1 VSOL 782/2013-A-49
KSBR 40 INS 27256/2012 1 VSOL 782/2013-A-49

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka Davida anonymizovano , anonymizovano , bytem Oslavany, V Hájku 1121/50, PSČ 664 12, zastoupeného Mgr. Ladislavem Veselým, advokátem, se sídlem Brno, Horní 32, PSČ 639 00, o insolvenčním návrhu věřitele Raiffeisenbank a.s., identifikační číslo: 492 40 901, se sídlem Praha 4, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 78, rozhodl o odvolání dlužníka ze dne 8.8.2013 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. července 2013, č.j. KSBR 40 INS 27256/2012-A-28, t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. července 2013, č.j. KSBR 40 INS 27256/2012-A-28 se ve výrocích I. a II. p o t v r z u j e.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s odkazem na ustanovení § 136 odst. 1, § 3, § 133 odst. 1 písm. b) a § 148 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ), rozhodl o zjištění úpadku dlužníka (výrok I.), na majetek dlužníka prohlásil konkurs (výrok II.), ustanovil insolvenčním správcem Mgr. Martina Jelínka (výrok III.), uvedl, že účinky rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku (výrok IV.), ve výrocích V.-VII. učinil výzvy vůči věřitelům a dalším osobám ve smyslu ust. § 136 odst. 2 písm. d)-f) IZ, nařídil přezkumné jednání a schůzi věřitelů na 4.9.2013, předvolal k těmto jednáním dlužníka, určil program schůze věřitelů (výrok VIII.-X.) a oznámil, že všechna rozhodnutí insolvenčního soudu budou zveřejňována v insolvenčním rejstříku (výrok XI.).

Podle odůvodnění tohoto rozhodnutí se insolvenční navrhovatel domáhal insolvenčním návrhem doručeným soudu 2.11.2012 zjištění úpadku dlužníka, v němž tvrdil, že na základě smlouvy o úvěru č. 403/061/07/1/01 ze dne 7.2.2007 poskytl dlužníkovi úvěr ve výši 2.259.125,30 Kč, pohledávka je zajištěna zástavním právem k nemovitostem zapsaným na LV č. 2568 u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-venkov. Jelikož dlužník své závazky řádně neplnil, proto věřitel dlužníku zaslal v souladu s ustanoveními čl. III. 7, odst. III. 7.2., bod 1. Produktových podmínek pro poskytování hypotečních úvěrů výzvu k jednorázovému splacení hypotečního úvěru, a to ve výši 2.126.493,53 Kč, která byla splatná dne 30.1.2012. Dlužník pohledávku z úvěru neuhradil a ke dni podání insolvenčního návrhu věřitel eviduje za dlužníkem splatnou pohledávku z tohoto úvěru v celkové výši 2.120.724,53 Kč. Dále věřitel uvedl, že za dlužníkem eviduje též pohledávku z úvěru ve výši 400.000 Kč, jež byla předmětem smlouvy o Rychlé půjčce č. 657887 ze dne 6.11.2007. Dlužník i zde porušil smluvní podmínky, když vyčerpaný úvěr přestal řádně a včas splácet; po zesplatnění tohoto úvěru byla dlužníkem uhrazena částka ve výši 197.563 Kč (ke dni 24.3.2011), zbývající část dluhu uhrazena nebyla, k datu podání insolvenčního návrhu věřitel eviduje pohledávku z této úvěrové smlouvy ve výši 112.756,77 Kč. Věřitel dále ve svém návrhu označil další známé věřitele dlužníka. Dlužník v písemném vyjádření ze dne 6.1.2013 uvedl, že s úpadkem nesouhlasí a navrhl zamítnutí insolvenčního návrhu; bližší odůvodnění neuvedl. Nicméně potvrdil, že dne 7.2.2007 uzavřel s navrhovatelem úvěrovou smlouvu č. 403/061/07/1/01 a dne 6.11.2007 smlouvu o Rychlé půjčce č. 657887, souhlasil s tvrzením, že uvedené úvěry nesplácel tak, jak bylo sjednáno, a dostával se do prodlení. V předloženém seznamu závazků označil celkem 8 věřitelů, včetně navrhovatele, výši jeho tvrzených pohledávek nezpochybnil, naopak při jejich specifikaci v seznamu závazků odkázal na insolvenční návrh.

Insolvenční soud zkoumal, zda jsou splněny podmínky pro zjištění úpadku dlužníka či zda dlužníku úpadek hrozí a možnosti způsobu jeho řešení. Jednání v dané věci insolvenční soud nenařizoval, neboť k výzvě soudu navrhovatel i dlužník sdělili, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí a současně bylo možno o insolvenčním návrhu rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Insolvenční soud se nejprve zabýval aktivní věcnou legitimací insolvenčního navrhovatele a dospěl k závěru, že tato je osvědčena dvěma splatnými pohledávkami v celkové výši nejméně 2.230.000 Kč, které věřitel doložil listinami předloženými k insolvenčnímu návrhu. Dlužník s tvrzením věřitele o jeho splatných pohledávkách souhlasil. Dále insolvenční soud zjistil, že do zahájeného insolvenčního řízení se vůči dlužníku přihlásilo 12 věřitelů, včetně navrhovatele, s pohledávkami za dlužníkem v celkové výši 14.512.751,13 Kč. Z těchto přihlášek má soud za osvědčené, že minimálně věřitel č. 8-ČR-Finanční úřad pro Jihomoravský kraj s pohledávkami v celkové výši 85.783 Kč a dále věřitel č. 9-Česká podnikatelská pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, s pohledávkami v celkové výši 20.190 Kč, mají za dlužníkem splatné a vykonatelné pohledávky. Je proto osvědčen úpadek dlužníka ve formě platební neschopnosti, neboť byly osvědčeny pohledávky nejméně 2 věřitelů, jejichž splatnost nastala více jak před 3 měsíci, které nebyly dlužníkem dosud uhrazeny. Vzhledem k tomu, že dlužník byl řádně poučen o možnosti podat návrh na povolení oddlužení nejpozději ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení insolvenčního návrhu (ust. § 390 odst. 1 IZ) a neučinil tak, proto spojil insolvenční soud s rozhodnutím o úpadku i rozhodnutí o prohlášení konkursu, neboť reorganizace dlužníka je vyloučena. Dne 4.2.2013 složil navrhující věřitel zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč a rovněž dne 7.6.2013 zaplatil soudní poplatek za rozhodnutí o insolvenčním návrhu. Do funkce insolvenčního správce předseda Krajského soudu v Brně určil dne 16.7.2013 Mgr. Martina Jelínka.

Proti tomuto usnesení, výslovně proti všem jeho výrokům, podal dlužník včasné odvolání, v němž namítal s odkazem na ust. § 141 IZ, že úpadek u něj osvědčen nebyl, přihlášené pohledávky, kromě navrhujícího věřitele, nejsou osvědčeny, soud prvního stupně proto vycházel z neúplně zjištěného skutkového stavu a věc nesprávně posoudil. Konkrétně namítal, že není osvědčena pohledávka přihlášeného věřitele PULPER a.s., jehož pohledávku dlužník neuznává a podal návrh na zastavení exekuce. Rovněž neuznává pohledávku vůči OSA . K pohledávkám dalších dvou věřitelů, na nichž založil své rozhodnutí soud prvního stupně, se dlužník ve svém odvolání nevyjádřil, nicméně navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně aby je změnil tak, že se insolvenční návrh zamítá.

Ostatní účastníci řízení se k odvolání dlužníka nevyjádřili.

Podle § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen též o.s.ř .), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, odst. 2, odst. 3 a odst. 5 o.s.ř.) a po té, kdy věc projednal u nařízeného odvolacího jednání, dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Předně odvolací soud konstatuje, že přestože dlužník ve svém odvolání uvedl, že napadá všechny výroky usnesení soudu prvního stupně, dle obsahu jeho odvolání je zřejmé, že dlužník svým odvoláním brojí toliko proti rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na jeho majetek (§ 41 odst. 2 o.s.ř.). U odvolacího jednání dlužník prostřednictvím svého právního zástupce upřesnil, že svým odvoláním napadá usnesení soudu prvního stupně toliko ve výroku I. a II. Proto pouze v tomto rozsahu se odvolací soud odvoláním dlužníka zabýval a v tomto rozsahu přezkoumával správnost rozhodnutí soudu prvního stupně.

Co se týče skutkových zjištění ohledně splatných pohledávek insolvenčního navrhovatele vůči dlužníku a závěru o doložení aktivní legitimace navrhovatele k podání insolvenčního návrhu, zde odvolací soud v zájmu stručnosti rozhodnutí zcela odkazuje na odůvodnění napadeného usnesení, neboť jde o zjištění a závěry správné, které ani dlužník ve své odvoláním ničím nezpochybnil.

I když dlužník ve svém odvolání rovněž nebrojil proti pohledávkám dalších dvou věřitelů a to přihlášenému věřiteli č. 8-ČR-Finanční úřad pro Jihomoravský kraj s pohledávkami v celkové výši 85.783 Kč a dále věřiteli č. 9-Česká podnikatelská pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, s pohledávkami v celkové výši 20.190 Kč, odvolací soud u odvolacího jednání doplnil dokazování přihláškami pohledávek těchto věřitelů, z nichž zjistil, že:

-věřitel č. 8 ČR-Finanční úřad pro Jihomoravský kraj, Územní pracoviště v Ivančicích své splatné pohledávky ve výši 85.783 Kč doložil:-výkazem nedoplatků sestaveným ke dni 10.10.2011 na daň z přidané hodnoty v celkové výši 2.735 Kč, z toho částka 2.455 Kč byla splatná 26.4.2011 a částka 280 Kč byla splatná 26.7.2011;-platebním výměrem č.j. 695213/13/3012-05700-708277 ze dne 15.3.2013, kterým byly vyměřeny úroky z prodlení na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období od 1.1.2011 do 31.3.2011 v celkové výši 663 Kč, postupně splatné od 16.12.2011-23.11.2012;-dodatečným platebním výměrem ze dne 19.10.2012, č.j. 59031/12/294971701226 (dlužníku doručeném 5.11.2012), na celkovou částku 68.364 Kč, sestávající z doměřené daně z přidané hodnoty za 2. čtvrtletí roku 2011 ve výši 56.970 Kč a to na základě korekce odpočtu této daně v souvislosti se zrušením registrace plátce DPH a penále ve výši 20% v částce 11.394 Kč, vše splatné 19.12.2012;-platebním výměrem č.j. 695214/13/3012-05700-708277 ze dne 15.3.2013, kterým byly vyměřeny úroky z prodlení na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období od 1.4.2011 do 30.4.2011 v celkové výši 13.368 Kč, postupně splatné od 18.1.2013-6.3.2013 a konečně výkazem nedoplatků ze dne 22.10.2012, č.j. 59228/12/294960702337 sestaveným ke dni 18.10.2012 na částku 653 Kč s tím, že jde o nedoplatek na dani z nemovitostí, splatný 31.5.2012, který byl vyměřen platebním výměrem ze dne 3.5.2012 pod č.j. 39254/12/294960702337;

-věřitel č. 9-Česká podnikatelská pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, přihlásil vůči dlužníku své splatné pohledávky v celkové výši 20.190 Kč z titulu smluv o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a nákladů navazujících řízení, včetně úroků z prodlení; z toho náklady řízení ve výši 8.220 Kč, spatné 20.10.2011, náklady exekuce 9.480 Kč, splatné 9.1.2013, dále pojistné ve výši 2.249 Kč splatné 1.10.2009 a na zákonných úrocích z prodlení z částky 2.249 Kč za dobu od 2.10.2009 do 1.2.2011 částku ve výši 241 Kč, které doložil: -Pojistnou smlouvou č. 3069447880 ze dne 20.2.2007, uzavřenou mezi dlužníkem a pojišťovnou, jejímž předmětem bylo nákladní vozidlo Mercedes 208, výrobní číslo karoserie VDB 60136718197772, v níž bylo sjednáno roční pojistné 7.506 Kč, čtvrtletně 1.877 Kč,-dále elektronickým platebním rozkazem vydaným dne 4.2.2011, pod č.j. 32 EC 10/2011-16 Okresním osudem Brno-venkov, kterým byl dlužník zavázán k povinnosti uhradit věřiteli 3.190 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení od 21.11.2011 do 5.1.2011 ve výši 278 Kč a na nákladech řízení 8.220 Kč, přičemž toto rozhodnutí nabylo právní moci 20.10.2011;-dále pojistnou smlouvou č. 3104041415 ze dne 1.10.2009, uzavřenou mezi dlužníkem a pojišťovnou, jejímž předmětem bylo vozidlo FIAT SCUDO, číslo karoserie ZFA 22000012527891, rok výroby 1999, při sjednaném ročním pojistném ve výši 4.559 Kč, za pojistné období ve výši 4.240 Kč,-a dále výpočtem úroků z prodlení. Z přihlášky tohoto věřitele dále vyplývá, že pokud bylo shora uvedeným elektronickým platebním rozkazem dlužníku uloženo zaplatit dlužné pojistné 3.190 Kč a úroky z prodlení 278 Kč (celkem 3.468 Kč) pak tuto částku dlužník věřiteli uhradil; neuhrazeny zůstaly náklady tohoto nalézacího řízení ve výši 8.220 Kč, splatné 20.10.2011 a náklady exekuce. Nicméně náklady exekuce a pohledávka tohoto věřitele z titulu dlužného pojistného ze smlouvy ze dne 1.10.2009 č. 3104041415 listinami dostupnými v přihlášce dosud (kromě pojistné smlouvy) doloženy nebyly.

Podle § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

Podle § 3 odst. 2 IZ se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 141 odst. 1, 2 IZ proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu dlužníka není odvolání přípustné. Proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu věřitele se může odvolat pouze dlužník; odvoláním však lze namítat pouze to, že rozhodnutí o úpadku nemělo být vydáno proto, že úpadek není osvědčen, nebo proto, že tomu brání překážka stanovená v tomto zákoně. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží. Je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel v průběhu odvolacího řízení ztratil způsobilost být účastníkem řízení.

Dle § 148 odst. 1 IZ, insolvenční soud spojí s rozhodnutím o úpadku rozhodnutí o prohlášení konkursu, je-li dlužníkem osoba, u které tento zákon vylučuje řešení úpadku reorganizací nebo oddlužením.

Dle § 390 odst. 1 IZ, návrh na povolení oddlužení musí dlužník podat spolu s insolvenčním návrhem. Podá-li insolvenční návrh jiná osoba, lze návrh na povolení oddlužení podat nejpozději do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu dlužníku; o tom musí být dlužník při doručení insolvenčního návrhu poučen.

Na základě shora zjištěného skutkového stavu dospěl odvolací soud shodně se soudem prvního stupně k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že dlužník má více věřitelů (nejméně 3), vůči nimž má splatné závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a to vůči navrhovateli ve výši 2.119.724,53 Kč z titulu úvěrové smlouvy č. 403/061/07/1/01 ze dne 7.2.2007, splatný od 31.1.2012 a ve výši 112.756,77 Kč z titulu smlouvy o Rychlé půjčce č. 657887 ze dne 6.11.2007, splatný od 28.5.2010. Dále bylo prokázáno, že dlužník má daňové závazky vůči ČR-Finančnímu úřadu pro Jihomoravský kraj ve výši celkem 85.783 Kč, postupně splatné od 26.4.2011 do 6.3.2013 a závazek vůči České podnikatelské pojišťovně, a.s., Vienna Insurance Group ve výši nejméně 8.220 Kč, splatný od 20.10.2011.

Odvolací soud dospěl k závěru, že v řízení byl u dlužníka osvědčen i třetí znak úpadku ve smyslu ust. § 3 odst. 1 písm. c) IZ, neboť kromě existence více věřitelů a peněžitých závazků dlužníka po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1 písm. a, b) IZ) bylo v řízení prokázáno, že dlužník tyto své závazky není schopen hradit, když je nehradí po dobu delší než tři měsíce po lhůtě jejich splatnosti (která nastala postupně již od roku 2010-březen 2013). Úpadek dlužníka tak odvolací soud, shodně se soudem prvního stupně, dovodil na základě domněnky ve smyslu § 3 odst. 2 písm. b) IZ, přičemž jde o domněnku o dlužníkově platební neschopnosti. Tuto domněnku dlužník v řízení ničím nevyvrátil a ani nenamítal, že by tyto své závazky byl schopen uhradit. Tato skutečnost nevyplývá ani ze seznamu jeho majetku, dle něhož dlužník nemá k dispozici pohotové finanční prostředky. Jeho odvolací námitky se toliko koncentrovaly do tvrzení, že přihlášené pohledávky ostatních věřitelů , kromě navrhovatele, nejsou osvědčeny, což bylo dokazováním vyvráceno. Navíc své námitky směřoval vůči jiným věřitelům, než které hodnotil soud prvního stupně v napadeném usnesení a k nimž proto přihlédl i odvolací soud, aniž považoval za nutné hodnotit pohledávky ostatních přihlášených věřitelů.

Závěr soudu prvního stupně, že v řízení byl osvědčen úpadek dlužníka, protože byly osvědčeny všechny jeho definiční znaky dle § 3 odst. 1 IZ, je správný, proto je věcně správné i jeho rozhodnutí o zjištění úpadku dlužníka ve výroku I. napadeného usnesení.

Správnost závěru soudu prvního stupně o tom, že dlužníkův zjištěný úpadek je řešitelný pouze konkursem vyplývá z toho, že dlužník nepodal návrh na povolení oddlužení (ačkoli byl o možnosti a lhůtě pro jeho podání řádně poučen usnesením soudu prvního stupně ze dne 7.12.2012, č.d. A-4) a že jeho úpadek nelze řešit ani reorganizací. Soud prvního stupně proto správně spojil rozhodnutí o zjištění úpadku dlužníka s rozhodnutím a prohlášení konkursu na jeho majetek, jak je uvedeno ve výroku II. napadeného usnesení (§ 148 odst. 1, § 389 odst. 2, § 390 odst. 1 IZ).

Ze všech shora uvedených důvodů proto postupoval odvolací soud dle ust. § 219 o.s.ř. a napadené usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. a II. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; navrhovateli, dlužníku a insolvenčnímu správci se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 6. listopadu 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu