1 VSOL 74/2012-A-11
KSBR 24 INS 22415/2011 1 VSOL 74/2012-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka FAH-INSTALO, spol. s r.o. v likvidaci, se sídlem Brno, Valtická 5, PSČ 629 00, IČ: 25339028, o insolvenčním návrhu dlužníka, k odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22.12.2011, č.j. KSBR 24 INS 22415/2011-A-6

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22.12.2011, č.j. KSBR 24 INS 22415/2011-A-6 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníkovi podle ust. 108 odst. 1, 2 z.č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ), aby ve lhůtě do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč. V odůvodnění uvedl, že dlužník podal insolvenční návrh, kterým se domáhal rozhodnutí o svém úpadku a navrhoval, aby byl řešen prohlášením konkursu. Vzhledem k tomu, že sám dlužník uvedl, že nevlastní žádný movitý ani nemovitý majetek, ani žádné dobytné pohledávky, nelze ani předpokládat, že by insolvenční správce mohl krýt výdaje na svoji činnost z pozdějšího zpeněžení majetkové podstaty, a proto rozhodl o uložení zálohy v maximální možné výši. Nelze tedy očekávat příjem, který by pokryl odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce, když minimální odměna je dle ust. § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2005 Sb. stanovena ve výši 45.000,-Kč. V takovém případě by takové náklady nesl stát, přičemž smyslem úpravy zálohy na náklady insolvenčního řízení je právě zabránění této situaci. 1VSOL 74/2012-A-11

Proti tomuto rozhodnutí podal dlužník odvolání, ve kterém namítal, že nemá možnost úhradu v požadované výši provést, neboť nevlastní žádné finanční prostředky ani jiný movitý nebo nemovitý majetek, a že jediný společník a jednatel neposkytuje potřebnou součinnost a od září 2011 přestal zcela komunikovat. Navrhoval, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že se dlužníkovi záloha neukládá.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 odst. 1 IZ, § 212, § 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník se insolvenčním návrhem ze dne 28.11.2011, doručeným soudu dne 2.12.2011, domáhal rozhodnutí o svém úpadku a navrhoval, aby byl řešen prohlášením konkursu. V návrhu uvedl, že společnost se v červnu 2007 dostala do finančních obtíží a rozhodnutím valné hromady ze dne 24.10.2007 byl schválen vstup společnosti do likvidace. Poté bylo zjištěno, že dlužník nemá účetní doklady za poslední tři účetní období, čímž se i možnost vymáhání pohledávek ze smluvních vztahů stala zcela nereálnou. Dlužník se nachází v dlouhodobé platební neschopnosti, neboť má více věřitelů, má peněžité závazky splatné po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti a není schopen plnit své závazky do budoucna. Nevlastní žádný movitý ani nemovitý majetek a ani pohledávky, které by pokryly náklady na insolvenční řízení, a proto současně dává na zvážení zastavení insolvenčního řízení pro nedostatek majetku dlužníka.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Na základě údajů uvedených v insolvenčním návrhu lze dojít k závěru, že dlužník je v úpadku. Vzhledem k tomu, že dlužník je ekonomicky nečinný, je zřejmé, že jeho úpadek bude nutno řešit konkursem. Za těchto okolností je rovněž správný závěr soudu prvního stupně, že složení zálohy na krytí nákladů insolvenčního řízení je v daném případě nezbytné, neboť prostředky na úhradu těchto nákladů, ať již souvisejících s prověřováním stavu dlužníkova majetku, či odměnou a hotovými výdaji insolvenčního správce, nelze zajistit jinak. V návrhu dlužník tvrdí, že nemá žádný majetek, bude proto věcí insolvenčního správce, aby toto tvrzení prověřil (§ 211 IZ). K této své činnosti proto správce bude nutně potřebovat pohotové finanční prostředky, které je v daném případě nutno zajistit zálohou na náklady insolvenčního řízení. Institut zálohy má především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout tak nedostatek finančních prostředků bezprostředně po rozhodnutí o úpadku, a současně též poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je 1VSOL 74/2012-A-11 nebylo možno hradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Náklady související s insolvenčním řízením nelze přenášet na stát, který by hradil odměnu a hotové výdaje správce v případě, že by prověřování majetkové situace dlužníka insolvenčním správcem nevedlo ke zjištění a zpeněžení majetku v potřebném rozsahu, to je v rozsahu alespoň na úhradu všech nákladů insolvenčního řízení.

V tom je možno odkázat na důvodovou zprávu k insolvenčnímu zákonu, ve které zákonodárce (a to konkrétně k ust. § 144 IZ) výslovně uvedl, že obavám, že náklady vynaložené na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z nějž plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele .

Ze shora uvedeného vyplývá, že postup zvolený soudem prvního stupně je postupem, který zákonodárce při tvorbě insolvenčního zákona předpokládal, a proto rovněž dlužník, který podává insolvenční návrh, musí počítat s tím, že bude k zaplacení zálohy vyzván, když účelem insolvenčního řízení není likvidace a výmaz nefunkční společnosti, nýbrž řešení úpadku a poměrné uspokojení dlužníkových věřitelů (§ 1 IZ). Jestliže by dlužník zálohu nezaplatil a soud by přesto rozhodl o jeho úpadku, poté na jeho majetek prohlásil konkurs a následně by se nezjistil, případně nedohledal a nezpeněžil majetek v potřebném rozsahu, pak by při nezaplacení zálohy veškeré náklady tohoto insolvenčního řízení nesl stát a nadto by věřitelé dlužníka nebyli uspokojeni ani poměrně. Tím by celé insolvenční řízení ztratilo svůj smysl a další pokračování insolvenčního řízení by bylo zjevným zneužitím postupů podle insolvenčního zákona k likvidaci zadlužené a nemajetné společnosti dlužníka (§ 308 odst. 1 písm. d/, § 312 odst. 2 IZ). Pokud dlužník tvrdí, že nelze zrušit společnost likvidací a svým návrhem míní legálně ukončit činnost společnosti, odvolací soud zdůrazňuje, že ust. § 98 IZ je zejména založeno na tom, že takový insolvenční návrh má být podán včas, tedy v době, kdy měl dlužník takový majetek, který bylo možné použít k hrazení nákladů řízení a k alespoň poměrnému uspokojení jeho věřitelů. O vstupu společnosti do likvidace bylo valnou hromadou rozhodnuto již 24.10.2007 a likvidátorka Mgr. Šárka Malovaná, Dr. byla do obchodního rejstříku zapsána již 5.3.2008. Protože však likvidátorka podala návrh až v době, kdy již dlužník není schopen zálohu zaplatit (2.12.2011), bylo by další pokračování insolvenčního řízení zjevným zneužitím postupů dle insolvenčního zákona k dokončení likvidace dlužníka. Je proto namístě, aby mimo rámec insolvenčního řízení likvidátor likvidaci dokončil.

Pokud se dlužník již v návrhu dovolával zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku je nutno poukázat na podmínky, které pro takové rozhodnutí taxativně stanoví insolvenční zákon v ustanovení § 144 odst. 1 IZ. Aplikace tohoto zákonného ustanovení na poměry dlužníka je však vyloučena, neboť nesplnění podmínky dle ustanovení § 144 odst. 1 písm. a) a b) IZ je zřejmé již z výpisu 1VSOL 74/2012-A-11 z obchodního rejstříku dlužníka (o zrušení dlužníka s likvidací rozhodla valná hromada a nikoliv soud a insolvenční návrh nepodal likvidátor zapsaný v seznamu insolvenčních správců).

Odvolací soud je přesvědčen, že záloha byla insolvenčním soudem stanovena ve správné výši, a to i přes námitku dlužníka, že odměna insolvenčního správce ve výši 45.000,-Kč by byla nepřiměřená. Podle ust. § 1 odst. 5 č. 313/2007 Sb. (dále jen vyhláška), totiž činí při řešení dlužníkova úpadku konkursem minimální odměna insolvenčního správce právě 45.000,-Kč. Dle usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.9.2010, sp. zn. MSPH 77 INS 8029/2009, 29 NSČR 27/2010 (publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod č. 64/2011), se sice odměna insolvenčního správce v případě, že v průběhu řízení správce nezpeněží žádný majetek, určí úvahou soudu dle ust. § 5 vyhlášky, aniž by se použil § 1 odst. 5 téže vyhlášky o minimální odměně insolvenčního správce. Před schválením konečné zprávy (natož před rozhodnutím o úpadku) nelze však s jistotou říct, že skutečně ke zpeněžování majetku nedojde. Nelze totiž bez dalšího vyloučit, že insolvenční správce při své činnosti zjistí další majetek dlužníka, případně majetek dalších osob, který by z hlediska institutů neúčinnosti, odporovatelnosti a neplatnosti právních úkonů dlužníka mohl též náležet do majetkové podstaty dlužníka (§ 205 a násl. IZ).Výpočet odměny dle § 1 vyhlášky (včetně jeho odst. 5) se přitom uplatní též v případě, že majetek bude zpeněžován byť i v nepatrném rozsahu. Navíc ani při určení odměny insolvenčního správce dle ust. § 5 vyhlášky nelze předem vyloučit, že s ohledem na okolnosti případu bude přiměřená odměna správce určená insolvenčním soudem případně odpovídat minimální odměně insolvenčního správce dle § 1 odst. 5 vyhlášky nebo ji dokonce bude převyšovat (např. při větším počtu věřitelů a rozsáhlejší činnosti správce). Insolvenční správce má mimo to právo na úhradu hotových výdajů, jejichž výši nelze rovněž předem odhadnout (§ 7 vyhlášky) a je-li plátcem DPH náleží mu k odměně a náhradě hotových výdajů i částka odpovídající této dani (§ 38 odst. 1 IZ).

S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti a důvody dospěl odvolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí soudu prvního stupně je věcně správné, proto je dle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 14. února 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Vladimíra Kvapilová předsedkyně senátu