1 VSOL 777/2015-A-9
KSOL 16 INS 15017/2015 1 VSOL 777/2015-A-9

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužníka Manfréda anonymizovano , anonymizovano , bytem Olomouc, Horní náměstí 583, PSČ 779 00, místem podnikání Velká Bystřice, Loučná 642, PSČ 783 53, IČ: 46558497, zastoupeného Mgr. Dagmar Beníkovou, advokátkou se sídlem Olomouc, Legionářská 3, PSČ 772 00, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 16.6.2015, č.j. KSOL 16 INS 15017/2015-A-4,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně dle ust. § 108 odst. 1, odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen IZ ), uložil dlužníkovi, aby zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně uvedl, že dlužník je v úpadku a domáhá se způsobu řešení úpadku konkursem, přičemž dle seznamu majetku vlastní toliko movité věci v hodnotě 6.400 Kč a hotovost ve výši 800 Kč, a proto je třeba dlužníku uložit zálohu na náklady insolvenčního řízení k překlenutí nedostatku finančních prostředků do doby, než bude možné zpeněžit majetkovou podstatu. Výši zálohy odůvodnil minimální výší odměny insolvenčního správce při řešení dlužníkova úpadku konkursem, jež činí dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. 45.000 Kč bez hotových výdajů.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, v němž namítal, že u něj jsou dány důvody hodné zvláštního zřetele, pro něž mu nelze zálohu v maximální možné výši uložit. Argumentoval tím, že má v péči nezletilého syna anonymizovano , anonymizovano , který je na něj zcela odkázán výživou a dále poukázal na skutečnost, že jeho podnikání bylo paralyzováno závazkem zaplatit pokutu uloženou mu Oblastním inspektorátem práce dle ust. § 140 odst. písm. f) zákona o zaměstnanosti, přičemž tato norma byla následně Ústavním soudem ČR shledána protiústavní. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se mu ukládá záloha na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000 Kč.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenční řízení v posuzované věci bylo zahájeno dne 9.6.2015 insolvenčním návrhem dlužníka, jímž se dlužník domáhal rozhodnutí o svém úpadku a jeho řešení konkursem. Uvedl, že podnikal na základě živnostenského oprávnění v oboru hostinská činnost a z podnikání má řadu závazků po splatnosti, nevykonatelné závazky činí 378.000 Kč a vykonatelné závazky činí 920.862 Kč. Jedná se příkladmo o tyto závazky: pokuta ve výši 351.000 Kč uložená mu rozhodnutím Oblastního inspektorátu práce pro Moravskoslezský kraj a Olomoucký kraj ze dne 28.11.2012, č.j. 8542/10.72/12/14.3., která je splatná dne 4.1.2013, závazek ze směnky ve výši 200.000 Kč vůči věřitelce Jitce Weiermullerové splatný dne 30.1.2013 a závazky vůči Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR a Okresní správě sociálního zabezpečení Olomouc, jež jsou více jak dva roky po splatnosti. Dlužník má v péči nezl. syna anonymizovano , a proto žádal, aby mu byla uložena záloha na náklady insolvenčního řízení v nižší než maximálně možné výši, případně aby mohl zálohu zaplatit ve splátkách. K návrhu připojil seznam závazků opatřený podpisem s prohlášením, že je správný a úplný, v němž uvedl nevykonatelné závazky ve výši 378.000 Kč a vykonatelné závazky ve výši 920.862 K a seznam majetku opatřený podpisem s prohlášením, že je správný a úplný, v němž uvedl toliko vlastnictví movitých věcí-obvyklého vybavení domácnosti a hotovost v částce

800 Kč. Na tomto základě soud prvního stupně ve věci rozhodl odvoláním napadeným usnesením.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle ustanovení § 108 odst. 2 IZ, výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Z údajů uvedených dlužníkem v insolvenčním návrhu lze předběžně uzavřít, že dlužník se nachází v úpadku, protože má závazky vůči více věřitelům déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen splácet, navíc je předlužen.

Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podá insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy úpadek dlužníka bude řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. V konkursu vznikají náklady řízení ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty. Jedná se zejména o náklady spojené se zjištěním a oceněním majetku dlužníka, náklady na poštovné, správní poplatky, cestovní výdaje insolvenčního správce, náklady spojené se zpeněžením dlužníkova majetku apod.

Dlužník v seznamu majetku uvedl toliko vlastnictví movitých věcí-obvyklého vybavení domácnosti a hotovosti v částce 800 Kč a je tudíž zřejmé, že v majetkové podstatě nebudou dostatečné pohotové prostředky k úhradě prvotních nákladů insolvenčního řízení, ani ke krytí odměny insolvenčního správce.

V případě, že by pak nebyl zjištěn další majetek dlužníka, případně výtěžek ze zpeněžení tohoto majetku by nebylo možno použít také pro úhradu nákladů insolvenčního řízení, podle ustanovení § 38 odst. 2 IZ by nároky správce (jeho odměnu a hotové výdaje) hradil stát, čemuž má předejít právě institut zálohy na náklady insolvenčního řízení. V tomto je možno odkázat na důvodovou zprávu k insolvenčnímu zákonu, v jejíž části týkající se ustanovení § 144 IZ zákonodárce výslovně uvedl, že obavám, že náklady vynaložené na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z nějž plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele .

S ohledem na shora uvedené je požadavek soudu prvního stupně na složení zálohy na náklady insolvenčního řízení důvodný. Smyslem zálohy je totiž umožnit činnost insolvenčního správce již od počátku jeho ustanovení do funkce, přičemž složená záloha správci umožní hradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužníka, případně jiných osob, který by také mohl náležet do majetkové podstaty dlužníka.

Soud prvního stupně správně stanovil i výši zálohy na náklady insolvenčního řízení. Kromě již uvedeného účelu slouží záloha i jako záruka úhrady odměny a hotových výdajů správce, není-li možno tyto nároky uspokojit z majetkové podstaty. Při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000,-Kč dle § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti náhrada jeho hotových výdajů, to je cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky).

Při rozhodování o záloze na náklady insolvenčního řízení je insolvenční soud vázán výše uvedenými kritérii a nelze zohlednit majetkové ani sociální poměry dlužníka (tj. skutečnost, že dlužník má v péči nezletilé dítě, které je na něj odkázáno výživou), ani důvody, které vedly k úpadku.

Z důvodů shora uvedených odvolací soud považuje zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč za přiměřenou, a proto rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 10.prosince 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu