1 VSOL 741/2015-A-8
KSOS 37 INS 14399/2015 1 VSOL 741/2015-A-8

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka Juliuse anonymizovano , anonymizovano , identifikační číslo osoby: 883 78 811, bytem Ostrava-Poruba, Alžírská 1521/4, PSČ 708 00, korespondenční adresa Ostrava, Šeříkova 21, PSČ 700 30, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 37 INS 14399/2015, o insolvenčním návrhu dlužníka spojeném s návrhem na povolení oddlužení, o odvolání dlužníka ze dne 18.6.2015 proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10.6.2015, č.j. KSOS 37 INS14399/2015-A-3

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10.6.2015, č.j. KSOS 37 INS14399/2015-A-3, se p o t v r z u j e.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Ostravě s poukazem na ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2, § 389 odst. 1, odst. 2, § 390 odst. 3 a § 396 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ), dále na vyhlášku č. 313/2007 Sb., odměně insolvenčního správce a náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů (dále jen vyhlášky č. 313/2007 Sb.), uložil dlužníku, aby ve stanovené lhůtě zaplatil na označený účet soudu zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

Podle odůvodnění se dlužník insolvenčním návrhem (soudu doručeným 2.6.2015), který spojil s návrhem na povolení oddlužení, domáhal zjištění svého úpadku a jako způsob oddlužení navrhl plnění splátkového kalendáře. Soud předně zjistil, že insolvenční návrh dlužníka splňuje náležitosti uvedené v ust. § 103 a 104 IZ a dlužník se nachází v úpadku, když z návrhu a jeho příloh vyplývá, že většina věřitelů má pohledávky, které dlužník nesplácí déle než 3 měsíce, čímž se má za to, že je není schopen plnit (§ 3 odst. 2 písm. b/ IZ). Soud následně postupoval dle citovaného ust. § 108 IZ a vyzval dlužníka k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, neboť zjistil, že návrhu dlužníka na povolení oddlužení nelze vyhovět a že jediným, v úvahu přicházejícím způsobem řešení úpadku, je konkurs. Z administrativního registru ekonomických subjektů dostupných na internetových stránkách http://wwwinfo.mfcr.cz/ares soud totiž zjistil, že dlužník podnikal dle živnostenského zákona od 23.8.2012 v oboru hostinská činnost, 3.6.2016 (pozn. správně 2013) tato živnost zanikla; od 10.1.2012 v oboru výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, 3.6.2013 tato živnost zanikla. Z insolvenčního návrhu a jeho příloh dále vyplývá, že dlužník má celkem 27 závazků vůči 23 věřitelům v celkové výši 1.574.000 Kč, přičemž dlužník označil závazky věřitelů Karla Neřáda, AVE CZ odpadové hospodářství, s.r.o., Pepsico CZ, s.r.o., ČEZ Prodej, s.r.o., Éter CZ, spol. s r.o., Ille papír service, spol. s r.o., RWE Energie, s.r.o., Plzeňský Prazdroj, a.s. a České správy sociálního zabezpečení (č.l. A1/10) jako závazky z podnikání. Ze spisu ovšem dále vyplývá, že věřitelé Ille papír service, spol. s.r.o. přípisem ze dne 30.7.2014 a Plzeňský Prazdroj, a.s. přípisem ze dne 19.7.2014, vyjádřili svůj nesouhlas, aby úpadek dlužníka byl řešen oddlužením. Z insolvenčního návrhu a připojeného seznamu majetku je dále zřejmé, že dlužník ke dni podání insolvenčního návrhu nedisponuje žádným nemovitým majetkem, má jen movitý majetek blíže specifikovaný v seznamu majetku a pohledávkou ve výši cca 15.000 Kč. Vzhledem k této skutečnosti považuje soud za nezbytné uložit insolvenčnímu navrhovateli zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, neboť jejím účelem je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce v období krátce po rozhodnutí o úpadku a překlenout nedostatek finančních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení do doby, než bude možné zpeněžit alespoň část majetkové podstaty. Výše zálohy byla rovněž stanovena s přihlédnutím k tomu, že jen minimální odměna insolvenčního správce při způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem dle vyhlášky č. 313/2007 Sb., činí částku 45.000 Kč (+ DPH) a v průběhu konkursního řízení lze důvodně očekávat vznik dalších nákladů (hotové výdaje správce apod.), přičemž soudu je z úřední činnosti známo, že náklady insolvenčního řízení při způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem se pohybují ve výši vyměřené zálohy.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, v němž uvedl, že požadovanou částkou nedisponuje, rodiče jsou schopni mu ze svých úspor zapůjčit maximálně 30.000 Kč, tuto částku může složit ihned, bude-li tak rozhodnuto. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a stanovil mu zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení právě v této výši.

Podle ust. § 7 IZ v platném znění platí, že nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 2 a odst. 5 o.s.ř.) a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2 písm c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Především odvolací soud konstatuje, že skutková zjištění z obsahu insolvenčního návrhu dlužníka, včetně seznamu majetku a závazků a z vyjádření dvou shora jmenovaných věřitelů, jsou zcela správná, mají ve spise oporu, proto odvolací soud na tato zjištění v zájmu stručnosti rozhodnutí v celém rozsahu odkazuje. Je rovněž správný závěr soudu prvního stupně, že dlužníkův insolvenční návrh je projednatelný, vyplývá z něj, že dlužník je v úpadku (§ 3 odst. 1, odst. 2 IZ) a že má i závazky, které pochází z jeho předchozího podnikání, že nejméně dva z těchto věřitelů s řešením úpadku dlužníka oddlužením nesouhlasí. Tedy s tím, aby jejich pohledávky byly podřízeny režimu oddlužení ve smyslu insolvenčního zákona, v němž by s největší pravděpodobností nebyly uhrazeny v rozsahu 100%.

Jak již uvedl soud prvního stupně, ust. § 389 odst. 1 IZ stanoví, že dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o a) právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání, nebo b) fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání (pozn. ať již jde o podnikatele či osobu, která podnikání fakticky ukončila).

Podle § 389 odst. 2 IZ však dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Podle ust. § 390 odst. 3 IZ návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu není oprávněn, insolvenční soud odmítne rozhodnutím, které doručí dlužníku, osobě, která takový návrh podala, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání může podat pouze osoba, která takový návrh podala.

Ustanovení § 396 IZ dále stanoví, že jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Podle ust. § 108 odst. 1 IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Odvolací soud, s ohledem na shora citovaná ustanovení insolvenčního zákona, souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že v daném případě dlužník podmínky pro povolení oddlužení nesplňuje. I když s účinností od 1.1.2014 insolvenční zákon připouští, aby soud povolil oddlužení i fyzické osobě, která je podnikatelem (případně již nepodniká, avšak má (i) závazky z podnikání), nicméně musí zde být splněny podmínky uvedené v ust. § 389 odst. 2 IZ; tzn., že pokud dlužník fyzická osoba má závazky z podnikání, pak s jeho oddlužením musí souhlasit (každý) nezajištěný věřitel, o jehož pohledávku z podnikání dlužníka jde. Takového souhlasu není třeba pouze v případě, jde-li sice o věřitele, který má pohledávku vůči dlužníku z podnikání, avšak jeho pohledávka je zajištěna (například zástavním právem na majetku dlužníka) nebo jde o pohledávku, která zůstala neuspokojena po skončení (předchozího) insolvenčního řízení, ve kterém soud zrušil konkurs pro nedostatek majetku nebo po splnění rozvrhového usnesení (§ 308 odst. 1 písm. c/ nebo d/ IZ). Ani jednu shora uvedenou výjimku však dlužník dle obsahu spisu nesplňuje.

Proto, není-li zde v přezkoumávaném případě souhlasu, byť jen některých nezajištěných věřitelů dlužníka, kteří mají vůči dlužníku pohledávky pocházející z jejího podnikání, již to je důvodem k tomu, aby návrh dlužníka na povolení oddlužení byl odmítnut, jako návrh podaný k tomu osobou neoprávněnou (§ 390 odst. 3 IZ), aniž by bylo třeba se za této situace zabývat tím, zda příjem dlužníka jeho oddlužení umožňuje; to je, zda je jinak schopen ze svých příjmů podmínkám oddlužení dostát. Proto pokud dlužník na svém insolvenčním návrhu setrvá, s největší pravděpodobností soud prvního stupně rozhodne o jeho úpadku, však způsobem jeho řešení nebude oddlužení v žádné z jeho forem, nýbrž bude prohlášen konkurs na jeho majetek.

Je proto správný závěr soudu prvního stupně, že pro další řízení je složení zálohy na náklady insolvenčního řízení, a to v požadované maximální výši, potřebné (s ohledem na rozsah a skladbu majetku dlužníka). Jak již uvedl soud prvního stupně, při řešení úpadku konkursem je totiž záloha nutná především pro počáteční činnost správce a je rovněž zárukou úhrady jeho odměny pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Náklady insolvenčního řízení nelze přenášet na stát, který by musel hradit odměnu a hotové výdaje správce v případě, pokud by prověřování majetkové situace dlužníka insolvenčním správcem nevedlo ke zjištění a zpeněžení majetku, případně majetku v potřebném rozsahu. Nelze rovněž přehlédnout, že pokud správce po prohlášení konkursu zpeněžuje majetek dlužníka, pak jen jeho nejnižší odměna, jak opět správně uvedl soud prvního stupně, činí 45.000 Kč (bez DPH) a je nepochybné že správci vzniknou další hotové výdaje (cestovné, poplatky apod.). Pokud správce v rámci konkursu nezjistí žádný zpeněžitelný majetek a tedy nic nezpeněží, pak mu zůstává nárok na odměnu z počtu jím přezkoumaných přihlášek pohledávek, nejméně opět ve výši 45.000 Kč (viz § 1, § 2a vyhlášky č. 313/2007 Sb. a § 38 odst. 1, odst. 2 IZ, ve znění účinném od 1.1.2014).

S ohledem na všechna shora uvedená zjištění i argumentaci dospěl odvolací soud k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně je věcně správné, proto je dle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné (§ 238 odst. 1, písm. c/ o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 27. srpna 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová, v.r. Miroslava Kupková předsedkyně senátu