1 VSOL 748/2014-A-17
KSBR 32 INS 12610/2014 1 VSOL 748/2014-A-17

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka Ladislava anonymizovano , anonymizovano , bytem Třebíč-Nové Dvory, Dr. Holubce 1051/14, PSČ 674 01, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 32 INS 12610/2014, o insolvenčním návrhu věřitele-navrhovatele Stanislava anonymizovano , anonymizovano , identifikační číslo: 461 83 019, bytem Třebíč-Nové Dvory, Dr. Holubce 993/3, PSČ 674 01, rozhodl o odvolání navrhovatele Stanislava anonymizovano ze dne 27.5.2014 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12.5.2014, č.j. KSBR 32 INS 12610/2014-A-4

t a k t o:

I. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12.5.2014, č.j. KSBR 32 INS 12610/2014-A-4, se p o t v r z u j e.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ust. § 3 odst. 1, odst. 2, § 103 odst. 1, odst. 2, § 104 odst. 4, § 105 a § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ) odmítl Insolvenční návrh navrhovatele (výrok I.) a dlužníku a insolvenčnímu navrhovateli nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II. a III.).

V důvodech uvedl, že podáním doručeným soudu 6.5.2014 se navrhovatel Stanislav Kadula domáhal zjištění úpadku dlužníka Ladislava anonymizovano . Jeho insolvenční návrh však neobsahuje podstatné náležitosti podle insolvenčního zákona, neboť v něm nejsou náležitě popsány rozhodující skutečnosti osvědčující dlužníkův úpadek (§ 3 IZ). Navrhovatel sice uvedl skutečnosti týkající se jeho pohledávek vůči dlužníku, když sdělil celkovou výši, právní důvod, na kterém se jeho pohledávky zakládají, avšak neuvedl data jejich splatnosti a pouze odkázal na listiny k návrhu přiložené. V tomto směru soud prvního stupně poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26.2.2009, sp. zn. 29 NSČR 7/2008, dle něhož povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, není splněna tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu. Pokud jde o dalšího označeného věřitele QI investiční společnosti, a.s., toho sice navrhovatel označil v souladu s ust. § 103 odst. 1 IZ, uvedl i výši jeho pohledávky, avšak konkrétní údaje o splatnosti pohledávky tohoto věřitele v návrhu absentují. I v této souvislosti soud prvního stupně upozornil na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21.12.2011, sp. zn. 29 NSČR 14/2011, dle něhož věřitelský insolvenční návrh musí obsahovat jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka, nejen konkrétní údaje o dalších věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů, včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Konkrétní údaje o pohledávkách dalších věřitelů a o jejich splatnosti nelze nahrazovat obecnými tvrzeními, že dlužník má peněžité závazky po dobu delší 30 dnů, respektive po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti a že tyto není schopen plnit. V daném případě jsou tvrzení věřitele v jeho insolvenčním návrhu pouhým obecným sdělením, když u pohledávky své netvrdí konkrétní data splatnosti a ohledně pohledávky dalšího věřitele pouze odkázal na řízení již dříve ukončené. Bez uvedení konkrétních údajů o závazcích dlužníka-o jejich právním důvodu a splatnosti-nelze proto jednoznačně uzavřít, že je dlužník v úpadku. Věřitel dále ani netvrdil skutečnosti, z nichž by bylo možno usuzovat např., že není možné dosáhnout uspokojení peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí. Kromě uvedeného navrhovatel rovněž nepředložil přihlášku svých pohledávek, předložil pouze listinu nazvanou inventarizace pohledávek a svůj výpis z živnostenského rejstříku. Jelikož navrhovatel nesplnil svou povinnost uvést v insolvenčním návrhu skutečnosti osvědčující úpadek dlužníka, jde o návrh neprojednatelný, a protože v insolvenčním řízení nelze postupovat podle ust. § 43 občanského soudního řádu a vady tohoto návrhu odstraňovat, postupoval insolvenční soud v souladu s ust. § 128 odst. 1 IZ a insolvenční návrh navrhovatele odmítl. Výroky o nákladech řízení odůvodnil soud prvního stupně odkazem na ust. § 146 odst. 3 občanského soudního řádu s tím, že dlužníku v tomto řízení doposud žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení podal navrhovatel včasné odvolání. Namítal, že jeho insolvenční návrh obsahuje všechny podstatné náležitosti a je z něj zřejmé, že dlužník je v úpadku (§ 3 IZ). Pokud v návrhu neuvedl data splatnosti svých pohledávek za dlužníkem, pak tato skutečnost byla dostatečně prokázána odkazem na přiložené listiny, ve kterých byla data splatnosti uvedena. Postup soudu, kdy není ochoten přihlédnout k přiloženým listinám, se mu jeví jako závadný a přehnaně formalistický. Rovněž závěr, že dostatečně nepopsal existenci pohledávek jiného věřitele, není správný, když do svého návrhu přidal žádost o připojení spisu sp. zn. KSBR 47 INS 23168/2013 a na tento spis výslovně odkázal s tím, že v něm jsou informace o pohledávkách dalšího věřitele uvedeny; proto si soud mohl tyto informace velice jednoduše obstarat. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle ust. § 7 IZ v nyní platném znění platí, že nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen též o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 2 a odst. 5 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání, dospěl k závěru, že odvolání odvolatele není důvodné.

Jak správně poukázal již soud prvního stupně náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje ust. § 103 odst. 1 a 2 IZ. Kromě obecných náležitostí podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník. Dále v něm musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost").

K posledně uvedené podmínce (v § 3 odst. 1 písm. c/ IZ), ust. § 3 odst. 2 IZ stanoví vyvratitelnou domněnku, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Předpokladem úspěchu věřitele, jenž se domáhá vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka je tedy především řádný insolvenční návrh, v němž uvede všechny potřebné rozhodující skutečnosti jednak o své splatné pohledávce za dlužníkem, včetně právního důvodu, výše a data splatnosti a dále rozhodující okolnosti, které osvědčují úpadek dlužníka. Teprve v případě je-li insolvenční návrh bez vad a věřitel svoji aktivní legitimaci prokáže, může insolvenční soud tvrzený úpadek dlužníka zjišťovat (§ 136 odst. 1 IZ).

V přezkoumávané věci se insolvenční navrhovatel svým insolvenčním návrhem (doručném soudu 6.5.2014) domáhal zjištění úpadku dlužníka. Ke svým pohledávkám za dlužníkem ve výši celkem 75.658 Kč uvedl, že jako fyzická osoba poskytoval dlužníku ekonomicko-organizační služby, za které dlužník i přes urgence řádně nezaplatil, jeho pohledávky se staly splatné v jednotlivých měsících roku 2012, 2013 a 2014, jak dokládá k návrhu inventarizací pohledávek k datu 6.5.2014, přičemž tvrdil, že dlužník jeho pohledávky nerozporuje. Dále uvedl, že následně zjistil, že dlužník není schopen v plném rozsahu uhradit jednak jeho pohledávky a rovněž i pohledávky všech věřitelů. Jako dalšího věřitele ve svém návrhu označil QI investiční společnost, a.s. (včetně identifikačního čísla a adresy) a k pohledávce tohoto věřitele za dlužníkem uvedl pouze to, že je ve výši nejméně 20.000 Kč a odkázal na obsah spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. KSBR 31 INS 10423/2014. Dále uvedl, že dlužník své závazky neplní po dobu 3 měsíců po splatnosti, z čehož je zřejmé, že dlužník je v úpadku.

Na základě těchto zjištění dospěl odvolací soud, oproti soudu prvního stupně k závěru, že insolvenční navrhovatel ke svým pohledávkám uvedl nejen právní důvod a celkovou výši, ale i tu skutečnost, že některé jeho pohledávky jsou splatné již v roce 2012 a v roce 2013. Již z těchto údajů lze tedy dovodit, že insolvenční navrhovatel má (pokud se jeho tvrzení ukáže být pravdivým) za dlužníkem splatné pohledávky, které jsou po splatnosti déle jak 30 dnů a které dlužník neplní déle jak 3 měsíce. Nicméně i přesto odvolací soud souhlasí se závěry soudu prvního stupně, že jde o návrh vadný, který bylo namístě odmítnout (§ 128 odst. 1 IZ), neboť k pohledávkám dalšího věřitele navrhovatel neuvedl (kromě výše) jejich právní důvod a především neuvedl, kdy nastala jejich splatnost. V tomto směru správně soud prvního stupně odkázal na závěry formulované např. v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. prosince 2011, č.j. MSPH 88 INS 14537/2010 29 NSČR 14/2011-A-20, jež bylo zveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod publikačním číslem R 44/2012. Pokud ohledně pohledávek dalšího věřitele (včetně údajů o jejich splatnosti) navrhovatel odkázal insolvenční soud na jiný spis s tím, že tyto potřebné údaje si má soud opatřit (zjistit) sám, pak jde ze strany navrhovatele o přístup nepřijatelný, neboť uvést všechny rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek dlužníka je povinností navrhovatele, nikoliv insolvenčního soudu. Soud prvního stupně proto správně nevyzýval odvolatele k odstranění vad jeho návrhu, neboť u vadných insolvenčních návrhů je postup insolvenčního soudu dle ust. § 43 o.s.ř. vyloučen (viz § 128 odst. 1 IZ).

Ze všech shora uvedených důvodů proto postupoval odvolací soud dle ust. § 219 o.s.ř. a napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil, včetně věcně správných výroků o nákladech řízení, neboť z procesního hlediska nebyl insolvenční navrhovatel se svým insolvenčním návrhem úspěšný (zavinil, že jeho vadný návrh byl odmítnut) a dle obsahu spisu dlužníku v řízení před soudem prvního stupně žádné náklady nevznikly (§ 146 odst. 3 o.s.ř.).

O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle ust. § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. Přitom rovněž přihlédl k tomu, že odvolatel nebyl se svým odvoláním úspěšný, nicméně dlužníku žádné náklady tohoto odvolacího řízení nevznikly.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; navrhovateli a dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 25. srpna 2014

Za správnost vyhotovení : JUDr. Anna Hradilová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu