1 VSOL 77/2014-A-12
KSOL 16 INS 23104/2013 1 VSOL 77/2014-A-12

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužnice Zdeňky anonymizovano , anonymizovano , bytem Bělkovice-Lašťany č.p. 531, o insolvenčním návrhu dlužnice spojeném s návrhem na povolení oddlužení, k odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 11.12.2013, č.j. KSOL 16 INS 23104/2013-A-6

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 11.12.2013, č.j. KSOL 16 INS 23104/2013-A-6 se z r u š u j e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužnici dle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen IZ ), aby zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V odůvodnění rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že by musel dle ustanovení § 393 odst. 3 IZ odmítnout návrh dlužnice na povolení oddlužení, neboť dlužnice přes výzvu soudu nepřipojila k návrhu na povolení oddlužení znalecký posudek na ocenění nemovitostí v jejím vlastnictví a současně by musel rozhodnout o způsobu řešení úpadku dlužnice konkursem (§ 396 IZ). Proto dlužnici uložil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jejíž výši odůvodnil minimální výší odměny insolvenčního správce při řešení dlužníkova úpadku konkursem dle § 5 vyhl. č.

313/2007 Sb., která činí 45.000 Kč s tím, že insolvenční správce má dále právo na náhradu hotových výdajů dle § 7 téže vyhlášky.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání, ve kterém nebrojila proti závěru soudu prvního stupně o tom, že ani přes výzvu soudu neodstranila vady návrhu na povolení oddlužení, když nepředložila požadovaný znalecký posudek, ale pouze namítala že insolvenční návrh podala z důvodu předluženosti, takže nemá finanční prostředky na zaplacení zálohy.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice je-s ohledem na novelizaci ustanovení § 392 IZ-důvodné.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly, přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je proto insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ ).

Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je občanský soudní řád ve znění účinném od 1.1.2014.

Z obsahu předloženého insolvenčního spisu vyplývá, že dlužnice se návrhem ze dne 1.5.2013, doručeným soudu 20.8.2013, domáhala rozhodnutí o svém úpadku a navrhovala, aby byl řešen oddlužením formou plnění splátkového kalendáře. Návrh podala na předepsaném formuláři a v kolonkách 06, 10 a 12 uvedla, že pobírá starobní důchod ve výši 7.738 Kč měsíčně, dále na základě smlouvy o poskytování plnění má zajištěno 6.800 Kč měsíčně, má vyživovací povinnost pouze k manželovi, má 8 nezajištěných závazků vůči více věřitelům ve výši 686.004 Kč, jejichž podrobný seznam a charakteristika je v příloze č. 1. V kolonce 17 (majetek, který je předmětem zajišťovacích práv) uvedla stavbu v kat. území 601985 zapsanou na LV č. 243, na parc. č. 292 v pořizovací ceně 300.000 Kč, která je předmětem zástavního práva.

Soud prvního stupně usnesením ze dne 13.9.2013, č.j. KSOL 16 INS 23104/2013-A-4 dlužnici uložil, aby ve lhůtě 7 dnů od doručení tohoto usnesení doplnila návrh na povolení oddlužení tak, že 1) doloží soudu originál výpisu z rejstříku trestů ne starší než 3 měsíce nebo jeho ověřenou kopii a 2) doloží soudu znalecký posudek ne starší než 3 měsíce, jehož předmětem bude ocenění všech nemovitostí ve vlastnictví dlužníka. Současně dlužnici poučil, že nebude-li návrh na povolení oddlužení v souladu s výzvou doplněn, insolvenční soud návrh na povolení oddlužení dle ustanovení § 393 odst. 3 IZ odmítne a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem dle ustanovení § 396 IZ. Na tuto výzvu dlužnice reagovala podáním ze dne 23.9.2013, doručeným soudu dne 25.9.2013, jehož součástí byl výpis z rejstříku trestů a dále sdělení, že znalecký posudek na nemovitosti doloží do 14 dnů, což ovšem neučinila a soud prvního stupně na tomto základě rozhodl odvoláním napadeným usnesením.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 IZ, ve znění účinném od 1.1.2014, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle ustanovení § 108 odst. 2 IZ, výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné hotové peněžní prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. Z tohoto důvodu je pro posouzení správnosti závěru soudu prvního stupně o nutnosti uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení třeba přezkoumat jeho (předběžný) závěr o tom, že návrh dlužnice na povolení oddlužení bude odmítnut a její úpadek bude řešen konkurzem.

Odvolací soud uzavírá, že předběžný závěr soudu prvního stupně o tom, že jsou splněny podmínky pro odmítnutí návrhu dlužnice na povolení oddlužení dle ustanovení § 393 odst. 3 IZ z důvodu, že dlužnice přes výzvu soudu nepředložila znalecký posudek oceňující nemovitosti v jejím vlastnictví, ve světle nové právní úpravy účinné od 1.1.2014 neobstojí. Dle ustanovení § 392 IZ, ve znění účinném od 1.1.2014, již znalecký posudek oceňující nemovitosti ve vlastnictví dlužníka není povinnou přílohou návrhu na povolení oddlužení, a proto jeho nedoložení nemůže vést k odmítnutí návrhu na povolení oddlužení (§ 393 odst. 3 IZ). Závěr soudu prvního stupně o tom, že úpadek dlužnice bude třeba řešit konkursem (§ 396 IZ), je tudíž předčasný a uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení založené na tomto závěru je nesprávné.

Z důvodů shora uvedených proto odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně dle ustanovení § 219a odst. 1, písm. a) o.s.ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně dle ustanovení § 221 odst. 1, písm. a) o.s.ř. k dalšímu řízení.

V tomto dalším řízení se bude soud prvního stupně zabývat otázkou, zda dlužnice splňuje další zákonné podmínky pro povolení oddlužení. Dospěje-li k závěru, že může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku dlužnice, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení, důvod k ukládání zálohy na náklady insolvenčního řízení není za této situace dán (§ 108 odst. 1 IZ).

P o u č e n í :. Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 13. února 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu