1 VSOL 748/2012-A-23
KSBR 27 INS 22152/2011 1 VSOL 748/2012-A-23

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Jarmily anonymizovano , anonymizovano , bytem Jihlava, Březinova 3993/108, PSČ 586 01, o insolvenčním návrhu dlužnice spojeném s návrhem na povolení oddlužení k odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22.8.2012 č.j. KSBR 27 INS 22152/2011-A-18

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22.8.2012 č.j. KSBR 27 INS 22152/2011-A-18 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužnici podle ustanovení § 108 odst. 1, 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), aby ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. V odůvodnění uvedl, že dlužnice, ani na výzvu soudu nepředložila znalecký posudek na ocenění nemovitostí, které má ve svém vlastnictví, tedy neodstranila vady návrhu na povolení oddlužení, a proto bude její návrh na povolení oddlužení podle ustanovení § 393 odst. 3 IZ odmítnut a současně rozhodnuto o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem dle ustanovení § 396 odst. 1 IZ. Vzhledem k tomu, že dlužnice nemá pohotové finanční prostředky, je nezbytné zajistit prostředky na úhradu počátečních nákladů insolvenčního řízení uložením povinnost zaplatit zálohu.

Proti tomuto rozhodnutí podala dlužnice odvolání, ve kterém zopakovala, že nemá k dispozici žádné finanční prostředky, a tudíž není schopna uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení v požadované výši 50.000 Kč. Dále uvedla, že pokud se týká nemovitostí v katastrálním území Horní Bojanovice, jedná se o pozemek, který byl součástí SJM s bývalým manželem, a vzhledem k tomu, že v zákonem stanovené lhůtě nedošlo k uzavření dohody o majetkovém vypořádání, stala se dlužnice spoluvlastnicí jedné ideální poloviny, kterou lze v rámci insolvenčního řízení použít. Znalecký posudek na ocenění dalších nemovitostí, které odhaduje na částku 10.000 Kč až 20.000 Kč, není schopna ve stanovené lhůtě doložit.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 odst. 1 IZ, § 212, § 212 a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužnice se insolvenčním návrhem ze dne 30.11.2011, doručeným soudu téhož dne, domáhala rozhodnutí o svém úpadku a navrhovala, aby byl řešen oddlužením plněním splátkového kalendáře. V návrhu uvedla, že má závazky u více nezajištěných věřitelů, které převyšují 2.000.000 Kč a vysoce přesahují hodnotu veškerého jejího majetku. V návrhu uvedla, že vlastní pouze movité věci, které tvoří běžné vybavení domácnosti. Dlužnice pobírá starobní důchod ve výši 9.941 Kč a dále si přivydělává roznáškou letáků za částku 1.500 Kč měsíčně a úklidem v Jihlavské psychiatrické léčebně s výdělkem cca 14.000 Kč měsíčně. Usnesením ze dne 8.12.2011 č.j. KSBR 27 INS 22152/2011-A-9 byla dlužnice mimo jiné vyzvána, aby výslovně uvedla, zda žádný další majetek nevlastní (např. cenné papíry, pozemky, zahradu, byt, fotoaparát, kameru, mobilní telefon, osobní počítač, kolo, sportovní vybavení, úspory v peněžním ústavu, finanční hotovost, obrazy, šperky, penzijní spoření, životní pojištění a jiné). Na tuto výzvy dlužnice reagovala podáním ze dne 24.6.2009, ve kterém mimo jiné uvedla a prohlásila, že žádný další majetek s výjimkou majetku uvedeného v seznamu majetku ze dne 30.11.2011, který je přílohou podaného insolvenčního návrhu s návrhem na oddlužení, nevlastní. Vlastní tedy pouze mobilní telefon zn. Nokia pořízen v r. 2007, ložnici světlou pořízenou v r. 2007, sedací soupravu pořízenou v r. 2001 a obývací stěnu pořízenou v r. 2007. Nevlastní tedy ani žádné (např. cenné papíry, pozemky, zahradu, byt, fotoaparát, kameru, osobní počítač, kolo, sportovní vybavení, úspory v peněžním ústavu, finanční hotovost, obrazy, šperky, penzijní spoření, životní pojištění či jiné). Poté, co soud zjistil, že dlužnice je vlastnicí nemovitostí vyzval dlužnici usnesením ze dne 25.7.2012 č.j. KSBR 27 INS 22152/2011-A-16, aby odstranila rozpor mezi svým seznamem majetku, ve kterém uvádí pouze movitosti a v němž prohlašuje, že je správný a úplný, a výpisem z katastru nemovitostí, ze kterého vyplývá, že je vlastníkem nemovitostí; popřípadě uvede, z jakého důvodu tento majetek neuvedla v seznamu svého majetku. Dále byla vyzvána, aby ve lhůtě sedmi dnů ode dne doručení tohoto usnesení předložila soudu aktuální znalecké ocenění na následující nemovitosti: pozemek parc. č. St. 256, o výměře 132m, zastavěná plocha a nádvoří, způsob využití: stavba LV 1261, v obci Horní Bojanovice, k.ú.: Horní Bojanovice, okres Břeclav, zapsané na LV č. 277, vedené u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský Kraj, Katastrální pracoviště Hustopeče; spoluvlastnický podíl o id. 1/8 na pozemku parc. č. 3393 o výměře 104 m, vinice, zemědělský půdní fond, v obci Boleradice, k.ú.: Boleradice, okres Břeclav, zapsané na LV č. 99, vedené u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský Kraj, Katastrální pracoviště Hustopeče; spoluvlastnický podíl o id. 1/8 na pozemku parc. č. 3394/1 o výměře 1049 m, vinice, zemědělský půdní fond, v obci Boleradice, k.ú.: Boleradice, okres Břeclav, zapsané na LV č. 99, vedené u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský Kraj, Katastrální pracoviště Hustopeče; spoluvlastnický podíl o id. 1/8 na pozemku parc. č. 3394/2 o výměře 551 m, vinice, zemědělský půdní fond, v obci Boleradice, k.ú.: Boleradice, okres Břeclav, zapsané na LV č. 99, vedené u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský Kraj, Katastrální pracoviště Hustopeče; spoluvlastnický podíl o id. 1/16 na pozemku parc. č. 2250/1 o výměře 5334 m, vinice, zemědělský půdní fond, v obci Boleradice, k.ú.: Boleradice, okres Břeclav, zapsané na LV č. 311, vedené u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský Kraj, Katastrální pracoviště Hustopeče. Současně byla poučena, že nebude-li její návrh řádně opraven a doplněn a pro tyto nedostatky nebude možno pokračovat v insolvenčním řízení, nebo nebudou-li k němu přes výzvy soudu připojeny zákonem požadované přílohy nebo tyto přílohy nebudou obsahovat přes výzvu soudu zákonem stanovené náležitosti, soud návrh na povolení oddlužení podle ustanovení § 393 odst. 3 IZ odmítne. Na tuto výzvu dlužnice reagovala podáním ze dne 13.8.2012, doručeným soudu 15.8.2012, ve kterém uvedla, že ohledně nemovitostí v katastrálním území Horní Bojanovice uzavřela dohodu o vypořádání SJM s bývalým manželem a netušila, že tato dohoda není vložena do katastru nemovitostí, a pokud se týká spoluvlastnického podílu k dalšímu nemovitostem zjistila, že je skutečně jejích spoluvlastníkem teprve až po upozornění insolvenčního soudu. Dále uvedla, že znalecký posudek není schopna ve stanovené lhůtě zajistit a doložit. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným rozhodnutím.

Podle § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Podle § 108 odst. 1, odst. 2, věty první IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jestliže je to nutné ke krytí nákladů a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Podle § 398 odst.1 IZ oddlužení lze provést zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře.

Podle § 398 odst. 2 IZ při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžování majetku podstaty v konkursu.

Podle § 398 odst. 3 IZ při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu pěti let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto způsobu zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.

Podle § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že je jím sledován nepoctivý záměr (písm. a/), nebo že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí (písm. b/).

Podle § 392 odst. 2 IZ v seznamu majetku dlužník kromě náležitostí uvedených v § 104 odst. 2 u každé položky tohoto seznamu uvede údaj o době pořízení majetku, o jeho pořizovací ceně a odhad obvyklé ceny majetku ke dni pořízení seznamu. Nejde-li o nemovitost nebo o majetek, který slouží k zajištění, ocenění znalcem se nevyžaduje.

Podle § 393 odst. 3 IZ návrh na povolení oddlužení insolvenční soud odmítne, není-li přes jeho výzvu řádně doplněn a v řízení o něm nelze pro tento nedostatek pokračovat nebo nejsou-li k němu přes jeho výzvu připojeny zákonem požadované přílohy a nebo neobsahují-li tyto přílohy přes jeho výzvu stanovené náležitosti.

Odvolací soud považuje za nutné zdůraznit, že dle § 398 IZ lze oddlužení provést zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře. Je-li oddlužení soudem povoleno, rozhodují o způsobu, jímž bude provedeno, přihlášení nezajištění věřitelé svým hlasováním na schůzi věřitelů či mimo ni (§ 399 a násl. IZ), a teprve pokud se na způsobu oddlužení dle § 402 odst. 3 IZ neusnesou, rozhodne o něm insolvenční soud (§ 402 odst. 4 IZ). Případným návrhem dlužníka stran způsobu jeho oddlužení nejsou věřitelé ani soud při tomto rozhodování nijak vázáni. Výsledek hlasování věřitelů je soud povinen respektovat, a proto rozhodnou-li věřitelé o způsobu oddlužení, a nevyjdou-li najevo důvody, pro něž je dle § 395 IZ nutno návrh na povolení oddlužení zamítnout, schválí oddlužení s tím, že bude provedeno způsobem, o němž věřitelé rozhodli. Z uvedeného je zřejmé, že náležitosti návrhu na povolení oddlužení a jeho povinné přílohy, včetně jejich náležitostí, jsou v § 391 a § 392 IZ vymezeny tak, aby soudu poskytly dostatečný podklad pro rozhodnutí o tom, zda jsou dány podmínky pro povolení (a schválení oddlužení, a aby umožnily věřitelům (popřípadě soudu) kvalifikovaně posoudit, kterým ze způsobů stanovených v § 398 IZ má být oddlužení provedeno. Proto zákon stanoví jako podmínku projednatelnosti návrhu na povolení oddlužení i předložení jeho řádných předepsaných příloh a s nesplněním tohoto požadavku přes výzvu soudu spojuje následek spočívající v odmítnutí návrhu.

V posuzované věci dlužnice sice navrhla, aby její úpadek byl řešen oddlužením formou splátkového kalendáře, ovšem soud prvního stupně správně zjistil, že dlužnice je vlastníkem nemovitostí (což v insolvenčním návrhu, jakož i v přílohách zatajila) a za této situace je ve smyslu ustanovení § 392 odst. 2 IZ náležitostí příloh k návrhu též znalecký posudek, který dlužnice ani přes výzvu soudu nepředložila a vady insolvenčního návrhu tím nezhojila. Soud tak nemá dostatečný podklad pro rozhodnutí o tom, zda jsou dány podmínky pro povolení a schválení oddlužení a ani věřitelům není umožněno kvalifikovaně posoudit, pro který ze způsobů stanovených v § 398 IZ pro oddlužení se mají rozhodnout.

Podle § 396 odst. 1 IZ, jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Na základě údajů uvedených v insolvenčním návrhu lze dospět k závěru, že dlužnice je v úpadku a je zřejmé, že její úpadek bude nutno řešit konkursem. Za těchto okolností je rovněž správný závěr soudu prvního stupně, že složení zálohy na krytí nákladů insolvenčního řízení, které vzniknou s prověřováním stavu dlužníkova majetku (§ 211 IZ), se soupisem, s oceňováním a zpeněžováním tohoto majetku, jakož i nákladů na odměnu a další hotové výdaje insolvenčního správce, je v daném případě nezbytné, neboť správce bude k této své činnosti nutně potřebovat pohotové finanční prostředky, které ovšem dlužník v majetkové podstatě nemá, a proto prostředky na úhradu těchto nákladů nutno zajistit uložením povinnosti zaplatiti zálohu. Institut zálohy má především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout tak nedostatek finančních prostředků bezprostředně po rozhodnutí o úpadku, a současně též poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Náklady související s insolvenčním řízením nelze přenášet na stát, který by hradil odměnu a hotové výdaje správce v případě, že by prověřování majetkové situace dlužníka insolvenčním správcem nevedlo ke zjištění a zpeněžení majetku v potřebném rozsahu, to je v rozsahu alespoň na úhradu všech nákladů insolvenčího řízení. V tom je možno odkázat na důvodovou zprávu k insolvenčnímu zákonu, ve které zákonodárce výslovně uvedl, že obavám, že náklady vynaložené na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z nějž plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele .

Rovněž uložení zálohy ve výší 50.000 Kč považuje odvolací soud za důvodné, neboť podle ust. § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. (dále jen vyhláška ) činí při řešení dlužníkova úpadku konkursem minimální odměna insolvenčního správce 45.000 Kč. Nutno zdůraznit, že odměna insolvenčního správce se určí úvahou soudu dle ust. § 5 vyhlášky, aniž by se použil § 1 odst. 5 vyhlášky o minimální odměně insolvenčního správce, jen v případě, že v průběhu řízení správce nezpeněží vůbec žádný majetek (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.9.2010, sp. zn. MSPH 77 INS 8029/2009, 29 NSČR 27/2010, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod č. 64/2011). V posuzované věci lze předpokládat zpeněžování majetku dlužníka, přičemž před schválením konečné zprávy (natož před rozhodnutím o úpadku) nelze s jistotou říct, v jakém rozsahu bude majetek zpeněžován. V posuzované věci nelze vyloučit, že insolvenční správce při své činnosti zjistí další majetek dlužníka, případně majetek dalších osob, který by z hlediska institutů neúčinnosti, odporovatelnosti a neplatnosti právních úkonů dlužnice mohl též náležet do majetkové podstaty dlužníka (§ 205 a násl. IZ). Výpočet odměny dle § 1 vyhlášky (včetně jeho odst. 5) se přitom uplatní též v případě, že majetek bude zpeněžován byť i v nepatrném rozsahu. Navíc ani při určení odměny insolvenčního správce dle ust. § 5 vyhlášky nelze předem vyloučit, že s ohledem na okolnosti případu bude přiměřená odměna správce určená insolvenčním soudem případně odpovídat minimální odměně insolvenčního správce dle § 1 odst. 5 vyhlášky nebo ji dokonce bude převyšovat (např. při větším počtu věřitelů a rozsáhlejší činnosti správce). Insolvenční správce má mimo to právo na úhradu hotových výdajů, jejichž výši nelze rovněž předem odhadnout (§ 7 vyhlášky) a je-li plátcem DPH, náleží mu k odměně a náhradě hotových výdajů i částka odpovídající této dani (§ 38 odst. 1 IZ).

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 23.října 2012

Za správnost vyhotovení : JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu