1 VSOL 770/2011-A-10
KSOS 22 INS 19537/2011 1 VSOL 770/2011-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Rostislava anonymizovano , anonymizovano , bytem Trojanovice 363, PSČ 744 01, o insolvenčním návrhu dlužníka, k odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2.11.2011, č.j. KSOS 22 INS 19537/2011-A-3,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2.11.2011, č.j. KSOS 22 INS 19537/2011-A-3 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl podle ust. § 128 odst. 1 z.č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ), insolvenční návrh dlužníka s odůvodněním, že v návrhu schází údaj o splatnosti kteréhokoliv ze závazků, takže v rozporu s ust. § 103 odst. 2 IZ v návrhu neuvedl skutečnosti osvědčující úpadek ve smyslu ust. § 3 odst. 1 písm b/,c/ IZ, zejména skutečnosti osvědčující platební neschopnost ve smyslu ust. § 3 odst. 2, písm.a/,b/,c/ IZ, když v návrhu netvrdil, natož osvědčil, že zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí. Dlužník též nesplnil povinnost připojit k návrhu povinné přílohy dle ust. § 104 odst. 1 IZ, neboť seznamy, které připojil, nejsou podepsány přímo dlužníkem. Rovněž v bodě 22 návrhu zákon vyžaduje podpis manželky dlužníka, nikoliv právního zástupce dlužníka (§ 392 odst. 3 IZ), a další vnitřní rozporností návrhu je tvrzení dlužníka v bodě 12 (kde uvádí, že nemá manželku) a v bodě 22 (kde naopak uvádí svou manželku). K návrhu na spojení insolvenčního řízení dlužníka s insolvenčním řízením jeho manželky uvedl, že podmínku, aby dlužník byl schopen uhradit za dobu pěti let minimálně 30 % svých závazků, je nutno hodnotit pro každého dlužníka individuálně a insolvenční zákon nepřipouští společné oddlužení manželů, kdy by závazky vzniklé manželům v rámci manželství a patřící do společného jmění manželů, byly uspokojeny pouze v rozsahu 30 %.

Proti tomuto rozhodnutí podal dlužník odvolání, ve kterém namítal, že tvrzení o své platební neschopnosti jednoznačně vyjádřil skutečností, že s ohledem na dlužníkovy průměrné příjmy a souhrn všech jeho měsíčních splátek by mu již dále nezbývalo na pořízení nezbytných základních lidských potřeb, což ovšem nelze doložit. Pokud je mu vytýkáno, že v návrhu neuvedl údaj o splatnosti kteréhokoliv ze závazků v návrhu uvedených, považuje dlužník tento požadavek soudu za nadbytečný a nepředstavující vadu návrhu nebo překážku řízení. K výtce, že nepodepsal povinné přílohy k insolvenčnímu návrhu dle ust. § 104 odst. 1 IZ, uvedl, že tyto seznamy za něho podepsal zmocněnec na základě udělené plné moci. Dále brojil proti závěru soudu prvního stupně o nesplnění podmínek pro společné oddlužení manželů. Navrhoval, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že se insolvenční návrh dlužníka neodmítá.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 odst. 1 IZ, § 212, § 212 a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník se insolvenčním návrhem ze dne 26.10.2011, doručeným soudu téhož dne, domáhal rozhodnutí o svém úpadku a navrhoval, aby byl řešen oddlužením formou splátkového kalendáře. K návrhu připojil plnou moc udělenou obecnému zmocněnci Mgr. Janu Mandátovi, který za dlužníka insolvenční návrh včetně povinných příloh podepsal a na základě plné moci udělené manželkou dlužníka podepsal i souhlas jeho manželky na návrhu na povolení oddlužení. Z udělené plné moci vyplývá, že obecný zmocněnec byl zmocněn, aby jménem dlužníka podal a podepsal insolvenční návrh a zároveň také návrh na povolení oddlužení formou splátkového kalendáře ve smyslu § 389 a násl. IZ, a to včetně všech povinných příloh a dokumentů, a aby jménem dlužníka podepsal souhlas manžela na návrhu na povolení oddlužení ve smyslu § 392 odst. 3 IZ. Návrh podal na předepsaném formuláři a do kolonky 06-Popis rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek/hrozící úpadek-pouze uvedl, že se nachází v úpadku, neboť má více věřitelů a vzhledem k výši všech měsíčních splátek není schopen dostát všem svým závazkům řádně a včas. Současně podal insolvenční návrh bez použití předepsaného formuláře, ve kterém uvedl, že dluhovou situaci později řešil dalšími dluhy, a proto následně nebyl schopen dostát všem svým závazkům řádně a včas. Nachází se v úpadku ve smyslu § 3 IZ, neboť má více věřitelů; peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po splatnosti vůči věřiteli ESSOX s.r.o. s dlužnou částkou 21.759,-Kč, věřiteli ČEZ Prodej, s.r.o. s dlužnou částkou 25.140,-Kč a věřiteli CETELEM ČR, a.s. s dlužnou částkou 12.616,-Kč, a tyto závazky není dále schopen plnit, neboť vzhledem ke svým průměrným příjmům a souhrnu všech měsíčních splátek by mu dále již nezbývalo na pořízení nezbytných základních lidských potřeb, jako je například jídlo atd. Součástí tohoto návrhu byl seznam majetku a seznam závazků s prohlášením o pravdivosti a úplnosti údajů, ovšem ze seznamu závazků nelze zjistit, kdy nastala jejich splatnost, případně zda dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je neplní po dobu tří měsíců po lhůtě splatnosti. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným rozhodnutím.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný a nebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Podle ust. § 103 odst. 2 IZ v insolvenčním návrhu musí být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolání, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle ust. § 3 odst. 2 IZ se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplní-li povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Obecně platí, že insolvenční návrh musí mít náležitosti dle ust. § 103 a 104 IZ, návrh na povolení oddlužení náležitosti dle ust. § 391 IZ, a že podmínkou pro projednání návrhu na povolení oddlužení je podání bezvadného insolvenčního návrhu. K náležitostem insolvenčního návrhu srov. např. rozhodnutí NS ČR ze dne 27.1.2010, sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008, publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod poř. č. 88/2010.

Promítnuto na poměry projednávané věci odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně konstatuje, že insolvenční návrh dlužníka neobsahuje tvrzení o jeho úpadku ve smyslu ust. § 3 odst. 1 IZ, neboť v něm schází údaje o splatnosti každého jednotlivého závazku, takže nelze učinit závěr o platební neschopnosti dlužníka ve smyslu ust. § 3 odst. 2 IZ, tedy že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je neplní po dobu tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí.

V insolvenčním návrhu totiž musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo hrozící úpadek dlužníka logicky vyplývá. Pouhé konstatování, že dlužník je v úpadku , nebo že mu úpadek hrozí , případně, že dlužník je insolventní , nebo že je v platební neschopnosti , anebo že je předlužen , není ve smyslu ust. § 103 odst.2 IZ uvedením okolností, které úpadek osvědčují (srov. usnesení NS ČR ze dne 20.5.2010, sp. zn. 29 NSČR 22/2009, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS ve svazku 2 ročník 2011, na str.24).

Odvolací soud konstatuje, že při posuzování úplnosti vylíčení rozhodných skutečností, je třeba přihlížet i k jiným částem návrhu (srov. rozhodnutí NS ČR ze dne 20.5.2010, sp. zn. KSPL 27 INS 1784/2009, 29 NSCR 22/2009, publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod poř. č. 26, ročník 2011, ve kterém dovolací soud formuloval a odůvodnil závěr, že při posuzování úplnosti vylíčení rozhodných skutečností je třeba přihlížet i k seznamu závazků, jejichž obsah je definován insolvenčním zákonem a který tvoří povinnou přílohu insolvenčního návrhu dlužníka dle ust. § 104 odst. 1 IZ). Pro úplnost odvolací soud dodává, že potřebné skutečnosti o splatnosti závazku dlužníka vůči dalšímu věřiteli, resp. existence závazku dlužníka po dobu delší 30 dnů po splatnosti, nevyplývají ani z přiloženého seznamu závazků jako povinné přílohy insolvenčního návrhu dle ust. 104 odst.1 IZ. Na rozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud konstatuje, že obecný zmocněnec Mgr. Jan Mandát byl oprávněn na základě plné moci-udělené dlužníkem i jeho manželkou k procesním i hmotně právním úkonům-podepsat za dlužníka insolvenční návrh včetně povinných příloh a na základě plné moci udělené manželkou dlužníka podepsat i souhlas jeho manželky na návrhu na povolení oddlužení.

Za situace, že insolvenční návrh dlužníka nesplňuje náležitosti dle ust. 103 odst.2 IZ , je nadbytečné zabývat se otázkou spojení insolvenčního řízení dlužníka s insolvenčním řízením jeho manželky.

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 16. února 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Vladimíra Kvapilová předsedkyně senátu