1 VSOL 790/2013-B-31
KSBR 32 INS 28242/2012 1 VSOL 790/2013-B-31

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníků a) Miroslavy anonymizovano , anonymizovano , bytem Chropyně, J. Fučíka 672, PSČ 768 11, b) Stanislava anonymizovano , anonymizovano , bytem Chropyně, J. Fučíka 672, PSČ 768 11, oba zastoupeni JUDr. Natalií Navrátilovou, advokátku se sídlem Chropyně, Masarykova 12, PSČ 768 11, o způsobu řešení úpadku, k odvolání obou dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5.6.2013, č.j. KSBR 32 INS 28242/2012-B-8 takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5.6.2013, č.j. KSBR 32 INS 28242/2012-B-8 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně rozhodl podle ustanovení § 405 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ) o neschválení oddlužení dlužníků Miroslavy anonymizovano a Stanislava anonymizovano (výrok I.) a podle ust. § 405 odst. 2 IZ prohlásil na majetek obou dlužníků konkurs (výrok II.), který bude podle ust. § 314 odst. 1, písm. a) IZ projednán jako nepatrný (výrok III.). V odůvodnění uvedl, že dlužníci nesplňují podmínky pro schválení oddlužení, neboť v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. V této souvislosti konstatoval, že návrhem na povolení oddlužení byl sledován nepoctivý záměr, neboť v době, kdy dlužníci již neplnili své splatné závazky, a to bezprostředně před podáním insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení, se bez přiměřeného protiplnění zbavili svého majetku tím, že bytovou jednotku v obci Chropyně darovali své dceři. Dále konstatoval, že z pohledu hodnocení existence nepoctivého záměru je zcela nerozhodné, že tak údajně činili proto, aby v případě dědictví bylo plnění pro jejich potomky vyrovnané.

Proti tomuto rozhodnutí podali oba dlužníci odvolání, ve kterém připustili, že krátce před podáním insolvenčního návrhu převedli svůj byt v osobním vlastnictví na dceru, ale současně tvrdili, že v té době ještě o podání insolvenčního návrhu neuvažovali, a že byli vedeni pouze snahou, aby jejich děti měly od rodičů rovné dary, neboť za syna uhradili dluhy ve výši přes 400.000 Kč a hodnota bytu se pohybovala maximálně do 550.000 Kč. Jedná se o bytovou jednotku, do které nebylo nikdy investováno, má stará okna, umakartové jádro, je prostě bez jakékoliv rekonstrukce. Pokud by došlo k oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty, připadla by formou dražby na věřitele daleko menší částka než formou splátkového kalendáře, a tudíž není pravda, že svým věřitelům neposkytli dostatečné plnění. Do protokolu o jednání před odvolacím soudem dlužníci uvedli, že dne 26.9.2013 uzavřeli s obdarovanou dcerou Lenkou anonymizovano dohodu o vrácení daru, tj. bytové jednotky č. 672/36 o velikosti 3 + 1 v 8. nadzemním podlaží domu č.p. 672 o celkové výměře 62,2 m, která se nachází v domě č.p. 672, postaveném na pozemcích parc. č. 1093/13 a 1093/120, spoluvlastnického podíl o velikosti ideální 622/23058 na společných částech domu a na pozemcích parc. č. 1093/13 zastavěné plochy a nádvoří o výměře 19.993 m a 1.093/120 zastav ěné plochy a nádvoří o výměře 207 m, když vlastnictví bytu bylo zapsáno u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Kroměříž na LV č. 2466 pro obec a kat. území Chropyně a podíl na společných částech domu je zapsán na LV č. 1922 pro obec a kat. území Chropyně, s tím, že k vrácení daru došlo z důvodu neodstranitelných vad, kterými se míní vady právní, tzn. že nemovitosti jsou zatíženy dluhy dlužníků a též z důvodu hrozby žalobou na neúčinnosti právního úkonu, která zatím podána nebyla. Současně předložili tiskopis Ohlášení změny práva k jednotce do katastru nemovitostí opatřený prezenčním razítkem Katastrálního úřadu Zlín, Katastrální pracoviště Kroměříž ze dne 2.10.2013, které bylo zaregistrováno pod sp. zn. Z8667/2013-708. Navrhovali, aby odvolací soud za této situace, když nemovitosti jsou zpět ve vlastnictví dlužníků, rozhodnutí insolvenčního soudu změnil nebo jeho rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

Zástupce věřitelů Česká spořitelna, a.s. se k odvolání dlužníků nevyjádřil.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobami k tomuto úkonu oprávněnými, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 odst. 1 IZ, § 212, § 212a o.s.ř.), a po jednání ve věci dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že oba dlužníci se insolvenčním návrhem ze dne 12.11.2012, doručeným soudu dne 14.11.2012, který na výzvu soudu doplnili podáním ze dne 4.12.2012, doručeným soudu dne 11.12.2012, domáhali rozhodnutí o úpadku a navrhovali, aby byl řešen společným oddlužením formou plnění splátkového kalendáře. V návrzích popsali společné závazky vůči více věřitelům. Usnesením ze 17.1.2013, čj. KSBR 32 INS 28242/2012-A-8 bylo rozhodnuto o spojení insolvenčního řízení dlužnice Miroslavy anonymizovano s insolvenčním řízením dlužníka Stanislava anonymizovano ke společnému řízení pod sp.zn. KSBR 32 INS 28242/2012-A-8. Usnesením ze dne 9.4.2013, čj. KSBR 32 INS 28242/2012-A-14 bylo rozhodnuto o úpadku obou dlužníků, povoleno oddlužení, ustanoven insolvenční správce, vyzváni věřitelé k přihlášení pohledávek, nařízeno přezkumné jednání na den 5.6.2013 a svolána schůze věřitelů. U tohoto jednání přednesl insolvenční správce svoji Zprávu ze dne 13.5.2013 a sdělil, že do soupisu majetkové podstaty zařadil nemovitosti, které byly předmětem darovací smlouvy ze dne 25.9.2013 a že hodlá tomuto právnímu úkonu odporovat. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným rozhodnutím.

Odvolací soud provedl dokazování čtením listin, z nichž dospěl k následujícímu zjištění :

-Z dohody o vrácení daru uzavřené dne 26.9.2013 mezi Lenkou anonymizovano , anonymizovano a manžely Stanislavem Ježkem, nar. 19.1.951 a Miroslavou anonymizovano , anonymizovano se zjišťuje, že účastníci této dohody, kteří uzavřeli dne 25.9.2012 darovací smlouvu, jejímž předmětem byly nemovitosti, a to bytová jednotka č. 672/36o velikosti 3 + 1 v 8. nadzemním podlaží domu č.p. 672 o celkové výměře 62,2 m, která se nachází v domě č.p. 672, postaveném na pozemcích parc. č. 1093/13 a 1093/120, spoluvlastnický podíl o velikosti ideální 622/23058 na společných částech domu a na pozemcích parc. č. 1093/13 zastavěné plochy a nádvoří o výměře 19.993 m a 1.093/120 zastavěné plochy a nádvoří o výměře 207 m, když vlastnictví bytu bylo zapsáno u Katastrálního ú Zlínského řadu kraje, Katastrální pracoviště Kroměříž na LV č. 2466 pro obec a kat. území Chropyně a podíl na společných částech domu je zapsán na LV č. 1922 pro obec a kat. území Chropyně, se dohodli, že manželé anonymizovano nabudou vlastnické právo k převáděným nemovitostem, záznam do katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Kroměříž, a to vzhledem k tomu, že po uzavření darovací smlouvy se na nemovitostech vyskytly neodstranitelné vady, které nebyly dárci v době převodu nemovitostí obdarované (obdarovaným) oznámeny, a tyto vady nelze odstranit. Proto se účastníci dohodli na vrácení daru dle ust. § 629. S vrácením daru všichni účastníci výslovně souhlasí, což stvrzují svými vlastnoručními podpisy na této dohodě; -Z ohlášení změny práva k jednotce do katastru nemovitostí se zjišťuje, že na základě shora citované dohody o vrácení daru ze dne 26.9.2013 ohlásili účastníci této dohody (Lenka Mlčochová, Stanislav Ježek a Miroslava anonymizovano ) změnu vlastnického práva a toto ohlášení bylo doručeno Katastrálnímu úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Kroměříž dne 2.10.2013 a je vedeno sp.zn.Z8667/2013-708.

Podle ustanovení § 629 ObčZ dárce je povinen při nabídce daru upozornit na vady, o nichž ví. Má-li věc vady, na které dárce neupozornil, je obdarovaný oprávněn věc vrátit.

Podle ustanovení § 395 IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Podle ustanovení § 405 IZ insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení; v případě uvedeném v § 402 odst. 5 tak rozhodne tak namísto rozhodnutí o způsobu oddlužení (odstavec 1). Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (odstavec 2).

Podle ustanovení § 314 odst. 1, písm. a) IZ o nepatrný konkurs jde, jestliže dlužníkem je fyzická osoba, která není podnikatelem.

Odvolací soud přezkoumal závěr soud prvního stupně o nepoctivosti záměru dlužníků při podání návrhu na povolení oddlužení, vycházející ze zjištění, že dlužníci bezprostředně před podáním insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení (14.11.2012), tj. v době kdy již neplnili své splatné závazky, převedli nemovitosti darovací smlouvou ze dne 25.9.2012 na dceru, čímž se zbavili podstatné části svého majetku, a z pohledu níže citované judikatury Nejvyššího soudu řešil otázku, zda lze ve prospěch odvolatelů zohlednit skutečnost nastalou v odvolacím řízení, tj. uzavření dohody o vrácení daru ze dne 26.9.2013.

Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 29. září 2010, sen. zn. 29 NSČR 6/2008, uveřejněném pod číslem 61/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, formuloval a odůvodnil závěr, že pro řešení otázky, zda důvody obsažené v § 395 insolvenčního zákona mají být uplatněny při posouzení přípustnosti oddlužení (pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení) nebo (až) při posouzení jeho věcné opodstatněnosti (pro neschválení oddlužení), není určující časové hledisko, tedy to, že (jak se podává z dikce § 405 odst. 1 insolvenčního zákona) skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, vyšly najevo (až) v průběhu insolvenčního řízení (po povolení oddlužení). Podstatná je naopak kvalita posouzení zákonných kritérií v jednotlivých fázích oddlužení, tedy to, zda je v možnostech insolvenčního soudu příslušné skutečnosti prověřit (jejich existenci zjistit nebo vyloučit) v jednotlivých fázích oddlužení. Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 28. července 2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2009, uveřejněném pod číslem 14/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále k otázce, kdy lze se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že návrhem na povolení oddlužení je sledován nepoctivý záměr, uvedl následující: Ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případ vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Vedle okolností příkladmo vypočtených (jako ty, z nichž lze usuzovat na dlužníkův nepoctivý záměr při podání návrhu na povolení oddlužení) v ustanovení § 395 odst. 3 insolvenčního zákona, s nimiž je soud povinen se vypořádat (vyjdou-li v insolvenčním řízení najevo) vždy, tak bude závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, závislý vždy na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení. Jinak řečeno, nepoctivost dlužníkova záměru při podání návrhu na povolení oddlužení se nevyčerpává jednáními popsanými v § 395 odst. 3 insolvenčního zákona, když k úsudku ve smyslu § 395 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona mohou vést různá jednání dlužníka. Může jít např. o jednání směřující k poškozování věřitelů (lhostejno, že nesankcionované normami trestního práva) v době před zahájením insolvenčního řízení, o zatajování skutečností týkajících se majetkových poměrů dlužníka a podobně. Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 28. března 2012, sen. zn. 29 NSČR 32/2011, uveřejněném pod číslem 112/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále k ustanovení § 395 IZ uvedl následující: Posouzení, zda dlužník (ne)sleduje podáním návrhu na oddlužení nepoctivý záměr [§ 395 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona] je logicky navázáno na hodnocení skutečností, které se udály v určitém časovém rámci, zpravidla (stejně jako v tomto případě) před zahájením insolvenčního řízení. Přitom je ovšem třeba mít na paměti, že o způsob řešení svého úpadku oddlužením typově žádají i osoby, které si úpadkovou situaci (nebo hrozící úpadek) přivodily do jisté míry lehkomyslným, marnotratným nebo obecně málo zodpovědným přístupem ke svým majetkovým záležitostem (počínaje tzv. řetězením úvěrů a půjček a konče třeba i utrácením peněz v hracích automatech), ale v určité fázi života (zpravidla časově úzce propojené dobou zahájení insolvenčního řízení) se rozhodly tento přístup změnit a své ekonomické potíže řešit smysluplnou cestou v insolvenčním řízení. Je-li taková proměna opravdová [o čemž by se měl insolvenční soud přesvědčit v insolvenčním řízení ve vazbě na vše, co v něm vyšlo najevo ve fázích rozhodování o návrhu na povolení oddlužení a o schválení oddlužení, a k čemuž v době po povolení oddlužení slouží schůze věřitelů dle § 399 odst. 1 insolvenčního zákona se zdůrazněnou povinností (v § 399 odst. 2 insolvenčního zákona) dlužníkovy účasti a odpovědí na dotazy přítomných věřitelů (i insolvenčního soudu)], není důvod vylučovat dlužníka a priori z režimu oddlužení. Nalézt hranici, po jejímž překročení lze z událostí předcházejících zahájení insolvenčního řízení dovodit, že dlužník sleduje podáním návrhu na oddlužení nepoctivý záměr, může být v některých situacích obtížné, podstatné však je, zda nejpozději v době rozhodování insolvenčního soudu o schválení oddlužení je důvod usuzovat, že dlužník se poctivě snaží vypořádat s věřiteli a napravit stav vyvolaný předchozí nehospodárnou (jelikož k úpadku vedoucí) správou svého majetku. Přitom není vyloučeno ani to, aby jako dlužníkovy kroky směřující k poctivému vypořádání se s věřiteli zohlednil odvolací soud i jednání dlužníka, které může být (až v odvolacím řízení) i reakcí na důvody usnesení, jímž soud prvního stupně neschválil oddlužení. V poměrech dané věci Nejvyšší soud konstatoval, že důvody, pro které odvolací soud nepřičetl uvedenou skutečnost (tj. zpětné nabytí darovaného majetku) ku prospěchu dlužnice, přitom neobstojí z následujících příčin: 1/ Jakkoli lze vést diskusi o motivech, které dlužnici vedly k darování nemovitostí dceři (dlužnice udávala, že do chaty začalo zatékat a neměla peníze na opravu, jakož i to, že věřitel T. s převodem souhlasil-viz protokol o přezkumném jednání ze dne 14. prosince 2010), nemělo být přehlédnuto, že dlužnice informaci o darování nemovitostí před věřiteli a insolvenčním soudem netajila (sama ji sdělila insolvenčnímu správci, který při témže přezkumném jednání vyjádřil názor, že tato okolnost nebude mít vliv na uspokojení věřitelů). 2/ Po zjištění, že z popsaného jednání je dovozována nepoctivost jejích úmyslů, se dlužnice postarala o návrat ušlého majetku do majetkové podstaty. 3/ Zpětným převodem nemovitostí nebyl žádný z věřitelů poškozen či zvýhodněn (a odvolací soud se mýlí, uzavřel-li jinak). V projednávané věci dlužníků Miroslavy anonymizovano a Stanislava anonymizovano odvolací soud především konstatuje, že o návrat ušlého majetku do majetkové podstaty dlužníků se nepostarali dlužníci jako dárci, ale obdarovaná, která dar vrátila dle ustanovení § 629 ObčZ, a to z důvodu, že po uzavření darovací smlouvy se na nemovitostech vyskytly neodstranitelné vady, které nebyly dárci v době převodu nemovitostí obdarované oznámeny a tyto vady nejde odstranit (viz. článek II. Dohody o vrácení daru ze dne 26.9.2013). Do protokolu o jednání před odvolacím soudem dlužníci upřesnili, že neodstranitelnými vadami jsou míněny vady právní, tzn. že nemovitosti jsou zatíženy dluhy dlužníků a též z důvodu hrozby žalobou na neúčinnosti právního úkonu. V ustanovení § 629 ObčZ je upraven zánik závazkového vztahu z darování na základě jednostranného právního úkonu obdarovaného, jedná se o právo obdarovaného vrátit dar. Jedná se o sankční ustanovení na ochranu obdarovaného, přičemž dojde-li k vrácení daru, dárci jsou povinni dar přijmout zpět. Nejedná se tedy o skutkově totožnou situaci, kterou posuzoval ve shora citovaném rozhodnutí Nejvyšší soud, a proto v posuzované věci nelze přičíst dohodu o vrácení daru, na základě níž došlo ke zpětnému nabytí darovaného majetku, ku prospěchu dlužníků. Dále odvolací soud konstatuje, že dlužníci teprve do protokolu o jednání před odvolacím soudem uvedli, že mají vůči synovi sice nedobytnou, ale splatnou pohledávku z titulu půjček ve výši cca 500.000 Kč. Tuto pohledávku neuvedli v insolvenčním návrhu ze dne 12.11.2012 a ani v doplňku návrhu ze dne 4.12.2012. Zde pouze uvedli, že prvotně si finanční prostředky půjčili u České spořitelny, a.s. ke krytí synových dluhů a že syn zpočátku řádně splácel půjčené prostředky, avšak jen do doby, kdy mu za jiné dluhy, o kterých dlužníci nic nevěděli, byla nařízena exekuce srážkami ze mzdy. V seznamu majetku ze dne 12.11.2012, který připojili k původnímu návrhu, jakož i v seznamu majetku dne 4.12.2012, který připojili k doplňku ze dne 4.12.2012, výslovně prohlásili, že nemají žádných pohledávek a že předložené seznamy jsou správné a úplné, což stvrdili svými podpisy. Rovněž v tomto jednání dlužníků, kteří zatajili pohledávku ve výši cca 500.000 Kč, nutno spatřovat nepoctivý záměr ve smyslu ustanovení § 395 odst.1, písm. a) IZ. Odvolací soud považuje shora popsané jednání dlužníků, tj. uzavření darovací smlouvy bezprostředně před podáním insolvenčního návrhu, jakož i neuvedení pohledávky ve výši cca 500.000 Kč do seznamu majetku, za jednání, kterým dlužníci poškodili své věřitele, když věřitelům znemožnili možnost vybrat si, zda budou hlasovat pro oddlužení plněním splátkového kalendáře nebo zpeněžením majetkové podstaty, případně by si též mohli odhlasovat kombinovaný způsob oddlužení, to je jednak zpeněžením majetkové podstaty a jednak plněním splátkového kalendáře. Je nepochybné, že zejména při kombinovaném způsobu oddlužení by nezajištění věřitelé mohli být uspokojeni v daleko větší míře a daleko dříve, než jen při oddlužení plněním splátkového kalendáře, které trvá pět let.

V průběhu insolvenčního řízení tedy vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, a proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 10. října 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu