1 VSOL 747/2015-B-12
KSBR 30 INS 29384/2014 1 VSOL 747/2015-B-12

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužníka Lubomíra anonymizovano , anonymizovano , bytem Brno, Husova 5, PSČ 602 00, adresa pro doručování písemností: Brno, Foltýnova 11, PSČ 635 00, o neschválení oddlužení dlužníka a o prohlášení konkursu, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5.6.2015, č.j. KSBR 30 INS 29384/2014-B-6,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně dle ustanovení § 405 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen IZ ), neschválil oddlužení dlužníka Lubomíra anonymizovano (výrok I.), dle ustanovení § 405 odst. 2 IZ na majetek dlužníka prohlásil konkurs (výrok II.) s tím, že dle ustanovení § 314 odst. 1 IZ bude konkurs na majetek dlužníka veden jako nepatrný (výrok III.), uvedl, že prohlášením konkursu přechází na insolvenční správkyni Mgr. Bohdanu Šocovou oprávnění nakládat s majetkovou podstatou, jakož i výkon práv a plnění povinností, které přísluší dlužníku, pokud souvisí s majetkovou podstatou (výrok IV.) a vyslovil, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku (výrok V.).

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně uvedl, že dlužník je svobodný, má vyživovací povinnost k nezletilému synovi Nicolasi Fialovi, na jeho výživu přispívá na základě dohody s matkou 1.500 Kč měsíčně, výživné za něj platí rodiče. Poslední pracovní poměr ukončil dne17.10.2011 a od té doby je nepřetržitě veden v evidenci úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání. Dlužník je vyučen v oboru automechanik, práci v oboru nikdy nevykonával a pracoval jako řidič nebo člen ochranky, nemá zdravotní omezení, je nemajetný, vlastní pouze prostředky naspořené na základě smlouvy o kapitálovém životním pojištění, osobní automobil značky Alfa Romeo minimální hodnoty, bydlí u přátel a jeho životní náklady ve výši 5.000 Kč měsíčně hradí dlouhodobě jeho rodiče. Pro účely řešení úpadku oddlužením ve formě plnění splátkového kalendáře nabízí pouze příjem ze smlouvy o důchodu ve výši 14.600 Kč měsíčně uzavřené dne 15.12.2014 s otcem Lubomírem Fialou. Do insolvenčního řízení dlužníka se přihlásilo 15 věřitelů s nezajištěnými pohledávkami ve výši 2.284.521,22 Kč. Soud prvního stupně uzavřel, že s ohledem na majetkové poměry dlužníka nepřichází v úvahu řešení jeho úpadku oddlužením ve formě zpeněžení majetkové podstaty, v případě řešení úpadku dlužníka oddlužením ve formě plnění splátkového kalendáře by dlužník uspokojil věřitele v rozsahu 30%, nicméně dlužníku brání v oddlužení nepoctivý záměr spočívající ve skutečnosti, že dlužník neplní povinnosti dle ustanovení § 412 odst. 1 písm. a) IZ, podle něhož je třeba, aby dlužník po dobu trvání účinků schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře vykonával přiměřenou výdělečnou činnost a v případě, že je nezaměstnaný, o získání příjmu usiloval. Dlužník je více jak tři a půl roku veden v evidenci úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání, za celou dobu se mu nepodařilo získat zaměstnání, ačkoliv na jeho straně nejsou dány žádné skutečnosti, jež by ho na trhu práce znevýhodňovaly či hendikepovaly (např. zdravotní omezení, nedostatečná kvalifikace či předdůchodový věk) a je momentálně odkázán toliko na finanční prostředky od svých rodičů. Soud prvního stupně považuje za nepřijatelné, aby k úhradě pohledávek nezajištěných věřitelů dlužníka byly použity výlučně prostředky, jež tento bez vlastního přičinění získá od svých rodičů. Dosavadní pasivita dlužníka svědčí o tom, že ve skutečnosti není ochoten na současném stavu nic změnit, jeho skutečným záměrem je dosáhnout toliko potřebné minimální míry uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v oddlužení plněním splátkového kalendáře z příjmu od svých rodičů a zajistit si tak na úkor svých věřitelů bez vlastního přičinění dobrodiní spočívající ve faktickém odpuštění dluhů ve výši cca 1.500.000 Kč. Na tomto základě soud prvního stupně oddlužení dlužníka neschválil a rozhodl o způsobu řešení jeho úpadku konkursem.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, v němž uvedl, že se chce insolvenčnímu soudu, insolvenčním věřitelům i insolvenčnímu správci omluvit za svůj dosavadní přístup k insolvenčnímu řízení a i za přístup ke svému životu. Dále uvedl, že nedoufal, že by se mohl svých dluhů zbavit a byl frustrován z dlouhodobé neschopnosti najít si vhodné zaměstnání, z čehož vycházela jeho celková apatie žít normálním životem. Nicméně v mezidobí se pokoušel alespoň vypomáhat svým rodičům a známým. V souvislosti s řízením v posuzované věci si uvědomil, jaké dobrodiní pro něj i pro jeho rodinu představuje možnost řešení jeho úpadku oddlužením, a proto se rozhodl svůj přístup změnit a zajistil si dvě nová zaměstnání, která jsou sice nyní vykonávána na základě dohody o provedení práce, má však příslib od zaměstnavatelů, že bude-li řádně pracovat, uzavřou s ním pracovní smlouvu. Navrhl, aby soud schválil jeho oddlužení formou kombinace obou jeho zákonných forem, tedy plněním splátkového kalendáře i zpeněžením majetkové podstaty, čímž by se fakticky dosáhlo účinků konkursu, tedy zpeněžením jeho majetku a zároveň by byl zbaven svých dluhů a měl by možnost začít žít normálním životem. Dlužník projevil lítost nad tím, že si vypůjčil peněžní prostředky od věřitelů a poukázal na právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 NSČR 32/2011, podle něhož není vyloučeno, aby jako dlužníkovy kroky směřující k poctivému vypořádání se s věřiteli zohlednil odvolací soud i jednání dlužníka, které může být až v odvolacím řízení reakcí na důvody usnesení, jímž soud prvního stupně neschválil oddlužení. Dlužník slíbil, že se poctivě míní napravit a využít všechny své schopnosti a možnosti k úhradě svých závazků. Podotkl, že i pro věřitele bude oddlužení výhodnějším řešením jeho úpadku než konkurs, nadto řešení jeho úpadku konkursem by odporovalo zásadám insolvenčního řízení, neboť insolvenční řízení má být vedeno tak, aby nebyl žádný z účastníků nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů. Poukázal na rozhodnutí Ústavního soudu a Vrchního soudu v Praze a uvedl, že v případě řešení jeho úpadku konkursem by náklady insolvenčního řízení nesl stát, respektive daňoví poplatníci, na rozdíl od způsobu řešení jeho úpadku oddlužením, což je nehospodárné. Navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se jeho oddlužení plněním splátkového kalendáře schvaluje, případně aby usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dlužník k odvolání připojil dohodu o provedení práce ze dne 18.5.2015 uzavřenou mezi dlužníkem jako zaměstnancem a podnikatelem Markem Matouškem, se sídlem Brno, Rousínovská 11, PSČ 627 00, IČ 66520754, z níž se podává, že dlužník se zavázal provádět pro zaměstnavatele práci spočívající v řízení motorových vozidel v rozsahu 300 hodin za kalendářní rok v období do 31.12.2015 za mzdu 3.200 Kč za měsíc a v rozsahu 16 hodin za měsíc a dohodu o provedení práce ze dne 20.6.2015 uzavřenou mezi dlužníkem jako zaměstnancem a Miloslavem Chelíkem, se sídlem Brno-Komárov, Plotní 545/43, PSČ 602 00, IČ 61728535, jako zaměstnavatelem, na základě níž se zavázal pro zaměstnavatele provádět pomocné zednické práce v období od 1.7.2015 do 31.12.2015 podle potřeb zaměstnavatele v rozsahu 300 hodin za kalendářní rok za odměnu 60 Kč hrubého za hodinu.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 o.s.ř.), aniž nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka je důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenční řízení v posuzované věci bylo zahájeno dne 30.10.2014 insolvenčním návrhem dlužníka spojeným s návrhem na povolení oddlužení, jímž se dlužník domáhal rozhodnutí o svém úpadku a jeho řešení oddlužením ve formě plnění splátkového kalendáře. Dlužník v návrhu uvedl, že je svobodný, má vyživovací povinnost k jednomu dítěti, pro nějž na základě dohody s jeho matkou platí výživné 1.500 Kč měsíčně, má 15 nezajištěných peněžitých závazků v celkové výši 2.394.509,18 Kč, jež jsou déle jak tři měsíce po lhůtě splatnosti a jsou vykonatelné, má naspořené peníze na životním pojištění ve výši 27.000 Kč a běžné vybavení domácnosti a ošacení. Je bez zaměstnání v evidenci úřadu práce od roku 2011 dosud, má zajištěný příjem ze smlouvy o důchodu ve výši 13.100 Kč měsíčně. Soud prvního stupně unesením ze dne 3.3.2015, č.j. KSBR 30 INS 29384/2014-A-12, rozhodl o úpadku dlužníka Lubomíra anonymizovano (výrok I.), dlužníku povolil řešení úpadku oddlužením (výrok II.), insolvenční správkyní ustanovil Mgr. Bohdanu Šocovou, se sídlem Brno, Gajdošova 7, PSČ 615 00 (výrok III.) a uložil dlužníkovi, aby od účinnosti tohoto usnesení platil insolvenční správkyni zálohu na odměnu ve výši 750 Kč a zálohu na hotové výdaje ve výši 150 Kč za každý započatý kalendářní měsíc + daň z přidané hodnoty, je-li insolvenční správkyně plátcem této daně (výrok IV.). Podáním doručeným soudu dne 27.4.2015 insolvenční správkyně soudu předložila soupis majetkové podstaty dlužníka, z něhož se podává, že dlužník vlastní osobní automobil Alfa Romeo rok výroby 1996 v předpokládané ceně 20.000 Kč, obvyklé vybavení domácnosti, má naspořené finanční prostředky na základě smlouvy o kapitálovém životním pojištění ve výši ke dni 17.4.2015 30.767 Kč a má příjem ze smlouvy o důchodu ze dne 15.12.2014 od plátce důchodu Lubomíra anonymizovano ve výši 14.600 Kč měsíčně. Správkyně uvedla, že do insolvenčního řízení se přihlásilo 15 věřitelů s pohledávkami ve výši 2.284.521,22 Kč, dlužník je svobodný, má vyživovací povinnost k nezletilému synu Nicolasi Fialovi, pro nějž na základě dohody s matkou platí výživné 1.500 Kč měsíčně. Dlužník je od 18.10.2011 veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, nepobírá žádný příjem a pro účely oddlužením plněním splátkového kalendáře je schopen zaplatit z příjmu z důchodu nezajištěným věřitelům 31,55% jejich pohledávek. Dne 5.5.2015 se u soudu prvního stupně konalo přezkumné jednání a první schůze věřitelů, k němuž se dostavil dlužník a insolvenční správkyně, žádný z věřitelů se nedostavil. Dlužník uvedl, že je od roku 2011 bez zaměstnání, je vyučený jako automechanik, v oboru nikdy nepracoval, převážně pracoval jako člen ochranky. Žije z podpory od rodičů, z níž platí rovněž výživné. Dluhy vznikly v době, kdy žil s bývalou přítelkyní a za půjčené peníze pořizovali vybavení domácnosti, dovolené a věci pro syna. Nevlastní hodnotnější majetek, má příjem ze smlouvy o důchodu ve výši 14.600 Kč měsíčně od svého otce. Na tomto základě soud prvního stupně ve věci rozhodl odvoláním napadeným usnesením.

Podle ustanovení § 405 odst. 1 IZ, insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení.

Podle ustanovení § 405 odst. 2 IZ, jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Podle ustanovení § 395 odst. 1 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí ze dne 29. září 2010, sen. zn. 29 NSČR 6/2008, uveřejněném pod číslem 61/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, formuloval a odůvodnil závěr, že pro řešení otázky, zda důvody obsažené v ustanovení § 395 insolvenčního zákona mají být uplatněny při posouzení přípustnosti oddlužení (pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení) nebo (až) při posouzení jeho věcné opodstatněnosti (pro neschválení oddlužení), není určující časové hledisko, tedy to, že (jak se podává z dikce ustanovení § 405 odst. 1 insolvenčního zákona) skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, vyšly najevo (až) v průběhu insolvenčního řízení (po povolení oddlužení). Podstatná je naopak kvalita posouzení zákonných kritérií v jednotlivých fázích oddlužení, tedy to, zda je v možnostech insolvenčního soudu příslušné skutečnosti prověřit (jejich existenci zjistit nebo vyloučit) v jednotlivých fázích oddlužení.

Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí ze dne 28. července 2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2009, uveřejněném pod číslem 14/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále k otázce, kdy lze se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že návrhem na povolení oddlužení je sledován nepoctivý záměr, uvedl následující: Ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Vedle okolností příkladmo vypočtených (jako ty, z nichž lze usuzovat na dlužníkův nepoctivý záměr při podání návrhu na povolení oddlužení) v ustanovení § 395 odst. 3 insolvenčního zákona, s nimiž je soud povinen se vypořádat (vyjdou-li v insolvenčním řízení najevo) vždy, tak bude závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, závislý vždy na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení. Jinak řečeno, nepoctivost dlužníkova záměru při podání návrhu na povolení oddlužení se nevyčerpává jednáními popsanými v ustanovení § 395 odst. 3 insolvenčního zákona, když k úsudku ve smyslu ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona mohou vést různá jednání dlužníka. Může jít např. o jednání směřující k poškozování věřitelů (lhostejno, že nesankcionované normami trestního práva) v době před zahájením insolvenčního řízení, o zatajování skutečností týkajících se majetkových poměrů dlužníka a podobně.

Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí ze dne 28. března 2012, sen. zn. 29 NSČR 32/2011, uveřejněném pod č. 112/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále k ustanovení § 395 IZ uvedl následující: Posouzení, zda dlužník (ne)sleduje podáním návrhu na oddlužení nepoctivý záměr (§ 395 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona) je logicky navázáno na hodnocení skutečností, které se udály v určitém časovém rámci, zpravidla (stejně jako v tomto případě) před zahájením insolvenčního řízení. Přitom je ovšem třeba mít na paměti, že o způsob řešení svého úpadku oddlužením typově žádají i osoby, které si úpadkovou situaci (nebo hrozící úpadek) přivodily do jisté míry lehkomyslným, marnotratným nebo obecně málo zodpovědným přístupem ke svým majetkovým záležitostem (počínaje tzv. řetězením úvěrů a půjček a konče třeba i utrácením peněz v hracích automatech), ale v určité fázi života (zpravidla časově úzce propojené dobou zahájení insolvenčního řízení) se rozhodly tento přístup změnit a své ekonomické potíže řešit smysluplnou cestou v insolvenčním řízení. Je-li taková proměna opravdová [o čemž by se měl insolvenční soud přesvědčit v insolvenčním řízení ve vazbě na vše, co v něm vyšlo najevo ve fázích rozhodování o návrhu na povolení oddlužení a o schválení oddlužení, a k čemuž v době po povolení oddlužení slouží schůze věřitelů dle ustanovení § 399 odst. 1 insolvenčního zákona se zdůrazněnou povinností (v ustanovení § 399 odst. 2 insolvenčního zákona) dlužníkovy účasti a odpovědí na dotazy přítomných věřitelů (i insolvenčního soudu)], není důvod vylučovat dlužníka a priori z režimu oddlužení. Nalézt hranici, po jejímž překročení lze z událostí předcházejících zahájení insolvenčního řízení dovodit, že dlužník sleduje podáním návrhu na oddlužení nepoctivý záměr, může být v některých situacích obtížné, podstatné však je, zda nejpozději v době rozhodování insolvenčního soudu o schválení oddlužení je důvod usuzovat, že dlužník se poctivě snaží vypořádat s věřiteli a napravit stav vyvolaný předchozí nehospodárnou (jelikož k úpadku vedoucí) správou svého majetku. Přitom není vyloučeno ani to, aby jako dlužníkovy kroky směřující k poctivému vypořádání se s věřiteli zohlednil odvolací soud i jednání dlužníka, které může být (až v odvolacím řízení) i reakcí na důvody usnesení, jímž soud prvního stupně neschválil oddlužení. V poměrech dané věci Nejvyšší soud ČR konstatoval, že důvody, pro které odvolací soud nepřičetl uvedenou skutečnost (tj. zpětné nabytí darovaného majetku) ku prospěchu dlužnice, přitom neobstojí z následujících příčin: 1/ Jakkoli lze vést diskusi o motivech, které dlužnici vedly k darování nemovitostí dceři (dlužnice udávala, že do chaty začalo zatékat a neměla peníze na opravu, jakož i to, že věřitel T. s převodem souhlasil-viz protokol o přezkumném jednání ze dne 14. prosince 2010), nemělo být přehlédnuto, že dlužnice informaci o darování nemovitostí před věřiteli a insolvenčním soudem netajila (sama ji sdělila insolvenčnímu správci, který při témže přezkumném jednání vyjádřil názor, že tato okolnost nebude mít vliv na uspokojení věřitelů). 2/ Po zjištění, že z popsaného jednání je dovozována nepoctivost jejích úmyslů, se dlužnice postarala o návrat ušlého majetku do majetkové podstaty. 3/ Zpětným převodem nemovitostí nebyl žádný z věřitelů poškozen či zvýhodněn (a odvolací soud se mýlí, uzavřel-li jinak).

Odvolací soud přezkoumal z pohledu výše citované judikatury Nejvyššího soudu ČR závěr soudu prvního stupně o nepoctivosti záměru dlužníka při podání návrhu na povolení oddlužení vycházející ze zjištění, že dlužník přistupuje pasivně k zajišťování vlastních příjmů pro účely uspokojení pohledávek svých věřitelů vlastní výdělečnou činností, aniž by mu v tom bránily subjektivní okolnosti, jež by ho na trhu práce znevýhodňovaly či hendikepovaly, přičemž oddlužení má být plněno toliko z důchodu od otce a dále se odvolací soud zabýval otázkou, zda lze ve prospěch dlužníka zohlednit skutečnosti, které vyšly najevo či nastaly až v odvolacím řízení, tj. uzavření dohod o provedení práce dlužníkem až po přezkumném jednání.

Odvolací soud uzavírá, že již Nejvyšší soud ČR ve výše citovaném usnesení ze dne 28.3.2012, sen. zn. 29 NSČR 32/2011 uzavřel, že není vyloučeno, aby odvolací soud zohlednil při přezkumu závěru soudu prvního stupně o nepoctivém záměru dlužníka i dlužníkovy kroky směřující k poctivému vypořádání se s věřiteli spočívající v jednání dlužníka, které je až v průběhu odvolacího řízení reakcí na důvody usnesení, jímž soud prvního stupně oddlužení neschválil. V poměrech posuzované věci je třeba předně uvést, že soud prvního stupně postupoval správně, pokud oddlužení dlužníka z důvodu nepoctivého záměru dlužníka spočívajícím v jeho pasivitě zajistit si vhodné zaměstnání neschválil (§ 405 odst. 1 IZ, § 395 odst. 1 písm. a/ IZ). Z obsahu odvolání i z chování dlužníka po přezkumném jednání však vyplývá, že dlužník si toto své pochybení uvědomil a nově si zajistil vlastní příjem (byť na základě dohod o provedení práce), z něhož je připraven platit mimořádné splátky pro účely oddlužení a lze důvodně předpokládat, že na základě příslibu obsaženého v odvolání bude i nadále aktivně přistupovat k zajištění vlastního příjmu pro účely plnění splátek pro nezajištěné věřitele.

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně dle ustanovení § 219a o.s.ř. zrušil a podle ustanovení § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

V dalším řízení se soud prvního stupně bude opětovně zabývat tím, zda je možno schválit oddlužení dlužníka, tedy zda dlužník má i nadále zajištěný dostatečný příjem pro účely oddlužení plněním splátkového kalendáře, a to i na základě vlastní výdělečné činnosti, a na základě tohoto nově zjištěného skutkového stavu ve věci opětovně rozhodne.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně

prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a insolvenční správkyni se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

Olomouc 27. srpna 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu