1 VSOL 761/2012-A-14
KSBR 37 INS 12538/2012 1 VSOL 761/2012-A-14

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Otto anonymizovano , anonymizovano , bytem Zastávka, Kloboučky 72, PSČ 664 84, o insolvenčním návrhu dlužníka spojeném s návrhem na povolení oddlužení, k odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23.8.2012 č.j. KSBR 37 INS 12538/2012-A-7

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23.8.2012 č.j. KSBR 37 INS 12538/2012-A-7 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníkovi podle ustanovení § 108 odst. 1, 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), aby ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. V odůvodnění uvedl, že v současné době není možné schválit společné oddlužení dlužníka a jeho manželky zpeněžením majetkové podstaty, neboť ze zpeněžení zajištěného nemovitého majetku, jehož obvyklá cena je stanovena ve výši 1.720.000 Kč, by po uspokojení pohledávek zajištěných věřitelů ve výši celkem 1.508.376 Kč a po odečtení odměny insolvenčního správce nedošlo k uspokojení minimálně 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů. Pohledávky nezajištěných věřitelů činí celkem 703.566 Kč, přičemž 30 % z této částky činí 211.069 Kč, ovšem po uspokojení zajištěných věřitelů z výtěžku zpeněžením majetkové podstaty by zůstala pouze

částka 157.624 Kč. S ohledem na ustanovení § 396 odst. 1 a § 405 odst. 1 IZ lze proto očekávat, že způsobem řešení dlužníkova úpadku bude prohlášení konkursu. Vzhledem k tomu, že v konkursní podstatě se v současné době nenachází žádné pohotové finanční prostředky je třeba zajistit prostředky na činnost insolvenčního správce uložením povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Proti tomuto rozhodnutí podal dlužník odvolání, ve kterém namítal, že již v návrhu na povolení oddlužení uvedl, že nikoliv veškeré závazky manželů jsou z doby manželství, takže dlužník má závazky ve výši 1.353.084 Kč (u Hypoteční banky ve výši 1.249.998 Kč, u VZP ČR ve výši 12.499 Kč, u T-Mobile a.s. ve výši 9.774 Kč, u Telefónica 02 ve výši 9.660 Kč, u EON ve výši 28.072 Kč a u Provident Financial s.r.o. ve výši 16.349 Kč) a jeho manželka závazky ve výši 1.943.036 Kč, přičemž závazek u Hypoteční banky ve výši 1.249.998 Kč je společným zajištěným závazkem obou manželů. Dále uvedl, že po vyplacení pohledávek zajištěným věřitelům ve výši celkem 1.498.376 Kč z výtěžku zpeněžení rodinného domu v hodnotě 1.720.000Kč a po odečtení úplaty insolvenčnímu správci ve výši 54.000 Kč zbývá pro nezajištěné věřitele částka 167.624 Kč, přičemž do minimálního plnění ve výši 30 % z celkové částky ve výši 703.566 Kč schází ve skutečnosti jen 43.445 Kč, přičemž tuto částku jsou schopni oba manželé zaplatit z darovací smlouvy na částku 1.000 Kč měsíčně, kterou předložil spolu s odvoláním.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 odst. 1 IZ, § 212, § 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu KSBR 37 INS 12538/2012 vyplývá, že dlužník se insolvenčním návrhem ze dne 21.5.2012, doručeným soudu dne 23.5.2012, domáhal rozhodnutí o svém úpadku a navrhoval, aby byl řešen oddlužením zpeněžením majetkové podstaty, neboť dlužník ani jeho manželka nyní nemají žádný příjem. Současně požádal, aby soud spojil řízení o jeho návrhu s řízením o návrhu jeho manželky Josefíny Růžičkové vedeným u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 37 INS 3172/2012, neboť závazky vznikly za dobu trvání manželství a spadají do společného jmění manželů. V seznamu závazků uvedl svoje závazky v celkové výši 1.132.952 Kč, z čehož zajištěné závazky jsou ve výši 1.029.867 Kč. Ke zpeněžení majetkové podstaty navrhoval nemovitosti, které jsou znaleckým posudkem oceněny na 1.720.000 Kč. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným rozhodnutím.

Z obsahu insolvenčního spisu KSBR 37 INS 3172/2012 vyplývá, že dlužnice Josefína Růžičková (manželka dlužníka Otto anonymizovano ) se insolvenčním návrhem ze dne 10.2.2012, doručeným soudu téhož dne, domáhala rozhodnutí o svém úpadku a navrhovala, aby byl řešen oddlužením zpeněžením majetkové podstaty, což uvedla v kolonce 08 návrhu, zatímco v kolonce 06 návrhu žádala o povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu mimo jiné uvedla, že ona, jakož i její manžel jsou v současné době bez příjmu, nemají žádnou vyživovací povinnost k dětem ani jiným osobám, dlužnice má závazky ve výši 1.943.036 Kč, přičemž mezi těmito závazky uvedla zajištěný závazek vůči Hypoteční bance ve výši 1.029.867 Kč, zajištěný nemovitostmi v katastrálním území Zakřany na LV č. 186, jejichž hodnota dle znaleckého posudku činí 1.720.000 Kč. Oba manželé vlastní dále pouze movité věci, které tvoří běžné vybavení domácnosti. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně usnesením ze dne 23.8.2012 č.j. KSBR 37 INS 3172/2012-A-14 o povinnosti dlužnice zaplatit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 49.000 Kč. Proti tomuto rozhodnutí podala odvolání, o kterém není dosud rozhodnuto.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Podle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2, věty první IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jestliže je to nutné ke krytí nákladů a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Podle ustanovení § 398 odst. 3 IZ při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu pěti let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky.

Podle ustanovení § 398 IZ oddlužení lze provést zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře (odstavec 1). Při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení majetkové podstaty v konkursu. Není-li dále stanoveno jinak, při tomto způsobu oddlužení do majetkové podstaty nenáleží majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení poté, co nastaly účinky schválení oddlužení (odstavec 2).

Podle ustanovení § 395 odst. 1 písm. b) IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Podle ustanovení § 396 odst. 1 IZ v případě, že soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně konstatuje, že ani po požadovaném spojení řízení o insolvenčním návrhu dlužníka s řízením o návrhu jeho manželky Josefíny Růžičkové vedeným u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 37 INS 3172/2012, by manželé nesplňovali podmínky pro povolení společného oddlužení, neboť se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek. Oddlužení plněním splátkového kalendáře nepřipadá v úvahu, neboť dlužník i jeho manželka jsou bez pravidelného příjmu a oddlužení zpeněžením majetkové podstaty taky ne, neboť jak sám dlužník uvádí, scházela by pro uspokojení 30% nezajištěných věřitelů částka 43.445Kč. Tuto částku nelze zajistit příjmem ve výši 1.000Kč měsíčně z darovací smlouvy ze dne 28.8.2012, jak dlužník namítá v odvolání, neboť z obsahu této smlouvy je zřejmé, že k tomuto plnění se dárce zavázal pro účely povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře a nikoliv zpeněžením majetkové podstaty. Pro tento způsob oddlužení by dlužník potřeboval dar alespoň ve výši částky, která mu schází pro vyplacení minimálně 30% pohledávek nezajištěným věřitelům.

Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky (v hotovosti nebo na účtu) k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. Je tomu tak proto, že v konkursu, na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře jako v praxi převažující formy oddlužení, nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty.

Na základě údajů uvedených v insolvenčním návrhu lze dospět k závěru, že dlužník je v úpadku a s ohledem na shora uvedené je zřejmé, že jeho úpadek bude nutno řešit konkursem. Za těchto okolností je rovněž správný závěr soudu prvního stupně, že složení zálohy na krytí nákladů insolvenčního řízení, které vzniknou s prověřováním stavu dlužníkova majetku (§ 211 IZ), se soupisem, s oceňováním a zpeněžováním tohoto majetku, jakož i nákladů na odměnu a další hotové výdaje insolvenčního správce, je v daném případě nezbytné, neboť správce bude k této své činnosti nutně potřebovat pohotové finanční prostředky, které ovšem dlužník v majetkové podstatě nemá, a proto prostředky na úhradu těchto nákladů nutno zajistit uložením povinnosti zaplatiti zálohu. Institut zálohy má především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout tak nedostatek finančních prostředků bezprostředně po rozhodnutí o úpadku, a současně též poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Náklady související s insolvenčním řízením nelze přenášet na stát, který by hradil odměnu a hotové výdaje správce v případě, že by prověřování majetkové situace dlužníka insolvenčním správcem nevedlo ke zjištění a zpeněžení majetku v potřebném rozsahu, to je v rozsahu alespoň na úhradu všech nákladů insolvenčního řízení.

Rovněž uložení zálohy ve výší 50.000 Kč považuje odvolací soud za důvodné, neboť podle ust. § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. (dále jen vyhláška ) činí při řešení dlužníkova úpadku konkursem minimální odměna insolvenčního správce 45.000 Kč. Nutno zdůraznit, že odměna insolvenčního správce se určí úvahou soudu dle ust. § 5 vyhlášky, aniž by se použil § 1 odst. 5 vyhlášky o minimální odměně insolvenčního správce, jen v případě, že v průběhu řízení správce nezpeněží vůbec žádný majetek (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.9.2010, sp. zn. MSPH 77 INS 8029/2009, 29 NSČR 27/2010, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod č. 64/2011). V posuzované věci je nepochybné, že bude zpeněžován nemovitý majetek, ovšem před schválením konečné zprávy (natož před rozhodnutím o úpadku) nelze s jistotou říct, v jakém rozsahu. Výpočet odměny dle § 1 vyhlášky (včetně jeho odst. 5) se přitom uplatní též v případě, že majetek bude zpeněžován byť i v nepatrném rozsahu. Navíc ani při určení odměny insolvenčního správce dle ust. § 5 vyhlášky nelze předem vyloučit, že s ohledem na okolnosti případu bude přiměřená odměna správce určená insolvenčním soudem případně odpovídat minimální odměně insolvenčního správce dle § 1 odst. 5 vyhlášky nebo ji dokonce bude převyšovat (např. při větším počtu věřitelů a rozsáhlejší činnosti správce). Insolvenční správce má mimo to právo na úhradu hotových výdajů, jejichž výši nelze rovněž předem odhadnout (§ 7 vyhlášky) a je-li plátcem DPH náleží mu k odměně a náhradě hotových výdajů i částka odpovídající této dani (§ 38 odst. 1 IZ).

S ohledem na shora uvedené odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně je věcně správné dle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 30. října 2012

Za správnost vyhotovení : JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu