1 VSOL 754/2015-A-10
KSBR 24 INS 11512/2015 1 VSOL 754/2015-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužnice Mgr. Dagmar Sýsové, nar. 10. září 1953, bytem a místem podnikání Brno-Pisárky, Kamenomlýnská 123/1a, PSČ 603 00, identifikační číslo osoby: 479 41 782, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 24 INS 11512/2015, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice ze dne 25.5.2015 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. května 2015, č.j. KSBR 24 INS 11512/2015-A-5,

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. května 2015, č.j. KSBR 24 INS 11512/2015-A-5, se p o t v r z u j e.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2, zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ) a ustanovení § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., odměně insolvenčního správce a náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů (dále jen vyhlášky č. 313/2007 Sb.), uložil dlužnici, aby ve stanovené lhůtě zaplatila na označený účet soudu nebo v hotovosti v jeho pokladně zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

Podle odůvodnění se dlužnice svým insolvenčním návrhem (soudu doručeným 30.4.2015) domáhala rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na svůj majetek, spolu s tímto návrhem předložila seznamy majetku, závazků a zaměstnanců. Ze seznamu majetku vyplývá, že dlužnice vlastní 2 osobní automobily v celkové hodnotě 140.000 Kč, z toho jeden je předmětem zajištění, movité věci (vybavení domácnosti) v odhadované hodnotě 15.000 Kč a má vykonatelnou pohledávku za Janem Troppem ve výši 200.000 Kč, která měla být uhrazena v 60 pravidelných měsíčních splátkách počínaje 9. dubnem 2013 pod ztrátou výhody splátek, dlužnici však na tuto pohledávku nebylo dosud uhrazeno ničeho. Ze seznamu závazků vyplývá, že dlužnice má vůči 12 věřitelům závazky ve výši celkem 2.258.661 Kč, splatnost většiny závazků nastala v roce 2013 a 2014. Ze seznamu zaměstnanců vyplývá, že dlužnice žádné zaměstnance nemá. Na základě těchto údajů lze proto uzavřít, že dlužnice je v úpadku, když má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a že tyto peněžité závazky není schopna plnit, neboť je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Současně závazky dlužnice převyšují její majetek. Nicméně přestože bylo zjištěno, že dlužnice vlastní movité věci v celkové udávané hodnotě 155.000 Kč, z tohoto automobil Alfa Romeo v odhadované hodnotě 80.000 Kč, který je ovšem předmětem zajištění a dále má pohledávku ve výši 200.000 Kč, dospěl soud prvního stupně k závěru, že v daném případě je záloha na náklady insolvenčního řízení nezbytná, neboť výtěžek z případného prodeje automobilu Alfa Romeo bude sloužit především k uspokojení pohledávky zajištěného věřitele a nákladů spojených se správou a zpeněžením tohoto zajištěného majetku a pokud jde o ostatní movité věci, je soudu z jeho činnosti známo, že ty jsou obvykle obtížně zpeněžitelné a výtěžek jejich zpeněžení nebývá vysoký. Rovněž u pohledávky nelze očekávat její snadné vymožení s ohledem na skutečnost, že za dobu dvou let nebyla na tuto pohledávku uhrazena jediná splátka. Dlužnice nevlastní žádnou finanční hotovost, nemá finanční prostředky na bankovním účtu, proto soud s ohledem na shora uvedené a předpokládané náklady insolvenčního řízení, stanovil zálohu k jejich krytí, neboť prostředky k tomu nelze zajistit jinak. V další části svého rozhodnutí soud prvního stupně vysvětlil účel a smysl zálohy, včetně její výše.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné odvolání. Uvedla, že lze sice souhlasit se soudem prvního stupně, že automobil Alfa Romeo, v odhadované hodnotě 80.000 Kč, bude především sloužit k uspokojení pohledávky zajištěného věřitele a k úhradě nákladů spojených se správou a zpeněžením, avšak vedle tohoto automobilu vlastní i další automobil Ford Fiesta v odhadované hodnotě 60.000 Kč a další movitý majetek-vybavení domácnosti-v hodnotě cca 15.000 Kč. Již tento majetek je dle jejího názoru dostačující na krytí výdajů a odměny správce. Kromě toho je v pracovním poměru a pobírá starobní důchod, vše v celkové výši cca 51.000 Kč měsíčně, avšak z důvodu vedených exekucí, jsou momentálně tyto příjmy blokovány, nemůže s nimi disponovat, je jí vyplácena jen nezabavitelná částka a částkou 50.000 Kč nedisponuje a nemá možnost ji uhradit. Přepokládá však, že po zahájení insolvenčního řízení její zaměstnavatel a OSSZ tyto částky z jejích příjmů i nadále strhávají a deponují, tedy, že je již neodesílají exekutorovi, a proto jde rovněž o prostředky, ze kterých lze hradit výdaje a odměnu správce. Má tedy za to, že soudem uvedené výdaje lze hradit z majetkové podstaty a že proto nebyla nutná záloha v takové výši, jak ji stanovil soud. Napadeným rozhodnutím je tak dlužnici bráněno řešit její úpadek, přestože majetek na úhradu nákladů řízení má, avšak nemá k němu přístup. Navrhla zrušení napadeného usnesení, případně jeho změnu tak, že záloha bude stanovena v nižší částce. Ke svému odvolání dlužnice předložila rozhodnutí České správy sociální zabezpečení ze dne 12.2.2014 o výši starobního důchodu v částce 14.724 Kč měsíčně a výplatní lístek za měsíc březen 2015, z něhož se podává, že v uvedeném měsíci měla dlužnice čistou mzdu 37.237 Kč.

Podle ust. § 7 IZ platí, že nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 2 a odst. 5 o.s.ř.) a aniž musel ve věci nařizovat jednání, dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Především odvolací soud konstatuje, že zjištění soudu prvního stupně, jak byla uvedena v odůvodnění napadeného usnesení, jsou správná, mají v předloženém spise plnou oporu a lze proto uzavřít, že insolvenční návrh dlužnice je projednatelný a na základě údajů v něm uvedených lze dovodit, že dlužnice je v úpadku, neboť tvrdí své od roku 2013-2014 postupně splatné závazky vůči více věřitelům v celkové výši 2.258.661 Kč a s ohledem na udávaná data splatnosti těchto závazků a rozsah a udávanou hodnotu majetku, lze rovněž učinit závěr, že dlužnice je v úpadku a to jak z důvodu insolvence, tak z důvodu předlužení (§ 3 odst. 1-3 IZ). Je zde tedy předpoklad, že úpadek dlužnice bude nutno řešit konkursem, jak dlužnice navrhuje, případně nepatrným konkursem.

Jak již uvedl soud prvního stupně ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2 IZ stanoví, že insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odst. 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Ze shora citovaného ustanovení vyplývá, že lze po insolvenčním navrhovateli, včetně dlužníka, zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení požadovat, pokud tyto prostředky, zejména pohotové finanční prostředky na počáteční činnost insolvenčního správce, nelze zajistit jinak, což je i přezkoumávaný případ.

Dle návrhu i předloženého seznamu majetku, dlužnice vlastní movité věci, mezi nimi 2 vozidla (v celkově udávané hodnotě 140.000 Kč), z toho jedno zatížené zajišťovacím převodem vlastnického práva ve prospěch věřitele GE Money Auto, s.r.o., dále vlastní movité věci v udávané hodnotě 15.000 Kč a má pohledávku za svým dlužníkem ve výši 200.000 Kč. Dle návrhu i seznamu majetku dlužnice nemá v současné době ve své dispozici žádné bezprostředně použitelné finanční prostředky, pouze předpokládá, jak uvedla ve svém odvolání, že s ohledem na vedené exekuce a zahájení tohoto řízení a skutečnost, že jí je z důchodu a ze mzdy vyplácena jen nezabavitelná částka, že jak plátce důchodu, tak plátce mzdy, výkonem rozhodnutí postižitelné částky, deponovali u sebe a měly by tak být k dispozici insolvenčnímu správci, stejně jako zabavitelné srážky z jejích příjmů po rozhodnutí o úpadku.

Odvolací soud na základě těchto zjištění uzavírá, že pokud jde o tvrzení dlužnice, že má dostatek movitého majetku, který bude zcela postačovat k úhradě nákladů tohoto insolvenčního řízení, včetně odměny a hotových výdajů insolvenčního správce, pak především nelze v této fázi řízení spekulovat nad tím, zda a kdy se movitý majetek dlužnice podaří správci zpeněžit, případně v jakém rozsahu a s jakým výtěžkem a nelze rovněž odhadnout, zda a kdy se správci podaří vymoci, a v jakém rozsahu pohledávku dlužnice za jejím dlužníkem, když na tuto vykonatelnou pohledávku, splatnou nejméně od roku 2013, nebylo dosud uhrazeno ničeho; jinými slovy, zda jde vůbec o pohledávku dobytnou. Je přitom třeba opět zdůraznit, že pohotové finanční prostředky jsou potřebné především pro počáteční činnost správce (poštovné, případné znalečné, inzerci, cestovné, náklady na vedení exekuce proti dlužníku dlužnice apod.). Ze spisu dále rovněž nevyplývá, že by zde byly k dispozici jakékoliv pohotové finanční prostředky dlužnice a k jejímu předpokladu, že plátce mzdy a důchodu skutečně deponovali zabavitelné částky z jejích příjmů (v rámci exekuce), dlužnice ani v rámci svého odvolání ničím nedokládá (potvrzením plátců, případně sdělením exekutora), ač návrh podala 30.4. 2015 a napadené usnesení jí bylo doručeno již 11.5.2015.

Proto dospěl odvolací soud shodně se soudem prvního stupně k závěru, že složení zálohy na krytí nákladů insolvenčního řízení je v přezkoumávaném případě nutné a to včetně požadované výše, neboť v případě, že po zjištění úpadku dlužnice a prohlášení konkursu na její majetek bude insolvenční správce zpeněžovat, pak tomu nutně předchází jednak soupis tohoto majetku, jeho zajištění, ocenění, což si vyžádá bezprostřední náklady. Dále je nutno přisvědčit soudu prvního stupně, že bude-li správce zpeněžovat, pak jen jeho odměna ze zpeněžení bude činit dle ust. § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. nejméně 45.000 Kč (k tomu DPH, je-li správce jejím plátcem) a zcela nepochybně mu vzniknou i hotové výdaje či náklady konkursu. Dále má správce nárok na další odměnu a to z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek, která činí za každou přezkoumanou přihlášku pohledávky věřitele 1.000 Kč (§ 2a uvedené vyhlášky). V případě, že je způsobem řešení úpadku dlužníka konkurs a nedošlo-li ke zpeněžení žádného majetku, pak náleží správci odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů, nejméně však opět 45.000 Kč, k tomu DPH, je-li správce jejím plátcem (opět § 2a vyhl. č. 313/2007 Sb., § 38 odst. 1, odst. 2 IZ v platném znění).

Jak již bylo uvedeno shora, smyslem institutu zálohy na náklady insolvenčního řízení je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout tak nedostatek pohotových finančních prostředků bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a dále rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Náklady insolvenčního řízení nelze přenášet na stát, který by musel hradit odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce v případě, pokud by prověřování majetkové situace dlužníka insolvenčním správcem nevedlo ke zjištění a zpeněžení majetku, případně majetku v potřebném rozsahu a nelze rovněž po správci spravedlivě požadovat, aby tyto náklady nesl ze svých prostředků. Nelze rovněž přehlédnout, že dle ust. § 108 odst. 1 IZ může insolvenční soud uložit zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení pouze do rozhodnutí o úpadku, kdy ovšem aktuální rozsah měsíčních příjmů dlužníka (dlužnice předložila k odvolání pouze příjem ze mzdy za březen 2015) a zpeněžitelnost jeho majetku není soudu známa.

S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti a důvody dospěl odvolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, je věcně správné, a to včetně výše stanovené zálohy. Proto je odvolací soud dle ust. § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné (§ 238 odst. 1, písm. c/ o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 27. srpna 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová, v.r. Miroslava Kupková předsedkyně senátu