1 VSOL 781/2013-A-15
KSBR 40 INS 16616/2013 1 VSOL 781/2013-A-15

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužníka Ondřeje anonymizovano , anonymizovano , bytem Hroznová Lhota, Tasov 118, PSČ 696 63, zastoupeného JUDr. Marcelou Andrýskovou, advokátkou se sídlem Hodonín, Masarykovo nám. 22, PSČ 602 00, o insolvenčním návrhu navrhovatelů: a) dlužníka Ondřeje anonymizovano a b) věřitele Hypoteční banka, a.s., se sídlem Praha 5, Radlická 333/150, PSČ 150 57, IČ: 13584324, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23.7.2013, č.j. KSBR 40 INS 16616/2013-A-9, tak to :

Usnesení soudu prvního stupně se v části, v níž byla dlužníku uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně s věřitelem Hypoteční banka, a.s. zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, p o t v r z u j e .

Odův odně ní:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně dle ustanovení § 108 odst. 1, 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), uložil dlužníkovi a věřiteli Hypoteční banka, a.s., aby ve lhůtě pěti dnů od právní moci usnesení zaplatili společně a nerozdílně zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V odůvodnění rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že insolvenční řízení bylo zahájeno dne 13.6.2013 insolvenčním návrhem dlužníka, k němuž přistoupil insolvenčním návrhem ze dne 17.6.2013 věřitel Hypoteční banka, a.s. Konstatoval, že dlužník je v úpadku, neboť má více věřitelů, závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit, jelikož je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti a uzavřel, že jediným možným způsobem řešení úpadku dlužníka je konkurs, protože dlužník nepodal návrh na povolení oddlužení. Dále uvedl, že jediným známým majetkem dlužníka jsou nemovitosti v katastrálním území Tasov nad Veličkou, které jsou ve společném jmění dlužníka a jeho manželky, jejichž hodnota není v současné době známa, navíc zajišťují pohledávku navrhujícího věřitele, a proto výtěžek z jejich zpeněžení bude sloužit především k uspokojení pohledávky tohoto věřitele. Na tomto základě uložil navrhovatelům k zajištění prostředků nutných k úhradě počátečních nákladů insolvenčního řízení zálohu na náklady insolvenčního řízení s tím, že prostředky k tomu nelze zjistit jinak. Výši zálohy odůvodnil minimální výší odměny insolvenčního správce při řešení úpadku dlužníka konkursem dle § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., která činí 45.000 Kč.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, v němž namítal, že záloha ve výši 50.000 Kč je nepřiměřeně vysoká vzhledem k jeho majetkovým a výdělkovým poměrům a navrhoval, aby mu byla uložena záloha na náklady insolvenčního řízení v nižší částce.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenční řízení v projednávané věci bylo zahájeno dne 13.6.2013 insolvenčním návrhem dlužníka. Dlužník uvedl, že je fyzickou osobou-nepodnikatelem a po zodpovědném posouzení situace dospěl k závěru, že narostlou výši závazků a jejich příslušenství již není schopen reálně uspokojovat a je předlužen, neboť jeho závazky převyšují pohledávky a má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit. Dále uvedl, že nedisponuje finančními prostředky k úhradě nákladů insolvenčního řízení. Podáním doručeným soudu prvního stupně dne 17.6.2013 přistoupil do insolvenčního řízení věřitel Hypoteční banka, a.s., insolvenčním návrhem ze dne 2.6.2013, jímž se domáhal rozhodnutí o úpadku dlužníka a prohlášení konkursu na jeho majetek. Věřitel uvedl, že má za dlužníkem na základě smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru č. 5500/232786-01/09/01-001/00/R ze dne 17.2.2009 splatnou pohledávku ve výši 228.751,05 Kč, která je déle jak 30 dnů a déle jak 3 měsíce po splatnosti, neboť dlužník vyčerpal úvěr ve výši 1.100.000 Kč dne 28.2.2009 a ačkoliv měl provádět měsíční anuitní splátky vždy k 15. dni kalendářního měsíce, ani přes opakované výzvy tak nečinil. Věřitel označil v návrhu dalšího věřitele-společnost Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, s tím, že tento věřitel má vůči dlužníkovi pohledávku ve výši 4.158 Kč s příslušenstvím, přiznanou rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 25.8.2009, č.j. 4C 179/2008-29. Soud prvního stupně vyzval dlužníka usnesením ze dne 20.6.2013, č.j. KSBR 40 INS 16616/2013-A-5, aby ve lhůtě 7 dnů od doručení usnesení předložil seznam svého majetku, seznam svých závazků a seznam svých zaměstnanců s podrobným poučením o tom, jaké jsou náležitosti těchto seznamů. Usnesení bylo dlužníku doručeno zvláštním způsobem dne 8.7.2013, dlužník však na tuto výzvu nereagoval a požadované seznamy nepředložil. Na tomto základě soud prvního stupně rozhodl ve věci napadeným usnesením. Věřitel Hypoteční banka, a.s. zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000Kč zaplatil na účet soudu dne 5.8.2013.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 věty první a odst. 2 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení je především zajistit insolvenčnímu správci již po rozhodnutí o úpadku nerušný výkon jeho činnosti a překlenout prvotní nedostatek disponibilních peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení do doby, než bude možné zpeněžit majetkovou podstatu (při způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem). Záloha dále zajišťuje krytí nákladů insolvenčního řízení v případě, že majetek dlužníka zcela nebo zčásti nepostačuje ani k úhradě nákladů insolvenčního řízení. Dlužník ani přes výzvu soudu prvního stupně zrealizovanou usnesením ze dne 20.6.2013, č.j. KSBR 40 INS 16616/2013-A-5, nepředložil seznam majetku, z něhož by bylo možné zjistit jeho majetkové poměry, nadto v insolvenčním návrhu výslovně uvedl, že nedisponuje finančními prostředky k úhradě nákladů insolvenčního řízení. Za této situace je nezbytné uložit navrhovatelům zálohu na náklady insolvenčního řízení, neboť lze předpokládat, že v majetkové podstatě nebude dostatek disponibilních finančních prostředků k úhradě nákladů insolvenčního řízení.

V případě, že by dlužník neměl žádný postižitelný majetek, jakož i v případě, že by případný výtěžek získaný zpeněžením zjištěného majetku dlužníka, nebylo možné použít pro úhradu nákladů insolvenčního řízení, dle ustanovení § 38 odst. 2 IZ by nároky správce (jeho odměnu a hotové výdaje) hradil stát, čemuž má předejít právě institut zálohy na náklady insolvenčního řízení. V tomto směru je možno odkázat na důvodovou zprávu k insolvenčnímu zákonu, v jejíž části týkající se ustanovení § 144 IZ zákonodárce výslovně uvedl, že obavám, že náklady vynaložené na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé,

že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z něhož plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele . Uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení by nebylo třeba pouze za předpokladu, že by dlužník disponoval hotovými finančními prostředky, což v daném případě nebylo dlužníkem tvrzeno a ani se z obsahu spisu nepodává.

Správný je rovněž závěr soudu prvního stupně o tom, že je třeba navrhovatelům uložit zálohu v maximální výši 50.000,-Kč. Z obsahu insolvenčního návrhu dlužníka ve spojení s insolvenčním návrhem věřitele vyplývá, že se navrhovatelé domáhají způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem, přičemž jiný způsob řešení úpadku dlužníka ani není možný, neboť dlužník není podnikatelem a nepřichází tedy v úvahu reorganizace (§ 316 odst. 1 IZ) a návrh na povolení oddlužení dlužník s insolvenčním návrhem nepodal a nepřichází v úvahu ani řešení jeho úpadku oddlužením (§ 390 odst. 1 IZ). Při řešení úpadku konkursem pak odměna insolvenčního správce dle ustanovení § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, činí nejméně 45.000 Kč, přičemž je nutné počítat s tím, že správci vzniknou i hotové výdaje. Soud prvního stupně postupoval rovněž správně, pokud uložil oběma navrhovatelům-dlužníku i věřiteli Hypoteční banka, a.s.-zálohu na náklady insolvenčního řízení společně a nerozdílně (§ 108 odst. 2, věta druhá IZ).

Pro úplnost je třeba uvést, že je nerozhodné, že záloha na náklady insolvenčního řízení již byla zcela zaplacena věřitelem Hypoteční bankou, a.s., neboť toto rozhodnutí může být podkladem pro vyrovnání mezi insolvenčními navrhovateli, kterým byla uložena povinnost zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Z výše uvedených důvodů proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně v napadeném rozsahu, tj. v části, v níž byla dlužníku uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně s věřitelem Hypoteční banka, a.s. zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, jako věcně správné dle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučen í: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 17.října 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu