1 VSOL 762/2016-B-32
KSBR 39 INS 27458/2012 1 VSOL 762/2016-B-32

Us ne s e ní

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Diany Vebrové a soudkyň JUDr. Pavly Tomalové a JUDr. Ivany Waltrové v insolvenční věci dlužnice Mg.A. Libuše anonymizovano , anonymizovano , bytem Brno, Brechtova 12, PSČ 638 00, o vzetí splnění oddlužení na vědomí, o odměně a hotových výdajích insolvenčního správce, o osvobození dlužníka od placení pohledávek a o zproštění funkce insolvenčního správce, o odvolání insolvenčního správce Mgr. Radka Frkala, se sídlem Brno, Příkop 6, PSČ 602 00, IČ: 72015357, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5.4.2016, č.j. KSBR 39 INS 27458/2012-B-23

tak to:

I. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5.4.2016, č.j. KSBR 39 INS 27458/2012-B-23, se ve výroku III. m ě n í jen tak, že odměna insolvenčního správce činí 2.722,50 Kč včetně DPH a jeho hotové výdaje činí 544,50 Kč včetně DPH.

II. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5.4.2016, č.j. KSBR 39 INS 27458/2012-B-23, se ve výroku IV. m ě n í jen tak, že odměna a hotové výdaje správce za dobu do schválení oddlužení dle výroku III. činí 3.267 Kč a zbývající částka určená ke vrácení dlužnici činí 6.371,19 Kč. isir.justi ce.cz

Odův odně ní:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně vzal na vědomí splnění oddlužení dlužnice Mg. A. Libuše anonymizovano plněním splátkového kalendáře (výrok I.), schválil odměnu insolvenčního správce ve výši 21.750 Kč bez DPH a jeho hotové výdaje ve výši 4.350 Kč bez DPH s tím, že byly uhrazeny v průběhu insolvenčního řízení (výrok II.), schválil odměnu insolvenčního správce za dobu od rozhodnutí o povolení oddlužení do rozhodnutí o schválení oddlužení ve výši 2.250 Kč bez DPH a jeho hotové výdaje ve výši 450 Kč bez DPH s tím, že odměna a hotové výdaje insolvenčního správce za dobu do schválení oddlužení budou uhrazeny z částky 12.282,33 Kč deponované u insolvenčního správce na uspokojení sporné pohledávky PP č. 4 (výrok III.), uložil insolvenčnímu správci, aby ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení usnesení z částky 12.282,33 Kč, která je deponována u insolvenčního správce jako plnění na částečně popřenou pohledávku č. 4 vyplatil částku 2.644,14 Kč věřiteli č. 4 jako plnění připadající na jeho dodatečně zjištěnou pohledávku, dále uhradil svou odměnu a hotové výdaje za dobu do schválení oddlužení dle výroku III. ve výši 2.700 Kč a zbývající částku 6.938,19 Kč vrátit dlužníkovi (výrok IV.), zprostil insolvenčního správce funkce s tím, že toto rozhodnutí nabývá účinnosti bezprostředně po splnění povinností uložených insolvenčnímu správci ve výroku IV. usnesení (výrok V.) a osvobodil dlužníka od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení (výrok VI.).

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně uvedl, že správce současně se zprávou o splnění oddlužení požádal o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů, které mu vznikly při výkonu funkce insolvenčního správce od ustanovení do funkce do doby schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Jedná se o odměnu za tři měsíce a o hotové výdaje za příslušené období bez DPH. Odměnu soud prvního stupně insolvenčnímu správci přiznal analogicky podle § 3 písm. b) vyhlášky č. 313/2007 Sb., ve znění účinném do 31.12.2012, tj. 750 Kč za jeden měsíc, insolvenční správce žádal přiznání odměny za tři měsíce (od března 2013 do května 2013), tzn. 2.250 Kč. Požadované náklady vznikly insolvenčnímu správci v souvislosti s úkony, které je správce povinen plnit po rozhodnutí o úpadku dlužníka, tedy během řádného výkonu funkce správce do doby, než jsou kryty paušální částkou 150 Kč. Insolvenčnímu správci náleží náhrada těchto nákladů. Hotové výdaje soud prvního stupně insolvenčnímu správci přiznal analogicky podle § 7 odst. 4 uvedené vyhlášky, tedy v paušální výši 150 Kč za jeden měsíc, tzn. za 3 měsíce 450 Kč. Odměna insolvenčního správce a náhrada jeho hotových výdajů jsou pohledávky za majetkovou podstatou dlužníka, které dosud nebyly v insolvenčním řízení uspokojeny, soud prvního stupně je proto schválil a rozhodl o zdrojích k úhradě této částky. Jelikož popřená pohledávka věřitele č. 4 byla dodatečně zjištěna pouze ve výši 2.644,14 Kč a ve zbývající části byla věřitelem vzata zpět, je na uspokojení této pohledávky insolvenční správce povinen vyplatit právě částku 2.644,14 Kč (jelikož v rámci insolvenčního řízení byli věřitelé uspokojeni ve výši 100 %). V případě zbývající částky 9.638,30 Kč soud prvního stupně rozhodl, že z této částky je insolvenční správce oprávněn uspokojit svou odměnu a hotové výdaje za období do schválení oddlužení v celkové výši 2.700 Kč a zbývající částku je povinen vrátit dlužníkovi.

Proti tomuto usnesení podal insolvenční správce odvolání (§ 41 odst. 2 o.s.ř.), které směřoval proti výrokům III. a IV. Uvedl, že napadené usnesení nabude právní moci až v průběhu měsíce května 2016, tedy v době, kdy již bude plátcem DPH (plátcem DPH se stává s účinností od 1.5.2016), a proto žádal, aby výrok III. napadeného usnesení byl změněn tak, že odměna správce za dobu od rozhodnutí o povolení oddlužení do rozhodnutí o schválení oddlužení bude činit 2.722,50 Kč včetně DPH a jeho hotové výdaje 544,50 Kč včetně DPH, a aby výrok IV. napadeného usnesení byl změněn tak, že správce z deponované částky uhradí svou odměnu a hotové výdaje ve výši 3.267 Kč včetně DPH a zbývající částku ve výši 6.371,19 Kč vrátí dlužníkovi. K odvolání připojil rozhodnutí Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj o své registraci k dani z přidané hodnoty ze dne 20.4.2016.

Ačkoliv insolvenční správce své podání označil jako žádost o vydání opravného usnesení, odvolací soud je posoudil podle jeho obsahu (§ 41 odst. 2 o.s.ř.) jako odvolání, neboť správce se jím domáhal obsahové změny napadeného usnesení, nikoliv opravy chyby v psaní či zjevné nesprávnosti (§ 164 o.s.ř.).

Podle § 7 věty první zákona č. 182/2006, o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních.

Odvolací soud na základě odvolání, které bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v napadeném rozsahu, tj. ve výrocích III. a IV. ohledně výše přiznané odměny a hotových výdajů insolvenčního správce, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k následujícím závěrům.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že insolvenční řízení v posuzované věci bylo zahájeno dne 6.11.2012. Soud prvního stupně usnesením ze dne 6.3.2013, č.j. KSBR 39 INS 27458/2012-A-11, rozhodl o úpadku dlužnice, dlužnici povolil oddlužení, insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Radka Frkala a usnesením ze dne 16.5.2013, č.j. KSBR 39 INS 27458/2012-B-11, schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře. Insolvenční správce podáním ze dne 14.12.2015 sdělil, že dlužnice splnila oddlužení plněním splátkového kalendáře a vyúčtoval odměnu a náhradu hotových výdajů za 29 měsíců trvání oddlužení plněním splátkového kalendáře ve výši 26.100 Kč a za dobu od povolení oddlužení do schválení oddlužení dlužníka (tj. od 6.3.2013 do 16.5.2013) vyúčtoval odměnu 2.250 Kč (za 3 měsíce po 750 Kč za měsíc) a náhradu hotových výdajů ve výši

450 Kč (za 3 měsíce po 150 Kč za měsíc). Správce v podání uvedl, že není plátcem DPH.

Podle ustanovení § 413 IZ, splnění oddlužení vezme insolvenční soud na vědomí rozhodnutím, proti němuž není odvolání přípustné; právní mocí tohoto rozhodnutí insolvenční řízení končí. Současně insolvenční soud rozhodne o odměně insolvenčního správce a jeho nákladech a zprostí insolvenčního správce jeho funkce.

Předně je nutno uvést, že napadené rozhodnutí bylo ke dni jeho vydání s ohledem na skutečnosti známé ze spisu správné. Rozhodovací praxe odvolacích soudů dovodila (srov. například usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21.9.2012, č.j. KSOS 36 INS 15909/2010, 3 VSOL 482/2012-B-21), že přestože vyhláška č. 313/2007 Sb. ve znění účinném do 31.12.2013, neupravovala odměnu insolvenčního správce za jeho činnost v době od povolení oddlužení do rozhodnutí o schválení oddlužení, správce má nárok i na odměnu a náhradu hotových výdajů za toto období. Jelikož správce nebyl ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně plátcem daně z přidané hodnoty (což výslovně uvedl ve vyúčtování odměny), bylo namístě mu přiznat odměnu a náhradu hotových výdajů bez této daně, neboť pro soudní rozhodnutí je rozhodný stav ke dni jeho vydání (§ 154 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř., je-li rozhodováno usnesením). Po vydání napadeného rozhodnutí došlo ke změně situace, neboť správce se stal od 1.5.2016 plátcem daně z přidané hodnoty (což vyplývá i z registru plátců DPH dostupného na internetové adrese adisreg.mfcr.cz), a proto odvolací soud musel k této změně přihlédnout.

Nárok insolvenčního správce na odměnu vzniká až právní mocí rozhodnutí, kterým mu byla tato odměna přiznána (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13.8.2013, č.j. KSBR 27 INS 23588/2011, 1 VSOL 999/2013-B-106 a rovněž usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.6.2009, sp. zn. 29 Cdo 1081/2007, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 58/2010, a které je veřejně dostupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz). Podáním odvolání došlo k odkladu právní moci napadeného rozhodnutí (§ 206 odst. 1 o.s.ř.), což znamená, že nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů správci vznikne (v souladu s citovanými rozhodnutími) teprve právní mocí rozhodnutí odvolacího soudu v tomto odvolacím řízení. Ke dni rozhodnutí odvolacího soudu správce je plátcem daně z přidané hodnoty, a proto je nutné mu v souladu s § 38 odst. 1 IZ k jeho odměně a náhradě hotových výdajů přiznat částku odpovídající dani z přidané hodnoty, jejíž sazba činí 21 %. To znamená, že z odměny za dobu od povolení oddlužení do jeho schválení ve výši 2.250 Kč činí daň 472,50 Kč a správci tak náleží částka 2.722,50 Kč a z náhrady hotových výdajů za totéž období ve výši 450 Kč činí daň 94,50 Kč a správci tak náleží částka 544,50 Kč. Tím, že si správce z částky, kterou má deponovanou na svém účtu, na své nároky vyplatí více, než vyplývalo z rozhodnutí soudu prvního stupně, současně dojde ke snížení částky, kterou bude možné vrátit dlužnici. Proto nelze správci uložit, aby dlužnici vrátil částku 6.938,19 Kč (jak učinil soud prvního stupně ve výroku IV. napadeného usnesení), ale toliko částku sníženou o daň z přidané hodnoty (jež celkem činí 567 Kč), tj. částku 6.371,19 Kč.

Odvolací soud proto výroky III. a IV. napadeného usnesení změnil, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení, neboť nebyly splněny podmínky pro jejich potvrzení (§ 219 o.s.ř.) ani pro jejich zrušení (§ 219a o.s.ř.).

Poučen í: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Olomouc 30. listopadu 2016

Za správnost vyhotovení: Mgr. Diana Vebrová, v.r. Bc. Markéta Alková předsedkyně senátu