1 VSOL 773/2015-P4-9
KSBR 39 INS 2439/2014 1 VSOL 773/2015-P4-9

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužnice Bc. Magdalény anonymizovano , anonymizovano , bytem Břeclav, Žerotínova 2535/3, PSČ 690 02, zastoupené Mgr. Michaelou Kubíkovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Bohunická 517/55, PSČ 619 00, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 39 INS 2439/2014, o přihlášce pohledávky č. 4 věřitele D&I CONSULTING LIMITED, reg. č. 04867734, se sídlem Dunstan Close 10, London, N2 OUX, zastoupeného Mgr. Petrem Budzińskim, advokátem, se sídlem Praha 1, Malá Strana, Letenská 121/8, PSČ 118 00, o odvolání věřitele č. 4 D&I CONSULTING LIMITED ze dne 20.5.2015 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19.1.2015, č.j. KSBR 39 INS 2439/2014-P4-2,

ta k to:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19.1.2015, č.j. KSBR 39 INS 2439/2014-P4-2 se z r u š u j e a řízení o přihlášce pohledávek věřitele č. 4 D&I CONSULTING LIMITED se z a s t a v u j e.

O dů vo dně n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ustanovení § 185 zákona č. 182/2006 S., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ) odmítl jako opožděnou přihlášku pohledávky č. 4 ze dne 12.6.2014 věřitele D&I CONSULTING LIMITED, reg. č. 04867734, Dunstan Close 10, London, N2 OTJ (výrok I.) a uvědomil jej, že jeho účast v insolvenčním řízení dlužnice končí (výrok II.).

V důvodech uvedl, že unesením ze dne 11.2.2014, č.j. KSBR 39 INS 2439/2014-A-9, zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne, bylo rozhodnuto úpadku dlužnice a jeho řešení oddlužením, soud vyzval věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili nejpozději do 30 dnů od okamžiku zveřejnění uvedeného usnesení v insolvenčním rejstříku, s poučením, že k přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží. Dne 13.6.2014 byla insolvenčnímu soudu doručena přihláška pohledávky věřitele D&I CONSULTING LIMITED, která je evidována pod číslem 4. Lhůta k přihlášení pohledávky je lhůtou procesní a vzhledem k tomu, že insolvenční zákon neobsahuje vlastní pravidla pro počítání lhůt, postupuje se podle § 57 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř. ) a podle tohoto ustanovení lhůta k přihlášení pohledávky začala běžet 12.2.2014 a skončila 13.3.2014. Věřitel podal svou přihlášku až 13.6.2014, tedy opožděně. Dále soud prvního stupně uvedl, že v daném případě přihlášku pohledávky za věřitele podal advokát Mgr. Petr Budziński, který k ní připojil plnou moc ze dne 31.12.2013, z níž je zřejmé, že se jedná tzv. generální plnou moc, kdy přihlášený věřitel zmocnil jmenovaného, aby jej zastupoval ve všech právních věcech bez jakéhokoli územního omezení, také pro zastupování před soudy a jinými orgány, byla udělena i pro všechny záležitosti, které se mohou přihlášeného věřitele týkat v budoucnu. Byla pouze časově omezena od 31.12.2013 do 15.1.2015. Z toho je dle soudu prvního stupně zřejmé, že přihlášený věřitel měl v České republice v rozhodné době (tedy i v době od prohlášení úpadku dlužnice do uplynutí lhůty k podávání přihlášek) právního zástupce oprávněného činit jeho jménem veškeré právní úkony, tedy i podávat přihlášku pohledávky. Jak opakovaně judikoval Nejvyšší soud, vyrozumívání zahraničního věřitele o zahájení insolvenčního řízení a o úpadku dlužníka, včetně poučení o lhůtě k podání přihlášek, představuje výjimku z rovného zacházení s věřiteli a je odůvodněno pouze respektováním přirozené jazykové bariéry, která věřitelům s místem obvyklého pobytu, bydlištěm nebo sídlem v některém z členských států Evropské unie zpravidla brání v účinném využití insolvenčního rejstříku coby zdroje informací o insolvenčním řízení (viz usnesení ze dne 22.10.2009, sp. zn. 29 NSČR 27/2009). V daném případě však na straně věřitele tyto důvody objektivně nejsou, jelikož měl v České republice v rozhodné době právního zástupce s generální plnou mocí. Tedy i v případě, že by známému zahraničnímu věřiteli byla doručována výzva podle § 430 IZ, byla by doručována v rámci České republiky tomuto právnímu zástupci. Jelikož tedy zahraniční věřitel měl v rozhodné době právního zástupce, byla výzva k podání přihlášek tomuto právnímu zástupci věřitele doručena stejným způsobem jako ostatním věřitelům dlužníka, tj. zveřejněním usnesení o úpadku v insolvenčním rejstříku. Lhůta pro podání přihlášky proto i tomuto věřiteli uplynula jako ostatním věřitelům, tedy dne 13.3.2014. Je pouze pochybením právního zástupce věřitele, že v zákonem stanovené lhůtě přihlášku pohledávky nepodal. V případě, že by v České republice právně zastoupenému zahraničnímu věřiteli byla zasílána výzva podle § 430 IZ, představoval by tento postup nepřiměřené zvýhodnění zahraničního věřitele oproti věřitelům dlužníka se sídlem či bydlištěm v České republice. Právně zastoupenému zahraničnímu věřiteli by totiž vyrozumění o úpadku a výzva k podávání přihlášek byla doručena dvakrát. Na těchto závěrech soudu nemění nic ani skutečnost, že právní moc udělená právnímu zástupci po podání přihlášky zanikla uplynutím času (15.1.2015).

Proti tomuto usnesení podal věřitel D&I CONSULTING LIMITED včasné odvolání, v němž namítal, že soud prvního stupně ustanovení § 430 IZ aplikoval nesprávně, když dne 13.6.2014 se o existenci věřitele, který má své obvyklé sídlo v členském státě Evropské unie, dozvěděl, a měl jej proto vyrozumět o zahájení insolvenčního řízení a o vydání rozhodnutí o úpadku, když pro zahraniční věřitele lhůta pro podání přihlášky nezačne běžet dříve, než právě doručením této výzvy soudu. Rovněž nesprávný byl odkaz soudu na uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu, neboť v jiném svém rozhodnutí Nejvyšší soud judikoval, že je zjevně nepřiléhavé omezit výklad pojmu známý věřitel na obsah insolvenčního spisu a nelze účast zahraničního věřitele vázat pouze na informace od dlužníka nebo na jeho údaje v účetnictví. Soud rovněž nemůže vycházet z toho, že český advokát má od zahraničního věřitele udělenou generální plnou moc, neboť v žádném případě není možné automaticky přiřadit jeho zastoupení pod všechny kauzy věřitele v České republice a pro všechny úkony před českými soudy či úřady. To vše je interní věcí advokáta a klienta, jak si určí hranice zmocnění. Pokud soud vyšel z argumentu právního zastoupení věřitele v České republice, pak je jeho protimluvem , že usnesení o odmítnutí odeslal přímo do sídla věřitele ve Spojeném království. Advokát věřitele po převzetí právního zastoupení postupoval co nejhospodárněji, když na místo procesu vyrozumění soudu o své existenci zahraničního věřitele a vyčkání výzvy dle § 430 odst. 2 IZ, zaslal soudu přímo přihlášku pohledávky věřitele. Z uvedených důvodů navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že se přihláška pohledávky č. 4 ze dne 12.6.2014 věřitele D&I CONSULTING LIMITED neodmítá.

Podle § 7 IZ platí, že nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekucí se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, že obsahuje způsobilé odvolací důvody ve smyslu § 205 odst. 2 o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 3 a odst. 5 o.s.ř.) a dospěl k závěru, že i když odvolání nelze upřít důvodnost, v daném případě nejsou splněny podmínky nejen pro potvrzení napadeného usnesení, avšak ani pro jeho změnu a to z dále uvedených důvodů.

Ze spisu soudu prvního stupně se podává, že předmětné insolvenční řízení bylo zahájeno dne 31.1.2014 insolvenčním návrhem dlužnice Bc. Magdalény anonymizovano , která tento návrh spojila s návrhem na povolení oddlužení a jako formu oddlužení navrhla splátkový kalendář. V návrhu (včetně seznamu závazků) dlužnice označila své 4 věřitele s pohledávkami v celkové výši 1.495.163 Kč, z toho nezajištěné v rozsahu 1.367.270 Kč, mezi nezajištěnými věřiteli uvedla i věřitele D&I CONSULTING LIMITED (včetně sídla ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska) s vykonatelnou pohledávkou ve výši 1.313.424 Kč. K tomuto závazku uvedla, že vznikl na základě smlouvy o úvěru ze dne 6.9.2001 s Komerční bankou, a.s., která svou pohledávku postoupila společnosti Matco, s.r.o. (smlouvou ze dne 21.5.2003) a tato společnost postupní smlouvou ze dne 25.9.2003 postoupila tuto pohledávku D&I CONSULTING LIMITED. Uvedenou vykonatelnou pohledávku dlužnice doložila Smlouvou o úvěru reg. č. 06700220351 ze dne 6.9.2001, oběma smlouvami o postoupení pohledávky ze dne 20.5.2003 a 3.9.2003 (zde je jako postupník uvedena společnost D&I CONSULTING LIMITED) a kopii první strany rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 19.5.2011, č.j. 10 C 220/2005-273 (ve věci žalobce D&I CONSULTING LIMITED proti žalovaným mj. Jiřímu Dokoupilovi a Magdaléně anonymizovano /nar. 1971/), včetně kopie protokolu o vyhlášení rozsudku Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 47 Co 424/2011 ve věci žalobce D&I CONSULTING LIMITED proti žalovaným mj. Jiřímu Dokoupilovi a Magdaléně anonymizovano , dle kterého byl v meritu věci rozsudek Okresního soudu v Břeclavi potvrzen. Dále ze spisu vyplývá, že unesením ze dne 11.2.2014, č.j. KSBR 39 INS 2439/2014-A-9 (zveřejněným téhož dne) soud prvního stupně zjistil úpadek dlužnice s tím, že bude řešen oddlužením, insolvenčním správcem ustanovil Gestore v.o.s. a mj. vyzval věřitele dlužnice, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili nejpozději do 30 dnů od okamžiku zveřejnění uvedeného usnesení v insolvenčním rejstříku, s poučením, že k přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží (tato lhůta skončila 13.3.2014). To, zda označenému zahraničnímu věřiteli D&I CONSULTING LIMITED byla doručována soudem výzva ve smyslu ustanovení § 430 IZ, ze spisu nevyplývá. Ve stanovené lhůtě podali přihlášky pohledávek 3 věřitelé v celkovém rozsahu 456.669,09 Kč, z toho jeden se zajištěnou pohledávkou ve výši 402.565 Kč (nezajištění 54.104,09 Kč). U přezkumného jednání dne 5.5.2014 byly pohledávky všech těchto věřitelů zjištěny, jednání, včetně následující schůze věřitelů se nezúčastnil žádný věřitel. Usnesením ze dne 14.5.2014, č.j. KSBR 39 INS 2439/2014-B-7 insolvenční soud schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře, kam zařadil dva nezajištěné věřitele s tím, že první splátku je dlužnice povinna provést prostřednictví insolvenčního správce nejpozději dne 30.6.2014. Podáním ze dne 2.12.2014 dlužnice navrhla, aby byla osvobozena od placení pohledávek ve smyslu ustanovení § 414 odst. 1 IZ s tím, že v rámci splátkového kalendáře uhradila nezajištěným věřitelům 100%. Ve zprávě ze dne 2.12.2014 správce tuto skutečnost potvrdil a dále uvedl, že mu bylo za dobu od února 2014 (od povolení oddlužení) do listopadu 2014 uhrazeno na odměně a výdajích celkem 10.890 Kč. Ze spisu nevyplývá, že by zajištěný věřitel dal pokyn správci ke zpeněžení předmětu zajištění. Usnesením ze dne 19.12.2014 (B-11) soud vzal na vědomí splnění oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře (výrok I.), schválil odměnu a hotové výdaje správce (výrok II.), zprostil správce funkce (výrok III.) a dlužnici osvobodil od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení (výrok IV.). Po zveřejnění tohoto usnesení a jeho doručení zvlášť dlužnici a správci, nabylo toto usnesení právní moci a to ve výroku I.-III. dne 19.12.2014 a ve výroku IV. dne 7.1.2015 (žádný z věřitelů proti tomuto výroku odvolání nepodal). Dále ze spisu vyplývá, že dne 13.6.2014 byla insolvenčnímu soudu doručena přihláška pohledávky věřitele D&I CONSULTING LIMITED, která je evidována pod číslem 4., dle níž věřitel přihlásil svou pohledávku v celkové výši 1.333.965,49 Kč s tím, že právním důvodem jejího vzniku je smlouva o úvěru ze dne 6.9.2001 s Komerční bankou, a.s., která svou pohledávku postoupila společnosti Matco, s.r.o. (smlouvou ze dne 21.5.2003) a tato společnost postupní smlouvou ze dne 25.9.2003 postoupila tuto pohledávku D&I CONSULTING LIMITED. Tuto vykonatelnou pohledávku věřitele doložil listinami, kterých se dovolával. Za věřitele č. 4 přihlášku podal na základě plné moci ze dne 31.12.2013 (časově omezené do 15.1.2015) advokát Mgr. Petr Budziński. Dne 19.1.2015 (P4-2) vydal soud prvního stupně bez dalšího nyní odvoláním napadené usnesení, které doručoval přímo věřiteli, doklad o doručení není ve spise založen. Po podaném odvolání, na výzvu soudu ze dne 21.5.2015, advokát odvolatele předložil plnou moc datovanou 6.2.2015.

Podle ustanovení § 430 IZ, známé věřitele dlužníka, kteří mají své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, vyrozumí insolvenční soud neprodleně o zahájení insolvenčního řízení a o vydání rozhodnutí o úpadku (odstavec 1). Povinnost vyrozumět známé věřitele podle odstavce 1 splní insolvenční soud tím, že jim zvlášť doručí rozhodnutí, kterým se oznamuje zahájení insolvenčního řízení a rozhodnutí o úpadku nebo jeho zkrácené znění (odstavec 2). Známým věřitelům podle odstavce 1 insolvenční soud zvlášť doručí i výzvu k podávání přihlášek pohledávek (odstavec 3).

Úprava obsažená v ustanovení § 430 IZ počítá s tím, že známí věřitelé dlužníka, kteří mají své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, budou insolvenčním soudem vyrozuměni o zahájení insolvenčního řízení a o vydání rozhodnutí o úpadku zvláštním doručením těchto rozhodnutí (§ 430 odst. 1 a odst. 2 IZ) a že jim bude zvlášť doručena i výzva k podávání přihlášek, přičemž těmto známým věřitelům v souladu s ustanovením § 74 odst. 2 IZ začíná běžet lhůta k podání přihlášek až ode dne, kdy jim výzva k podání přihlášek bude doručena zvlášť. Potud jde o přizpůsobení insolvenčního zákona i jinak přímo aplikovatelnému nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29.5.2000, o úpadkovém řízení a o respektování zjevného faktu přirozené jazykové bariéry, která věřitelům s místem obvyklého pobytu, bydlištěm nebo sídlem v některém z členských států Evropské unie zpravidla brání v účinném využití insolvenčního rejstříku jako zdroje informací o insolvenčním řízení (viz usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 4.9.2008, sen. zn. KSBR 38 INS 735/2008, 29 NSČR 4/2008-P11, publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod R 25/2009).

K výkladu pojmu známý je věřitel se Nejvyšší soud České republiky vyjádřil především ve svém usnesení sp. zn. KSCB 27 INS 3323/2008, 29 NSČR 13/2010-P48-17 ze dne 31.5.2012 (publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu v čísle vydání /svazku/ 10, ročník 2012, strana 1473 pod R 138/2012) tak, že známým věřitelem dlužníka, který má své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánka, je v insolvenčním řízení takový věřitel, o kterém by se insolvenční soud, případně předběžný správce nebo (od rozhodnutí o úpadku) insolvenční správce dlužníka dozvěděl při obvyklém chodu věcí buď z listin, jež je dlužník povinen předložit insolvenčnímu soudu (typicky ze seznamu závazků ve smyslu ustanovení § 104 odst. 1 písm. d/ IZ) nebo z řádně vedeného účetnictví dlužníka anebo (typově u dlužníka, která nemá povinnost vést účetnictví) z jiných dlužníkem řádně vedených záznamů o stavu jeho majetku a závazků (včetně korespondence). Dlužník, který nekoná s péčí řádného hospodáře a nevede řádné seznamy o stavu svého majetku a o svých závazcích nebo který nesplní řádně a včas povinnost předložit soudu seznam závazků, nemá právo spoléhat na to, že věřitel (jenž by v propadné lhůtě určené k podání přihlášky do insolvenčního řízení byl jinak znám-při obvyklém chodu věcí-alespoň insolvenčnímu správci), přijde v důsledku dlužníkovy nedbalosti o možnost přihlásit pohledávku do insolvenčního řízení. Nejvyšší soud dále v tomto rozhodnutí uzavřel, že nevyjde-li do uplynutí propadné lhůty určené v rozhodnutí o úpadku k podávání přihlášek v insolvenčním řízení o takovém věřiteli ničeho najevo ani z dlužníkem řádně vedeného účetnictví nebo jiných záznamů o majetku a závazcích dlužníka, s nimiž se insolvenční správce včas seznámil, ani jinak, nebude pro tuto dobu pokládán za známého věřitele dlužníka. Tím, že okolnosti rozhodné pro závěr, že jde o známého věřitele dlužníka, vyjdou při obvyklém (řádném) chodu věcí najevo později (po uplynutí propadné přihlašovací lhůty) není insolvenční správce ani insolvenční soud zbaven povinnosti postupovat ohledně takového věřitele ve smyslu ustanovení § 430 IZ, resp. ustanovení článku 40 nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29.5.2000 o úpadkovém řízení (plnit vůči němu informační povinnost), zmeškaná lhůta k podání přihlášky se však takovému věřiteli nevrací.

Dále Nejvyšší soud ČR v usnesení ze dne 29.7.2012, č.j. KSBR 26 INS 4436/2008, 29 NSČR 20/2010-P79-19 (dostupným na webových stránkách Nejvyššího soudu) doplnil, že jestliže dlužník označuje ve svém účetnictví, v jiných svých záznamech nebo v podáních adresovaných insolvenčnímu soudu svého věřitele, který má své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, nepřesně (označí-li např. věřitele-fyzickou osobu pouze jeho fantazijní obchodní firmou), jde skutečnost, že takový věřitel se co do řádné identifikace stal známým insolvenčnímu soudu nebo insolvenčnímu správci až po uplynutí propadné přihlašovací lhůty, k tíži dlužníka a práva přihlásit pohledávku do insolvenčního řízení ve lhůtě počítané ode dne, kdy mu bude výzva k podání přihlášky doručena zvlášť, takového věřitele nezbavuje.

Konečně ve svém usnesení ze dne 22.12.2014, sen. zn. 29 NSČR 126/2014 (KSPA 56 INS 19901/2011) Nejvyšší soud formuloval závěr, že věřitel dlužníka, který nabyl pohledávku vůči dlužníku postoupením a má své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, o kterém však do uplynutí propadné lhůty určené v rozhodnutí o úpadku k podávání přihlášek do insolvenčního řízení nevyjde v insolvenčním řízení ničeho najevo ani z dlužníkem řádně vedeného účetnictví nebo jiných záznamů o majetku a závazcích dlužníka, s nimiž se insolvenční správce včas seznámil, ani jinak, jelikož dlužník se o postoupení nedozvěděl (nebyl o něm nikým vyrozuměn) a jako majitele pohledávky dále označoval postupitele, není pro tuto dobu pokládán za známého věřitele dlužníka (toto rozhodnutí je rovněž dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Aplikováno na poměry v projednávané věci nutno uzavřít, že jelikož dlužnice již v návrhu řádně označila odvolatele jako svého věřitele (včetně adresy), jednalo se tedy od samého počátku řízení o známého zahraničního věřitele. Proto mu měla být soudem prvního stupně výzva ve smyslu ustanovení § 430 IZ neprodleně doručena a teprve od jejího doručení mohla tomuto věřiteli začít běžet lhůta k podání přihlášky pohledávek. Jelikož se tak nestalo, je nesprávný závěr soudu prvního stupně, že odvolateli lhůta skončila již dne 13.3.2014 s tím, že na základě jeho přihlášky (pozn. doručené soudu ovšem až dne 13.6.2014) je tento věřitel právně zastoupen advokátem z České republiky, s generální plnou mocí a že tedy věřitel č. 4, stejně jako ostatní (tuzemští) věřitelé mohl přihlášku podat včas, tedy ve lhůtě do 13.3.2014. Uvedený závěr soudu prvního stupně je nesprávný již proto, stručně řečeno, že o tomto právním zastoupení v době rozhodování o úpadku dlužnice, a to až do dne 13.6.2014, kdy byla podána přihláška, neměl (nemohl mít) soud prvního stupně žádnou vědomost, když nic takového se ze spisu soudu prvního stupně nepodává. Proto byl povinen ve smyslu ustanovení § 430 odst. 2 IZ vyrozumění o zahájení insolvenčního řízení, rozhodnutí o úpadku dlužnice a též výzvu k podání přihlášky, doručit přímo tomuto věřiteli. Pokud tedy odvolatel podal přihlášku bez předchozí výzvy insolvenčního soudu, pak šlo přihlášku včasnou a soud prvního stupně, včetně správce, se jí měli zabývat, což se nestalo.

Nicméně i přes shora uvedené závěry nebylo možno napadené usnesení soudu prvního stupně změnit. V mezidobí totiž dlužnice oddlužení schváleným splátkovým kalendářem řádně splnila (uhradila 100% nezajištěným věřitelům) a zajištěný věřitel (dle obsahu spisu) pokyn správci ke zpeněžení předmětu zajištění nevydal a usnesením ze dne 19.12.2014 (B-11) soud prvního stupně vzal na vědomí splnění oddlužení dlužnice, schválil odměnu a hotové výdaje správce, zprostil správce funkce a současně ve výroku IV. dlužnici osvobodil od placení pohledávek ve smyslu ustanovení § 414 IZ. Jelikož toto usnesení nabylo v celém rozsahu právní moci (viz zjištění shora), tj. včetně jeho výroku IV., proti němuž bylo možno ze strany věřitelů podat odvolání za podmínek uvedených v ustanovení § 416 odst. 2 IZ (nepodal je ani sám odvolatel, ač mohl), pak je nutno uzavřít, že toto insolvenční řízení ve věci dlužnice je již pravomocně skončeno a že k jeho pravomocnému skončení došlo dříve, než bylo vydáno nyní odvoláním napadené usnesení.

Za dané situace nezbylo odvolacímu soudu než postupovat podle ustanovení § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. a napadené usnesení soudu prvního stupně v celém rozsahu zrušit a dle ustanovení § 221 odst. 1 písm. c) o.s.ř. řízení o přihlášce pohledávek věřitele č. 4 D&I CONSULTING LIMITED zastavit, a to pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení ve smyslu ustanovení § 104 odst. 1 o.s.ř.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníci, insolvenčnímu správci a odvolateli se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 21. ledna 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu