1 VSOL 79/2013-A-9
KSBR 44 INS 32074/2012 1 VSOL 79/2013-A-9

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužnice Olgy anonymizovano , anonymizovano , bytem Kostelec na Hané, Boženy Němcové 312, PSČ 798 41, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o jejím odvolání ze dne 20.1.2013 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. ledna 2013 č.j. KSBR 44 INS 32074/2012-A-4,

t a k t o: Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. ledna 2013 č.j. KSBR 44 INS 32074/2012-A-4, se p o t v r z u j e.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ust. § 143 odst. 1, § 3 odst. 1, odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ) zamítl insolvenční návrh dlužnice s odůvodněním, že řízení bylo zahájeno podáním dlužnice doručeným soudu 19.12.2012, jímž se dlužnice domáhala zjištění svého úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V dané věci dlužnice insolvenční návrh nepodala samostatným podáním, nýbrž s využitím formuláře na povolení oddlužení. Pro vylíčení skutečností osvědčujících úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka je určena kolonka 06 formuláře, kde dlužnice mimo jiné uvedla, že má v současné době dva věřitele, u kterých má dva závazky. S úhradou závazku vůči věřiteli GE Money Bank, a.s., dlužnice uvádí, že je v prodlení od 15.11.2012, k závazku vůči věřiteli České spořitelně, a.s. dlužnice uvádí, že jej dosud řádně splácí. Podle ustanovení

§ 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má více věřitelů (tedy minimálně dva), peněžité závazky (minimálně dva peněžité závazky vůči dvěma různým věřitelům) po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. V projednávané věci má však dlužnice pouze jeden závazek, který je déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, a dlužnice tedy nenaplňuje znaky úpadku dle insolvenčního zákona. Insolvenční soud proto postupoval v souladu s ust. § 143 odst. 1 IZ a insolvenční návrh dlužnice zamítl, jelikož v dané věci nejsou splněny zákonem stanovené předpoklady pro vydání rozhodnutí o úpadku. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně nerozhodoval, jelikož jediným účastníkem řízení byla dlužnice.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné odvolání, v němž namítala, že je sice pravdou, že na její jméno jsou psány pouze dva závazky, z nichž jeden byl ke dni podání návrhu stále splácen, avšak je otázkou času, kdy přestanou splácet i tento závazek, což se také po podání návrhu stalo. Ve svém návrhu žádala o spojení řízení s řízením jejího manžela, neboť na jeho jméno jsou psány závazky, vzniklé v rámci společného jmění manželů (dále jen též SJM ), kdy i tyto závazky, ač nejsou psané na její jméno, jsou dle zákona vymahatelné i po její osobě. Z uvedené vyplývá, že mimo dvou závazků, psaných na její jméno, má ještě závazky, vzniklé v rámci SJM, které jsou popsány v návrhu manžela, který je veden pod sp. zn. KSBR 44 INS 30479/2012. Dlužnice nechce poškodit věřitele, nicméně žádá o šanci na nový život, který forma řešení úpadku oddlužením poskytuje. Jsou v tíživé situaci, společně s manželem chtějí dostát svým závazkům a docílit tak toho, aby jejich děti nemusely po svých rodičích dědit dluhy. Navrhla, aby odvolací soud napadení usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen té o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání je včasné, podané osobou oprávněnou, že splňuje podstatné náležitosti, včetně uvedení způsobilého odvolacího důvodu, přezkoumal napadené usnesení, i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, 3 a 5 o.s.ř.) a aniž ve věci musel nařizovat jednání (§ 94 odst. 2 písm. c) IZ) dospěl k závěru, že odvolání odvolatelky není důvodné.

Z obsahu předloženého spisu vyplývá, že dlužnice podala u soudu prvního stupně dne 19.12.2012 insolvenční návrh, který spojila s návrhem na povolení oddlužení a k jeho podání využila formulář předepsaný pro návrh na povolení oddlužení. V rámci tohoto návrhu, v části (bod 06), v níž měla popsat okolnosti osvědčující její úpadek uvedla, že je v úpadku dle § 3 IZ a konkrétně uvedla, že v současné době má celkem 2 věřitele, u kterých má dva závazky, jež jsou částečně po splatnosti, jedná se o věřitele GE Money Bank, a.s., vůči němuž je v prodlení od 15.11.2012 a závazek vůči věřiteli České spořitelně, a.s., vůči níž závazek s manželem splácí. Dále uvedla, že u jednoho závazku je tedy v prodlení více než 30 dnů a žádala, aby soud spojil její řízení s řízením manžela, neboť jejich závazky jsou společné, vznikly za trvání manželství, o všech manželových krocích věděla, společně se snažili jejich finanční situaci řešit, zastavili platby z důvodu zhoršující se finanční situace. Kromě údajů o svých příjmech a příjmech manžela a počtu dětí dlužnice dále uvedla pouze to, že celkový součet jejich nezajištěných závazků je cca 523.839 Kč, na jejich domě vázne zástavní právo pro pohledávku 937.672 Kč.

Ze seznamu závazků, na který dlužnice v návrhu odkázala, vyplývá, že dlužnice má závazek vůči GE Money Bank, a.s. z titulu úvěrové smlouvy ze dne 6.1.2012, poskytnutý úvěr činil 300.000 Kč, první splátka byla splatná 18.2.2012, naposledy uhrazeno 18.10.2012, zůstává dluh 284.565 Kč. Dále dle tohoto seznamu má dlužnice závazek vůči České spořitelně, a.s. z titulu smlouvy ze dne 20.12.2008, původní výše závazku činila 1.005.497 Kč, zůstatek dluhu 937.672 Kč, naposledy bylo hrazeno 20.11.2012. Ke svému návrhu dlužnice doložila doklady o příjmech a úvěrové smlouvy uzavřené se shora uvedenými věřiteli.

Podle ust. § 143 odst. 1 IZ insolvenční soud insolvenční návrh zamítne, nejsou-li splněny zákonem stanovené předpoklady pro vydání rozhodnutí o úpadku.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má: a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost").

K posledně uvedené podmínce (v § 3 odst. 1, písm. c/ ) ustanovení § 3 odst. 2 IZ stanoví vyvratitelnou domněnku, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Požadavek mnohosti věřitelů klade insolvenční zákon v § 3 odst. 3 také na úpadek ve formě dlužníkova předlužení. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník (právnická osoba nebo dlužník fyzická osoba podnikatel-což není případ dlužnice) více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku.

Na základě shora uvedených zjištění z návrhu dlužnice a seznamu jejich závazků, s poukazem na shora citovaná zákonná ustanovení dospěl odvolací soud shodně se soudem prvního stupně k závěru, že v případě dlužnice nelze za daného tvrzeného stavu k úpadku dlužnice, jak je definován v § 3 odst. 1 IZ, dospět, neboť dlužnice tvrdí pouze jeden závazek, který je po splatnosti a který neplní a to vůči GE Money Bank, a.s., naproti tomu do vydání napadeného usnesení tvrdila, že závazek (který je zajištěný zástavním právem na jejich domě) vůči České spořitelně, a.s. s manželem splácí. Dlužnice proto nemá dva závazky vůči dvěma věřitelům, vůči nimž oběma by měla závazky po splatnosti déle než 30 dnů.

Pokud dlužnice tvrdila, že mají s manželem v SJM další splatné nezajištěné závazky, které by měli ze svých společných prostředků hradit, pak tyto závazky, věřitele, ani data jejich splatnosti v návrhu nekonkretizovala. Jelikož i bez těchto dalších konkrétních tvrzení byl návrh dlužnice projednatelný (aplikace ust. § 43 o.s.ř., to je vyzývat navrhovatele k doplnění skutkových tvrzení v návrhu, je v insolvenčním řízení zapovězena dle ust. § 128 odst. 1 IZ) a pro soud prvního stupně byl rozhodující stav ke dni vydání napadeného usnesení, proto postupoval soud prvního stupně zcela správně, pokud dle ust. § 143 odst. 1 IZ tento insolvenční návrh dlužnice zamítl, aniž se mohl současně zabývat jejím návrhem na povolení oddlužení a tím, zda lze spojit její řízení s insolvenčním řízením manžela.

Ze všech uvedených důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že usnesení soudu prvního stupně je věcně správné, a proto je postupem podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

Jen pro úplnost odvolací soud na adresu dlužnice a zejména k její námitce, že soud prvního stupně měl obě řízení, její a manžela, bez dalšího spojit, je nutno uvést, že k tomuto postupu by byl důvod, pokud by byl u dlužnice, na základě jejího návrhu a současně i u jejího manžela na základě jeho insolvenčního návrhu shledán úpadek. Teprve poté může soud zvažovat, zda jsou splněny podmínky pro společné oddlužení obou manželů.

Toto rozhodnutí odvolacího soudu však dlužnici nebrání, aby po obdržení tohoto usnesení podala nový insolvenční návrh, spojený s návrhem na povolení oddlužení a pokud bude požadovat spojení řízení s řízením manžela (u něhož doposud v době rozhodování odvolacího soudu o jeho úpadku rozhodnuto nebylo), měla by již ve svém insolvenčním návrhu všechny jejich závazky, pokud vznikly za trvání manželství, a též v seznamu závazků řádně specifikovat, včetně řádného označení všech věřitelů, jejich adres, dat splatnosti jejich pohledávek, případně jejich právní důvod a rovněž i tyto závazky by měla doložit.

Projednání nového insolvenčního návrhu dlužnice, který případně dlužnice opětovně spojí s návrhem na povolení oddlužení, nebrání ani ustanovení § 395 odst. 2 písm. a) IZ (které stanoví, že insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení i tehdy, jestliže jej znovu podala osoba, o jejímž návrhu na povolení oddlužení bylo již dříve rozhodnuto), neboť v daném případě byl dlužnici zamítnut insolvenční návrh, nikoliv též návrh na povolení oddlužení (jde o dva samostatné návrhy, byť je možno k jejich podání využít předepsaný formulář pro podání návrhu na povolení oddlužení).

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která

v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně (§ 237, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 8. února 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu