1 VSOL 788/2012-A-22
KSBR 44 INS 1701/2012 1 VSOL 788/2012-A-22

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníků Antonína anonymizovano , anonymizovano , a Evy anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Dolní Cerekev 98, PSČ 588 45, o insolvenčních návrzích dlužníků, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 44 INS 1701/2012-A-17 ze dne 12.9.2012

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 44 INS 1701/2012-A-17 ze dne 12.9.2012 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníkům, aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozhodnutí zaplatili společně a nerozdílně zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 15.000 Kč na účet soudu specifikovaný ve výroku nebo v hotovosti na pokladně soudu.

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že pravomocným usnesením ze dne 14.8.2012 soud rozhodl o spojení insolvenčního řízení vedeného ve věci dlužníka a insolvenčního řízení vedeného ve věci dlužnice Evy anonymizovano , manželky dlužníka, když oba podali insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení jako manželé s tím, že jejich veškerý majetek a závazky spadají do jejich společného jmění manželů. V návrhu se domáhali spojení svých řízení, vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Z jejich insolvenčních návrhů a příloh vyplývá, že s ohledem na výši jejich nezajištěných závazků a jejich příjmy splňují podmínky pro povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře, a s ohledem na to, že vlastní movitý majetek a nemovitý majetek (který není předmětem zajištění pro jejich závazky), splňují podmínky i pro povolení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Za situace, kdy nelze vyloučit, že oddlužení bude řešeno zpeněžením majetkové podstaty, neboť nelze předjímat, jaký způsob oddlužení nezajištění věřitelé zvolí, a dlužníci nemají žádné pohotové finanční prostředky, je nezbytné pro činnost insolvenčního správce, u kterého lze předpokládat výdaje v souvislosti se zpeněžováním majetkové podstaty, aby byla složena záloha na náklady insolvenčního řízení. Účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku, a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení. Zvolí-li nezajištění věřitelé oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, je třeba, aby insolvenční správce disponoval pohotovými finančními prostředky na úhradu prvotních nákladů řízení již od počátku jeho činnosti. Nelze připustit, aby do doby zpeněžení majetku dlužníků, nesl insolvenční správce veškeré náklady sám. Soud proto postupoval podle ustanovení § 108 IZ a uložil dlužníkům povinnost zaplatit společně a nerozdílně zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 15.000 Kč.

Proti tomuto usnesení podali dlužníci odvolání. Uvedli, že zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 15.000 Kč nejsou schopni společně jednorázově zaplatit, maximálně mohou zaplatit zálohu ve výši 5.000 Kč, a to vzhledem k jejich společným příjmům ve výši 23.073 Kč měsíčně. Navrhují proto, aby odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobami oprávněnými, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c) IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník podal dne 25.1.2012 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení (na předepsaném formuláři), kterým se domáhal zjištění hrozícího úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu uvedl, že společně s manželkou má 16 peněžitých závazků u 8 věřitelů v celkové výši 652.585 Kč, závazky vůči jednotlivým věřitelům specifikoval mimo jiné co do jejich výše, právního důvodu a splatnosti, dále výše splátek a doby prodlení, přičemž u většiny z nich uvedl, že je v prodlení nejméně jeden měsíc. Dále uvedl, že jeho příjem činí 14.169 Kč a příjem jeho manželky činí 8.431 Kč. V seznamu majetku uvedl movitý majetek menší hodnoty (zejména vybavení domácnosti) a nemovitosti v k.ú. a obci Dolní Cerekev, které jsou ve společném jmění manželů a slouží k zajištění závazků třetích osob ve prospěch věřitele GE Money Bank, a.s. přičemž podle znaleckého posudku doloženého dlužníkem ke dni 7.2.2012 jejich obvyklá cena činí 1.200.000 Kč. Usnesením č.j. KSBR 44 INS 1701/2012-A-16 ze dne 14.8.2012 bylo spojeno insolvenční řízení dlužníka s insolvenčním řízením manželky dlužníka Evy anonymizovano , anonymizovano , vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 44 INS 1705/2012 s tím, že insolvenční řízení bude nadále vedeno po sp. zn. KSBR 44 INS 1701/2012.

Ze spisu Krajského soudu v Ostravě sp.zn. KSBR 44 INS 1705/2012 vyplývá, že v insolvenčním návrhu spojeném s návrhem na povolení oddlužení a jeho přílohách dlužnice uvedla shodné závazky jako dlužník, označila stejný majetek a uvedla svůj příjem ve výši 8.431 Kč měsíčně čistého s tím, že příjem manžela činí 14.169 Kč měsíčně čistého, tedy celkem společný příjem představuje částku ve výši 22.600 Kč. Z jejího insolvenčního návrhu vyplývá, že dlužníci mají vyživovací povinnost toliko vůči sobě.

Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně konstatuje, že dlužníci splňují podmínky pro povolení oddlužení jak formou splátkového kalendáře, tak formou zpeněžením majetkové podstaty, a že bude na vůli nezajištěných věřitelů, který způsob řešení oddlužení zvolí. Za situace, kdy nelze vyloučit, že oddlužení bude řešeno zpeněžením majetkové podstaty a kdy dlužníci nemají žádné pohotové finanční prostředky (v hotovosti nebo na účtu), lze přisvědčit soudu prvního stupně v tom, že insolvenčnímu správci v případě, že věřitelé zvolí způsob řešení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, vzniknou v počáteční fázi jeho činnosti nejméně náklady v souvislosti s přípravou zpeněžení majetku dlužníků spadajícího do majetkové podstaty, a že nelze spravedlivě žádat, aby tyto náklady v počáteční fázi insolvenčního řízení nesl insolvenční správce ze svého. Za této situace odvolací soud považuje postup soudu prvního stupně za správný a zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 15.000 Kč shledává zcela přiměřenou, když její povinnost byla uložena dlužníkům v souladu s ustanovením § 108 odst. 2 IZ společně a nerozdílně.

S ohledem na shora uvedené odvolací soud proto rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 13. listopadu 2012

Za správnost vyhotovení : JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu