1 VSOL 792/2013-A-15
KSBR 26 INS 22600/2013 1 VSOL 792/2013-A-15

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužnice Moniky anonymizovano , anonymizovano , bytem Dětkovice 64, PSČ 683 23, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21.8.2013, č.j. KSBR 26 INS 22600/2013-A-10,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně dle ustanovení § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), odmítl insolvenční návrh dlužnice.

V odůvodnění rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že insolvenční návrh dlužnice neobsahuje podstatné náležitosti dle ustanovení § 103 IZ, neboť v něm nejsou úplně vylíčeny rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek dlužnice a dlužnice ani neoznačila důkazy, kterých se dovolává. Z kolonek 18 a 20 návrhu sice vyplývá mnohost věřitelů dlužnice, v návrhu však nejsou tvrzeny žádné další konkrétní skutečnosti osvědčující úpadek dlužnice, neboť dlužnice pouze uvedla, že je matkou pěti dětí, má průměrný příjem ve výši 5.300 Kč, a proto nemá finanční prostředky na splácení všech závazků. Soud prvního stupně konstatoval, že skutková tvrzení musí být uvedena přímo v insolvenčním návrhu s tím, že k listinám připojeným k insolvenčnímu návrhu lze přihlédnout pouze tehdy, jedná-li se o řádný seznam majetku a závazků, na který dlužník v insolvenčním návrhu odkáže a poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.2.2009, sp.zn. 29 NSČR 7/2008. Na tomto základě uzavřel, že insolvenční návrh dlužnice je neprojednatelný, neboť jeho vady brání pokračování v řízení, a jelikož insolvenční zákon vylučuje postup dle ust. § 43 o.s.ř., insolvenční návrh dlužnice odmítl.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání, v němž namítala, že k návrhu dodala veškeré písemnosti týkající se jejích dluhů a prohlásila, že nemá žádný majetek a uvedla, že si vzala půjčku, kterou z důvodu snížení mateřského příspěvku nebyla schopna splácet, a proto situaci řešila další půjčkou a půjčky dále řetězila. Namítala, že v insolvenčním návrhu řádně označila sebe jako fyzickou osobu jménem, příjmením a bydlištěm a vše nechala potvrdit úředně ověřeným podpisu na návrhu a řádně doložila. Uvedla, že si nebyla vědoma ust. § 390 odst. 1 IZ, podle něhož dlužník musí podat návrh na povolení oddlužení spolu s insolvenčním návrhem a bránila se tím, že insolvenční soud neměl její insolvenční návrh bez dalšího odmítnout, ale měl jí poskytnout lhůtu na jeho doplnění. Navrhla, aby jí odvolací soud poskytl možnost doplnit insolvenční návrh.

Podle § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (212, 212a odst. 1, odst. 6 o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenční řízení v posuzované věci bylo zahájeno dne 15.8.2013 insolvenčním návrhem dlužnice spojeným s návrhem na povolení oddlužení, jímž se dlužnice domáhala zjištění svého hrozícího úpadku a jeho řešení oddlužením, aniž by navrhovala způsob oddlužení. Dlužnice uvedla, že žádá o zahájení insolvenčního řízení, neboť je matkou pěti dětí a nemá na splácení všech svých závazků z důvodu nedostatku finančních prostředků, což se snažila řešit půjčkami a dále proto, že se nemůže domluvit s exekutory na rozumných splátkách a exekutoři ani nereflektují skutečnost, že podala insolvenční návrh. Uvedla, že je rozvedená, na mateřské dovolené s měsíčním příjmem 5.300 Kč a očekává narození dalšího dítěte, čímž by se měl její příjem zvýšit, neboť bude pobírat rodičovský příspěvek ve výši 9.600 Kč. V bodu 16 a 17 návrhu (majetek, který není předmětem zajišťovacích práv a majetek, který je předmětem zajišťovacích práv) uvedla, že nemá žádný majetek. V bodu 18 návrhu (závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-nevykonatelné) uvedla 10 závazků vůči 7 věřitelům, závazky označila obecným důvodem vzniku a výší, žádného z věřitelů neoznačila celou obchodní firmou a u žádného z věřitelů neuvedla sídlo ani identifikační číslo.

V bodu 20 návrhu (závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-vykonatelné) uvedla dalších 8 závazků vůči 6 věřitelům, závazky označila jejich výší, označením typu vydaného rozhodnutí (platební rozkaz), příp. uvedla, že se jedná o splátky dlužné částky nebo je vyzývána k úhradě a uvedla spisovou značku či číslo jednací rozhodnutí nebo výzvy, bez data vydání či orgánu, který je vydal. Věřitele označila obchodní firmou (ve všech případech neúplně bez uvedení právní formy), u žádného věřitele neuvedla sídlo ani identifikační číslo. K návrhu připojila přílohu č. 1-č. 3 označenou: 18-závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení-nevykonatelné , v níž uvedla závazky označené číslem 11-45, závazky uvedla pouze obecným důvodem vzniku a výší závazku, věřitele označila názvem nebo obchodní firmou (ve většině případů neúplně), u žádného z věřitelů neuvedla sídlo ani identifikační číslo. Tato příloha neobsahuje podpis dlužnice ani prohlášení o tom, že je správná a úplná. K návrhu dále připojila přílohu č. 6 (zřejmě doplňující bod 20 návrhu), v níž uvedla, že má papír na splátky dlužné částky od společnosti E.ON Energie ve výši dlužné částky 6.092 Kč a 12.120 Kč s tím, že platební rozkaz nemá k dispozici a dále uvedla, že má vykonatelný závazek-dlužné výživné na své dvě dcery v částce 27.900 Kč k 20.11.2012, aniž by uvedla jména, příjmení a data narození či bydliště dětí oprávněných z výživného. Ani tuto přílohu dlužnice neopatřila svým podpisem a prohlášením o tom, že je správná a úplná. K návrhu dále připojila přílohu č. 5- pohledávky, o kterých ví, ale nemá k nim žádné doklady , v níž označila 3 pohledávky (zřejmě 3 své závazky) s tím, že nezná výši dluhu u žádné z nich, u žádného z těchto závazků neuvedla splatnost a přílohu neopatřila podpisem ani prohlášením o tom, že je správná a úplná. K návrhu dále připojila přílohu č. 2-č. 5 označenou číslem 20 závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení-vykonatelné , v níž uvedla závazky označené 9-19, věřitele označila pouze názvem nebo obchodní firmou, u žádného z věřitelů neuvedla sídlo (bydliště) a identifikační číslo (datum narození). Závazky označila výší a uvedením typu rozhodnutí, rozhodnutí označila číslem jednacím, aniž by bylo zřejmé, kdy a jakým orgánem byla vydána. Rovněž tato příloha neobsahuje podpis dlužnice, a ani prohlášení o tom, že je správná a úplná.

Podle ustanovení § 97 odst. 3 IZ, insolvenční návrh je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel; jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník.

Podle ustanovení § 103 odst. 1 IZ, insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. Fyzická osoba musí být označena jménem, příjmením a bydlištěm (sídlem) a v případě, že jde o podnikatele, též identifikačním číslem. Právnická osoba musí být označena obchodní firmou nebo názvem, sídlem a identifikačním číslem. Je-li navrhovatelem stát, musí insolvenční návrh obsahovat označení příslušné organizační složky státu, která za stát před insolvenčním soudem vystupuje.

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící

úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 3 odst. 4 IZ, o hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Po vyhodnocení obsahu insolvenčního návrhu dospívá odvolací soud k závěru, že návrh dlužnice neobsahuje dostatečné vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících její hrozící úpadek ani její úpadek.

Při posuzování náležitostí insolvenčního návrhu nutno vyjít ze závěrů, které formuloval Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí ze dne 27.1.2010, sp. zn. 29 NSČR 1/2008, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 88/2010. Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí uzavřel, že v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit (srov. § 3 odst. 1 IZ). Přitom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1, písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2, písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti

(§ 3 odst. 2, písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2, písm. c/ IZ).

Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí dále uzavřel, že tam, kde dlužník podal insolvenční návrh proto, že mu úpadek teprve hrozí (§ 3 odst. 4 IZ), se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují hrozící úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít (se zřetelem ke všem okolnostem případu), že lze důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas plnit podstatnou část svých peněžitých závazků v budoucnu. Jinak řečeno, že v budoucnu nastane dlužníkova platební neschopnost ve smyslu § 3 odst. 1 insolvenčního zákona, přičemž k podmínce, aby dlužník i v tomto případě měl nejméně dva věřitele s pohledávkami, jež se v budoucnu stanou splatnými, se v takovém případě pojí i požadavek, aby se neschopnost v budoucnu plnit pohledávky věřitelů týkala podstatné části dlužníkových peněžitých závazků.

Z insolvenčního návrhu dlužnice je patrno, že dlužnice pod bodem 06 insolvenčního návrhu žádala, aby soud rozhodl o jejím hrozícím úpadku. Tamtéž obsažený popis rozhodujících skutečností osvědčujících hrozící úpadek v tom směru, že nezvládá splácet exekuce a své závazky, však nevede k závěru, že dlužnici hrozí úpadek, ani k závěru, že dlužnice již v úpadku je. Z insolvenčního návrhu dlužnice, a to ze skutečností, které jsou uvedeny v popisu závazků v bodě 18 a v bodě 20, lze dovodit, že dlužnice má více věřitelů, tyto své věřitele však dlužnice neoznačila řádně uvedením úplné obchodní firmy (jména a příjmení), sídla (bydliště) a identifikačního čísla, jak předpokládá ustanovení § 103 odst. 1 IZ. V návrhu dlužnice dále absentují údaje, z nichž by bylo možné uzavřít, že závazky vůči označeným věřitelům dlužnice jsou alespoň 30 dnů po lhůtě splatnosti, neboť v insolvenčním návrhu údaje o splatnosti závazků chybí. Je sice pravdou, že v bodu 20 návrhu dlužnice uvedla u osmi závazků spisové značky rozhodnutí, ani z těchto údajů však nelze dovodit, že závazky dlužnice vůči těmto věřitelům jsou déle jak 30 dnů po lhůtě splatnosti. Z tvrzení v bodu 20 návrhu totiž není zřejmé, kdy byla předmětná rozhodnutí vydána, jakým orgánem a jakým způsobem bylo rozhodnuto. Pokud dlužnice k návrhu připojila přílohy obsahující další její závazky, ani v těchto přílohách neoznačila žádného věřitele řádně uvedením úplné obchodní firmy (jména a příjmení), sídla (bydliště) a identifikačního čísla, jak předpokládá ustanovení § 103 odst. 1 IZ. Navíc tyto přílohy nemají náležitosti seznamu závazků, nejsou opatřeny podpisem dlužnice a prohlášením o jejich správnosti a úplnosti a nelze z nich proto při posuzování náležitostí insolvenčního návrhu vycházet-§ 103 odst. 3, věta druhá, § 104 odst. 1, odst. 4, věta třetí IZ (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.5.2010, sp. zn. 29 NSČR 22/2009, které je zveřejněno pod číslem 26/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR).

K odvolací námitce dlužnice, že veškeré náležitosti jsou obsaženy v přiložených přílohách, nutno s odkazem na výše uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR zopakovat, že povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, není splněna tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu. Výjimku představují pouze tzv. povinné přílohy ve smyslu ustanovení § 104 odst. 1 IZ, tj. seznam závazků, seznam majetku a seznam zaměstnanců. Jsou-li tyto povinné přílohy k insolvenčnímu návrhu připojeny a obsahují-li všechny předepsané náležitosti a jsou opatřeny podpisem s prohlášením o jejich správnosti a úplnosti, mohou být pokládány za způsobilý zdroj poznání o majetkových poměrech dlužníka při posuzování náležitostí insolvenčního návrhu. K námitce dlužnice, že jí insolvenční soud měl poskytnout lhůtu k odstranění vad návrhu, nutno uvést, že pokud insolvenční soud shledá insolvenční návrh vadný, je povinen jej bez odkladu odmítnout, aniž by bylo nutno vyzývat dlužnici k odstranění vad návrhu, takový postup ustanovení § 128 odst. 1 IZ přímo vylučuje.

Soud prvního stupně proto nijak nepochybil, jestliže insolvenční návrh dlužnice odmítl podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ s odůvodněním, že neobsahuje všechny náležitosti a pro tyto nedostatky nemůže být věcně projednán (nelze pokračovat v řízení o něm).

Z výše uvedených důvodů odvolací soud proto napadené rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 30.října 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu