1 VSOL 79/2016-A-14
KSBR 31 INS 22487/2015 1 VSOL 79/2016-A-14

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužnice Gabriely anonymizovano , anonymizovano , bytem Prostějov, nám. T.G.Masaryka 130/14, PSČ 796 01, o insolvenčním návrhu věřitele Radovana Martinka, bytem Prostějov, Žeranovská 3801/23, PSČ 796 01, k odvolání tohoto věřitele proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2.12.2015, č.j. KSBR 31 INS 22487/2015-A-9

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2.12.2015, č.j. KSBR 31 INS 22487/2015-A-9 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil věřiteli Radovanu Martinkovi (dále jen insolvenční navrhovatel ) podle ustanovení § 108 odst. 1, 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), aby ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. V odůvodnění uvedl, že dlužnice na výzvu soudu nepředložila požadované seznamy a že z insolvenčního návrhu nevyplývá, jakým majetkem dlužnice disponuje. Úpadek dlužnice bude zřejmě řešen prohlášením konkursu na její majetek a při tomto způsobu řešení úpadku činí minimální odměna insolvenčního správce 45.000 Kč bez DPH.

Proti tomuto rozhodnutí podal insolvenční navrhovatel včas odvolání, ve kterém namítal, že dlužnice pracuje a má příjem v minimální výši 15.000 Kč měsíčně, takže by zcela postačila záloha na prvotní úkony insolvenčního správce ve výši 10.000 Kč. Navrhoval, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že insolvenčnímu navrhovateli uloží povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 10.000 Kč.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly, přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je proto insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ ).

Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je občanský soudní řád ve znění účinném od 1.1.2014.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že insolvenční navrhovatel se návrhem ze dne 20.8.2015, doručeným soudu dne 4.9.2015 domáhal rozhodnutí o úpadku dlužnice Gabriely anonymizovano a navrhoval, aby byl řešen prohlášením konkursu na její majetek. V návrhu uvedl, že dlužnice vůči němu má závazek po splatnosti ve výši 48.508 Kč a že má závazky vůči dalším věřitelům CETELEM ČR, a.s. a Komerční bance, a.s. s tím, že oba tyto závazky jsou splatné již od roku 2011 a jsou vymáhány exekučně. O majetkových a osobních poměrech dlužnice se insolvenční navrhovatel v návrhu nezmínil. Usnesením ze dne 13.10.2015, č.j. KSBR 31 INS 22487/2015-A-5, které bylo dlužnici doručeno vyvěšením na úřední desce soudu podle § 49 odst. 4 o.s.ř., bylo dlužnici uloženo, aby se vyjádřila k insolvenčnímu návrhu a předložila seznam majetku, závazků a zaměstnanců. Na tuto výzvu dlužnice nereagovala. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným rozhodnutím.

Podle ustanovení § 108 IZ, ve znění účinném od 1.1.2014, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odstavec 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odstavec 2).

Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky (v hotovosti nebo na účtu) k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. Je tomu tak proto, že v konkursu, na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře jako v praxi převažující formy oddlužení, nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty.

Na základě údajů uvedených v insolvenčním návrhu lze dospět k závěru, že dlužnice je v úpadku a je zřejmé, že její úpadek bude nutno řešit konkursem.

Ve shodě se soudem prvního stupně odvolací soud konstatuje, že nejsou známy majetkové poměry dlužnice, takže je zde důvodná obava, že v majetkové podstatě nebude dostatek finančních prostředků k zaplacení odměny a hotových výdajů insolvenčního správce.

V této souvislosti odvolací soud zdůrazňuje, že ve fázi rozhodování o povinnosti složit zálohu na náklady insolvenčního řízení nelze zjišťovat majetkovou situaci dlužníka jinak, než výzvou dle ustanovení § 128 odst. 3 IZ, což soud prvního stupně učinil, přičemž nesplnění této povinnosti dlužníkem má za následek pouze vyvratitelnou právní domněnku, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky (§ 3 odst. 2, písm. d/ IZ).

Pokud insolvenční navrhovatel v odvolání tvrdí, že dlužnice má příjem minimálně ve výši 15.000 Kč, který se stane součástí majetkové podstaty, je třeba zdůraznit, že příjmy dlužníka náleží do majetkové podstaty ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny předností pohledávky (§ 207 odst. 2 IZ), ovšem soud nemá žádné informace o výši příjmu dlužnice ani o počtu vyživovacích povinností, takže nelze objektivně vypočítat nesrazitelnou částku, a tudíž ani konstatovat, zda vůbec, případně v jaké výši by příjem dlužnice náležel do majetkové podstaty.

Dále se odvolací soud z pohledu níže citovaných ustanovení zabýval otázkou výše uložené zálohy.

Podle ustanovení § 38 odst. IZ, ve znění účinném od 1.1.2014, insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z počtu přezkoumávaných přihlášek pohledávek a z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu.

Podle ustanovení § 1 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jiných nutných výdajů, ve znění účinném od 1.1.2014, tj. ve znění novely provedené vyhláškou č. 398/2013 Sb. (dále jen vyhláška ), pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí odměna insolvenčního správce součet odměny určené podle odstavce 2 a odstavce 3. Pro účely výpočtu odměny podle věty první zahrnuje výtěžek zpeněžení určený k vydání věřitelům i částku připadající na odměnu insolvenčního správce (odstavec 1). Odměna insolvenčního správce určená z výtěžku zpeněžení jednotlivého předmětu zajištění činí 9% z částky od 0-1 mil. Kč (odstavec 2) a odměna insolvenčního správce určená z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele činí 125.000Kč + 20% z částky přesahující 500. tis. Kč při výtěžku od 500 tis. Kč do-1 mil. Kč (odstavec 3). Pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí odměna správce nejméně 45.000 Kč (odstavec 5).

Podle § 2a vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů ve znění účinném od 1.1.2014, tj. ve znění novely provedené vyhláškou č. 398/2013 Sb. (dále jen vyhláška ), pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs nebo reorganizace, náleží insolvenčnímu správci dále odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů, která činí za každou přezkoumanou přihlášku pohledávky věřitele částku 1.000 Kč, nejvýše však 1.000.000 Kč celkem za přezkoumané přihlášky pohledávek. Za přezkoumanou přihlášku pohledávky věřitele se považuje taková přihláška pohledávky věřitele, kterou insolvenční správce zařadil do seznamu přihlášených podle insolvenčního zákona. Pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs a nedošlo-li ke zpeněžení, náleží insolvenčnímu správci odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů nejméně 45.000 Kč.

Uložení zálohy ve výší 50.000 Kč proto považuje odvolací soud za důvodné, neboť podle shora citované vyhlášky činí při řešení dlužníkova úpadku konkursem minimální odměna insolvenčního správce 45.000 Kč bez DPH (nyní 21 %)

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 9.února 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu