1 VSOL 768/2013-B-58
KSBR 44 INS 13922/2011 1 VSOL 768/2013-B-58

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka RainLeas, s.r.o. v likvidaci, identifikační číslo: 252 59 458, se sídlem Brno, Mlýnská 326/13, PSČ 602 00, o návrhu na zproštění zástupce věřitelů a jeho náhradníka, rozhodl o odvolání věřitele č. 8 PROFIREAL Group SE, identifikační číslo: 342 80 236, se sídlem Saturnusstraat 25 j, 2132HB Hoofddorp, Nizozemské království, zastoupeného JUDr. Jaroslavem Poláčkem, advokátem, se sídlem Pardubice, Náměstí Republiky 53, PSČ 530 02 ze dne 21.8. 2013 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. srpna 2013, č.j. KSBR 44 INS 13922/2011-B-52, t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. srpna 2013, č.j. KSBR 44 INS 13922/2011-B-52, se p o t v r z u j e.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně zamítl návrh věřitele č. 8 PROFIREAL Group SE, aby věřitel č. 5-TOMAN, DEVÁTÝ & PARTNEŘI, advokátní kancelář, s.r.o. byl odvolán z funkce zástupce věřitelů (výrok I.) a dále zamítl návrh tohoto věřitele, aby věřitel č. 6-Burget Vlastimil byl odvolán z funkce náhradníka zástupce věřitelů (výrok II.).

V důvodech soud prvního stupně uvedl, že usnesením ze dne 3.5.2012 (B-13, (č.d. B-13/4) potvrdil volbu tohoto zástupce věřitelů a náhradníka. Podáním doručeným 28.3.2013 se věřitel č. 8 PROFIREAL Group SE domáhal jejich odvolání, když především poukázal na dopis JUDr. Ladislava Kryma, tajemníka České advokátní komory ze dne 22.2.2013, v němž je uvedeno, že advokát, byť je sám věřitelem svého klienta (bývalého klienta) nemůže přijmout funkci ve věřitelském výboru v rámci insolvenčního řízení, pokud jeho pohledávka souvisí s právními službami poskytovanými klientovi a při jejím uplatňování mohou být využity informace, které má advokát o svém klientovi. Dle názoru navrhovatele z citovaného dopisu plyne, že pokud by advokát tak přesto učinil, došlo by z jeho strany k porušení stavovských předpisů, jelikož dle čl. 6 odst. 4 usnesení představenstva České advokátní komory č. 1/1997 Věstníku ze dne 31.10.1996, advokát nesmí použít na újmu klienta ani ve svůj vlastní prospěch nebo ve prospěch třetích osob informací, které od klienta nebo o klientovi získal v souvislosti s poskytováním právní služby. Pokud tedy funkci ve věřitelském orgánu zastává osoba, které je to na základě zákona zapovězeno, měl by dle názoru navrhovatele soud z moci úřední takovou osobu z funkce ve věřitelském orgánu odvolat. Zástupce věřitelů v nedávné době zastupoval dlužníka proti věřiteli č. 1 v soudním sporu o zaplacení částky 363.930.988 Kč s příslušenstvím (věc byla vedena pod sp.zn. 36 Cm 105/2009 u Krajského soudu v Hradci Králové) a mohl tak získat o dlužníkovi informace, které by se jinak nedozvěděl a které může použít proti dlužníkovi nebo jiným věřitelům. S ohledem na skutečnost, že dlužník proti zástupci věřitelů nebrojí, se navrhovatel domnívá, že zástupce věřitelů bude jednat ve prospěch dlužníka. Dále navrhovatel odkázal na ust. § 14 odst. 4 o.s.ř. s tím, že při rozhodování o podjatosti není rozhodující, zda se osoba, o jejíž podjatosti je rozhodováno, již nějakého pochybení dopustila, zcela postačuje, aby existoval důvod pochybovat o nepodjatosti osoby vykonávající funkci ve věřitelském orgánu. V návrhu na odvolání věřitele č. 6 Vlastimila Burgeta z funkce náhradníka zástupce věřitelů navrhovatel uvedl, že soud by měl zjistit, jaký je příbuzenský vztah mezi Martinem Burgetem (který na základě plné moci při přezkumném jednání zastupoval věřitele č. 6 a označil se za osobu, která bude za věřitele č. 6 jednat) a věřitelem č. 6 Vlastimilem Burgetem. Pokud se prokáže, že výše uvedení jsou v příbuzenském vztahu, měl by soud věřitele č. 6 z funkce náhradníka zástupce věřitelů odvolat, jak plyne z judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. I kdyby nebyl mezi nimi zjištěn příbuzenský vztah, mělo by k odvolání věřitele č. 6 dojít, jelikož se v tomto řízení nechal zastoupit hlavním dlužníkem dlužníka, který byl jednatelem, společníkem a likvidátorem dlužníka, tedy osobou blízkou dlužníku. Insolvenční správce k tomuto návrhu věřitele uvedl, že není oprávněn se vyjadřovat k osobám věřitelského orgánu voleného schůzí věřitelů a potvrzeného insolvenčním soudem, nicméně postup zástupce věřitelů vyhodnotil jako standardní, uskutečnilo několik jednání, se zástupcem věřitelů byl konzultován způsob a strategie zpeněžení majetku dlužníka, do samotného zpeněžování již zástupce věřitelů nezasahuje. Zvolený zástupce věřitelů, věřitel č. 5 k výzvě soudu potvrdil, že v minulosti poskytoval dlužníku právní služby, jeho pohledávka za dlužníkem představuje právě neuhrazené částky za jejich poskytování. Nesouhlasí však s názorem, že z tohoto důvodu není schopen řádně hájit zájmy věřitelů, zdůraznil účelovost návrhu na jeho odvolání, připomněl, vůči kterým osobám ust. § 59 odst. 2 IZ směřuje, zatímco věřitel č. 5 nikdy do chodu a fungování společnosti dlužníka aktivně nezasahoval. Dále se ohradil vůči názoru navrhovatele, že jeho podjatost pramení mj. i ze skutečnosti, že zastupoval dlužníka v soudním řízení vůči navrhovateli , namítal, že daná věc je res iudicata , jelikož soud již jednou o návrhu na odvolání zástupce věřitelů a jeho náhradníka rozhodoval a v předmětném návrhu nebyly předloženy žádné nové skutečnosti. Zvolený náhradník zástupce věřitelů věřitel č. 6 ve vyjádření uvedl, že nesouhlasí s návrhem; pokud chtěl navrhovatel být zastoupen ve věřitelském orgánu, měl se schůze věřitelů zúčastnit. Dále soudu oznámil (již v podání ze dne 10.8.2012), že odvolal dne 8.6.2012 plnou moc, kterou udělil dne 2.5.2012 Martinu Burgetovi, od uvedeného data jedná v předmětném řízení sám.

Soud prvního stupně především uzavřel, že i když usnesením ze dne 17.8.2012 (B-26, v právní moci 14.9.2012), zamítl návrh věřitele č. 1 PROFI CREDIT Czech, a.s. na odvolání zástupce věřitelů a jeho náhradníka z funkce, předmětný návrh byl podán jinou osobou, která v něm uvádí nové skutečnosti, proto zde není překážka věci rozsouzené. Dále s poukazem na ust. § 63 odst. 3, § 59 odst. 2, 60 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ) zavřel, že ze samotné skutečnosti, že zástupcem věřitelů je advokátní kancelář, jež zastupovala dříve dlužníka, mimo jiné i v řízení proti navrhovateli , pak pouze z toho nelze dovozovat, že zástupce věřitelů je podjatý. Věřitele č. 5 proto nemůže diskvalifikovat z výkonu funkce zástupce věřitelů předmět její činnosti, tj. výkon advokacie ve smyslu ust. § 1 odst. 2 zák. č. 85/1996 Sb. Ostatně právě z důvodu neuhrazení odměny za poskytování právních služeb dlužníkovi (v době předcházející zahájení insolvenčního řízení) věřitel č. 5 svou pohledávku přihlásil. Přijetí zcela obecného závěru předestřeného navrhovatelem by mělo za následek, že osoba, jejímž předmětem činnosti je výkon advokacie, by zpravidla v insolvenčním řízení nemohla funkci zástupce věřitelů vykonávat. Rovněž samotná skutečnost, že věřitel č. 5 poskytoval právní služby dlužníku, a to i ve sporu proti navrhovateli nemá bez dalšího za následek závěr o jeho podjatosti. Citované stanovisko tajemníka České advokátní komory JUDr. Ladislava Kryma je pro danou věc irelevantní, neboť se jedná pouze o názor jednotlivce, který byl obsažen v soukromém dopise a nikoliv o obecně platné a závazné stanovisko České advokátní komory k dané problematice. Zcela nedůvodný je rovněž odkaz navrhovatele na ust. § 14. odst. 4 o.s.ř. Bylo na navrhovateli, aby tvrdil a prokázal zcela konkrétní důvody, pro které lze pochybovat o nepodjatosti věřitele č. 5. Pokud navrhovatel brojil proti Vlastimilu Burgetovi, věřiteli č. 6, jenž je ve funkci náhradníka zástupce věřitelů s tím, že byl zastoupen Martinem Burgetem, jenž je osobou blízkou dlužníkovi, pak k tomu soud uzavřel, že za situace, kdy toto zastoupení bylo jednorázové a bylo ukončeno a navrhovatel ve svém návrhu jiné skutečnosti netvrdil a neprokázal a taková skutečnost nevyšla ani jinak najevo, nelze z toho dovozovat, že tento náhradník zástupce věřitelů bude jednat proti zájmu všech věřitelů, že nebude postupoval s odbornou péčí a že by on sám měl k dlužníku blízký vztah, že zde bez dalšího je dán důvod pochybovat o jeho nepodjatosti. Ze všech uvedených důvodů proto soud prvního stupně návrh navrhovatele jako nedůvodný v celém rozsahu zamítl.

Proti tomuto usnesení podal věřitel č. 8 včasné odvolání. Namítal, že soud prvního stupně na základě zjištěného skutkového stavu dovodil nesprávné právní závěry. Stanovisko JUDr. Ladilava Kryma, tajemníka České advokátní komory (dále jen též ČAK ) ze dne 22.2.2013, není pouze soukromým názorem, ale obecně platným názorem, který vyplývá ze stavovských předpisů ČAK, a to usnesení č. 1/1997, které bylo ve věstníku ČAK zveřejněno 31.10.1996. Skutečnost, že zástupce věřitelů, jako advokát (advokátní kancelář) zastupoval dlužníka v soudním sporu, je nesporná. Odvolatel má proto obavu, že zástupce věřitelů, věřitel č. 5 může jednat v průběhu řízení ve prospěch dlužníka. Pro posouzení dané věci není rozhodné, zda věřitel č. 5 plní svou funkci řádně či nikoliv, rozhodné jsou skutečnosti, na které věřitel ve svém návrhu poukázal. Pokud jde o věřitele č. 6, zde je podstatné zda mezi věřitelem Vlastimilem Burgetem a Martinem Burgetem je příbuzenský vztah. Není tedy rozhodné, zda věřitel č. 6 Martinu Burgetovi plnou moc odvolal. Z těchto důvodů jde o rozhodnutí nesprávné a jeho návrhu mělo být vyhověno.

Ostatní účastníci tohoto řízení se k podanému odvolání nevyjádřili.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písmeno c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání věřitele č. 8 není důvodné.

Předně odvolací soud konstatuje, že skutková zjištění, tak jak jsou uvedena v odůvodnění napadeného usnesení, jsou správná a úplná. Proto odvolací soud v zájmu stručností rozhodnutí na tato zjištění v celém rozsahu odkazuje. Konečně tato zjištění odvolatel ve svém odvolání ani nezpochybňuje.

Ve vztahu k věřiteli č. 5 TOMAN, DEVÁTÝ & PARTNEŘI, advokátní kancelář, s.r.o., který byl na schůzi věřitelů zvolen do funkce zástupce věřitelů, je pro danou věc rozhodující posouzení otázky, zda jde o osobu nedůvěryhodnou a podjatou z toho důvodu, že tato advokátní kancelář v minulosti zastupovala dlužníka ve sporu vůči jednomu z věřitelů a zda z tohoto důvodu je zde kolize zájmů mezi tímto věřitelem a ostatními věřiteli, případně, zda je tu z tohoto důvodu důvodná obava, že věřitel č. 5 nebude hájit zájmy všech věřitelů.

Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že pouze skutečnost, že věřitel č. 5 v minulosti dlužníka zastupoval proti jednomu z věřitelů, případně i proti navrhovateli (přičemž právě z tohoto zastoupení pramení pohledávka věřitele č. 5 vůči dlužníku) nemůže být bez dalšího důvodem, pro který nemůže věřitel č. 5 zastávat funkci zástupce věřitelů. Ze spisu přitom vyplývá, že se zřejmě jednalo o spor o náhradu škody a ušlý zisk. Takto nedůvěryhodnými mohou být totiž všichni věřitelé, kteří s dlužníkem obchodovali (spolupracovali) před zahájením insolvenčního řízení a mají za ním své neuhrazené pohledávky, což je zcela nepochybně závěr absurdní a znamenalo by to, že by pak nebylo možno vůbec sestavit věřitelský orgán. Nelze-li proto mezi věřitelem č. 5 a dlužníkem dovodit blízký vztah (obsah spisu tomu doposud nenasvědčuje), pak dle názoru odvolacího soudu by věřitel č. 5 mohl vzbuzovat důvodné pochybnosti o jeho věrohodnosti pouze v případě, pokud by bylo tvrzeno a doloženo, např., že dlužník v rozhodném období před podáním insolvenčního návrhu věřitele č. 5 zvýhodnil na úkor ostatních věřitelů, ač mu (i věřiteli č. 5) muselo být známo, že dlužník je v úpadku (§ 235-§ 242 IZ).

Odvolací soud má rovněž za to, že z dosavadního obsahu spisu nelze dovodit, že by věřitel č. 5 přijetím funkce ve věřitelském orgánu porušil čl. 6 odst. 4 usnesení představenstva ČAK č. 1/1997 (etický kodex), neboť v tomto řízení nebylo tvrzeno, natož prokázáno, že by věřitel č. 5, jako advokát použil na újmu svého klienta či ve svůj prospěch nebo ve prospěch třetích osob informací, které od klienta nebo proti klientovi získal v souvislosti s poskytováním právní služby.

Odvolací soud proto ve vztahu k věřiteli č. 5 uzavírá, že soud prvního stupně postupoval správně, pokud jej funkce zástupce věřitelů nezprostil, neboť doposud k tomu nebyl důvod.

Pokud jde o věřitele č. 6, který již není v dalším řízení zastoupen Martinem Burgetem (bývalou osobou dlužníku blízkou), pak zde není žádného důvodu (z obsahu spisu nevyplývá), proč by tento věřitel, jehož pohledávka vůči dlužníku byla jako oprávněná zjištěna, nemohl funkci ve věřitelském orgánu vykonávat.

Ze všech shora uvedených důvodů proto postupoval odvolací soud dle ust. § 219 o.s.ř. a napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné v celém rozsahu potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, odvolateli a insolvenčnímu správci se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 30. září 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu