1 VSOL 735/2013-A-10
KSBR 30 INS 19339/2013 1 VSOL 735/2013-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a Mgr. Diany Vebrové v insolvenční věci dlužníka MK Spedition s.r.o., identifikační číslo osoby: 283 15 600, se sídlem Brno, Stará Osada 3973/21, PSČ 615 00, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o jeho odvolání ze dne 1.8.2013 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. července 2013, č.j. KSBR 30 INS 19339/2013-A-5,

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. července 2013, č.j. KSBR 30 INS 19339/2013-A-5, se m ě n í takto:

Insolvenční návrh dlužníka ze dne 10.7.2013 se n e o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ustanovení § 103 odst. 2 a § 128 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ), dále s odkazem na závěry formulované v rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 29 NSČR 22/2009 odmítl insolvenční návrh dlužníka s odůvodněním, že jej přezkoumal a zjistil, že je neurčitý a nesrozumitelný, jelikož v něm nejsou uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka. Dlužníkův návrh je velmi kusý, pouze v něm uvádí, že z důvodu předlužení žádá o zahájení insolvenčního řízení, ale konkrétní skutečnosti, které by o existenci jeho úpadku svědčily, neuvedl, chybí zde tvrzení o splatnosti jeho závazků a o jejich konkrétní výši, dále zde dlužník neuvádí jednotlivé věřitele ani jejich počet, rovněž své předlužení dostatečně neodůvodňuje. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu 29 NSČR 22/2009 přitom plyne, že v insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o hrozícím úpadku dlužníka logicky vzato vyplývá. Pouhé konstatování, že dlužník je v úpadku , nebo mu úpadek hrozí , případně, že dlužník je insolventní , nebo že je v platební neschopnosti , anebo že je předlužen , není ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 IZ uvedením okolností, které úpadek osvědčují. S ohledem na to, že insolvenční zákon neumožňuje vyzvat navrhovatele k odstranění vad insolvenčního návrhu a pro uvedený nedostatek nelze pokračovat v řízení, soud insolvenční návrh ve smyslu § 128 odst. 1 IZ odmítl.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, v němž k závěrům soudu prvního stupně, že jeho insolvenční návrh je nesrozumitelný, namítal, že se domáhá zjištění jeho úpadku, jako důkaz bylo v příloze k návrhu uvedeno několik věřitelů a výše jednotlivých závazků, kromě toho byly přiloženy daňové doklady, které jeho tvrzení potvrzují. Proto žádá o přezkoumání tohoto návrhu a rozhodnutí o jeho úpadku.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen též o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.) a aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka je důvodné.

Podle ust. § 103 odst. 2 IZ musí být v insolvenčním návrhu uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Dle § 3 odst. 3 IZ dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Podá-li insolvenční návrh dlužník, je povinen k němu připojit přílohy předepsané v ust. § 104 IZ a dále listiny, kterých se dovolává; přílohy a listiny však nejsou součástí insolvenčního návrhu (§ 103 odst. 3 IZ).

V přezkoumávané věci odvolací soud ze spisu soudu prvního stupně zjistil, že dlužník, který je právnickou osobou, podal dne 10.7.2013 insolvenční návrh, v němž se domáhal zjištění svého úpadku. Uvedl, že je v úpadku z důvodu předlužení jeho firmy nad rámec majetku a to z důvodu zániku podnikatelské činnosti, jeho firma není schopna plnit závazky vůči věřitelům, kteří jsou známí a jsou dále jmenovitě uvedeni. Na adrese jeho sídla se již nachází pouze poštovní schránka, z nemovitosti, kde měl sídlo, dostal majitelem výpověď, adresu firmy nemohl změnit pro nedostatek finančních prostředků k placení nájmu a příslušných poplatků. Finanční úřad v Brně jeho firmu vyškrtl z povinnosti daňových přiznání z důvodu nulového pohybu finančních aktiv za více než ročních období, což svědčí o tom, že firma nevykonává žádnou činnost. V závěru návrhu dlužník odkázal na přiložený seznam majetku, závazků, zaměstnanců a další listiny, jimiž hodná dokladovat svůj úpadek.

Z doložených seznamů závazků, majetku a zaměstnanců, které dlužník podepsal a učinil v nich prohlášení, že jde o informace správné a úplné (§ 104 IZ) dále odvolací soud zjistil, že dlužník v seznamu závazků uvedl celkem 4 své věřitele, které dostatečně identifikoval (§ 103 odst. 1 IZ), u každého uvedl výši svého závazku a kromě toho i to, že jde o závazky nehrazené déle jak 3 měsíce po lhůtě splatnosti, celková výše těchto závazků činí 1.449.864,91 Kč. V seznamu zaměstnanců uvedl, že nemá žádné zaměstnance a v seznamu majetku uvedl, že nemá žádný majetek movitý ani nemovitý, ani žádné finanční prostředky, nemá žádné bankovní účty a nemá ani žádné pohledávky.

Na základě těchto zjištění odvolací soud oproti závěrům soudu prvního stupně uzavírá, že takto podaný insolvenční návrh, včetně obsahu zákonem vyžadovaných seznamů, které dlužník podepsal a učinil prohlášení, že jde o seznamy správné a úplné, obsahuje dostatek skutkových tvrzení, která, pokud se ukáží být pravdivými, jsou způsobilá osvědčit, že dlužník je ve smyslu ust. § 3 odst. 3 IZ předlužen a tudíž z tohoto důvodu v úpadku, neboť tvrdí, že má jen závazky (a to i bez ohledu na to, zda jde o závazky splatné, viz § 3 odst. 3 IZ) a nemá žádný majetek ani finanční prostředky.

Z odůvodnění napadeného usnesení je nutno dovodit, že soud prvního stupně nepřihlédl k seznamům, které dlužník, jak mu to ustanovení § 104 IZ ukládá, předložil. I když Nejvyšší soud ČR opakovaně ve svých rozhodnutích formuloval závěr, že seznam závazků není součástí insolvenčního návrhu (viz např. rozhodnutí ze dne 26. 2. 2009, sp. zn. 29 NSČR 7/2008, zveřejněném pod číslem 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek-dále též jen R 91/2009 ) a tato skutečnost vyplývá výslovně i z ust. § 103 odst. 3 IZ, nicméně ve svém rozhodnutí ze dne

20.5.2010, sp. zn. 29 NSČR 22/2009 Nejvyšší soud formuloval závěr, že jeho dosavadní judikatura bezezbytku neuzavřela prostor úvaze o zvláštní povaze listin, které tvoří povinnou (insolvenčním zákonem předepsanou) přílohu insolvenčního návrhu dlužníka a jejichž obsah je (současně) definován insolvenčním zákonem. Nicméně se těmito přílohami-seznamy ve svých předchozích rozhodnutích nezabýval proto, že v jednom z přezkoumávaných případů se jednalo o návrh věřitele (R 91/2009) a v usnesení sp. zn. 29 NSČR 1/2008, stejně jako v usnesení ze dne 28.1.2010, sp. zn. 29 NSČR 2/2008 proto, že ač šlo o insolvenční návrh dlužníka-tyto seznamy k insolvenčnímu návrhu připojeny nebyly. Dále Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí (sp. zn. 29 NSČR 22/2009) uzavřel, že pojmenovat v této věci význam označených seznamů při plnění povinnosti dlužníka-insolvenčního navrhovatele vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo hrozící úpadek dlužníka, se však jeví zbytečným v situaci, kdy žádný ze seznamů předložených dlužníkem v této věci nemůže být pokládán za způsobilý zdroj poznání o majetkových poměrech dlužníka již proto, že neobsahují výslovné prohlášení dlužníka o jejich správnosti a úplnosti (§ 104 odst. 4 IZ).

S přihlédnutím k těmto závěrům a především ke skutečnosti, že seznam závazků je ve smyslu ust. § 104 IZ jednou z povinných (zákonem předepsaných) příloh k insolvenčnímu návrhu dlužníka a v přezkoumávaném případě jej dlužník ke svému návrhu předložil, podepsal a výslovně v něm prohlásil, že je správný a úplný, proto bylo namístě k jeho obsahu přihlédnout, což odvolací soud při svém rozhodování také učinil. Opačný přístup by byl dle názoru odvolacího soudu nepřípustně formalistický.

Ze shora uvedených důvodů proto odvolací soud postupoval dle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. (s přihlédnutím k Nálezu Ústavního soudu ze dne 19.1.2010 sp. zn. Pl. ÚS 16/09, který byl publikován ve Sbírce zákonů pod č. 48/2010 a kterým bylo s účinností od 1.4.2011 ust. § 220 odst. 3 o.s.ř. zrušeno) a usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že insolvenční návrh dlužníka se neodmítá.

V dalším řízení bude na soudu prvního stupně, aby se insolvenčním návrhem dlužníka zabýval věcně.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má- li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 29. srpna 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu