1 VSOL 746/2012-A-13
KSBR 27 INS 10745/2012 1 VSOL 746/2012-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Josefa anonymizovano , anonymizovano , bytem Cejle 122, PSČ 588 51, o insolvenčním návrhu dlužníka, k odvolání věřitele proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29.8.2012 č.j. KSBR 27 INS 10745/2012-A-8

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29.8.2012 č.j. KSBR 27 INS 10745/2012-A-8 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníkovi podle ustanovení § 108 odst. 1, 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), aby ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. V odůvodnění uvedl, že dlužník vady návrhu na povolení oddlužení ani na výzvu soudu nedoplnil a neopravil, a proto bude návrh na povolení oddlužení podle ustanovení § 393 odst. 3 IZ odmítnut a současně rozhodnuto o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem dle ustanovení § 396 odst. 1 IZ. S ohledem na nemajetnost dlužníka je nezbytné zajistit prostředky na úhradu počátečních nákladů insolvenčního řízení uložením povinnosti zaplatit zálohu, a to ve výši 50.000 Kč, neboť minimální odměna insolvenčního správce při konkursu je dle ustanovení § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných nákladů (dále jen vyhláška ) 45.000 Kč bez DPH.

Proti tomuto rozhodnutí podal dlužník odvolání, ve kterém namítal, že zálohu ve výši 50.000 Kč není schopen v žádném případě zaplatit, neboť je invalidní důchodce s příjmem 11.701 Kč měsíčně a jeho zdravotní stav mu nedovoluje přivydělat si. Nemá žádné úspory ani majetek, který by mohl zpeněžit, bydlí v domě svých dcer. Závěr soudu, že na jeho výzvu k doplnění návrhu na povolení oddlužení nereagoval, odvolatel nezpochybňoval. Navrhoval, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že se mu povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 odst. 1 IZ, § 212, § 212 a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník se insolvenčním návrhem ze dne 2.5.2012, doručeným soudu dne 3.5.2012, domáhal rozhodnutí o svém úpadku a navrhoval, aby byl řešen oddlužením formou splátkového kalendáře. V návrhu uvedl, že má peněžité závazky vůči 9 nezajištěným věřitelům ve výši celkem 259.728 Kč a závazek vůči zajištěnému věřiteli Hypoteční banka, a.s. ve výši 231.091 Kč, který je zajištěn nemovitým majetkem ve vlastnictví jeho dětí. Pobírá důchod ve výši 11.512 Kč měsíčně, nemá manželku ani žádnou vyživovací povinnost, podnikatelské oprávnění z důvodu neprovozování zrušil dne 30.6.2008 a 26.9.2011. Veškeré jeho závazky nepocházejí z podnikatelské činnosti, závazek vůči Hypoteční bance, a.s. je pravidelně hrazen jeho bývalou manželkou, vlastní pouze movitý majetek v pořizovací ceně cca 35.446 Kč a osobní automobil Hyundai Getz v pořizovací ceně 280.000 Kč. O vlastnictví k nemovitým věcem se v insolvenčním návrhu nezmínil. K insolvenčnímu návrhu připojil seznam závazků s prohlášením, že seznam je úplný a správný a v rámci seznamu závazků též prohlásil, že nemá další movitý a nemovitý majetek, ani pohledávky vyplývající ze závazkových vztahů, ani jiná majetková práva a jiné penězi ocenitelné hodnoty. Soud nahlédnutím do katastru nemovitostí zjistil, že dlužník je vlastníkem nemovitostí-pozemků zapsaných na LV č. 242, 241, 250 u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrální pracoviště Jihlava, pro obec Cejl a k.ú. Kostelecký dvůr. Proto dlužníka usnesením ze dne 14.5.2012 č.j. KSBR 27 INS 10745/2012-A-7 vyzval, aby ve lhůtě sedmi dnů ode dne doručení tohoto usnesení předložil soudu aktuální znalecký posudek na nemovitosti v jeho vlastnictví a dále, aby ve stejné lhůtě uvedl a doložil k jakému účelu použil peněžní prostředky ze svých závazků, zejména se tak výslovně vyjádřil k závazku ve prospěch věřitele Hypoteční banka, a.s., IČ: 13584324, aby uvedl a popsal skutečnosti, které ho vedly v úpadek a uvedl, z jakých důvodů není schopen své závazky řádně hradit a vyjádřil se k důvodu, proč neuvedl výše uvedený nemovitý majetek v seznamu majetku, a dokonce prohlásil, že nevlastní žádný nemovitý majetek a že žádné údaje nezamlčel. Současně byl poučen, že nebude-li přes výzvu soudu ve stanovené lhůtě návrh řádně opraven a doplněn a pro tyto nedostatky nebude možno pokračovat v insolvenčním řízení, nebo nebudou-li k němu přes výzvu soudu připojeny zákonem požadované přílohy nebo tyto přílohy nebudou obsahovat přes výzvu soudu zákonem stanovené náležitosti, soud návrh na povolení podle ustanovení § 393 odst. 3 IZ odmítne. Na tuto výzvu dlužník nereagoval, a proto soud prvního stupně rozhodl odvoláním napadeným usnesením.

Podle § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Podle § 108 odst. 1, odst. 2, věty první IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jestliže je to nutné ke krytí nákladů a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Podle § 398 odst. 3 IZ při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu pěti let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto způsobu zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.

Podle § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že je jím sledován nepoctivý záměr (písm. a/), nebo že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí (písm. b/).

Podle § 392 odst. 2 IZ v seznamu majetku dlužník kromě náležitostí uvedených v § 104 odst. 2 u každé položky tohoto seznamu uvede údaj o době pořízení majetku, o jeho pořizovací ceně a odhad obvyklé ceny majetku ke dni pořízení seznamu. Nejde-li o nemovitost nebo o majetek, který slouží k zajištění, ocenění znalcem se nevyžaduje.

Podle § 393 odst. 3 IZ návrh na povolení oddlužení insolvenční soud odmítne, není-li přes jeho výzvu řádně doplněn a v řízení o něm nelze pro tento nedostatek pokračovat nebo nejsou-li k němu přes jeho výzvu připojeny zákonem požadované přílohy, a nebo neobsahují-li tyto přílohy přes jeho výzvu stanovené náležitosti.

Odvolací soud považuje za nutné zdůraznit, že dle § 398 IZ lze oddlužení provést zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře. Je-li oddlužení dle § 397 IZ soudem povoleno, rozhodují o způsobu, jímž bude provedeno, přihlášení nezajištění věřitelé svým hlasováním na schůzi věřitelů či mimo ni (§ 399 a násl. IZ), a teprve pokud se na způsobu oddlužení dle § 402 odst. 3 IZ neusnesou, rozhodne o něm insolvenční soud (§ 402 odst. 4 IZ). Případným návrhem dlužníka stran způsobu jeho oddlužení nejsou věřitelé ani soud při tomto rozhodování nijak vázáni. Výsledek hlasování věřitelů je soud povinen respektovat, a proto rozhodnou-li věřitelé o způsobu oddlužení, a nevyjdou-li najevo důvody, pro něž je dle § 395 IZ nutno návrh na povolení oddlužení zamítnout, schválí oddlužení s tím, že bude provedeno způsobem, o němž věřitelé rozhodli. Z uvedeného je zřejmé, že náležitosti návrhu na povolení oddlužení a jeho povinné přílohy, včetně jejich náležitostí, jsou v § 391 a § 392 IZ vymezeny tak, aby soudu poskytly dostatečný podklad pro rozhodnutí o tom, zda jsou dány podmínky pro povolení (a schválení oddlužení, a aby umožnily věřitelům (popřípadě soudu) kvalifikovaně posoudit, kterým ze způsobů stanovených v § 398 IZ má být oddlužení provedeno. Proto zákon stanoví jako podmínku projednatelnosti návrhu na povolení oddlužení i předložení jeho řádných předepsaných příloh a s nesplněním tohoto požadavku přes výzvu soudu spojuje následek spočívající v odmítnutí návrhu.

V posuzované věci dlužník sice navrhl, aby jeho úpadek byl řešen oddlužením formou splátkového kalendáře, ovšem soud prvního stupně správně zjistil, že dlužník je vlastníkem nemovitostí (což v insolvenčním návrhu, jakož i v přílohách zatajil) a za této situace je ve smyslu ustanovení § 392 odst. 2 IZ náležitostí příloh k návrhu též znalecký posudek, který dlužník ani přes výzvu soudu nepředložil a vady insolvenčního návrhu tím nezhojil. Soud tak nemá dostatečný podklad pro rozhodnutí o tom, zda jsou dány podmínky pro povolení a schválení oddlužení a ani věřitelům není umožněno kvalifikovaně posoudit, pro který ze způsobů stanovených v § 398 IZ pro oddlužení se mají rozhodnout.

Pro úplnost odvolací soud dodává, že i kdyby byly vady návrhu na povolení oddlužení zhojeny, lze s ohledem na zjištěné okolnosti, zejména skutečnost, že dlužník po podání insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení převedl darovací smlouvou ze dne 23.7.2012, tedy bezplatně, všechny nemovitosti ve svém vlastnictví (s výjimkou p.č.2223 o výměře 12103 m2-orná půda), důvodně předpokládat, že návrhem na povolení oddlužení, ve kterém navíc bylo vlastnictví k nemovitému majetku úmyslně zamlčeno, je sledován nepoctivý záměr, což by bylo důvodem pro zamítnutí insolvenčního návrhu dle ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) IZ. Podle § 396 odst. 1 IZ, jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Na základě údajů uvedených v insolvenčním návrhu lze dospět k závěru, že dlužník je v úpadku a je zřejmé, že jeho úpadek bude nutno řešit konkursem. Za těchto okolností je rovněž správný závěr soudu prvního stupně, že složení zálohy na krytí nákladů insolvenčního řízení, které vzniknou s prověřováním stavu dlužníkova majetku (§ 211 IZ), se soupisem, s oceňováním a zpeněžováním tohoto majetku, jakož i nákladů na odměnu a další hotové výdaje insolvenčního správce, je v daném případě nezbytné, neboť správce bude k této své činnosti nutně potřebovat pohotové finanční prostředky, které ovšem dlužník v majetkové podstatě nemá, a proto prostředky na úhradu těchto nákladů nutno zajistit uložením povinnosti zaplatit zálohu. Institut zálohy má především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout tak nedostatek finančních prostředků bezprostředně po rozhodnutí o úpadku, a současně též poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Náklady související s insolvenčním řízením nelze přenášet na stát, který by hradil odměnu a hotové výdaje správce v případě, že by prověřování majetkové situace dlužníka insolvenčním správcem nevedlo ke zjištění a zpeněžení majetku v potřebném rozsahu, to je v rozsahu alespoň na úhradu všech nákladů insolvenčního řízení. V tom je možno odkázat na důvodovou zprávu k insolvenčnímu zákonu, ve které zákonodárce výslovně uvedl, že obavám, že náklady vynaložené na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z nějž plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele .

Rovněž uložení zálohy ve výší 50.000Kč považuje odvolací soud za důvodné, neboť podle ust. § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. (dále jen vyhláška ) činí při řešení dlužníkova úpadku konkursem minimální odměna insolvenčního správce 45.000 Kč. Nutno zdůraznit, že odměna insolvenčního správce se určí úvahou soudu dle ust. § 5 vyhlášky, aniž by se použil § 1 odst. 5 vyhlášky o minimální odměně insolvenčního správce, jen v případě, že v průběhu řízení správce nezpeněží vůbec žádný majetek (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.9.2010, sp. zn. MSPH 77 INS 8029/2009, 29 NSČR 27/2010, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod č. 64/2011). V posuzované věci lze předpokládat zpeněžování majetku dlužníka, přičemž před schválením konečné zprávy (natož před rozhodnutím o úpadku) nelze s jistotou říct, v jakém rozsahu bude majetek zpeněžován. V posuzované věci nelze vyloučit, resp. lze spíše očekávat, že insolvenční správce při své činnosti zjistí další majetek dlužníka, případně majetek dalších osob, který by z hlediska institutů neúčinnosti, odporovatelnosti a neplatnosti právních úkonů dlužníka mohl též náležet do majetkové podstaty dlužníka (§ 205 a násl. IZ). Výpočet odměny dle § 1 vyhlášky (včetně jeho odst. 5) se přitom uplatní též v případě, že majetek bude zpeněžován byť i v nepatrném rozsahu. Navíc ani při určení odměny insolvenčního správce dle ust. § 5 vyhlášky nelze předem vyloučit, že s ohledem na okolnosti případu bude přiměřená odměna správce určená insolvenčním soudem případně odpovídat minimální odměně insolvenčního správce dle § 1 odst. 5 vyhlášky nebo ji dokonce bude převyšovat (např. při větším počtu věřitelů a rozsáhlejší činnosti správce). Insolvenční správce má mimo to právo na úhradu hotových výdajů, jejichž výši nelze rovněž předem odhadnout (§ 7 vyhlášky), a je-li plátcem DPH náleží mu k odměně a náhradě hotových výdajů i částka odpovídající této dani (§ 38 odst. 1 IZ).

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné dle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 26. září 2012

Za správnost vyhotovení : JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu