1 VSOL 751/2012-B-11
KSOS 25 INS 8302/2012 1 VSOL 751/2012-B-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Radka anonymizovano , anonymizovano , bytem Petřvald 2-Petřvaldík 24, o schválení oddlužení, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 25 INS 8302/2012-B-4 ze dne 29.8.2012

takto:

Odvolání dlužníka se o d m í t á .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně schválil oddlužení dlužníka zpeněžením majetkové podstaty (výrok I.), rozhodl, že insolvenční správkyní ke dni schválení oddlužení je Mgr. Eva Budínová, se sídlem Dobrovského 724, Frýdek-Místek (výrok II.) a rozhodl, že do majetkové podstaty ke dni vydání rozhodnutí náleží pohledávka, případně majetek přiznaný eventuálním rozhodnutím insolvenčního soudu o odpůrčí žalobě insolvenční správkyně (výrok III.).

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že usnesením ze dne 26.4.2012 bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka a povoleno oddlužení. K přezkumnému jednání a schůzi věřitelů dne 16.7.2012 se nedostavil žádný z věřitelů dlužníka, v průběhu jednání nebyly zjištěny skutečnosti, které by odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. S ohledem na nepřítomnost věřitelů soud podle ustanovení § 402 odst. 5 insolvenčního zákona rozhodl o způsobu oddlužení zpeněžením majetkové podstaty.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Namítl, že vydané rozhodnutí je v rozporu s insolvenčním zákonem, neboť pro schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty nesplňuje zákonem předvídané podmínky a majetek, který je pro účely oddlužení insolvenčním soudem označen, není součástí majetkové podstaty. Domnívá se, že rozhodnutí zasahuje do jeho základních práv a svobod na řádný a spravedlivý soudní proces, zasahuje do jeho subjektivních práv, a proto je přesvědčen, že jsou dány okolnosti, které odůvodňují přípustnost odvolání proti napadenému rozhodnutí.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud se nejprve zabýval podmínkami přípustnosti odvolání proti napadenému rozhodnutí a dospěl k závěru, že odvolání bylo podáno osobou neoprávněnou.

Podle § 406 odst. 4 IZ, rozhodnutí o schválení oddlužení doručí insolvenční soud zvlášť dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti tomuto rozhodnutí může podat pouze věřitel, který hlasoval proti přijetí schváleného způsobu oddlužení, nebo věřitel, jehož námitkám uplatněným podle § 403 odst. 2 insolvenční soud nevyhověl. Proti rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře může podat odvolání také dlužník, jehož žádosti o stanovení jiné výše měsíčních splátek insolvenční soud nevyhověl, nebo věřitel, který nesouhlasí se stanovením jiné výše měsíčních splátek a který proti tomuto hlasoval.

Podle § 218 písm. b) o.s.ř., odvolací soud odmítne odvolání, které bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn.

Z ustanovení § 201 o.s.ř. plyne, že zákon přiznává subjektivní legitimaci k podání odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně v prvé řadě účastníku řízení, pokud to zákon nevylučuje. Z ustanovení § 406 odst. 4 IZ však vyplývá, že právo odvolání proti rozhodnutí o schválení oddlužení má jen vymezený okruh účastníků. Důvodem omezení odvolání je v tomto případě to, že je dána příležitost odvolat se pouze těm, kteří v předchozím řízení vyslovili svůj nesouhlas s daným postupem. Schválení oddlužení (a způsob jeho řešení) lze sice chápat jako dohodu dlužníka s nezajištěnými věřiteli potvrzenou rozhodnutím insolvenčního soudu, kdy v rámci jednání o takové dohodě dlužník nabízí a garantuje míru uspokojení nezajištěných pohledávek, a to v rozsahu minimálně vyžadovaným insolvenčním zákonem. Nezajištění věřitelé v rámci souhlasu se způsobem řešení úpadku dlužníka nepochybně vyjadřují také souhlas s dalšími atributy dlužníkova návrhu, tj. i s mírou uspokojení jednotlivých nezajištěných věřitelů. Za situace, kdy však nezajištění věřitelé dlužníka na jeho návrh oddlužení plněním splátkového kalendáře nereagovali, když nevyužili svého práva hlasovat a způsobu řešení oddlužení na schůzi věřitelů (§ 402 odst. 1 až odst. 3 IZ), rozhodnutí o přijetí způsobu oddlužení tímto zcela ponechali na insolvenčním soudu (§ 402 odst. 5 IZ), proti kterému se již nemohou odvolat.

Na základě shora uvedeného odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn, a proto odvolání dlužníka proti napadenému rozhodnutí odmítl podle ustanovení § 218 písm. b) o.s.ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné. .

V Olomouci dne 13. listopadu 2012

Za správnost vyhotovení : JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu