1 VSOL 744/2015-A-9
KSOL 10 INS 12868/2015 1 VSOL 744/2015-A-9

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužníků a) Rostislava anonymizovano , anonymizovano , bytem Přerov, Bratrská 709/34, PSČ 750 02, adresa pro doručování: Přerov, Šrobárova 1, PSČ 750 02, b) Pavle anonymizovano , anonymizovano , bytem Přerov, Bratrská 709/34, PSČ 750 02, adresa pro doručování: Přerov, Šrobárova 1, PSČ 750 02, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 9.6.2015, č.j. KSOL 10 INS 12868/2015-A-4,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně dle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen IZ ), uložil dlužníkům, aby společně a nerozdílně zaplatili zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně uvedl, že jsou splněny podmínky pro zamítnutí návrhu dlužníků na povolení oddlužení dle ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) IZ, neboť návrhem na povolení oddlužení je sledován nepoctivý záměr. Vyšel ze zjištění, že dlužnice b) darovací smlouvou ze dne 20.9.2012 převedla dceři Evě Kučerkové formou svatebního daru nemovitosti nacházející se v obci a v katastrálním území Přerov, přičemž v současné době jsou dlužníci nemajetní, vlastní pouze obvyklé vybavení domácnosti. Vlastnické právo ve prospěch dcery dlužníků bylo vloženo do katastru nemovitostí dne 21.9.2012, přičemž v té době již dlužníci měli závazky vůči několika věřitelům ve výši 683.296 Kč a převážná většina závazků (sedm závazků) byla po splatnosti, některé z nich od roku 2010 či 2011. Bezúplatným převodem nemovitostí se dlužnice b) zbavila podstatné části svého majetku v době, kdy jí bylo známo, že není schopna dostát svým závazkům, čímž úmyslně zkrátila uspokojení věřitelů, nadto tento převod v insolvenčním návrhu ani nezmínila. Zpeněžením nemovitostí, které nebyly zatíženy zástavními právy, dlužníci mohli uspokojit v poměrně krátké době a ve vysoké výši pohledávky nezajištěných věřitelů. Naopak v oddlužení plněním splátkového kalendáře při tvrzeném příjmu dlužníků 30.410 Kč, smlouvě o důchodu ve výši 800 Kč, výši nezajištěných závazků 775.824 Kč a skutečnosti, že dlužník a) má vyživovací povinnost k jednomu dítěti a dlužnice b) má vyživovací povinnost ke dvěma dětem, by dlužníci byli schopni uspokojit nezajištěné věřitele toliko v rozsahu 31,15 %. Věřitelé byli poškozeni již tím, že jim dlužnice b) převodem jediného svého majetku znemožnila zvolit si způsob oddlužení na schůzi věřitelů (§ 402 odst. 3 IZ). Úpadek dlužníků tedy bude řešen konkurzem, a proto je třeba zajistit finanční prostředky ke krytí nákladů insolvenčního řízení, neboť dlužníci nemají žádný majetek. Záloha umožní zajistit prostředky ke krytí nákladů insolvenčního správce, zejména nákladů spojených se zjišťováním stavu majetku dlužníků a v případě neexistence majetku dlužníků zajistí prostředky k zaplacení minimální odměny insolvenčního správce, která činí při řešení dlužníkova úpadku konkursem dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. nejméně 45.000 Kč, přičemž je třeba očekávat vznik dalších nákladů s konkursem spojených (hotových výdajů správce a jiných).

Proti tomuto usnesení podali dlužníci odvolání, v němž namítali, že v posuzované věci není dána příčinná souvislost mezi jednáním dlužnice b) a podáním insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení, neboť dlužnice b) darovala dceři nemovitosti téměř dva roky před podáním insolvenčního návrhu. Nadto k darování nemovitostí došlo za specifických okolností, neboť se jednalo o svatební dar dceři s úmyslem poskytnout dceři místo, kde bude moci začít nový život. V době darování dlužníci nepředpokládali, že se v budoucnu dostanou do situace, kdy budou nuceni podat insolvenční návrh, případně návrh na povolení oddlužení. Snaha dlužníků vždy směřovala k úhradě všech jejich závazků, o prodeji nemovitostí za účelem uspokojení věřitelů nikdy neuvažovali. Navrhli, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5, odst. 6 o.s.ř.), aniž nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2 písm. c) IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníků není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenční řízení v posuzované věci bylo zahájeno dne 19.5.2015 insolvenčním návrhem dlužníků a) a b) spojeným se společným návrhem dlužníků-manželů na povolení oddlužení, jímž se dlužníci domáhali rozhodnutí o svém úpadku a jeho řešení oddlužením ve formě plnění splátkového kalendáře. V návrhu uvedli, že dlužník a) má průměrný čistý měsíční příjem 15.434 Kč a příjem ze smlouvy o důchodu ve výši 1.300 Kč měsíčně, má vyživovací povinnost k manželce a k nezletilé dceři. Dlužnice b) má průměrný čistý měsíční příjem 11.250 Kč, má vyživovací povinnost k manželovi a ke dvěma nezletilým dětem. Dlužníci nemají hodnotnější majetek vyjma obvyklého vybavení domácnosti a osobních věcí, nezajištěné závazky činí částku 775.824 Kč, jedná se o 11 závazků vůči 10 věřitelům, které jsou 30 dnů po lhůtě splatnosti. V bodu 15 návrhu (majetek, který není předmětem zajišťovacích práv) dlužníci uvedli televizi zn. Thomson, automatickou pračku zn. Gorenje a stolní počítač, majetek, který je předmětem zajišťovacích práv, neuvedli. V bodu 17 návrhu (závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-nevykonatelné) uvedli 2 závazky vůči 2 věřitelům a v bodu 19 návrhu (závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení -vykonatelné) uvedli 9 závazků vůči 8 věřitelům. K návrhu připojili seznam závazků opatřený podpisy dlužníků s prohlášením, že je správný a úplný, v němž uvedli 11 nezajištěných závazků vůči 10 věřitelům, splatnost závazku vůči věřiteli Cetelem ČR, a.s., ve výši 361.226 Kč nastala dne 17.10.2011, splatnost závazku vůči věřiteli Severomoravská plynárenská, a.s., ve výši 23.246 Kč nastala dne 27.3.2012, splatnost závazku vůči věřiteli ČEZ Prodej, s.r.o., ve výši 24.000 Kč nastala dne 13.6.2011, splatnost závazku vůči věřiteli FINE CREDIT, a.s., ve výši 172.493 Kč nastala dne 27.2.2012, splatnost závazku vůči věřiteli Allianz pojišťovna, a.s., ve výši 1.716 Kč nastala dne 9.9.2010, splatnost závazku vůči věřiteli Eva Zichová ve výši 88.350 Kč nastala dne 26.5.2011, splatnost závazku vůči věřiteli T-Mobile Czech Republic a.s. ve výši 12.265 Kč nastala dne 14.9.2010. K návrhu dlužníci připojili seznam majetku opatřený jejich podpisy s prohlášením, že je správný a úplný, v němž uvedli majetek shodně s insolvenčním návrhem. Na tomto základě soud prvního stupně rozhodl ve věci odvoláním napadeným usnesením.

Ze spisu Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, sp.zn. KSOL 10 INS 10261/2014, se podává, že se jednalo o insolvenční řízení týchž dlužníků, v němž dlužníci předložili soudu notářský zápis sepsaný v notářské kanceláři Přerov,

Čechova 13, ze dne 20.9.2012, notářkou JUDr. Marcelou Stokláskovou, pod sp.zn. N 188/2012, NZ 166/2012, z něhož vyplývá, že dne 20.9.2012 uzavřeli Pavla Dvořáková jako dárkyně a Eva Kučerková jako obdarovaná darovací smlouvu, na základě níž dárkyně darovala své dceři Evě Kučerkové do jejího výlučného vlastnictví bytovou jednotku č. 2597/3, způsob využití byt, v budově část obce Přerov I.-Město, č.p. 2597, LV č. 6334, bytový dům na pozemku parcela číslo 5196/5 LV č. 6582, zapsanou na LV č. 8628 pro katastrální území Přerov a spoluvlastnický podíl k ideálním 728/5352 na společných částech budovy č.p. 2597 na pozemku parc. č. 5196/5 a pozemku parc. č. 5196/5, zastavěná plocha a nádvoří, zapsaného na LV č. 6582 pro kat. území a obec Přerov. Obdarovaná Eva Kučerková se zavázala dárkyni, že nadále umožní dědečkovi Ladislavu Mlýnkovi a babičce Marii Mlýnkové užívat celou darovanou nemovitosti po dobu jejich života v rozsahu, v jakém ji užívali doposud. Vklad vlastnického práva podle této smlouvy byl povolen a zapsán v katastru nemovitostí s právními účinky vkladu ke dni 21.9.2012.

Podle ustanovení § 108 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odstavec 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odstavec 2).

Podle ustanovení § 395 odst. 1 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Podle ustanovení § 396 IZ, jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Po vyhodnocení údajů uvedených dlužníky v insolvenčním návrhu a v zákonem požadované příloze-seznamu závazků, lze předběžně uzavřít, že dlužníci se nachází v úpadku ve formě platební neschopnosti, neboť mají peněžité závazky vůči více věřitelům, které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a které nejsou schopni plnit, neboť je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1 a odst. 2, písm. b/ IZ).

Je třeba uvést, že uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh je odůvodněno zejména v případě, kdy podle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce. V konkursu-na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře-totiž nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty.

Pro rozhodnutí odvolacího soudu je tak určující posouzení správnosti předběžného závěru soudu prvního stupně o tom, že dlužníkům nebude povoleno oddlužení. Nutno přitom vycházet z toho-jak správně vyložil i soud prvního stupně-že v případě společného návrhu manželů na povolení oddlužení podle § 394a odst. 3 IZ mají manželé po dobu trvání insolvenčního řízení o tomto návrhu a po dobu trvání účinků oddlužení postavení nerozlučných společníků a považují se za jednoho dlužníka.

Základní podmínkou povolení řešení dlužníkova úpadku oddlužením ve smyslu ust. § 395 odst. 1 IZ je nejenom dosažení uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů minimálně ve výši 30 % těchto pohledávek, ledaže věřitelé souhlasí s nižším plněním (395 odst. 1, písm. b/ IZ), nýbrž také i poctivost záměru sledovaného návrhem dlužníka na povolení oddlužení (§ 395 odst. 1, písm. a/ IZ).

Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí ze dne 29. září 2010, sen. zn. 29 NSČR 6/2008, uveřejněném pod číslem 61/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, formuloval a odůvodnil závěr, že pro řešení otázky, zda důvody obsažené v § 395 insolvenčního zákona mají být uplatněny při posouzení přípustnosti oddlužení (pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení) nebo (až) při posouzení jeho věcné opodstatněnosti (pro neschválení oddlužení), není určující časové hledisko, tedy to, že (jak se podává z dikce § 405 odst. 1 insolvenčního zákona) skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, vyšly najevo (až) v průběhu insolvenčního řízení (po povolení oddlužení). Podstatná je naopak kvalita posouzení zákonných kritérií v jednotlivých fázích oddlužení, tedy to, zda je v možnostech insolvenčního soudu příslušné skutečnosti prověřit (jejich existenci zjistit nebo vyloučit) v jednotlivých fázích oddlužení. Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí ze dne 28. července 2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2009, uveřejněném pod číslem 14/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále k otázce, kdy lze se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že návrhem na povolení oddlužení je sledován nepoctivý záměr, uvedl následující: Ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případ vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Vedle okolností příkladmo vypočtených (jako ty, z nichž lze usuzovat na dlužníkův nepoctivý záměr při podání návrhu na povolení oddlužení) v ustanovení § 395 odst. 3 insolvenčního zákona, s nimiž je soud povinen se vypořádat (vyjdou-li v insolvenčním řízení najevo) vždy, tak bude závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, závislý vždy na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení. Jinak řečeno, nepoctivost dlužníkova záměru při podání návrhu na povolení oddlužení se nevyčerpává jednáními popsanými v § 395 odst. 3 insolvenčního zákona, když k úsudku ve smyslu § 395 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona mohou vést různá jednání dlužníka. Může jít např. o jednání směřující k poškozování věřitelů (lhostejno, že nesankcionované normami trestního práva) v době před zahájením insolvenčního řízení, o zatajování skutečností týkajících se majetkových poměrů dlužníka a podobně. Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí ze dne 28. března 2012, sen. zn. 29 NSČR 32/2011, uveřejněném pod číslem 112/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále k ustanovení § 395 IZ uvedl následující: Posouzení, zda dlužník (ne)sleduje podáním návrhu na oddlužení nepoctivý záměr [§ 395 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona] je logicky navázáno na hodnocení skutečností, které se udály v určitém časovém rámci, zpravidla (stejně jako v tomto případě) před zahájením insolvenčního řízení. Přitom je ovšem třeba mít na paměti, že o způsob řešení svého úpadku oddlužením typově žádají i osoby, které si úpadkovou situaci (nebo hrozící úpadek) přivodily do jisté míry lehkomyslným, marnotratným nebo obecně málo zodpovědným přístupem ke svým majetkovým záležitostem (počínaje tzv. řetězením úvěrů a půjček a konče třeba i utrácením peněz v hracích automatech), ale v určité fázi života (zpravidla časově úzce propojené dobou zahájení insolvenčního řízení) se rozhodly tento přístup změnit a své ekonomické potíže řešit smysluplnou cestou v insolvenčním řízení. Je-li taková proměna opravdová [o čemž by se měl insolvenční soud přesvědčit v insolvenčním řízení ve vazbě na vše, co v něm vyšlo najevo ve fázích rozhodování o návrhu na povolení oddlužení a o schválení oddlužení, a k čemuž v době po povolení oddlužení slouží schůze věřitelů dle § 399 odst. 1 insolvenčního zákona se zdůrazněnou povinností (v § 399 odst. 2 insolvenčního zákona) dlužníkovy účasti a odpovědí na dotazy přítomných věřitelů (i insolvenčního soudu)], není důvod vylučovat dlužníka a priori z režimu oddlužení. Nalézt hranici, po jejímž překročení lze z událostí předcházejících zahájení insolvenčního řízení dovodit, že dlužník sleduje podáním návrhu na oddlužení nepoctivý záměr, může být v některých situacích obtížné, podstatné však je, zda nejpozději v době rozhodování insolvenčního soudu o schválení oddlužení je důvod usuzovat, že dlužník se poctivě snaží vypořádat s věřiteli a napravit stav vyvolaný předchozí nehospodárnou (jelikož k úpadku vedoucí) správou svého majetku. Přitom není vyloučeno ani to, aby jako dlužníkovy kroky směřující k poctivému vypořádání se s věřiteli zohlednil odvolací soud i jednání dlužníka, které může být (až v odvolacím řízení) i reakcí na důvody usnesení, jímž soud prvního stupně neschválil oddlužení.

Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že v jednání dlužníků je třeba spatřovat nepoctivý záměr sledovaný návrhem na povolení oddlužení ve smyslu ust. § 395 odst. 1, písm. a) IZ. Je zřejmé, jak vyšlo v rámci insolvenčního řízení najevo, že dlužnice b) se zbavila bezúplatným převodem na třetí osobu (svou dceru) nemovitého majetku, bytové jednotky a podílu na společných částech domu a pozemku, v katastrálním území a obci Přerov.

Darovací smlouva sice byla uzavřena již dne 20.9.2012 a vlastnické právo pro obdarovanou podle této smlouvy bylo vloženo do katastru nemovitostí již ke dni 21.9.2012, nicméně je nutno zdůraznit, že smlouva byla uzavírána v době, kdy dlužníci měli sedm závazků, jež byly splatné v době od září 2010 do března 2012. Jednalo se přitom o závazky celkem ve výši 683.296 Kč, jež dlužníci zcela zjevně nebyli schopni splácet. V této době přitom dlužnice b) disponovala nemovitým majetkem značné hodnoty, tento majetek však bezplatně převedla na svou dceru. Z objektivního hlediska tak tímto jednáním nepochybně byla věřitelům možnost volby způsobu oddlužení-to je, zda bude provedeno zpeněžením majetkové podstaty či plněním splátkového kalendáře-omezena, neboť jediným majetkem dlužníků v současné době je pouze obvyklé vybavení domácnosti zanedbatelné hodnoty. Námitka odvolatelů, že v době, kdy byla uzavřena mezi dlužnicí b) a její dcerou darovací smlouva, neuvažovali o podání insolvenčního návrhu ani o prodeji nemovitostí za účelem úhrady svých závazků, je irelevantní.

Za tohoto stavu, kdy se jeví pravděpodobným zamítnutí návrhu na povolení oddlužení podle ustanovení § 395 odst. 1, písm. a) IZ a prohlášení konkursu na majetek dlužníků, je požadavek soudu prvního stupně na složení zálohy na náklady insolvenčního řízení důvodný. Smyslem zálohy je umožnit činnost insolvenčního správce již od počátku jeho ustavení do funkce. Složená záloha správci umožní uhradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužníků, případně jiných osob, který by také mohl náležet do majetkové podstaty dlužníků.

Soud prvního stupně správně stanovil i výši této zálohy. Kromě výše uvedeného účelu slouží záloha i jako záruka úhrady odměny a hotových výdajů správce, není-li možno tyto nároky uspokojit z majetkové podstaty. Při způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000 Kč podle § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti náhrada jeho hotových výdajů, to je cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky).

Z uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 28.ledna 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu