1 VSOL 751/2013-B-46
KSBR 28 INS 13476/2010 1 VSOL 751/2013-B-46

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužnice Pavlíny Schäfferové, nar. 10.2.1971, bytem Znojmo-Přímětice, Krylova 526/18, PSČ 669 04, kontaktní adresa Leska 97, Dobšice, PSČ 671 82, o návrhu na zahrnutí pohledávky do splátkového kalendáře, rozhodl o odvolání věřitelky Zuzany anonymizovano , anonymizovano , bytem Brno, Bohunice, Pod Nemocnicí 582/31, PSČ 625 00, zastoupené Mgr. Martinem Letochou, advokátem, se sídlem Brno, Tolstého 13, PSČ 616 00, ze dne 25.7.2013 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11.7.2013, č.j. KSBR 28 INS 13476/2010-B-40, t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11.7.2013, č.j. KSBR 28 INS 13476/2010-B-40, se p o t v r z u j e.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ustanovení § 398 odst. 3 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ), zamítl návrh věřitelky Zuzany anonymizovano na změnu výroku II. usnesení č.j. KSBR 28 INS 13476/20100-B-12.

V důvodech uvedl, že dne 12.3.2013 byl insolvenčnímu soudu doručen návrh věřitelky na změnu výroku II. shora uvedeného usnesení, v němž se domáhala zahrnutí své pohledávky do splátkového kalendáře s odůvodněním, že do insolvenčního řízení přihlásila svou zajištěnou pohledávku ve výši 475.800 Kč (přihláška č. P1), na přezkumném jednání dne 31.5.2011 byla tato zajištěná pohledávka zjištěna a měla být uspokojena z výtěžku zpeněžení zastavených nemovitostí ve vlastnictví dlužnice. Výtěžek zpeněžení ovšem postačoval pouze k částečnému uspokojení zástavní věřitelky České spořitelny, a.s., která byla na základě vzniku právního důvodu zajištění uspokojována jako první v pořadí ve výši 910.868,65 Kč. Jelikož navrhovatelka nebyla z výtěžku prodeje nemovitostí uspokojena, a to ani částečně, proto žádala zařazení své pohledávky do splátkového kalendáře, kterým dlužnice splácí pohledávky nezajištěných věřitelů. Soud prvního stupně uzavřel, že tento požadavek nemá jasnou oporu ve znění ustanovení § 398 odst. 3 IZ, který výslovně omezuje uspokojení zajištěných věřitelů jen na výtěžek ze zpeněžení zástavy. Navrhovaný postup je třeba odmítnout i s ohledem na negativní důsledky, které by přinesl dlužníkům plnícím splátkový kalendář. Pokud by se v průběhu oddlužení mohla zvyšovat minimální výše uspokojení přihlášených pohledávek, dostali by se dlužníci do velice nejisté situace, závislé i na chování věřitele při zpeněžení zástavy. Z uvedených důvodů proto soud prvního stupně návrh věřitelky zamítl.

Proti tomuto usnesení podala věřitelka Zuzana anonymizovano včasné odvolání, v němž namítala, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení, z důvodu chybného výkladu zákonných ustanovení a jejich aplikace na konkrétní případ. Z dikce ust. § 398 odst. 2, odst. 3 IZ vyplývá, že se v případě oddlužení zpeněžením majetkové podstaty postupuje v souladu s ustanoveními o zpeněžení majetkové podstaty v konkursu. Ustanovení § 299 odst. 1 IZ pak stanoví, že neuspokojená část pohledávky zajištěného věřitele se považuje za pohledávku přihlášenou a uspokojí se stejně jako tyto pohledávky. Jelikož nebyla pohledávka odvolatelky z výtěžku zpeněžení zajištění uspokojena, pak měla být zahrnuta do splátkového kalendáře. Opačný výklad ustanovení § 398 odst. 3 IZ je v rozporu s odkazy, týkajícími se postupu při uspokojování zajištěných věřitelů dle ustanovení insolvenčního zákona upravujících konkurs a také v rozporu se samotným ratio legis. Jestliže zákon umožňuje řešení úpadku dlužníka-fyzické osoby dvěma způsoby (oddlužením nebo konkursem), pak by měl mít věřitel, který nemůže nikterak ovlivnit úpadek dlužníka, v obou případech stejné postavení. Je tedy s podivem, že v rámci oddlužení, které je pro dlužníka výhodnější než konkurs, je zástavní věřitel v daleko horším postavení než při řešení úpadku dlužníka konkursem. Dále odvolatelka v rámci své rozsáhlé argumentace zdůraznila, že od samotného počátku závazkového vztahu mezi věřitelem a dlužníkem jsou kladeny nesrovnatelně vyšší nároky na věřitele. Bdělý věřitel si svou pohledávku zajistí např. zřízením zástavního práva a tak od počátku musí vynakládat nemalé náklady při zjišťování a sledování hodnoty zajištění a také, aby svou pohledávku včas uplatnil, zde přihlásil do insolvenčního řízení. I po zahájení insolvenčního řízení (přitom není-li sám navrhovatelem, nemůže zahájení tohoto řízení ovlivnit) jsou na věřitele kladeny insolvenčním zákonem další nároky. Především musí posoudit, zda přihlásí svou pohledávku jako zajištěnou či nezajištěnou, to v situaci, kdy není známo, zda bude rozhodnuto o úpadku a jakým způsobem bude řešen. Musí tak posoudit aktuální stav majetku dlužníka, jaká další zatížení váznou na předmětu zajištění, v jakém pořadí budou jednotlivé zajištěné pohledávky uspokojovány. Zatímco v konkursu, dle výkladu soudu, je neuspokojená část pohledávky zajištěného věřitele považována za přihlášenou a uspokojí se stejně jako tyto (nezajištěné) pohledávky, tedy nedojde k jejímu zániku, v případě oddlužení je dle názoru soudu situace odlišná. Věřitel se tak dostává do nejistého postavení, ačkoliv nic neporušil, nemůže ovlivnit, za jakou částku bude předmět zajištění zpeněžen. V tomto konkrétním případě měla zástava (odvolatelka byla jako zástavní věřitelka druhá v pořadí) ke dni vzniku zajištění pohledávky hodnotu cca 2.000.000 Kč. Nemovitost však byla vydražena pouze za 990.000 Kč, po odpočtu odměny a nákladů byla věřitelka s prvním pořadí-Česká spořitelna, a.s., uspokojena pouze částečně, ve výši 910.868,65 Kč. Odvolatelka pak nebyla uspokojena z předmětu zajištění vůbec. Přitom to byla dlužnice, kdo porušil své povinnosti, nedostála svým závazkům, v rámci insolvenčního řízení jí nevznikají další povinnosti, v rámci oddlužení uhradí 30% svých závazků a ostatní závazky zaniknou. Pokud by byl přijat názor soudu prvního stupně, pak by zajištěný věřitel byl v horším postavení než věřitel nezajištěný. Proto argumentace soudu prvního stupně, že navrhovaný postup věřitelkou by měl negativní důsledky pro dlužníky, plnící splátkový kalendář a dále, že by se dostali do nejisté situace závislé na chování věřitele (zajištěného) při zpeněžení, je pro odvolatelku neakceptovatelná a je v rozporu s rovným postavením účastníků řízení. Nejistota postavení dlužníka je tak stavěna nad právní jistotu věřitele v rámci celého insolvenčního řízení. V neposlední řadě odvolatelka namítla, že pokud by svou pohledávku přihlásila jako nezajištěnou, nebyly by ze strany dlužnice podmínky oddlužení splněny a probíhal by konkurs; pak by byla její pohledávka uspokojována a v žádném případě by nezanikla. Proto dle názoru odvolatelky výklad ustanovení § 398 odst. 3 IZ, tak jak jej učinil soud prvního stupně, jistě nebyl úmyslem zákonodárce. Soud prvního stupně tak šel nad rámec zákonné úpravy a uvedené ustanovení vyložil v neprospěch věřitelky. Konečně zákon v ustanovení § 418 IZ upravuje možnost zrušení schváleného oddlužení, které způsobuje dlužníkovi stejně nejisté postavení, jaké by způsobilo chování věřitele při zpeněžení zástavy, potažmo zahrnutí neuspokojené části zajištěné pohledávky do splátkového kalendáře. Ze všech shora uvedených důvodů proto odvolatelka navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a jejímu návrhu v celém rozsahu vyhověl.

Ostatní účastníci tohoto řízení se k tomuto odvolání nevyjádřili.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, odst. 5, odst. 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že:

-usnesením ze dne 4.4.2011 (A-11) byl zjištěn úpadek dlužnice, insolvenční soud povolil její oddlužení, ustanovil insolvenčním správcem Ing. Miroslava Hercíka, nařídil přezkumné jednání a schůzi věřitelů na 31.5.2011 a učinil výzvy ve smyslu ust. § 136 IZ.

-Do předmětného řízení přihlásili vůči dlužnici včas své pohledávky mimo jiné odvolatelka (z titulu smlouvy o půjčce ze dne 27.10.2009) a to ve výši 475.800 Kč (jistina a příslušenství) a dále 50.000 Kč z titulu smluvní pokuty; pohledávky přihlásila s právem na uspokojení ze zajištění, kdy předmětem zajištění byla bytová jednotka ve vlastnictví dlužnice a podíly na společných částech domu a pozemku, dle zástavní smlouvy s právními účinky vkladu ke dni 2.11.2009. U přezkumného jednání dne 31.5.2011 byly pohledávky odvolatelky co do pravosti a výše zjištěny, u pohledávky v rozsahu 475.800 Kč včetně práva na uspokojení ze zajištění. Dále přihlásila své pohledávky rovněž věřitelka Česká spořitelna, a.s., která u pohledávky z úvěrové smlouvy ze dne 18.6.2008 v rozsahu 1.113.119,57 uplatnila rovně právo na uspokojení ze zajištění, kdy předmětem zajištění byly stejné nemovitosti jako u odvolatelky, první účinky vkladu tohoto zástavního práva nastaly 18.6.2008. Tato pohledávka, včetně práva na uspokojení ze zajištění, byla zjištěna.

-Usnesením ze dne 21.6.2011 (B-12) soud prvního stupně schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře, do něhož (viz odstavec II. bod 1., odst. III. výroku) byla odvolatelka zařazena s pohledávkou 50.000 Kč (z důvodu popření pořadí).

-Dne 3.10.2011 správce předložil soupis majetkové podstaty, do níž sepsal shora označené nemovitosti a uvedl věřitele s právem na uspokojení ze zajištění, včetně pořadí (odvolatelku uvedl v pořadí č. 2).

-Dne 5.11.2012 správce oznámil (a také doložil), že zastavené nemovitosti zpeněžil (respektujíc pokyny zástavní věřitelky České spořitelny, a.s. s tím, že věřitelka s druhým pořadí, resp. její právní zástupce, na jeho výzvy nereflektoval) za 990.000 Kč (dle odhadu znalce cena obvyklá v místě a čase byla stanovena na 1.000.000 Kč) a žádal souhlas soudu s vydáním výtěžku ve výši 910.868,65 Kč, to je po odpočtu odměny a nákladů, věřitelce první v pořadí, České spořitelně, a.s.

-Usnesením ze dne 21.11.2012 (B-32) soud prvního stupně udělil správci požadovaný souhlas, neboť návrh shledal věcně správným; dne 22.1.2013 správce mimo jiné oznámil, že výtěžek byl zajištěnému věřiteli vydán.

-Dne 13.3.2013 odvolatelka doručila insolvenčnímu soudu návrh (B-37), aby její zajištěné pohledávky, které již nemohou být uspokojeny ze zajištění (z důvodů uvedených shora) byly v rozsahu 475.800 Kč zahrnuty od splátkového kalendáře.

-Na to vydal soud prvního stupně nyní odvoláním napadené usnesení.

Podle ust. § 398 odst. 3 IZ, při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník prostřednictvím insolvenčního správce mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.

Podle ust. § 409 odst. 3 IZ, majetek, který slouží k zajištění, zpeněží insolvenční správce po schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, nejdříve však po zjištění pravosti, výše a pořadí zajištěné pohledávky, požádá-li o to zajištěný věřitel. Výtěžek zpeněžení vydá zajištěnému věřiteli; přitom postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.

Předně odvolací soud konstatuje, že v obdobné věci, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 25 INS 8335/2009, již rozhodoval a dne 24.7.2012 vydal usnesení č.j. KSOS 25 INS 8335/2009, 2 VSOL 471/2012-P1-11. Zde se ztotožnil s názorem Krajského soudu v Ostravě v otázce výkladu ust. § 398 odst. 3 poslední věty IZ (tj. uspokojování věřitelů z výtěžku zpeněžení zajištění při plnění oddlužení formou splátkového kalendáře) s tím, že je pouze na věřiteli dlužníka, zda si svou pohledávku za dlužníkem přihlásí jako zajištěnou či nezajištěnou. Na tam uvedených závěrech nemá odvolací soud důvod nic měnit ani v přezkoumávaném případě.

Lze jen doplnit, že zejména věřitel se zajištěnou pohledávkou, který není se svým zajištěním první v pořadí (což lze zjistit bez větších nákladů z příslušného výpisu z katastru nemovitostí, včetně výše pohledávky jiného zajištěného věřitele s lepším pořadím), musí pečlivě zvážit, zda do insolvenčního řízení svého dlužníka, který žádá o oddlužení, přihlásí svou pohledávku s právem na uspokojení ze zajištění či nikoliv. Již před rozhodnutím insolvenčního soudu o úpadku dlužníka (který žádá o oddlužení), je zpravidla známa (ze strany dlužníka musí být doložena-§ 104 IZ) majetková situace dlužníka, včetně zatížení jeho majetku a soud má ve spise podklady, z nichž lze s možností dodatečné korekce (s rozhodnutím o schválení či neschválení oddlužení) dovodit, zda dlužník bude podmínky oddlužení splňovat a zda je mu možno oddlužení povolit. Tím je řečeno, že v době vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka, které soud spojí s rozhodnutím o povolení oddlužení a kdy je věřitelům stanovena nejzazší lhůta k přihlášení pohledávek, mají i věřitelé možnost z insolvenčního rejstříku (který je informačním systémem veřejné správy, jehož správcem je Ministerstvo spravedlnosti ČR a jehož základní úlohou je zajistit maximální míru publicity o insolvenčních řízeních a umožnit sledování jejich průběhu) zjistit všechny potřebné informace a zvážit, jak budou při přihlášení své pohledávky postupovat. K tomu je jim stanovena dostatečně dlouhá lhůta, nejméně 30 dnů (§ 136 odst. 3 IZ). Dále je třeba zdůraznit, že o způsobu oddlužení v zásadě rozhodují věřitelé a jen v případě, že ani jeden ze způsobů oddlužení nezíská prostou většinu hlasů nezajištěných věřitelů nebo se na schůzi věřitelů žádný z nich nedostaví, rozhoduje o způsobu oddlužení insolvenční soud. Nároky dlužníkových zajištěných věřitelů zásadně zůstávají v plném rozsahu zachovány. V rámci oddlužení zpeněžením majetkové podstaty bude předmět jejich zajištění vždy zpeněžen a z jeho výtěžku pohledávka zajištěného věřitele (obdobně jako v konkursu) uspokojena. V případě oddlužení splátkovým kalendářem (jelikož tato forma oddlužení není postavena na zpeněžení majetku podstaty, ale pouze na postihu příjmů dlužníka) dojde ke zpeněžení předmětu zajištění insolvenčním správcem jedině tehdy, pokud o to zajištěný věřitel podle ust. § 409 odst. 3 IZ výslovně požádá. K zásadní a nejpodstatnější námitce odvolatelky v přezkoumávané věci, z níž odvolatelka dovozuje, že by měla být dodatečně (z důvodů uváděných shora) zařazena do splátkového kalendáře, je nutno odkázat na obsah důvodové zprávy k zákonu č. 217/2009 Sb., v níž je striktně zákonodárcem uvedeno, že změny textu § 398 odst. 3 IZ mají zpřesňující ráz, kdy se výslovně potvrzuje, že zajištěný věřitel se v oddlužení splátkovým kalendářem uspokojuje jen z výtěžku zpeněžení zajištění. Přitom stále platí, že zajištěný věřitel má možnost volby, tj. zda svou pohledávku přihlásí jako zajištěnou či nezajištěnou. S tím souvisela i změna § 409 odst. 3 IZ, která vzešla z toho, že při oddlužení plněním splátkového kalendáře dojde ke zpeněžení předmětu zajištění jen k žádosti zajištěného věřitele. Ten tak získává možnost výběru okamžiku zpeněžení či možnost rozhodnout se, že po dobu trvání oddlužení splněním splátkového kalendáře ke zpeněžení nedojde. Práva zajištěného věřitele se tak rozšířila, oproti stávající úpravě, podle které byla povinnost zpeněžení předmětu zpeněžení obligatorní. S těmito změnami dále souvisela i změna § 414 IZ, z níž vyplývá, že nedojde-li v době do splnění splátkového kalendáře ke zpeněžení majetku sloužícího k zajištění, (jelikož o to zajištěný věřitel nepožádal) osvobození od placení pohledávek se nebude vztahovat na právo zajištěného věřitele domáhat se uspokojení své pohledávky z výtěžku zpeněžení předmětu zajištění, a to včetně úroků či jiných nároků za dobu od skončení insolvenčního řízení. Z uvedeného vyplývá, že výklad ust. § 398 odst. 3 IZ, jak jej učinil soud prvního stupně, včetně závěru, že odvolatelku již nelze se shora uvedenou pohledávkou zařadit do splátkového kalendáře, byl správný. Pokud toto ustanovení odkazuje na úpravu konkursu, pak tento odkaz se týká pouze postupu insolvenčního správce při zpeněžení předmětu zajištění (§ 283-295 IZ) a dále pouze postupu při uspokojení zajištěných věřitelů ze zpeněženého předmětu zajištění. Z tohoto ustanovení již však nelze dovodit, že v případě pokud předmět zajištění nepostačuje k úhradě pohledávek zajištěných věřitelů, že by měli být tito věřitelé (s neuspokojenou pohledávkou) dodatečně zařazeni a uspokojeni s ostatními nezajištěnými věřiteli v rámci splátkového kalendáře.

Argumentace odvolatelky, že pokud by svou pohledávku přihlásila jako nezajištěnou, že by pak dlužnice nesplňovala podmínky oddlužení plněním splátkového kalendáře, je třeba uvést, že v této fázi řízení se jedná o námitku právně irelevantní. Odvolatelka si již zvolila, svou pohledávku přihlásila jako zajištěnou a toto své rozhodnutí již nemůže změnit, i když nelze vyloučit, že jím zřejmě schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře dlužnici umožnila.

Ze všech uvedených důvodů proto postupoval odvolací soud dle ust. § 219 o.s.ř. a napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici, insolvenčnímu správci a odvolatelce se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 23. září 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu