1 VSOL 737/2012-A-13
KSBR 44 INS 17371/2012 1 VSOL 737/2012-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Jaroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Masarykovo náměstí 94, 675 71 Náměšť nad Oslavou, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně, č.j. KSBR 44 INS 17371/2012-A-8 ze dne 21.8.2012,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně, č.j. KSBR 44 INS 17371/2012-A-8 ze dne 21.8.2012 se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Shora uvedeným usnesením Krajský soud v Brně uložil dlužníku, aby ve lhůtě tří dnů od právní moci usnesení zaplatil na záloze na náklady insolvenčního řízení na označený účet Krajského soudu v Brně nebo v hotovosti na pokladně tohoto soudu zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

Na odůvodnění tohoto rozhodnutí Krajský soud v Brně uvedl, že insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení se domáhal dlužník zjištění svého úpadku a povolení oddlužení kombinací zpeněžení majetkové podstaty a splátkovým kalendářem. Současně se domáhal i spojení svého insolvenčního řízení s řízením vedeným u téhož soudu pod sp.zn. KSBR 44 INS 17372/2012 ve věci jeho manželky Ilony Smištíkové. S poukazem na ustanovení § 108 odst. 1 a 2 a ustanovení § 395 odst. 1, písm. b) a § 396 odst. 1 insolvenčního zákona insolvenční soud po vyhodnocení obsahu doplněného návrhu dlužníka a jeho manželky uzavřel, že dlužník ani samostatně, ani ve spojení s řízením jeho manželky při kombinaci oddlužení zpeněžením majetkové podstaty a plněním splátkového kalendáře nesplňuje podmínky pro povolení oddlužení. Při tomto hodnocení vzal v úvahu v souladu s návrhem dlužníka částku, která zůstala složena u soudního exekutora ve výši 396.211 Kč a která tvoří zůstatek ze zpeněžení nemovitostí dlužníka a jeho manželky po úhradě pohledávky věřitele CETELEM ČR a.s., k němuž došlo ještě před zahájením insolvenčního řízení, a dále zohlednil výši příjmů dlužníka měsíčně 8.360 Kč čistého a jeho manželky ve výši 15.800 Kč měsíčně čistého a dar, který se na základě darovací smlouvy ze dne 17.7.2012 zavázal poskytovat Karel Bureš oběma manželům ve výši 4.800 Kč měsíčně. Jediným možným řešením úpadku dlužníka je tedy konkurs na jeho majetek. Vzhledem k majetku dlužníka, který není předmětem zajišťovacích práv a který tvoří elektronika a běžné vybavení domácnosti odhadnuté částkou 3.200 Kč, insolvenční soud uzavřel, že pro zajištění činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku je nutno překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení, neboť bez pohotových finančních prostředků zajištěných právě složením zálohy nemůže insolvenční správce svou funkci řádně vykonávat, a proto s přihlédnutím k minimální odměně insolvenčního správce při řešení úpadku konkursem (§ 1 odst. 5 vyhlášky 313/2007 Sb.) uložil dlužníku povinnost zaplatit zálohu ve výši 50.000 Kč.

Toto rozhodnutí napadl dlužník odvoláním, poukázal na to, že navrhoval oddlužení zpeněžením majetkové podstaty a rovněž splátkovým kalendářem. Soud však nerespektoval potvrzení zástupce soudního exekutora, které dlužník doložil dne 9.8.2012, podle něhož výtěžek dražby činí 451.390,20 Kč. Tato částka nebyla insolvenčním soudem vzata v úvahu a výpočet možnosti oddlužení byl řešen s původní částkou výnosu dražby 396.211 Kč, proto také došlo k výpočtu nesprávného procenta plnění nezajištěným věřitelům jen do výše 28,31 %. Přitom s ohledem na exekutorem sdělenou výši výtěžku dražby a splácení obou manželů z jejich příjmů spolu s měsíčním darem ve výši 4.800 Kč jsou dle dlužníka schopni oba manželé za pět let oddlužení zaplatit svým věřitelům celkem 32,96 % jejich pohledávek. Navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Brně k novému projednání s tím, aby insolvenční návrhy obou manželů byly spojeny ke společnému řízení.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Podle ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2, věty první IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jestliže je to nutné ke krytí nákladů a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 odst. 1 IZ, § 212a § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k následujícím závěrům.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení doručeným Krajskému soudu v Brně 18.7.2012 domáhal se dlužník rozhodnutí o svém úpadku a jeho řešení výslovně splátkovým kalendářem s tím, aby ale současně pro řešení jeho úpadku byla využita i částka, která zůstala u Exekutorského úřadu JUDr. Ivo Dědka ve Zlíně po zpeněžení nemovitostí ve společném jmění manželů částkou 396.211 Kč poté, co byla před zahájením insolvenčního řízení uspokojena pohledávka věřitele CETELEM ČR a.s. včetně příslušenství ve výši 160.456 Kč. Dlužník uvedl, že současně podává návrh i jeho manželka a že oba žádají o sloučení a společné posuzování těchto návrhů, když veškeré závazky vznikly za doby trvání manželství a spadají do společného jmění manželů, a když bez sloučení a společného posuzování nebude splněna podmínka uhradit nezajištěným věřitelům 30 % závazků. Uvedl dále, že je v úpadku, neboť má více věřitelů s peněžitými závazky, které jsou více jak 30 dnů po splatnosti, které není schopen plnit a řada věřitelů již zahájila proces vymáhání svých pohledávek. Dále označil i své jednotlivé věřitele s výší jejich pohledávek a uvedl, kdy naposled na jejich pohledávky plnil, s tím, že má celkem 20 věřitelů, u nichž má celkem 23 závazků, a celková výše závazků obou manželů že činí 2.722.939 Kč, jakožto nezajištěných závazků. V seznamu závazků dlužníka, o nichž prohlásil dlužník výslovně, že je správný a úplný, pod položkou 14 je evidován věřitel CETELEM ČR a.s. se zbývající pohledávkou ve výši 427.471 Kč. Po zpeněžení majetku obou manželů v exekučním řízení již nevlastní navrhovatel s manželkou žádnou nemovitost a z movitých věcí nemá hodnotnějšího majetku než obvyklé vybavení domácnosti. Ze seznamu závazků je pak zřejmé, že poslední platby závazků byly provedeny v září roku 2009. Průměrný čistý příjem dlužníka z jeho pracovního poměru vyplývá z listin přiložených k insolvenčnímu návrhu ve výši 8.360 Kč čistého měsíčně. Z darovací smlouvy, kterou dlužník přiložil k návrhu, uzavřené 25.1.2012 mezi dárcem Karlem Burešem a obdarovanými manžely Smištíkovými vyplývá, že se dárce zavázal, že bude počínaje dnem 15.4.2012 poskytovat manželům dar ve výši 4.800 Kč měsíčně nejdéle po dobu trvání účinků schváleného oddlužení. Návrh dlužníka je v položce 22 opatřen souhlasem jeho manželky Ilony Smištíkové, která připojila svůj ověřený podpis. Z listin, které předložil dlužník na základě výzvy insolvenčního soudu, mimo jiné vyplývá, že podáním z 3.8.2012 sdělil zástupce soudního exekutora JUDr. Ivo Dědka, že exekutorský úřad eviduje částku 451.390,20 Kč jako nerozdělený výtěžek z dražby nemovitostí dlužníka.

Ze spisu Krajského soudu v Brně sp.zn. 44 INS 17372/2012, pod kterou je vedeno insolvenční řízení manželky dlužníka, vyplývá, že Ilona Smištíková se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení doručeným insolvenčnímu soudu 18.7.2012 domáhala rovněž rozhodnutí o svém úpadku a jeho řešení splátkovým kalendářem s tím, aby ale současně byla použita pro uspokojení pohledávek věřitelů i částka 396.211 Kč, která zůstala uložena u soudního exekutora po zpeněžení nemovitostí ve společném jmění manželů, když před zahájením insolvenčního řízení byla část tohoto zpeněžení použita pro uspokojení pohledávky věřitele CETELEM ČR a.s. ve výši včetně příslušenství 160.456 Kč. Tato dlužnice rovněž požádala, aby její insolvenční návrh byl projednáván společně s insolvenčním návrhem manžela, když veškeré závazky vznikly za trvání manželství a spadají do společného jmění manželů. Uvedla, že má 20 věřitelů, u nichž má celkem 24 závazků, a celková výše závazků obou manželů že činí 2.948.195 Kč, a to jako závazků nezajištěných. Uvedla označení svých jednotlivých věřitelů, výši jejich splatných pohledávek i data, kdy naposled na jednotlivé pohledávky plnila s tím, že je v úpadku, neboť má více věřitelů, závazky má více jak 30 dnů po splatnosti a není schopna je plnit a že řada věřitelů zahájila již proces vymáhání pohledávek. Z jejího seznamu závazků vyplývá, že poslední platby byly provedeny v září roku 2009. Z listin, které přiložila k insolvenčnímu návrhu, pak vyplývá, že její průměrný čistý měsíční příjem z pracovního poměru činí 15.800 Kč, a rovněž i ona odkázala na darovací smlouvu uzavřenou s Karlem Burešem, který se zavázal měsíčně platit oběma manželům částku 4.800 Kč po dobu trvání schváleného oddlužení. Ohledně svého majetku uvedla zcela totožné údaje jako dlužník. Manžel Jaroslav Smištík vyjádřil souhlas s oddlužením ověřeným podpisem v položce 22 návrhu. Insolvenční soud usnesením z 21.8.2012 uložil této dlužnici, aby zaplatila na záloze na náklady insolvenčního řízení částku 50.000 Kč se stejným zdůvodněním jako v případě dlužníka. Dlužnice proti tomuto rozhodnutí podala odvolání a věc byla předložena k rozhodnutí odvolacímu soudu.

Na základě shora uvedených zjištění z insolvenčního spisu dlužníka a jeho manželky odvolací soud dospívá k závěru, že napadené rozhodnutí insolvenčního soudu trpí vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Především Insolvenční soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí neuvedl proč je třeba zálohy na náklady insolvenčního řízení a proč v maximální možné výši, když dlužník má k dispozici hotové finanční prostředky u soudního exekutora (dle insolvenčního soudu ve výši 198.105,50 Kč).

Insolvenční soud rovněž nesprávně vycházel z toho, že u soudního exekutora po provedené exekuci zůstala uložena částka 396.211 Kč, jak uvedl dlužník ve svém návrhu, a vůbec nerespektoval podání soudního exekutora z 3.8.2012, které dlužník v průběhu řízení doložil a které je založeno na č.l. A-7, dle něhož takto složená částka činí 451.390,20 Kč. Tuto částku přitom dlužník a stejně tak i jeho manželka navrhují k využití pro uspokojení pohledávek věřitelů. Navíc při hodnocení výše odměny a hotových výdajů insolvenčního správce v případě řešení úpadku dlužníka oddlužením je nutno v přezkoumávané věci počítat s odměnou insolvenčního správce pouze dle ustanovení § 3, písm. b) vyhlášky č. 313/2007 Sb., neboť insolvenční správce by již majetek nezpeněžoval, když ještě před zahájením insolvenčního řízení došlo k jeho zpeněžení soudním exekutorem (k tomu viz například závěry rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, sp.zn. KSOS 34 INS 3970/2010, 1 VSOL 815/2011-B-36 ze dne 13.3.2012).

Odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 219a odst. 1, písm. a) o.s.ř. a pro jiné vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a za odvolacího jednání nemohla být zjednána náprava, napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení dle ustanovení § 221 odst. 1, písm. a) o.s.ř.

V dalším řízení se insolvenční soud bude při zohlednění shora uvedených skutečností opětovně zabývat tím, zda dlužník spolu s manželkou jsou schopni při společném oddlužení (za předpokladu, že jsou splněny podmínky pro spojení obou insolvenčních řízení, zejména pokud jde o společné závazky vzniklé za trvání manželství, když oba manželé sice ve svých návrzích uvádějí, že se jedná o závazky totožné, přitom však v každém z návrhů je uváděna celková výše závazků jinou částkou), za pět let trvání s využitím částky složené u soudního exekutora, splátek ze svých příjmů a daru zaplatit věřitelům alespoň 30 % jejich pohledávek a zda při řešení úpadku oddlužením je potřeba požadovat složení zálohy na náklady insolvenčního řízení a případně v jaké výši. Při tomto hodnocení neopomene insolvenční soud zabývat se i tím, zda pohledávka věřitele CETELEM ČR a.s. uvedená v příloze insolvenčního návrhu dlužníka je další pohledávkou tohoto věřitele poté, co jedna z pohledávek byla již v exekučním řízení zaplacena. Pokud bude nutno řešit úpadek dlužníka konkursem, pak se insolvenční soud bude opětovně zabývat potřebou složení zálohy na náklady insolvenčního řízení a její případné výše ve smyslu § 108 insolvenčního zákona se zřetelem na finanční hotovost, kterou má dlužník k dispozici.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 13. listopadu 2012

Za správnost vyhotovení : JUDr. Ivana Waltrová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu