1 VSOL 758/2012-A-10
KSOS 33 INS 20275/2012 1 VSOL 758/2012-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Jany anonymizovano , anonymizovano , IČ: 74432729, bytem Pod Morávií 1313/1, 742 21 Kopřivnice, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, č.j. KSOS 33 INS 20275/2012-A-5 ze dne 27.8.2012,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě, č.j. KSOS 33 INS 20275/2012-A-5 ze dne 27.8.2012 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí insolvenční soud odmítl insolvenční návrh dlužnice. V odůvodnění tohoto rozhodnutí insolvenční soud uvedl, že dlužnice se domáhala rozhodnutí o svém úpadku, uvedla, že má více věřitelů, peněžité závazky po splatnosti delší než 30 dnů, ty není schopna plnit, je tedy v platební neschopnosti. Dále uvedla, že závazky neplní po dobu delší tří měsíců a je předlužená, neboť souhrn závazků výrazně převyšuje hodnotu jejího majetku. Insolvenční soud s poukazem na ustanovení § 103 a 104 insolvenčního zákona a § 128 odst. 1 IZ, uzavřel, že z návrhu dlužnice nevyplývá uvedení konkrétních skutečností o délce trvajícího nedostatku peněžních prostředků dlužnice nebo o převaze jejích splatných závazků nad majetkem. Dlužnice vůbec neuvedla, po jakou dobu jsou závazky po lhůtě splatnosti, které z pohledávek popírá co do výše a proč. Obecné tvrzení dlužnice, že její závazky jsou splatné a převyšující hodnotu majetku, rovněž nepostačuje k tomu, aby soud považoval úpadek za zjištěný. Proto návrh odmítl.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání, uvedla, že z připojených seznamů k návrhu vyplývá, že má více věřitelů a peněžité závazky po lhůtě splatnosti delší než 30 dnů a že své závazky není schopna plnit, neboť je neplní dlouhodobě již po dobu přesahující tři měsíce, a je tedy v úpadku z důvodu platební neschopnosti i pro předlužení. Navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit.

Podle § 3 odst. 2 IZ, se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že návrhem doručeným insolvenčnímu soudu 20.8.2012 domáhala se dlužnice zjištění svého úpadku. Uvedla, že má více věřitelů, peněžité závazky déle než 30 dnů po splatnosti a tyto že není schopna plnit, že je tedy v platební neschopnosti. Dále uvedla, že neplní závazky déle než tři měsíce po splatnosti a že není možné dosáhnout uspokojení jejích splatných pohledávek výkonem rozhodnutí nebo exekucí. Dále uvedla, že je i předlužena, neboť souhrn jejích závazků výrazně převyšuje hodnotu jejího majetku. Odkázala dále na připojené seznamy majetku a závazků. V seznamu závazků, který podepsala a prohlásila výslovně, že je správný a úplný, uvedla pouze označení věřitele, právního důvodu vzniku závazku a jeho výši. Žádné další údaje mimo toho, že nemají věřitelé právo na uspokojení ze zajištění ohledně svých závazků, ani v přílohách neuvedla.

Nejvyšší soud České republiky opakovaně judikoval, že rozhodujícími skutečnostmi ve smyslu § 103 odst. 2 insolvenčního zákona, tedy skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, se rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Přitom v otázce neschopnosti dlužníka plnit uvedené závazky může být konkrétní dlužníkovo tvrzení, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části závazků, nebo tvrzení, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší tří měsíců po splatnosti, anebo tvrzení, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 1 ve spojení s § 3 odst. 2, písm. b/ až c/ insolvenčního zákona). K tomu viz například rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. KSPL 27 INS 1784/2009, 29 NSČR 22/2009-A-ze dne 20.5.2010, uveřejněné ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek pod č. 26/2011.

S ohledem na obsah insolvenčního návrhu dlužnice i jeho příloh odvolací soud uzavírá, že závěr insolvenčního soudu o tom, že návrh dlužnice vykazuje vady, pro které bylo nutno ho odmítnout, je zcela správný. Dlužnice v rámci svého návrhu pouze obecně citovala ustanovení § 3 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona, aniž by uvedla jakákoliv konkrétní skutková tvrzení, z nichž by závěr o jejím úpadku, ať už ve formě platební neschopnosti či předlužení, vyplýval. To, že konstatovala, že je v úpadku , je předlužena , není ve smyslu § 103 odst. 2 insolvenčního zákona uvedením okolností, které úpadek osvědčují (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 29 NSČR 22/2009, publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod poř. č. R 26/2011).

K odvolací námitce dlužnice, že rozhodné skutečnosti návrhu je možno vyhledat v přílohách k jejímu insolvenčnímu návrhu, je nutno uvést, že ani přílohy k jejímu návrhu neobsahují skutečnosti, které by umožnily vyhodnotit, zda se dlužnice nachází v úpadku. V přílohách totiž nejsou uvedena data splatnosti jednotlivých jejích závazků, ani není uvedeno, odkdy je v prodlení s jejich placením (k možnosti využít údaje z příloh k insolvenčnímu návrhu, pokud tyto zákonné přílohy jsou opatřeny prohlášením o správnosti a úplnosti, viz odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 NSČR 22/2009, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. R 26/2011). To, že seznam závazků dlužníka ve smyslu ustanovení § 104 odst. 1, písm. b) insolvenčního zákona musí obsahovat také údaj o výši a splatnosti jednotlivých závazků v nich uvedených, zdůraznil Nejvyšší soud již ve svém rozhodnutí sp.zn. 29 NSČR 38/2010, publikovaném ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod poř. č. 83/2012. Dále je nutno poukázat rovněž na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 29 NSČR 7/2008, publikované ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího soudu pod poř. č. 91/2009, v němž Nejvyšší soud uzavřel, že povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, není splněna tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu.

Protože při vadách insolvenčního návrhu se podle výše citovaného ustanovení § 128 IZ nepoužije ustanovení § 143 o.s.ř., to znamená, že insolvenční soud již dlužníka k odstranění vad nevyzývá, postupoval insolvenční soud zcela správně, když insolvenční návrh dlužnice pro označené vady odmítl, neboť tyto vady neumožňují hodnotit, zda je dlužnice v úpadku a nelze proto v řízení pro tyto vady pokračovat..

Odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako ve výroku věcně správné potvrdil.

Tyto skutečnosti však nebrání tomu, aby dlužnice po právní moci tohoto usnesení odvolacího soudu podala insolvenční návrh nový, který již nebude vytýkanými vadami trpět.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e přípustné podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku, dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem. Lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 12. října 2012

Za správnost vyhotovení : JUDr. Ivana Waltrová v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu