1 VSOL 757/2014-P12-14
KSOL 16 INS 32620/2013 1 VSOL 757/2014-P12-14

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužnice Marie Pospíšilové, nar. 7.1.1954, bytem Šumperk, Jugoslávská 2739/11, PSČ 787 01, vedené u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci pod sp. zn. KSOL 16 INS 32620/2013, o přihlášce pohledávky P12, věřitele č. 10 CCRB a.s., identifikační číslo osoby: 247 23 576, se sídlem Praha 1, Olivova 948/6, PSČ 110 00, zastoupeného Mgr. Martinem Strakou, advokátem, se sídlem Praha 2, Vinohrady, Londýnská 674/55, PSČ 120 00, rozhodl o odvolání věřitele č. 10 CCRB a.s. ze dne 16.6.2014 proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 2.6.2014, č.j. KSOL 16 INS 32620/2013-P12-3,

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 2.6.2014, č.j. KSOL 16 INS 32620/2013-P12-3 se m ě n í takto:

I. Soud bere na vědomí částečné zpětvzetí přihlášené pohledávky P12, věřitele č. 10 CCRB a.s. identifikační číslo osoby: 247 23 576, se sídlem Praha 1, Olivova 948/6, PSČ 110 00, a to co do uplatněného zajištění.

II. Věřitel č. 10 CCRB a.s. se bude nadále účastnit v tomto insolvenčním řízení s nezajištěnou pohledávkou P12 ve výši 275.306,44 Kč.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci rozhodl, že k úkonu věřitele č. 10 CCRB a.s., IČ: 247 23 576, se sídlem Olivova 948/6, 110 00 Praha 1, ze dne 29.5.2014 (dokument P12-2) obsahujícímu zpětvzetí práva na uspokojení ze zajištění pohledávky ve výši 275.306,44 Kč, se nepřihlíží.

V důvodech, s poukazem na ust. § 173 a § 192 odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ) v platném znění, uvedl, že usnesením ze dne 5.3.2014, č.j. KSOL 16 INS 32620/2013-A-7 bylo rozhodnuto výrokem I. o zjištění úpadku dlužnice a výrokem IV. byli věřitelé vyzváni k přihlášení pohledávek ve lhůtě 30 dnů ode dne zveřejnění předmětného usnesení. Toto usnesení nabylo právní moci ve výroku I. a IV. dne 5.3.2014. Podáním doručeným insolvenčnímu soudu dne 2.4.2014, tedy v přihlašovací lhůtě 30 dnů od zveřejnění rozhodnutí o úpadku (poslední den lhůty byl 4.4.2014), přihlásil věřitel č. 10 CCRB a.s. zajištěnou pohledávku P-12 ve výši 275.306,44 Kč. Podáním doručeným insolvenčnímu soudu dne 29.5.2014 vzal věřitel č. 10 uplatněné zajištění pohledávky zpět a následně uplatňuje tuto svoji pohledávku jako nezajištěnou. Věřitel č. 10 tak změnil pořadí přihlášené pohledávky ze zajištěné na nezajištěnou. Nicméně s ohledem na citovaná ustanovení (§ 173 a § 192 odst. 4 IZ) je soud prvního stupně názoru, že pořadí přihlášené pohledávky může věřitel měnit jen do konce lhůty k přihlášení pohledávky, neboť uplynutím této lhůty zákon připouští změnu pouze ve výši přihlášené pohledávky (§ 192 odst. 4 IZ) a to až do skončení přezkumného jednání. Změní-li věřitel přihlášku své pohledávky ze zajištěné na nezajištěnou až po přihlašovací lhůtě, nelze k takové změně přihlášky dle ust. § 173 a § 192 odst. 4 IZ přihlížet, i když tak věřitel učinil ještě před přezkumným jednáním, neboť tato změna pohledávky je po uplynutí lhůty k jejímu přihlášení dle ust. 192 odst. 4 IZ nepřípustná. Soud proto postupoval dle ust. § 185 IZ a rozhodl, jak shora uvedeno.

Proti tomuto usnesení podal věřitel č. 10 CCRB a.s. včasné odvolání. Namítal, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Potvrdil, že dne 2.4.2014 přihlásil u insolvenčního soudu vůči dlužnici Marii Pospíšilové svou pohledávku, kterou současně uplatnil jako pohledávku zajištěnou. Dne 29.5.2014 vzal uplatněné zajištění své pohledávky zpět a žádal, aby byla nadále vedena jako pohledávka nezajištěná. Přezkumné jednání se konalo dne 3.6.2014. Zpětvzetí jeho pohledávky co do zajištění bylo proto učiněno v souladu s ust. § 184 IZ, dle něhož věřitel, který podal přihlášku pohledávky nebo na něhož se hledí jako na věřitele přihlášeného, může kdykoli v průběhu insolvenčního řízení vzít přihlášku pohledávky zpět. Insolvenční soud vezme zpětvzetí přihlášky na vědomí rozhodnutím. Dle odůvodnění napadeného usnesení však posoudil soud prvního stupně jeho podání ze dne 29.5.2014 jako změnu přihlášky pohledávky a rozhodl, že k této změně nebude přihlédnuto s odkazem na ust. § 192 odst. 4 IZ, dle něhož lze do skončení přezkumného jednání měnit pouze výši pohledávky. Jeho úkon ze dne 29.5.2014 je však svou povahou zpětvzetím přihlášené pohledávky dle ust. § 184 IZ a soud prvního stupně měl toto zpětvzetí vzít svým rozhodnutím toliko na vědomí, jak to v obdobné věci učinil Krajský soud v Ostravě pod č.j. KSOS 31 INS 18344/2012-P9-3, Městský soud v Praze pod č.j. MSPH 78 INS 23649/2011-P1-3 a Krajský soud v Plzni pod č.j. KSPL 56 INS 28707/2012-B-6. Jelikož napadené usnesení bylo vydáno asistentem soudce, odvolatel navrhl, aby v souladu s ust. § 374 odst. 3 o.s.ř. bylo jeho odvolání předsedou senátu vyhověno, a aby je změnil tak, že bere na vědomí částečné zpětvzetí jeho pohledávky co do uplatněného zajištění a pokud by ani soudce jeho odvolání nevyhověl, navrhl, aby napadené usnesení v tomto směru změnil odvolací soud.

Podle ust. § 7 IZ v nyní platném znění platí, že nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou přezkoumal napadené usnesení, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 2 a odst. 5 o.s.ř.) a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 1 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání věřitele je důvodné.

Ze spisu soudu prvního stupně se podává, že usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 5.3.2014, č.j. KSOL 16 INS 32620/2013-A-7, ve znění opravného usnesení ze dne 11.3.2014, č.j. KSOL 16 INS32620/2013-A-8, byl zjištěn úpadek dlužnice Marie Pospíšilové (výrok I.), insolvenční správkyní byla ustanovena JUDr. Iva Santariusová (výrok II.), soud povolil řešení úpadku dlužnice oddlužením (výrok III.) a věřitelé, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky byli vyzváni, aby tak učinili ve lhůtě 30 dnů ode dne zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku s tím, že byli mimo jiné poučeni, že přihláška se podává u soudu dvojmo, na předepsaném formuláři a že k přihláškám, které budou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto přihlášené pohledávky nebudou v insolvenčním řízení uspokojeny (výrok IV.), věřitelé byli dále mimo jiné vyzváni, aby neprodleně sdělili insolvenčnímu správci, jaká zajišťovací práva uplatní na dlužníkových věcech, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových právech (výrok V.), dále soud nařídil přezkumné jednání a schůzi věřitelů na 3.6.2014 a sdělil předmět schůze věřitelů (výrok VI. a VII.). Přihláškou pohledávky ze dne 2.4.2014, doručenou soudu téhož dne, přihlásil odvolatel vůči dlužnici svou pohledávku z titulu smlouvy o půjčce ve výši celkem 275.306,44 Kč (včetně příslušenství), tuto pohledávku přihlásil jako vykonatelnou s právem na uspokojení ze zajištění z nemovitého majetku dlužnice (který označil) a sdělil dobu vzniku zástavního práva. Podáním ze dne 29.5.2014 (doručeným soudu téhož dne), vzal odvolatel zpět uplatněné zajištění jeho pohledávky s tím, že nadále uplatňuje svou pohledávku v celkové výši 275.306,44 Kč jako nezajištěnou. Na to vydal soud prvního stupně dne 2.6.2014 nyní odvoláním napadené usnesení.

Podle ust. § 173 odst. 1 IZ věřitelé podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují. Věřitelé vykonatelných pohledávek na náhradu škody nebo nemajetkové újmy způsobené trestným činem nebo na vydání bezdůvodného obohacení získaného trestným činem podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu kdykoli v průběhu insolvenčního řízení, pokud v trestním řízení o tomto trestném činu byl zajištěn majetek v majetkové podstatě dlužníka a přihláška pohledávky byla podána v době, kdy zajištění podle trestního řádu trvá.

Podle ust. § 174 odst. 3 IZ jde-li o pohledávku zajištěnou, musí věřitel v přihlášce uvést, zda uplatňuje právo na její uspokojení ze zajištění a označit druh zajištění a dobu jeho vzniku; nestane-li se tak, má se za to, že právo na uspokojení přihlašované pohledávky ze zajištění v insolvenčním řízení uplatněno nebylo.

Ustanovení § 184 odst. 1 IZ stanoví, že věřitel, který podal přihlášku pohledávky nebo na něhož se hledí jako na věřitele přihlášeného, může kdykoli v průběhu insolvenčního řízení vzít přihlášku pohledávky zpět. Insolvenční soud vezme zpětvzetí přihlášky na vědomí rozhodnutím, které se zvlášť doručuje věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen věřitel nebo osoba, která podala návrh na vstup do řízení na místo věřitele (§ 183 odst. 2). Právní mocí tohoto rozhodnutí věřitelova účast v řízení končí.

Podle ust. § 187 IZ platí, že pro část přihlášené pohledávky platí postup podle § 184 až 186 obdobně.

Podle ust. § 192 odst. 4 IZ věřitel může až do skončení přezkumného jednání, dokud jeho pohledávka není zjištěna, měnit výši přihlašované pohledávky. Jestliže v důsledku této změny není možné přezkoumat přihlášenou pohledávku při nařízeném přezkumném jednání, nařídí insolvenční soud zvláštní přezkumné jednání. Věřitel je však povinen uhradit ostatním věřitelům na jejich žádost náklady, které jim vznikly v souvislosti s jejich účastí na zvláštním přezkumném jednání.

Je třeba uvést, že ustanovení § 192 odst. 2 IZ ve znění účinném do 31.3.2011 stanovilo, že věřitel může až do přezkoumání jím přihlášené pohledávky, dokud jeho pohledávka není zjištěna nebo účinně popřena, měnit důvod vzniku přihlašované pohledávky, její výši nebo pořadí. Jestliže v důsledku této změny není možné přezkoumat přihlášenou pohledávku při nařízeném přezkumném jednání, nařídí insolvenční soud zvláštní přezkumné jednání. Věřitel je však povinen uhradit ostatním věřitelům na jejich žádost náklady, které jim vznikly v souvislosti s jejich

účastí na zvláštním přezkumném jednání . Novelou insolvenčního zákona uskutečněnou zákonem č. 69/2011 Sb., doznalo ustanovení § 192 (v důsledku nálezu Ústavního soudu vyhlášeném pod č. 260/2010) podstatných změn a s účinností od 31.3.2011 ust. § 192 odst. 4 IZ stanoví, že věřitel může až do skončení přezkumného jednání, dokud jeho pohledávka není zjištěna, měnit výši přihlašované pohledávky. Z důvodové zprávy k této novele (v části II.-zvláštní část) se však k ust. § 192 odst. 4 IZ podává, že: Navržená dikce ustanovení § 192 odst. 4 insolvenčního zákona odráží (s níže pojmenovanými změnami) text nacházející se dosud v § 192 odst. 2 insolvenčního zákona. Z tohoto ustanovení bylo bez náhrady vypuštěno pravidlo umožňující přihlášenému věřiteli měnit až do přezkoumání jím přihlášené pohledávky důvod vzniku přihlašované pohledávky, nebo její pořadí. V tomto ohledu se jeví oprávněným požadavek nepřipustit kvalitativní změny skutečností, na nichž se přihlášená pohledávka zakládá (změny důvodu vzniku přihlašované pohledávky) ani změny pořadí (uplatněním dřívějšího pořadí). Pohledávka založená na zcela jiných skutkových okolnostech případu (na jiném skutku) je z obsahového hlediska novou pohledávkou a není rovněž důvod se domnívat, že by správné pořadí pohledávky nemohl věřitel přihlásit již ve lhůtě k tomu určené za použití § 136 odst. 3 insolvenčního zákona. Přitom nebylo přehlédnuto, že ponechání dosavadního znění § 192 odst. 2 v insolvenčním zákoně by přinejmenším problematizovalo možnost účinného popření pohledávky přihlášeným věřitelem. Změna výše pohledávky (zvýšení přihlášené částky při zachovaném právním důvodu vzniku a pořadí přihlášené pohledávky) není změnou textu § 192 odst. 4 insolvenčního zákona dotčena, a to především s přihlédnutím ke zvláštnostem výpočtu výše pohledávek věřitelů kteří spravují veřejné prostředky (finanční úřady, správa sociálního zabezpečení, zdravotní pojišťovny) .

Z uvedené důvodové zprávy tak jednoznačně vyplývá, že zákonodárce měl na mysli, že s účinností od 31.3.2011 není věřitel oprávněn po přihlašovací lhůtě měnit mimo jiné pořadí své přihlášené pohledávky, avšak v tom směru, že by dodatečně, byť do dne přezkoumání a zjištění jeho pohledávky (na přezkumném jednání či následně v incidenčním sporu), uplatnil jiné, rozuměj lepší pořadí, než jak jej původně uplatnil v přihlášce své pohledávky. Z žádného ustanovení insolvenčního zákona pak nelze dovodit, že by věřitel nemohl řádně a včas uplatněné zajištění své pohledávky vzít zpět. Nicméně dlužno dodat, že jakmile je pohledávka přihlášeného věřitele již zjištěna jako zajištěná, pak sice může věřitel vzít své zajištění zpět, avšak nemůže se již (pokud jeho zástavní právo trvá) v rámci distribučního systému dostat do jiné skupiny.

V přezkoumávaném případě odvolatel řádně a včas přihlásil svou pohledávku jako zajištěnou a do dne přezkoumání (a zjištění) jeho pohledávky vzal uplatněné zajištění v celém rozsahu zpět. Z důvodů uvedených shora bylo proto nutno k tomuto jeho úkonu přihlédnout a vzít jej dle ust. § 184 odst. 1 IZ (v návaznosti na ust. § 187 IZ) na vědomí.

Ze všech shora uvedených důvodů proto postupoval odvolací soud dle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. a napadené usnesení soudu prvního stupně změnil tak, jak je to uvedeno ve výroku tohoto usnesení odvolacího soudu.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici, insolvenčnímu správci a odvolateli se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 22. srpna 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu