovat oddlužení plněním splátkového kalendáře prostřednictvím výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy manžela, neboť by byl postižen nárok manžela, který součástí společného jmění manželů není, a manžel dlužníka podpisem na návrhu na povolení oddlužení nedává souhlas s použitím svých příjmů. Spojení

řízení obou dlužníků tedy soud neshledal účelným a z povahy věci jej považuje za neproveditelný. Navíc za situace, kdy nelze z příjmu dlužnice pro účely oddlužení strhávat ničeho, tedy dlužnice by na oddlužení se nijak nepodílela, nelze připustit spojení řízení s insolvenčním řízením jejího manžela, když dlužnice by byla pouze pasivním příjemcem výhod, jež oddlužení přináší, a proto je nutno uvážit otázku nepoctivosti záměru dlužnice. S ohledem na nutnost hradit náklady řízení po případném zjištění úpadku a před rozhodnutím o schválení oddlužení má soud za nezbytné složení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. Soud proto postupoval podle ustanovení § 108 insolvenčního zákona.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Uvedla, že Vrchní soud v Praze opakovaně v rozhodnutích připustil společné oddlužení manželů, pokud oba manželé podali současně insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, o společné oddlužení požádali a mají jen společné závazky, tj. závazky, které je možno uspokojovat z majetku ve společném jmění manželů, a to nezávisle na tom, který z manželů smlouvu uzavřel. Zdůraznila, že všechny tyto podmínky splňuje, neboť s manželem žádali o spojení návrhů na povolení oddlužení do jednoho řízení, veškeré jejich závazky mají ve společném jmění manželů a na jejich společné oddlužení by se použil především příjem manžela dlužnice ve výši 15.971 Kč měsíčně, když navíc manžel dlužnice očekává příjem ve výši 29.722 Kč měsíčně čistého. Poukázala na to, že do budoucna bude použit i její příjem, neboť v současné době je sice nezaměstnána, avšak vyvíjí maximální úsilí k tomu, aby si zaměstnání našla.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, v platném znění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice je důvodné.

Podle § 108 odst. 1 a odst. 2 věty prvé IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužnice podala dne 9.8.2012 u soudu prvního stupně insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení (na předepsaném formuláři), kterým se domáhala zjištění úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu uvedla, že je v úpadku, neboť má více věřitelů, peněžité závazky více než 30 dnů po splatnosti a tyto není schopna plnit, platby podstatné části svých peněžitých závazků zastavila, respektive je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Spolu s manželem má 8 věřitelů, u nichž má celkem 10 závazků, celková výše závazků ve společném jmění manželů činí 354.763 Kč, z toho 310.663 Kč představují závazky nezajištěné, zajištěný závazek má věřitel Home Credit, a.s. ve výši přibližně 44.100 Kč. Dále uvedla, že má vyživovací povinnost k manželovi a 3 dětem. V návrhu závazky blíže specifikovala označením věřitele, uvedením výše závazku a data jeho splatnosti a uvedla, zda jde o vykonatelný nebo nevykonatelný závazek, závazek zajištěný nebo nezajištěný, zda závazek popírá či nepopírá. Z tohoto popisu závazků vyplývá, že nejméně 3 závazky vůči 2 věřitelům (Servisní a skladové služby s.r.o., Provident Financial, s.r.o.) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Dále uvedla, u kterých závazků zastavila platby. K návrhu doložila seznam závazků, seznam majetku a seznam zaměstnanců, současně doložila potvrzení Úřadu práce České republiky-krajské pobočky v Brně ze dne 15.3.2012 o tom, že je vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání od 29.9.2010 dosud. Z obsahu insolvenčního spisu vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 32 INS 19270/2012 vyplývá, že dne 9.8.2012 podal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení (na předepsaném formuláři) i manžel dlužnice, Roman anonymizovano , anonymizovano . V návrhu, jakož i v seznamu závazků, označil shodné závazky. Z insolvenčních návrhů dlužnice a jejího manžela vyplývá, že oba žádali o spojení svých insolvenčních řízení s odůvodněním, že insolvenční zákon připouští společné oddlužení manželů, pokud oba manželé podali současně insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, o společné oddlužení požádali a mají jen společné závazky, tj. závazky, které je možno uspokojovat z majetku ve společném jmění manželů, a to nezávisle na tom, který z manželů smlouvu uzavřel. Usnesením Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 32 INS 19270/2012-A-12 ze dne 29.10.2012 byl zjištěn úpadek manžela dlužnice a bylo povoleno jeho oddlužení.

Z výše uvedeného je zřejmé, že dlužnice je v úpadku ve formě platební neschopnosti, neboť má více věřitelů (nejméně dva) s peněžitými závazky více než 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopna plnit, neboť je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1 a odst. 2 písm. b/ IZ).

Účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení podle ustanovení § 108 IZ je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku, a tím překlenout nedostatek finančních prostředků, a rovněž poskytnout mu záruku úhrady jeho odměny a hotových výdajů pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty.

Právní úprava majetkové podstaty v ustanovení § 205 IZ stojí na zásadě, že majetek, který je ve společném jmění dlužníka a jeho manžela (§ 143 odst. 1 občanského zákoníku), náleží do majetkové podstaty. To musí dlužníkův manžel (oba manželé) respektovat také v režimu oddlužení, neboť úprava tohoto způsobu řešení dlužníkova úpadku žádného podkladu pro jinou právní konstrukci majetkové podstaty nedává. Není-li zjištěn jiný stav věcí, je rozhodující zákonné vymezení společného jmění manželů, z něhož soud vychází; i v insolvenčním řízení přiměřeně platí pravidla, která v tomto ohledu stanoví občanský soudní řád v ustanovení § 262a.

Jde-li o oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, zpeněžuje se všechen majetek ve společném jmění manželů, který patří do majetkové podstaty dlužníka, bez ohledu na to, zda jako dlužníci jsou účastníky jednoho insolvenčního řízení oba manželé. Při oddlužení plněním splátkového kalendáře se co do vymezení postižitelných příjmů dlužníka (jeho manžela) a určení rozsahu, v jakém budou pro uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů použity, postupuje podle příslušných ustanovení občanského soudního řádu o výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného.

Smysl oddlužení plněním splátkového kalendáře zadlužených rodin (domácností) je založen na tom, že manželé mohou být po splnění splátkového kalendáře osvobozeni od zbytku svých společných dluhů jedině za předpokladu, že po stanovenou dobu odevzdávají na uspokojení pohledávek věřitelů veškeré své příjmy, vyjma zákonem stanovených částek zaručujících minimální životní úroveň rodiny. Ekonomickou podmínkou úspěšného oddlužení je, že takto se nezajištěným věřitelům musí dostat minimálně 30% jejich přihlášených a zajištěných pohledávek. Plnění splátkového kalendáře pak probíhá po zákonem stanovenou dobu 5 let, (ledaže se dříve dostane věřitelům uvedeným v usnesení podle ustanovení § 406 IZ plné úhrady jejich pohledávek s příslušenstvím).

Podají-li manželé samostatné insolvenční návrhy spojené s návrhem na povolení oddlužení, pak svědčí-li výsledky insolvenčního řízení o tom, že mají majetek a závazky, jež spadají do jejich společného jmění manželů, insolvenční soud tyto jejich návrhy posoudí a projedná společně, tj. dle ustanovení § 112 o.s.ř. je spojí ke společnému (jedinému) řízení. V jeho rámci soud o návrzích obou dlužníků-manželů společně rozhodne, tedy při splnění zákonem stanovených podmínek zjistí jejich (společný) úpadek a povolí jeho řešení oddlužením (s ustanovením jediného insolvenčního správce), uskuteční společné přezkoumání všech přihlášených pohledávek za dlužníky a projedná podmínky schválení jejich oddlužení, včetně formy jeho provedení; budou-li k tomu výsledky těchto jednání dávat podklad, schválí společné oddlužení těchto dlužníků. Má-li jít o oddlužení plněním splátkového kalendáře, insolvenční soud schválí oběma dlužníkům (manželům) jediný společný splátkový kalendář.

Z výše uvedeného plyne, že při rozhodování o povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení podle ustanovení § 108 IZ v uvedených případech lze teprve po spojení samostatně zahájených insolvenčních řízení manželů-dlužníků hodnotit podmínky pro uložení zálohy na náklady tohoto společného insolvenčního řízení, v jehož rámci bude soud posuzovat i přípustnost společného oddlužení obou manželů-dlužníků, tedy i to, zda oba společně splňují ekonomické podmínky oddlužení a zda jsou dány důvody k uložení jejich společné povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení a v jaké výši.

V přezkoumávané věci podali insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení jak dlužnice, tak její manžel, přičemž z jejich insolvenčních návrhů vyplývá, že veškeré jejich závazky spadají do společného jmění manželů a že spojení svých insolvenčních řízení navrhovali. Přitom je nerozhodná skutečnost, že některé závazky byly sjednány jen jedním z manželů. Oba dlužníci-manželé totiž výslovně uvedli, že všechny jejich závazky spadají do společného jmění manželů (§ 143 odst. 1 písm. b/ občanského zákoníku), a proto je splněna podmínka, že dlužníci mají majetek a závazky náležející do společného jmění manželů a chtějí svůj úpadek řešit oddlužením. Je proto namístě, aby se tohoto domáhali oba společně, tedy oba podali insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, kdy po spojení jejich insolvenčních řízení bude společně projednán a posouzen jejich úpadek i navržené (společné) oddlužení, při kterém budou oba dlužníci-manželé podrobeni jeho režimu a dojde-li k řádnému splnění všech jejich povinností podle schváleného způsobu oddlužení (jinak výjimečně za okolností stanovených v § 415 IZ), mohou oba manželé dosáhnout osvobození od placení pohledávek svých věřitelů zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v jakém nebyly v jeho rámci uspokojeny (§ 414 a § 416 IZ). Účinek přiznaného osvobození spočívá v tom, že pohledávka v neuhrazeném rozsahu sice nezaniká, po přiznaném osvobození ji však věřitel nemůže po dlužníku úspěšně vymáhat, tj. v soudním či jiném řízení již nelze takovou pohledávku věřiteli přiznat, neboť má povahu pouhé naturální obligace. Takovéhoto výsledku (společného osvobození od zbytku dluhu) nemůže být dosaženo, pokud se bude řešení úpadku oddlužení domáhat jen jeden z manželů a pokud jen tento manžel bude v režimu oddlužení podroben a jen on se bude na jeho plnění (bez obdobné spoluúčasti druhého manžela) podílet. Pak může totiž dosáhnout osvobození od zbytku dluhu jen tento manžel-dlužník.

Lze sice přisvědčit soudu prvního stupně, že mzdový nárok manžela povinného v rámci výkonu rozhodnutí součástí společného jmění manželů není, naproti tomu vyplacená mzda nebo plat je již součástí společného jmění manželů. Instituty exekuce (výkonu rozhodnutí) však v insolvenčním řízení však aplikovat nelze, neboť insolvenční úprava nahrazuje úpravu exekuční (výkonu rozhodnutí). Právní konstrukce oddlužení plněním splátkového kalendáře je založena na povinnosti dlužníka platit nezajištěným věřitelům ze všech svých příjmů, které získá po schválení oddlužení, částku v rozsahu stanoveném zákonem. Příjmy, které takto dlužník získá, jsou nepochybně též finanční prostředky, které se stanou součástí společného jmění manželů jako vyplacená mzda či plat dlužníkova manžela.

Tato povinnost dlužníka se týká získaných příjmů, je-li jeho pravidelným příjem mzda (plat), což je obvyklé, zákon dlužníku ukládá, jak má zacházet s vyplacenými částkami, které odpovídají jeho nároku vůči zaměstnavateli, nikoli s nárokem na plat či mzdu. Oddlužení, které by bylo řešeno bez příjmu dlužníkova manžela, které jako vyplacená mzda či plat náleží do společného jmění manželů, by nutně věřitele poškozovalo. Lze proto uzavřít, že jak při oddlužení, tak při konkursu, je úpadek řešen za účasti celé majetkové podstaty dlužníka, tedy i majetkových hodnot, které jsou ve společném jmění dlužníka a jeho manžela. Nelze připustit, aby majetek ve společném jmění manželů, který by byl k dispozici jednotlivému věřiteli k vymožení peněžité pohledávky jen vůči dlužníku, by nebyl k dispozici všem věřitelům při uspořádání majetkových vztahů k dlužníku cestou oddlužení. Bylo by v rozporu se zásadou spravedlivého insolvenčního řízení vyjádřenou v ustanovení § 5 písm. a) IZ, kdyby ten majetek, který typicky dlužník pořídil za finanční prostředky získané půjčkou či úvěrem, nemohl být zdrojem úhrady pohledávek financujících věřitelů. V případě oddlužení plněním splátkového kalendáře lze proto dospět k závěru, že by zákonu odporovalo, ze stejných důvodů, když by dlužník mohl dosáhnout osvobození od placení zbytku neuspokojených pohledávek věřitelů jen na základě odevzdávání svých příjmů , ačkoliv plněním z vyplacených příjmů dlužníkova manžela by věřitelé dosáhli vyšší míru uspokojení svých pohledávek. Přitom nelze pustit ze zřetele, že ani v případném pozdějším individuálním výkonu rozhodnutí nebo exekuci proti manželu povinného by věřitel nemohl dosáhnout uspokojení zbývající části své pohledávky. Je proto nepřípustné, aby stranou oddlužení zůstaly příjmy dlužníkova manžela, které jsou součástí společného jmění manželů. Ostatně nemůže být rozdílu v tom, zda společné dluhy manželů se řeší v rámci insolvenčního řízení, jehož účastníkem je jen jeden z manželů, který podává návrh na povolení oddlužení, ve srovnání se situací, kdy oba manželé podají jako navrhovatelé a dlužníci insolvenční návrh. Vždy se řeší stejná otázka, tedy za jakých podmínek bude majetek ve společném jmění manželů užit pro účely oddlužení. Z tohoto důvodu je správně vykládána povinnost dlužníkova manžela podepsat návrh na povolení oddlužení a výslovně uvést, že s oddlužením souhlasí, přičemž jeho podpis musí být úředně ověřen. Zákonné účinky podpisu a souhlasu dlužníkova manžela jsou zřejmé; dlužník tím dává souhlas, aby pro účely oddlužení byl použit veškerý majetek ve společném jmění manželů jeho a dlužníka, včetně příjmů, které budou v budoucnu vyplaceny. Lhostejno přitom, zda půjde o oddlužení zpeněžením majetkové podstaty či plněním splátkového kalendáře. Z tohoto důvodu není argumentace soudu prvního stupně správná.

Pokud soud prvního stupně shledal ve skutečnosti, že dlužnice v současné době nemá žádný příjem, ze kterého by bylo možno provádět srážky na plnění na splátkový kalendář, nepoctivý záměr dlužnice sledovaný návrhem na povolení oddlužení, ani tato argumentace dle odvolacího soudu neobstojí. Za situace, kdy dlužnice je dlouhodobě vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání, jinými slovy si plní podmínky této evidence, jejichž součástí je i hledání si zaměstnání, nelze uzavřít, že by neusilovala o získání příjmu, ze kterého by mohla plnit na splátkový kalendář. Na nepoctivý záměr dlužnice sledovaný návrhem na povolení oddlužení za této situace, kdy dlužnice návrh podává společně se svým manželem a domáhá se spojení jejich insolvenčního řízení, tak nelze z jejího insolvenčního návrhu usuzovat.

Na základě shora uvedeného odvolací soud dospěl k závěru, že v přezkoumávané věci nelze ve skutečnostech uvedených soudem prvního stupně v napadeném rozhodnutí, spatřovat důvody, pro které nelze insolvenční řízení manželů-dlužníků spojit ve smyslu ustanovení § 112 odst. 1 o.s.ř.

Lze tedy shrnout, že jelikož v obou návrzích na povolení oddlužení byl obsažen souhlas druhého manžela s oddlužením a připojen jeho podpis a výsledky insolvenčního řízení dlužnice a jejího manžela svědčí o tom, že mají závazky a majetek ve společném jmění manželů, měl soud prvního stupně jejich (samostatně podané) insolvenční návrhy a návrhy na povolení oddlužení posoudit a projednat společně, tj. dle ustanovení § 112 o.s.ř. spojit ke společnému (jedinému) řízení.

S ohledem na shora uvedené je závěr insolvenčního soudu o uložení dlužnici zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení předčasný. Odvolací soud proto podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. napadené rozhodnutí změnil tak, že povinnost zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení se dlužnici neukládá.

V dalším řízení se soud prvního stupně bude opětovně zabývat možností spojení insolvenčního řízení dlužnice a jejího manžela, a přitom vezme v úvahu, že manželu dlužnice již bylo povoleno oddlužení. Teprve poté případně znovu posoudí, zda je potřeba uložit povinnost zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení a v jaké výši.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 28. listopadu 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Vladimíra Kvapilová předsedkyně senátu