1 VSOL 788/2014-A-18
KSBR 29 INS 13672/2014 1 VSOL 788/2014-A-18

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka Pivovar Čechmánek s.r.o., se sídlem Holešov, nám. Dr. E. Beneše 24/29, PSČ 769 01, identifikační číslo osoby: 292 69 865, zastoupenému JUDr. Martinem Pavlíkem, advokátem, se sídlem Praha 1, Václavské nám. 808/66, PSČ 110 00, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 29 INS 13672/2014, o insolvenčním návrhu navrhovatelky-věřitelky Veroniky anonymizovano , anonymizovano , bytem Zlín, Zelinova 5594, PSČ 760 05, rozhodl o odvolání navrhovatelky doručeném soudu dne 18.6.2014 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11.6.2014, č.j. KSBR 29 INS 13672/2014-A-7,

t a k t o:

I. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11.6.2014, č.j. KSBR 29 INS 13672/2014-A-7, se p o t v r z u j e.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ust. § 3 odst. 1-3, § 103 odst. 1, odst. 2 a 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ) odmítl Insolvenční návrh navrhovatelky doručený soudu dne 19.5.2014 (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

V důvodech uvedl, že navrhovatelka se domáhala rozhodnutí o úpadku dlužníka a ve svém insolvenčním návrhu uvedla, že byla u dlužníka zaměstnána na základě dohody o provedení práce ze dne 10.2.2014 a 25.3.2014, kdy jí za měsíc

únor 2014 měla náležet odměna ve výši 4.000 Kč a za měsíc březen 2014 ve výši 3.000 Kč. Dle dohody o provedení práce jí měla být odměna za měsíc únor 2014 uhrazena dne 15.3.2014 a odměna za měsíc březen 2014 dne 15.4.2014. Dlužník jí však odměnu přes urgenci neuhradil. Dále uvedla, že dlužník má další závazky po lhůtě splatnosti u společnosti ŠIROKO spol. s r.o., ve výši 54.450 Kč, splatný dne 31.12.2013, u společnosti SLUCIK, spol. s r.o., ve výši 250.000 Kč, splatný dne 28.2.2014 a závazek u věřitele Oldřicha Štefla ve výši 850.000 Kč, splatný dne 31.3.2014. Dle navrhovatelky tak jsou splněny předpoklady dle insolvenčního zákona, aby insolvenční soud prohlásil úpadek na majetek dlužníka. Ke svému návrhu předložila listinné důkazy a to dohodu o provedení práce ze dne 10.2.2014, a ze dne 25.3.2014 a mzdový list zaměstnance pro rok 2014. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že takto podaný insolvenční návrh je neurčitý a neobsahuje všechny náležitosti. Navrhovatelka sice řádně uvedla skutečnosti osvědčující její aktivní legitimaci k podání insolvenčního návrhu a tvrzení osvědčující, že dlužník má více věřitelů a závazky po lhůtě delší jak 30 dní po lhůtě splatnosti, neuvedla však dostatečně určitě skutečnosti, na základě nichž by insolvenční soud mohl usoudit, že dlužník tyto své závazky není schopen plnit. Proto nelze uzavřít, že by některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku nebylo možné uspokojit v rámci exekuce či výkonu rozhodnutí, že by dlužník neplnil své závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (z tvrzení navrhovatelky vyplývá, že dlužník má ke dni podání insolvenčního návrhu závazek po lhůtě splatnosti déle jak 3 měsíce pouze vůči věřiteli ŠIROKO, spol. s r.o., stran plnění tohoto závazku navrhovatelka žádné další skutečnosti netvrdí) nebo že by dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (navrhovatelka uvádí toliko 3 další věřitele dlužníka, kteří vůči němu mají splatnou pohledávku, není však zřejmé, zda se jedná o podstatnou část peněžitých závazků dlužníka a zda dlužník tyto závazky nadále neplní). Pouhé tvrzení, že má dlužník 4 závazky po lhůtě splatnosti, neosvědčuje, že dlužník není schopen své závazky plnit. Konkrétní skutečnosti, které by osvědčovaly platební neschopnost dlužníka, tedy navrhovatelka neuvádí a současně k prokázání úpadku dlužníka neoznačila žádné důkazy ani nedoložila listiny, z nichž by bylo patrné, že dlužník má vůči navrhovatelkou uvedeným dalším věřitelům splatné závazky. Přitom podává-li návrh na zahájení insolvenčního řízení věřitel, pak ten nese břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně všech skutečností rozhodných pro závěr, že byl osvědčen dlužníkův úpadek (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 5. 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002). S ohledem na to, že insolvenční zákon neumožňuje vyzvat navrhovatele k odstranění vad insolvenčního návrhu a pro výše uvedené nedostatky nelze pokračovat v řízení, soud insolvenční návrh navrhovatelky ve smyslu ust. § 128 odst. 1 IZ odmítl. Výrok o nákladech řízení odůvodnil soud prvního stupně toliko poukazem na ust. § 146 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen též o.s.ř.) za použití § 7 odst. 1 IZ.

Proti tomuto usnesení podala navrhovatelka včasné odvolání. Namítala, že její insolvenční návrh splňuje veškeré formální náležitosti, proto se jím měl soud zabývat. Svůj insolvenční návrh opírala o to, že dlužník nemá žádný majetek, což je jí jako zaměstnanci dlužníka známo, a že dlužník má více věřitelů, jejichž pohledávky nejsou plněny ve lhůtách splatnosti. Insolvenční zákon charakterizuje úpadek v § 3, kdy tyto zákonem stanovené atributy její návrh zcela jistě splnil. Je dále nepochybné, že dlužník zastavil své platby, neboť jí neuhradil odměnu z dohody o provedení práce, ani pohledávky svým dalším věřitelům. Jako věřitel nemá žádnou možnost získat účetnictví dlužníka, proto se obrátila na insolvenční soud, neboť má za to, že zde jsou splněny podmínky úpadku. Insolvenční soud však nevyzval dlužníka, aby se k návrhu vyjádřil, případně aby k němu přistoupil nebo aby doložil, že tomu tak není. V návrhu označila další 3 věřitele s vyznačením splatnosti jejich závazků. V § 32 odst. 2 IZ (pozn. soudu-správně § 3 odst. 2 IZ) je definováno, kdy se má za to, že dlužník zastavil platby; mimo jiné platí, že dlužník zastavil platby, pokud existuje pohledávka více než tři měsíce po splatnosti, což je pohledávka Široko spol. s r.o. V jejím návrhu jsou důkazy, které jako věřitelka může mít k dispozici a v části II. návrhu jsou uvedeny další závazky dlužníka po lhůtě splatnosti, s plnou identifikací věřitele a dlužné částky, včetně data splatnosti. Má za to, že jako věřitelka nemohla více učinit. Předpokládá, že dlužník splní svou povinnost a podá daňové tvrzení a též do Sbírky listin založí účetní výkazy. Po té bude možné získat další důkaz, který potvrdí, že se dlužník nachází v úpadku. Navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že se její insolvenční návrh neodmítá.

Podle ust. § 7 IZ v nyní platném znění platí, že nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 2 a odst. 5 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání, dospěl k závěru, že odvolání odvolatelky není důvodné.

Jak správně poukázal již soud prvního stupně náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 IZ. Kromě obecných náležitostí podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník. Dále v něm musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost").

K posledně uvedené podmínce (v § 3 odst. 1 písm. c/ IZ) ust. § 3 odst. 2 IZ dále stanoví vyvratitelnou právní domněnku, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 3 odst. 3 IZ dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Podle ust. 128 odst. 1 IZ platí, že insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Je třeba uvést, že předpokladem úspěchu věřitele, jenž se domáhá vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka je především řádný insolvenční návrh, v němž uvede všechny potřebné rozhodující skutečnosti jednak o své splatné pohledávce za dlužníkem, včetně právního důvodu, výše a data splatnosti a dále též rozhodující okolnosti, které osvědčují úpadek dlužníka. Teprve v případě je-li insolvenční návrh bez vad a věřitel svoji aktivní legitimaci prokáže, může insolvenční soud tvrzený úpadek dlužníka zjišťovat (§ 136 odst. 1 IZ).

V přezkoumávané věci se navrhovatelka svým insolvenčním návrhem (doručném soudu 19.5.2014) domáhala zjištění úpadku dlužníka a současně navrhla jeho řešení konkursem. Lze ve stručnosti konstatovat (neboť obsah tvrzení navrhovatelky v insolvenčním návrhu soud prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení prakticky doslovně zrekapituloval), že ke svým pohledávkám za dlužníkem navrhovatelka uvedla, že na základě dohody o provedení práce jí za měsíc únor 2014 měla být vyplacena odměna ve výši 4.000 Kč dne 15.3.2014 (pohledávka je po splatnosti 60 dnů) a za měsíc březen 2014 odměna ve výši 3.000 Kč dne 15.4.2014 (pohledávka je po splatnosti 30 dnů), což dlužník přes urgenci neučinil. Dále uvedla, že dlužník má další závazky z obchodního styku po lhůtě splatnosti u společností:-ŠIROKO spol. s r.o., ve výši 54.450 Kč (za software na pokladní systém), splatný dne 31.12.2013, to je po splatnosti 120 dnů,-SLUCIK, spol. s r.o., ve výši 250.000 Kč (dodávka kuchyně pro restauraci), splatný dne 28.2.2014, to je po splatnosti více jak 60 dnů,-Oldřicha Štefla ve výši 850.000 Kč (z titulu půjčky), splatný dne 31.3.2014, to je po splatnosti minimálně 45 dnů. Ke svému návrhu doložila listiny prokazující její splatné pohledávky. Nato bez dalšího vydal soud prvního stupně nyní odvoláním napadené usnesení.

Na základě těchto zjištění dospěl odvolací soud k závěru, že postup soudu prvního stupně, pokud takto podaný insolvenční návrh odmítl (§ 128 odst. 1 IZ), byl správný. Nutno uvést, že z tvrzení v tomto návrhu (pokud by se v dalším řízení ukázaly být pravdivými) lze je zcela jistě dovodit, že dlužník má závazky vůči více (4) věřitelům, včetně navrhovatelky, je známa výše i právní důvod pohledávek těchto věřitelů a z tvrzení v návrhu vyplývá i to, že se jedná o závazky, které jsou po splatnosti déle jak 30 dnů. Nicméně je-li v návrhu tvrzena platební neschopnost je dále nezbytné, aby insolvenční navrhovatel ve svém insolvenčním návrhu uvedl i dostatek tvrzení o neschopnosti dlužníka své splatné závazky hradit (§ 3 odst. 1 písm. c/ IZ). Přitom dlužníkovu neschopnost splácet splatné závazky může insolvenční navrhovatel dovodit, a tedy tvrdit, na základě vyvratitelných právních domněnek, jak jsou vyjmenovány v ust. § 3 odst. 2 písm. a)-c) IZ. Pokud by se ze strany věřitele jednalo o tvrzení nepravdivá, je pak na dlužníku, aby svou neschopnost splácet v dalším řízení vyvrátil.

Lze tedy shrnout, že k neschopnosti dlužníka splácet své splatné závazky musí insolvenční navrhovatel ve svém návrhu tvrdit (spolu s tvrzením, že dlužník má splatné závazky vůči nejméně dvěma věřitelům po lhůtě splatnosti déle jak 30 dnů), že dlužník-zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků,-nebo, že je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti,-nebo, že není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí. Není rovněž vyloučeno, že dlužníkova neschopnost splácet bude vyplývat ze všech shora uvedených důvodů. V přezkoumávaném případě však navrhovatelka žádnou z těchto právních domněnek v návrhu neuvedla. Odvolací soud proto souhlasí se závěry soudu prvního stupně, že na základě tvrzení v insolvenčním návrhu navrhovatelky nelze zjistit (uzavřít), že by některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku nebylo možné uspokojit v rámci exekuce či výkonu rozhodnutí, že by dlužník neplnil své splatné závazky vůči více věřitelům po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (posledně uvedené lze dovodit jen u jednoho věřitele-ŠIROKO, spol. s r.o.), nebo že by dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (zastavení plateb lze dovodit toliko u navrhovatelky, nikoliv však u dalších tří věřitelů). Jinak řečeno k neschopnosti dlužníka splácet své splatné závazky navrhovatelka neuvedla dostatek tvrzení. Jelikož ust. § 128 odst. 1 IZ neumožňuje insolvenčnímu soudu vyzývat navrhovatele k odstranění vad insolvenčního návrhu, naopak vadný insolvenční návrh je nutno bezodkladně odmítnout, proto postupoval soud prvního stupně správně, pokud bez dalšího předmětný návrh odmítl, aniž bylo nutné jej doručovat dlužníku k vyjádření.

Namítla-li odvolatelka až ve svém odvolání, že dlužník je též v úpadku z důvodu předlužení, neboť má více věřitelů a nemá žádný majetek (§ 3 odst. 3 IZ), pak je nutno zdůraznit, že ve vztahu k předlužení dlužníka neuvedla odvolatelka ve svém insolvenčním návrhu, avšak ani do dne vydání (zveřejnění) napadeného usnesení, žádná tvrzení. Proto se touto námitkou nemohl odvolací soud blíže nezabývat.

Ze všech shora uvedených důvodů postupoval odvolací soud dle ust. § 219 o.s.ř. a napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil, včetně věcně správného výroku o nákladech řízení, neboť z procesního hlediska nebyla insolvenční navrhovatelka se svým insolvenčním návrhem úspěšná a dle obsahu spisu dlužníku v řízení před soudem prvního stupně žádné náklady nevznikly (§ 146 odst. 3 o.s.ř.).

O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Navrhovatelka nebyla se svým odvoláním úspěšná, proto jí právo vůči dlužníku na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřísluší. Pokud jde o náklady dlužníka, odvolací soud nepřehlédl, že dlužník po vydání napadeného usnesení a po jeho zveřejnění a vypravení, doručil soudu prvního stupně dne 17.6.2014 plnou moc, kterou vystavil svému advokátu k zastupování v tomto řízení. Nicméně jeho advokát (vyjma převzetí a přípravy zastoupení) neučinil v tomto řízení žádný jiný úkon právní služby. Pokud se dlužník po vydání napadeného usnesení a po podaném odvolání k insolvenčnímu návrhu navrhovatelky v podání ze dne 28.7.2014 stručně vyjádřil a vyslovil v něm souhlas s rozhodnutím o jeho úpadku a jeho řešením konkursem, učinil tak sám, bez svého právního zástupce. Proto náklady, které dlužníku s tímto řízením v souvislosti s jeho právním zastoupením vznikly, vyhodnotil odvolací soud jako náklady, které nebyly vynaloženy účelně. Z těchto důvodů odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; navrhovatelce a dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ). V Olomouci dne 27. srpna 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu