1 VSOL 749/2013-B-45
KSBR 28 INS 30270/2012 1 VSOL 749/2013-B-45

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužníka Arnošta anonymizovano , anonymizovano , bytem Hodonín, Křičkova 33, PSČ 695 01, zastoupeného JUDr. Mgr. Jiřím Drobečkem, advokátem se sídlem Hodonín, Velkomoravská 1, PSČ 695 01, o způsobu řešení úpadku, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26.7.2013, č.j. KSBR 28 INS 30270/2012-B-15,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se ve výrocích I. a II. p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně dle ust. § 405 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), neschválil oddlužení dlužníka Arnošta anonymizovano (výrok I.), dle ust. § 405 odst. 2 IZ na majetek dlužníka prohlásil konkurs (výrok II.) a dle ust. § 314 IZ rozhodl, že konkurs bude projednán jako nepatrný (výrok III.).

V odůvodnění rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že do insolvenčního řízení dlužníka se přihlásili věřitelé s celkovou sumou pohledávek 777.911,04 Kč, a to jeden zajištěný věřitel s pohledávkou ve výši 408.403 Kč (pohledávka je zajištěna nemovitostmi ve společném jmění dlužníka a jeho manželky) a nezajištění věřitelé s pohledávkami ve výši 369.508,04 Kč. 30 % nezajištěných pohledávek činí 110.852,412 Kč. Dále konstatoval, že soudu byla předložena pracovní smlouva dlužníka se zaměstnavatelem VKV Břeclav spol. s.r.o., podle níž by měl příjem dlužníka činit 9.800 Kč měsíčně, jiné příjmy dlužník přes výzvu zrealizovanou soudem na schůzi věřitelů ve stanovené lhůtě, tj. do 28.6.2013, nedoložil. Na schůzi věřitelů pouze uvedl, že je v řízení o přiznání invalidního důchodu ve výši 5.780 Kč. Soud prvního stupně uzavřel, že dlužník by byl schopen v oddlužení uhradit za pět let z příjmu 9.800 Kč měsíčně a při zohlednění vyživovací povinnosti k manželce 88.440 Kč. Dále uvedl, že dlužník má sice ve společném jmění s manželkou nemovitosti, které však zajišťují pohledávku přihlášeného zajištěného věřitele ve výši 408.403 Kč, a jelikož předpokládaný výtěžek zpeněžení těchto nemovitostí činí 450.000 Kč, po uspokojení zajištěného věřitele by zbyla z výtěžku zpeněžení toliko částka 41.597 Kč, která společně s částkou 88.440 Kč činí částku použitelnou pro oddlužení ve výši 130.037 Kč. Po odečtení nároku insolvenční správkyně za dobu pěti let ve výši 65.340 Kč by tedy byl dlužník schopen uhradit na pohledávky nezajištěných věřitelů 64.697 Kč, což však nepostačuje k uspokojení 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů. Na tomto základě oddlužení dlužníka neschválil a rozhodl o prohlášení konkursu na jeho majetek s tím, že konkurs bude projednán jako nepatrný.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, které směřovalo výslovně proti výrokům I. a II. Poukazoval na to, že bylo rozhodnuto o vyloučení jeho insolvenčního řízení k samostatnému projednání. Vyjádřil názor, že za situace, kdy veškeré závazky pocházejí ze společného jmění manželů, měly by být tyto závazky sečteny a poté rozděleny stejným dílem mezi jeho insolvenční řízení a insolvenční řízení jeho manželky. Namítal, že závazek věřitele č. 4 České spořitelny, a.s., je napsán na dceru Petru Halabrínovou, kterou je rovněž splácen a neměl by být zahrnut do celkové sumy přihlášených pohledávek věřitelů, a to z toho důvodu, že přihlášená pohledávka věřitele č. 4 není tzv. dospělá, tedy z celkové sumy přihlášených pohledávek ve výši 2.180.144,75 Kč by měla být odečtena částka ve výši 1.233.047,21 Kč, kdy zbylá suma závazků bude ve výši 947.097,54 Kč. Tato zbylá suma závazků by měla být rozdělena rovnoměrně mezi něho a jeho manželku, takže by byl povinen uspokojovat částku ve výši 473.548,77 Kč, z níž by musel zaplatit 30 %, což představuje 142.548,77 Kč a s ohledem na výši svého příjmu by byl tedy schopen tuto částku za pět let trvání oddlužení svým věřitelům zaplatit. Poukázal na ust. § 306 obchodního zákoníku s tím, že věřitel se může domáhat plnění po ručiteli až tehdy, nesplní-li svůj dluh dlužník a uvedl, že u závazku vůči České spořitelně a.s. takto věřitel nepostupoval, neboť závazek je řádně splácen hlavní dlužnicí a dlužník a jeho manželka pohledávku přihlášenou Českou spořitelnou a.s. nepopřeli pouze chybou nebo z neznalosti a soud prvního stupně proto pochybil, pokud jim tuto pohledávku přičítal k tíži, a to oběma v plné výši. Vyslovil názor, že jak pro něj, tak pro jeho věřitele by bylo výhodnější schválit oddlužení plněním splátkového kalendáře, neboť majetková podstata nedosahuje výše, kterou by byl schopen uhradit oddlužením ve formě plnění splátkového kalendáře. Poukázal na komplikovanost a zmatečnost řízení, kdy soud vydal rozhodnutí ze dne 11.7.2013, na základě kterého prodej nemovitostí z důvodu uspokojení zajištěné pohledávky vykoná insolvenční správkyně až po schválení oddlužení formou splátkového kalendáře, tedy nemovitost zajištěná zástavním právem může být prodána až po schválení splátkového kalendáře. Upozornil také na jednání insolvenční správkyně, která srazila ze mzdy manželky dlužníka hodnotu ve výši 100 %, což je v rozporu s ustanovením § 278 občanského soudního řádu. Uvedl, že je na základě pracovní smlouvy ze dne 4.9.2013 nově zaměstnaný u obchodní společnosti MAGAWASTE, spol. s r.o., se sídlem Praha 1, Opletalova 1603/57, IČ: 60721804, s minimální odměnou 13.000 Kč měsíčně a dále mu byl přiznán invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně ve výši 5.381 Kč měsíčně. Jeho příjmy za dobu pěti let trvání oddlužení tedy činí 1.102.860 Kč a je zřejmé, že je schopen zaplatit minimálně 30 % sumy závazků včetně nákladů insolvenčního řízení. Dále namítal, že rozhodnutí soudu prvního stupně je neurčité a nepřesvědčivé, neboť soud prvního stupně do jeho příjmu opomněl zahrnout i příjem z invalidního důchodu a poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp.zn. 29 NSČR 22/2012-B, v němž Nejvyšší soud uzavřel, že při posuzování podmínek oddlužení lze přihlédnout i k příjmu dlužníka nově doloženému v odvolacím řízení. Navrhl, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně aby rozhodl o změně usnesení tak, že se schvaluje oddlužení dlužníka.

K odvolání se vyjádřil člen prozatímního věřitelského výboru tak, že rozhodnutí soudu prvního stupně je správné, určité a srozumitelné. Uvedl, že soud prvního stupně vycházel ze správného skutkového stavu, neboť dlužník k datu 28.6.2013 nedoložil své příjmy a dále uvedl, že vůči České spořitelně a.s. jsou solidárně zavázány tři subjekty včetně dlužníka s tím, že do insolvenčního řízení lze přihlašovat i nedospělé pohledávky. Poukázal na skutečnost, že úvěr vůči České spořitelně a.s. byl zesplatněn a je splácen na základě exekutorského zápisu, z čehož vyplývá, že nebyl standardně placen. Navrhl, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil, případně, dospěje-li k závěru, že dlužník splňuje po doložení nových příjmů podmínky pro povolení oddlužení, jeho oddlužení schválil.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1, 5 o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenční řízení v posuzované věci bylo zahájeno insolvenčním návrhem dlužníka spojeným s návrhem na povolení oddlužení doručeným soudu prvního stupně dne 3.12.2012, jímž se dlužník domáhal rozhodnutí o svém úpadku a jeho řešení oddlužením ve formě plnění splátkového kalendáře. Dlužník v návrhu uvedl, že všechny závazky vznikly za trvání manželství a tudíž spadají do společného jmění manželů, a proto žádal o spojení svého insolvenčního řízení s insolvenčním návrhem manželky, která též podala u Krajského soudu v Brně insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Soud prvního stupně usnesením ze dne 3.1.2013, čj. KSBR 28 INS 30270/2012-A-11, rozhodl o spojení insolvenční řízení dlužníka a jeho manželky Jaroslavy Černé (vedeného pod sp.zn. KSBR 28 INS 30267/2012) ke společnému řízení s tím, že společné řízení bude dále vedeno pod sp.zn. KSBR 28 INS 30267/2012. Usnesením ze dne 28.2.2013, č.j. KSBR 28 INS 30267/2012-A-14, soud zjistil úpadek dlužníka Arnošta anonymizovano a dlužnice Jaroslavy Černé, dlužníkům povolil oddlužení, insolvenční správkyní ustanovil JUDr. Vlastu Němcovou a vyzval věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve stanovené lhůtě 30 dnů. Přezkumné jednání včetně schůze věřitelů se konalo u soudu prvního stupně dne 30.4.2013. Insolvenční správkyně deklarovala, že všechny přihlášené pohledávky jsou společnými závazky manželů Černých. Podle obsahu protokolu byly přezkoumány všechny do seznamu přihlášených pohledávek zapsané pohledávky a výsledky přezkumu byly zapsány do seznamu přihlášených pohledávek s tím, že upravený seznam se stává nedílnou součástí protokolu o přezkumném jednání. Insolvenční soud uložil dlužníkovi, aby do 28.6.2013 sdělil a doložil soudu své současné a v následujících pěti letech očekávané příjmy s uvedením, o jaký konkrétní příjem (druh) příjmu se jedná, výši příjmu a plátce příjmu. Na tuto výzvu dlužník nereagoval a svoje příjmy nedoložil. Insolvenční správkyně podáním ze dne 3.7.2013 předložila soudu pracovní smlouvu ze dne 20.6.2013, uzavřenou mezi dlužníkem jako zaměstnancem a společností VKV Břeclav spol. s.r.o. jako zaměstnavatelem, z níž se podává, že byla uzavřena na dobu neurčitou s 3 měsíční zkušební dobou, odměna za práci měla činit 9.800 Kč měsíčně. Podáním doručeným soudu prvního stupně dne 10.7.2013 insolvenční správkyně dále sdělila, že má zájemce o koupi zajištěného majetku dlužníků-bytové jednotky-zapsaného v majetkové podstatě, za kupní cenu 450.000 Kč. Ze soupisu majetkové podstaty se podává, že výše uvedená nemovitost je jediným majetkem zapsaným v majetkové podstatě dlužníka. Usnesením ze dne 25.7.2013, č. j. KSBR 28 INS 30267/2012-B-14, soud prvního stupně vyloučil insolvenční řízení ve věci dlužníka k samostatnému projednání a po té ve věci rozhodl napadeným usnesením.

Odvolací soud provedl dokazování sdělením podstatného obsahu následujících listin:

-pracovní smlouvy ze dne 4.9.2013, uzavřené mezi dlužníkem jako zaměstnancem a společností MEGAWASTE spol. s.r.o., se sídlem Praha 1, Opletalova 1603/57, IČ: 60721804, jako zaměstnavatelem, z níž se podává, že dlužník je zaměstnán u této společnosti od 4.9.2013 na dobu neurčitou se zkušební dobou v délce 3 měsíce. Za výkon práce mu náleží mzda ve výši 13.000 Kč měsíčně plus osobní ohodnocení ve výši 0-100 %, -rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v Praze ze dne 26.8.2013, z něhož zjistil, že dlužník je poživatelem invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně ve výši 5.381 Kč měsíčně,

-sdělení společnosti MEGAWASTE spol. s.r.o., ze dne 9.10.2013, z něhož zjistil, že dlužník je v hlavním pracovním poměru u této společnosti na dobu neurčitou se zkušební dobou v délce tří měsíců. Zaměstnavatel předpokládá, že pracovní poměr bude trvat i po uplynutí zkušební doby. Dlužníku byl vyplacen čistý výdělek za měsíc září 2013 ve výši 10.377 Kč, předpokládaný čistý měsíční výdělek je 11.225 Kč, -protokolu o přezkumném jednání ze dne 30.4.2013 ve věci sp.zn. KSBR 28 INS 30267/2012, včetně upraveného seznamu přihlášených pohledávek a z těchto listin zjistil, že dne 30.4.2013 proběhlo u soudu prvního stupně ve spojeném řízení dlužníka a jeho manželky přezkumné jednání, u něhož insolvenční správkyně prohlásila, že všechny přihlášené pohledávky jsou společnými závazky manželů Černých. Všechny pohledávky zapsané do seznamu přihlášených pohledávek byly u přezkumného jednání přezkoumány a zjištěny, a to pohledávky nezajištěných věřitelů v celkové výši 1.771.741,75 Kč a jediná pohledávka zajištěného věřitele ve výši 408.403 Kč. Pohledávky evidované jako pohledávky dlužníka byly zjištěny ve výši 367.108,04 Kč (pohledávka věřitele č. 4 evidována pod č. P4 byla v celé výši, tj. v částce 2.400 Kč, popřena). Pohledávky evidované jako pohledávky manželky dlužníka byly zjištěny ve výši 1.420.482,99 Kč, -přihlášky pohledávky evidované pod č. P4, z níž zjistil, že do insolvenčního řízení přihlásil dne 20.3.2013 pohledávku věřitel Profidebt Financial s.r.o., se sídlem Praha 4, Olbrachtova 2006/9, IČ: 25621351, -zpětvzetí přihlášky pohledávky evidované pod č. P4, ze dne 10.5.2013, z něhož zjistil, že věřitel Profidebt Financial s.r.o. vzal přihlášku pohledávky evidovanou pod č. P4 zpět, -usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30.5.2013, č.j. KSBR 28 INS 30270/2012-P4-3, z něhož zjistil, že insolvenční soud vzal tímto usnesením na vědomí výše uvedené zpětvzetí přihlášky pohledávky č. 4 věřitele Profidebt Financial s.r.o. ve výši 2.400 Kč. Usnesení nabylo právní moci dne 9.7.2013, -sdělení České spořitelny, a.s., ze dne 22.5.2013, z něhož zjistil, že Česká spořitelna, a.s., oznamovala Petře Halabrinové, že hypoteční úvěr č. 0283873169/0800, ze dne 20.3.2007, byl dne 29.11.2011 zesplatněn a v současné době je splácen na základě sepsaného exekutorského zápisu ze dne 22.3.2012, č.j. 132 EZ 737/12.

Podle ustanovení § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Podle ustanovení § 405 IZ, insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení; v případě uvedeném v § 402 odst. 5 tak rozhodne na místo rozhodnutí o způsobu oddlužení (odst. 1). Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (odst. 2). Rozhodnutí, jímž oddlužení neschválí, doručí insolvenční soud zvlášť dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti tomuto rozhodnutí může podat pouze dlužník (odst. 3).

Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že jsou dány podmínky pro zamítnutí návrhu dlužníka na povolení oddlužení, respektive pro neschválení oddlužení, protože hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší ne 30 % jejich pohledávek. Zákon zakotvuje jako jednu ze základních podmínek pro oddlužení povinnou minimální míru uspokojení nezajištěných pohledávek. Každá z nezajištěných pohledávek uspokojovaných v insolvenčním řízení má být uhrazena minimálně v rozsahu 30 % její výše. Zákon dává dlužníku možnost, aby dosáhl povolení oddlužení i v případě, kdy nenabídne takový rozsah plnění, který by pokryl 30 %. Dlužník může s věřiteli dohodnout a získat souhlas i s nižším plněním; souhlas každého takového dlužníkova věřitele musí být dán písemně s úředně ověřeným podpisem věřitele.

V přezkoumávané věci dlužník nedoložil, že by věřitelé souhlasili s nižším než 30% uspokojením svých pohledávek, takže při hodnocení toho, zda by byl dlužník schopen v průběhu pěti let uspokojit své věřitele, nutno vycházet z minimálního rozsahu 30 % uspokojení nezajištěných pohledávek. V dané věci soud prvního stupně rozhodl o neschválení oddlužení až po přezkumném jednání a schůzi věřitelů, správně proto při svých úvahách o tom, zda dlužník dosáhne na minimální 30 % uspokojení pohledávek svých nezajištěných věřitelů, vycházel ze sumy přihlášených nezajištěných pohledávek.

Z obsahu spisu vyplývá, že do insolvenčního řízení obou dlužníků se přihlásila společnost FINSYS solutions s.r.o. jako zajištěný věřitel s pohledávkou v hodnotě 408.403 Kč, která v této výši byla zjištěna včetně práva na uspokojení ze zajištění majetku. Všichni zbývající věřitelé se přihlásili jako nezajištění věřitelé, souhrn všech přihlášených pohledávek nezajištěných věřitelů představuje sumu 1.774.141,70 Kč, přičemž věřitel Profidebt Financial s.r.o. vzal po přezkumném jednání přihlášku pohledávky č. 4 ve výši 2.400 Kč zpět, tudíž suma zjištěných nezajištěných pohledávek obou dlužníků představuje sumu 1.771.741,75 Kč.

Při přezkumu závěru soudu prvního stupně, že dlužník nesplňuje podmínky pro schválení oddlužení dle ust. § 395 odst., 1, písm. b) IZ, totiž, že dlužník není schopen zaplatit s ohledem na své příjmy za dobu pěti let trvání oddlužení 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů, vycházel odvolací soud na rozdíl soud prvního stupně z celé sumy zjištěných nezajištěných pohledávek obou dlužníků ve výši 1.771.741,75 Kč, a to z toho důvodu, že všichni věřitelé se přihlašovali do společného řízení dlužníka a jeho manželky, na základě jediné výzvy k podání přihlášek pohledávek obsažené v usnesení o úpadku obou manželů, přičemž oba manželé ve shodě se stanoviskem insolvenční správkyně deklarovaném na přezkumném jednání uvedli, že všechny závazky vznikly za dobu manželství, a proto tyto závazky spadají do společného jmění manželů (ustanovení § 143 odst. 1, písm. b/ ObčZ). Závazky, které tvoří společné jmění manželů, plní oba manželé společně a nerozdílně, manželé jsou tedy společnými dlužníky (ustanovení § 145 odst. 3 ObčZ). Nelze připustit, aby následně, v důsledku vyloučení řízení dlužníka k samostatnému projednání, byl dlužník oddlužen pouze ve vztahu k části svých závazků a pouze ve vztahu k některým svým věřitelům, a aby se v důsledku vyloučení řízení, k němuž došlo až po uplynutí lhůty k přihlašování pohledávek na základě výzvy učiněné ve spojeném řízení manželů, dlužník dostal v důsledku zohlednění jen části společných solidárních závazků manželů do výhodnějšího postavení. Takový postup by byl v rozporu s účelem institutu oddlužení a poškozoval by věřitele, kteří přihlašovali své pohledávky do společného řízení obou manželů. Odvolací soud vzal v úvahu rovněž skutečnost, že na majetek manželky dlužníka byl usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 26.7.2013, č.j. KSBR 28 INS 30267/2012-B-15, které bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23.10.2013, č.j. KSBR 28 INS 30267/2012, 3 VSOL 748/2013-B-29, prohlášen konkurz, v rámci něhož bude nutno vypořádat společné jmění dlužníka a jeho manželky (§ 268 odst. 1, odst. 2 IZ) a při tomto vypořádání bude rovněž třeba zohlednit všechny společné závazky manželů. Skutečnost, že závazky, které tvoří SJM, plní oba manželé společně a nerozdílně, přitom předpokládá rovněž platná právní úprava (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6. 2011, sp. zn. 33 Cdo 1101/2007, které je veřejnosti přístupné na webových stránkách Nejvyššího soudu ČR). Odvolací soud rovněž zohlednil skutečnost, že insolvenční řízení představuje již fázi uspokojování pohledávek. Vrchní soud v Olomouci ve věci manželky dlužníka vedené u něj pod sp. zn. 3 VSOL 748/2013 dospěl ke shodnému závěru, totiž že všechny nezajištěné závazky dlužníka i jeho manželky vznikly za dobu manželství, a proto spadají do společného jmění manželů a oba manželé je plní společně a nerozdílně. Odlišně s tímto svým závěrem však při výpočtu 30% hranice nutné pro uspokojení nezajištěných věřitelů zohlednil toliko závazky manželky dlužníka vůči věřitelům, kteří v přihlášce označili manželku dlužníka. S tímto postupem se odvolací soud v posuzované věci neztotožňuje, a to z výše uvedených důvodů.

Při přezkumu závěru soudu prvního stupně, zda dlužník splňuje podmínky pro schválení oddlužení dle ust. § 395 odst., 1, písm. b) IZ, odvolací soud dále vyšel ze změněného skutkového stavu, k němuž došlo v průběhu odvolacího řízení, kdy dlužník nově doložil, že má příjem z invalidního důchodu ve výši 5.381 Kč měsíčně a příjem z pracovního poměru u společnosti MEGAWASTE spol. s.r.o. ve výši 11.225 Kč měsíčně. Shodně se soudem prvního stupně pak vyšel ze závěru, že dlužník má jednu vyživovací povinnost k manželce. Při hodnocení schopnosti dlužníka vyhovět podmínkám pro povolení řešení jeho úpadku oddlužením dle ust. § 395 odst. 1, písm. b) IZ je přitom soud vázán ust. § 398 odst. 3, věty první IZ, podle něhož musí vycházet z výše splátek odpovídajících částkám, které by mohly být v rámci výkonu rozhodnutí či exekuce sráženy z dlužníkova pracovního příjmu k uspokojení přednostních pohledávek (dle ust. § 279 odst. 1 o.s.ř. se z čisté mzdy, která zbývá dlužníkovi po odečtení základní nepostižitelné částky a která se zaokrouhlí směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádří se v celých korunách, sráží 2/3, 1/3 zůstává dlužníkovi k volné dispozici).

Po odečtení nesrazitelné částky na dlužníka a jednu vyživovanou osobu ve výši 7.581 Kč, příjem dlužníka, ze kterého lze provádět srážky, činí 9.025 Kč a příjem, ze kterého lze srazit 2/3, činí 9.024 Kč. Z uvedeného vyplývá, že z příjmu lze dlužníku pro účely oddlužení celkem srazit částku 6.016 Kč, což za pět let trvání oddlužení činí 360.960 Kč. Tato částka představuje 20,37 % pohledávek nezajištěných věřitelů. Dále je třeba vzít v úvahu, že při oddlužení plněním splátkového kalendáře činí za každý započatý kalendářní měsíc odměna insolvenčního správce 750 Kč a náhrada jeho hotových výdajů 150 Kč. Celkem se jedná o částku 900 Kč měsíčně (s daní s přidané hodnoty o částku 1.089 Kč měsíčně), která současně představuje pohledávku za majetkovou podstatou podle ust. § 168 IZ. Z uvedeného vyplývá, že představují-li nezajištěné závazky dlužníka 1.771.741,75 Kč, bylo by v zákonem stanovené lhůtě pěti let a při zákonem určené výši splátek uhrazeno po odečtení nároku správce nezajištěným věřitelům, není-li správce plátcem DPH, 306.960 Kč, což představuje 17,33 % jejich pohledávek a je-li správce plátcem DPH, částku 295.620 Kč, což představuje 16,69 % jejich pohledávek. Dlužník tedy není schopen za dobu pěti let trvání oddlužení zaplatit svým nezajištěným věřitelům 30 % jejich pohledávek.

Opětovné spojení insolvenčního řízení dlužníka s insolvenčním řízením jeho manželky již nepřichází v úvahu, neboť usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 26.7.2013, č.j. KSBR 28 INS 30267/2012-B-15, které bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23.10.2013, č.j. KSBR 28 INS 30267/2012, 3 VSOL 748/2013-B-29, bylo rozhodnuto o neschválení oddlužení manželky dlužníka Jaroslavy Černé a o prohlášení konkursu na její majetek.

Nutno odmítnout odvolací námitku dlužníka, že závazek vůči věřiteli Česká spořitelna, a.s., by neměl být zahrnut do celkové sumy přihlášených pohledávek, a to z toho důvodu, že závazek je napsán na dceru Petru Halabrínovou, kterou je rovněž splácen a nadto se jedná o závazek vůči dlužníku jako ručiteli. Jak vyplývá z protokolu o přezkumném jednání-seznamu přihlášených pohledávek, věřitel Česká spořitelna, a.s. se přihlásil do insolvenčního řízení s pohledávkou ve výši 1.233.047,21 Kč, která nebyla popřena insolvenční správkyní a ani žádným přihlášeným věřitelem, a je proto považována za zjištěnou (ustanovení § 201 odst. 1, písm. a/ IZ). Pokud teprve nyní v podaném odvolání dlužník vůči této pohledávce uplatňuje námitky, jedná se o námitky právně bezvýznamné. Tyto námitky mohl dlužník zcela jistě uplatnit v rámci přezkumného jednání, což však neučinil. Zjištěnou pohledávku věřitele Česká spořitelna, a.s. je proto nutno zahrnout do sumy všech zjištěných pohledávek nezajištěných věřitelů. Není důvodná ani námitka, že pokud došlo k rozdělení insolvenčního řízení dlužníka a jeho manželky, mělo by také dojít k rovnoměrnému rozdělení výše zjištěných závazků. Jak již bylo odůvodněno výše, oba manželé ve shodě se stanoviskem insolvenční správkyně deklarovaném na přezkumném jednání uvedli, že všechny závazky vznikly za dobu manželství, a proto tyto závazky spadají do společného jmění manželů (ustanovení § 143 odst. 1, písm. b/ ObčZ). Závazky, které tvoří společné jmění manželů, plní oba manželé společně a nerozdílně, manželé jsou tedy společnými dlužníky (ustanovení § 145 odst. 3 ObčZ).

Soud prvního stupně správně uzavřel, že u dlužníka nepřichází v úvahu ani oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty, když nemovitosti ve společném jmění s manželkou dlužníka zajišťují pohledávku přihlášeného zajištěného věřitele ve výši 408.403 Kč s tím, že podle insolvenční správkyně předpokládaný výtěžek zpeněžení nemovitostí činí 450.000 Kč. Z hlediska věcné správnosti napadeného rozhodnutí jsou nedůvodné námitky dlužníka, že insolvenční soud rozhodl o prodeji nemovitostí až po schválení oddlužení formou splátkového kalendáře, přestože ke schválení nedojde a že insolvenční správkyně srazila ze mzdy manželky dlužníka hodnotu ve výši 100 %; obě dvě tyto námitky může vyřešit insolvenční soud v rámci dohlédací činnosti.

Soud prvního stupně rozhodl tudíž správně, jestliže povolené oddlužení dlužníka neschválil, když vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení a rovněž tak správně rozhodl současně o způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem.

Odvolací soud proto napadené rozhodnutí soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. jako věcně správné podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně, prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici, insolvenční správkyni, věřitelskému orgánu a státnímu zastupitelství, pokud vstoupilo do řízení, se však též doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí.

V Olomouci dne 13. listopadu 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu