1 VSOL 755/2013-A-9
KSBR 31 INS 19128/2013 1 VSOL 755/2013-A-9

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužnice Aleny anonymizovano , anonymizovano , bytem Rájec-Jestřebí, Karolín 7, PSČ 679 02, adresa pro doručování: Rájec-Jestřebí, Jurkova 81, PSČ 679 02, IČ: 43423256, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12.7.2013, č.j. KSBR 31 INS 19128/2013-A-4, takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužnici dle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), aby zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

Soud prvního stupně v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že dlužnice je sice spoluvlastnicí jedné třetiny pozemků parc. č. 1969/2 (orná půda) a parc. č. 1970 (ovocný sad), u nichž však nezná odhadní cenu, a proto uložil dlužnici zálohu na náklady insolvenčního řízení v maximální možné výši 50.000 Kč, která umožní působení insolvenčního správce bezprostředně po vydání rozhodnutí o úpadku, tj. v době, kdy výdaje na činnost insolvenčního správce nelze ještě krýt z výtěžku zpeněžení podstaty, neboť bez pohotových finančních prostředků zajištěných složením zálohy nemůže insolvenční správce svou funkci řádně vykonávat.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání, v němž namítala, že není schopna zálohu ve výši 50.000 Kč zaplatit, neboť jejím jediným zdrojem příjmu je důchod, který je navíc krácen na základě exekučního příkazu a nemá ani žádný účet s finančními prostředky. Uvedla, že splnila svoji zákonnou povinnost podat insolvenční návrh, řádně zdůvodnila své osobní a majetkové poměry, a proto navrhla, aby jí byla záloha na náklady insolvenčního řízení snížena. K odvolání připojila seznam majetku a pohledávek, seznam závazků, výpis z katastru nemovitostí ze dne 2.7.2013, oznámení České správy sociálního zabezpečení o provádění srážek z důchodu ze dnů 29.3.2012 a 3.4.2012, oznámení České správy sociálního zabezpečení o výši důchodu dlužnice ze dne 1.1.2012, výplatní doklady o výši důchodu za měsíc červen 2013 a červenec 2013, prohlášení o výdělkových a majetkových poměrech manžela dlužnice. Předložený seznam závazků a majetku koresponduje se seznamy připojenými k insolvenčnímu návrhu.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenční řízení bylo zahájeno na základě insolvenčního návrhu dlužnice doručeného soudu prvního stupně dne 9.7.2013, jímž se dlužnice domáhala rozhodnutí o svém úpadku a jeho řešení prohlášením konkursu. Dlužnice tvrdila, že začala podnikat jako fyzická osoba na základě živnostenského listu ze dne 23.9.1992 s hlavním předmětem podnikání obchodní činnost, která byla provozována do 3.2.2009, kdy se dostala do situace, že nebyla schopna své závazky z podnikatelské činnosti hradit, a proto se nachází v úpadku. Celková výše dlužných jistin závazků činí 1.638.253,40 Kč. K návrhu připojila seznam majetku opatřený podpisem s prohlášením, že je správný a úplný, v němž uvedla spoluvlastnický podíl na nemovitostech-pozemcích parc. č. 1969/2 (orná půda) a parc. č. 1970 (ovocný sad)-v katastrálním území Rájec nad Svitavou a obci Rájec-Jestřebí s tím, že jiný majetek nevlastní a dále seznam závazků opatřený podpisem s prohlášením, že je správný a úplný, v němž označila tři věřitele s peněžitými vykonatelnými závazky, jejichž splatnost nastala do roku 2012 s tím, že závazky neuznává. K návrhu dále připojila výpis z katastru nemovitostí ze dne 2.7.2013 pro obec Rájec-Jestřebí, katastrální území Rájec nad Svitavou, z něhož se podává, že dlužnice je spoluvlastnicí jedné třetiny výše uvedených pozemků, tyto nemovitosti jsou zatíženy zástavním právem exekutorským a zástavním právem z rozhodnutí správního orgánu.

Ze živnostenského rejstříku ohledně dlužnice se podává, že dlužnice je vedena jako podnikatelka dle živnostenského zákona od 16.9.1992 na dobu neurčitou, od 4.2.2009 do 4.2.2014 má provozování živnosti přerušeno.

Podle ustanovení § 108 odst. 1, věty první a odst. 2, věty první IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Předně je třeba uvést, že na základě údajů uvedených dlužnicí v insolvenčním návrhu a v připojeném seznamu závazků lze předběžně uzavřít, že dlužnice se nachází v úpadku, protože má závazky vůči více věřitelům déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopna splácet.

Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužnici, která podala insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužnice řešen konkursem a struktura majetku dlužnice je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné hotové peněžní prostředky (hotové peníze, či peníze na účtu) k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužnice bude postačovat k úhradě nákladů konkursu.

V projednávané věci se dlužnice domáhá způsobu řešení svého úpadku konkursem, přičemž konkurs se jeví jako jediný možný způsob řešení úpadku dlužnice, neboť dlužnice v minulosti podnikala a uvedla, že její závazky pochází z podnikatelské činnosti a nepřichází u ní tedy v úvahu řešení úpadku oddlužením (§ 389 odst. 1 IZ) a reorganizace je u drobných podnikatelů značně omezena, resp. téměř vyloučena (§ 316 IZ), navíc dlužnice podnikatelskou činnost již nevykonává.

Účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout tak nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty. Z insolvenčního návrhu i ze seznamu majetku k němu připojenému vyplývá, že dlužnice nedisponuje finančními prostředky na bankovních účtech a v hotovosti. Je sice pravdou, že dlužnice v insolvenčním návrhu i v seznamu majetku uvedla spoluvlastnický podíl na nemovitostech, u tohoto majetku však nelze v této fázi řízení předjímat, zda by výtěžek z prodeje tohoto majetku bylo možné použít na úhradu nákladů insolvenčního řízení a zda by tento výtěžek k úhradě těchto nákladů postačoval či nikoliv, a to obzvlášť za situace, kdy předmětné nemovitosti jsou zatíženy zástavním právem a dlužnice je pouze jejich spoluvlastnicí.

Složení zálohy je též nutné ke krytí nákladů na peněžení shora uvedených nemovitostí.

V případě, že by pak případný výtěžek získaný zpeněžením shora uvedeného majetku dlužnice nebylo možné použít pro úhradu nákladů insolvenčního řízení, dle ustanovení § 38 odst. 2 IZ by nároky správce (jeho odměnu a hotové výdaje) hradil stát, čemuž má předejít právě institut zálohy na náklady insolvenčního řízení. V tomto směru je možno odkázat na důvodovou zprávu k insolvenčnímu zákonu, v jejíž části týkající se ustanovení § 144 IZ zákonodárce výslovně uvedl, že obavám, že náklady vynaložené na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z nějž plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele . Uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení by nebylo třeba pouze za předpokladu, že by dlužnice disponovala hotovými finančními prostředky, což v daném případě nebylo dlužnicí tvrzeno a ani se z obsahu spisu nepodává.

Správný je rovněž závěr soudu prvního stupně o tom, že je třeba dlužnici uložit zálohu v maximální výši 50.000 Kč. Jak již bylo uvedeno shora, jako jediný možný způsob řešení úpadku dlužnice se jeví konkurs, přičemž při řešení úpadku konkursem odměna insolvenčního správce dle ustanovení § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, činí nejméně 45.000 Kč, přičemž je nutné počítat s tím, že správci vzniknou i hotové výdaje.

Z výše uvedených důvodů proto odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 17. září 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu