1 VSOL 732/2011-A-12
KSBR 44 INS 18987/2011 1 VSOL 732/2011-A-12

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Jany anonymizovano , anonymizovano , bytem Nížkovice 275, PSČ 684 01, adresa pro doručování : Nížkovice č. p. 117, Slavkov u Brna, PSČ 684 01, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 44 INS 18987/2011-A-7 ze dne 31.10.2011

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 44 INS 18987/2011-A-7 ze dne 31.10.2011 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Brně uložil dlužnici, aby ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč na účet soudu specifikovaný ve výroku nebo v hotovosti na pokladně soudu.

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužnice se svým návrhem domáhala rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení. Dlužnice by v případě oddlužení plněním splátkového kalendáře ze svých příjmů nezaplatila nezajištěným věřitelům na jejich pohledávky ničeho, neboť z jejího příjmu celkem ve výši 10.493,-Kč s ohledem na vyživované osoby nelze pro splátky při oddlužení srazit žádnou částku, včetně odměny a hotových výdajů správce ve výši 900,-Kč (bez DPH). V případě oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty by nezajištění věřitelé dle ocenění majetku uvedeného dlužnicí (movité věci představující běžné vybavení domácnosti v hodnotě přibližně 49.500,-Kč) získali částku odpovídající 9,52 % jejich pohledávek. Opakující plnění ve výši 6.200,-Kč měsíčně dle darovací smlouvy uzavřené s Antonií Gregorovou nelze považovat za pravidelný příjem, neboť jde o mimořádný příjem určený k mimořádným splátkám mimo schválený splátkový kalendář. Tímto by byl obcházen insolvenční zákon, neboť závazky dlužnice by byly hrazeny třetí osobou a nikoliv z příjmu dlužnice. Z tohoto důvodu je namístě návrh dlužnice na povolení oddlužení odmítnout (správně zamítnout) a současně na její majetek prohlásit konkurs (§ 395 odst. 1 písm. a) a § 396 odst. 1 insolvenčního zákona). S ohledem na rozsah majetku dlužnice a předpokládané náklady řízení při konkursu soud postupoval podle ust. § 108 insolvenčního zákon a stanovil zálohu ve výši 50.000,-Kč k jejich krytí, neboť prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Účelem zálohy je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku. Bez pohotových finančních prostředků nemůže insolvenční správce svou činnost řádně vykonávat. Institut zálohy slouží také k úhradě odměny a hotových výdajů insolvenčního správce, není-li možné je uhradit z majetkové podstaty, přitom minimální odměna insolvenčního správce činí při konkursu 45.000,-Kč (bez DPH).

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Uvedla, že předchozí manžel zneužil její důvěřivosti a vzal si půjčky, které nesplácí a které zůstaly na ní. Podle jejího názoru splňuje podmínky úpadku dle ust. § 3 insolvenčního zákona. Poukázala na to, že její příjmy činí 18.200,-Kč, z čehož je 7.600,-Kč rodičovský příspěvek, 6.200,-Kč příjem z darovací smlouvy a 2.893,-Kč příjem od zaměstnavatele, dále do společných příjmů spadá částka 7.652,-Kč od manžela na náklady společné domácnosti, ze kterých započetla 1.507,-Kč do svých příjmů, což soudu zvlášť neuvedla. Podle jejího propočtu je tak schopna splácet náklady insolvenčního správce ve výši 1.080,-Kč měsíčně. Namítla, že podáním návrhu na povolení oddlužení nesleduje nepoctivý záměr a že náklady správce by v případě konkursu byly vyšší než náklady správce v rámci oddlužení probíhajícího 5 let. Pokud insolvenční soud její návrh odmítne, případně zamítne, bude jí znemožněna možnost uhradit své dluhy pomocí zákona. Navrhuje proto, aby odvolací soud zvážil její námitky a důvody a rozhodl po právu.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ) pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního

řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou a včas, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Podle § 108 odst. 1, odst. 2, věty prvé IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jestliže je to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužnice podala insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení (na předepsaném formuláři) dne 19.10.2011. V návrhu, který na výzvu soudu dále doplnila, uvedla, že má celkem 18 věřitelů, celková výše jejích závazků činí 801.301, z toho 281.340,-Kč zajištěných a 519.961,-Kč nezajištěných, podstatná část z nich je z jejího bývalého manželství. Postupně přestala na své závazky plnit a nyní není schopna splácet svým věřitelům ani částečně. K návrhu doložila seznam závazků, ve kterém mj. specifikovala věřitele, výši závazků a jejich splatnost (v roce 2008, 2009, 2010 a 2011). V návrhu dále uvedla, že její příjem činí celkem 12.000,-Kč měsíčně a příjem z darovací smlouvy ve výši 6.200,-Kč měsíčně. Z příloh, které dlužnice k návrhu doložila, vyplývá, že její příjem představuje rodičovský příspěvek ve výši 7.600,-Kč měsíčně a příjem z dohody o pracovní činnosti v průměrné výši 2.893,-Kč měsíčně. Dlužnice doložila darovací smlouvu ze dne 14.10.2011, kterou se Antonie anonymizovano , anonymizovano , zavázala, že bude poskytovat dlužnici pravidelné měsíční peněžité plnění ve výši 6.200,-Kč po dobu 60 kalendářních měsíců nebo po dobu trvání oddlužení, bude-li takto stanovená doba kratší, a to vždy k 20. dni kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, kdy byla smlouva uzavřena. Z insolvenčního rejstříku odvolací soud dále zjistil, že insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení podal i její manžel Luděk Kuba (dne 26.10.2011), řízení je vedeno u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 44 INS 19573/2011. Ve svém návrhu tento dlužník uvedl závazky v celkové výši 376.625,-Kč, dle seznamu závazků přiloženém k návrhu jiné závazky než dlužnice.

Z výše uvedeného je zřejmé, že dlužnice je v úpadku, neboť má více věřitelů (nejméně dva) a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopna plnit. Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky (hotové peníze nebo peníze na účtu) k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka bude postačovat k úhradě nákladů konkursu. Přitom v konkursu, na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře jako v praxi převažující formy oddlužení, nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se z majetkové podstaty. Pro posouzení správnosti závěru soudu prvního stupně o nutnosti uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení je proto nutno přezkoumat jeho (předběžný) závěr o tom, že dlužnici nebude povoleno oddlužení.

Vzhledem k tomu, že dlužnice nemá žádný hodnotnější majetek, je zjevně vyloučeno oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. V oddlužení plněním splátkového kalendáře by dlužnice nemohla ze svého příjmu použít žádnou částku. Její vlastní příjem činí 10.493,-Kč měsíčně (rodičovský příspěvek a příjem z pracovní činnosti), v případě dlužnice nepostižitelná částka dle předpisů upravujících srážky ze mzdy (zejména občanský soudní řád a nařízení vlády č. 595/2006 Sb., o nezabavitelných částkách) činí 11.686,-Kč (5.841,33 Kč na dlužnici a dalších 5.841,33 Kč na vyživované osoby, tj. manžela a tři děti), tedy více než její příjem. Jakékoliv plnění věřitelům by tedy dlužnice mohla poskytovat jen z příjmu z darovací smlouvy. Odvolací soud se přitom neztotožňuje s názorem soudu prvního stupně, že opakované plnění z darovací smlouvy nelze považovat za pravidelný příjem, ale pouze za mimořádný příjem určený k mimořádným splátkám mimo splátkový kalendář. Obecně je přípustné, aby se na plnění oddlužení vedle dlužníka podílely i jiné osoby, což vyplývá zejména z ust. § 392 odst. 3 věty prvé IZ, dle kterého návrh na povolení oddlužení musí spolupodepsat osoby ochotné se zavázat při povolení oddlužení jako spoludlužníci nebo ručitelé. Plnění z daru je sice v ust. § 412 odst. 1 písm. b) IZ označeno jako mimořádný příjem, ovšem je na soudu, aby posoudil příjem z darovací smlouvy případně i jinak, jde-li o opakující se plnění trvající po celou dobu oddlužení. Vyplývá-li z obsahu darovací smlouvy povinnost dárce plnit každý měsíc trvání splátkového kalendáře pevně sjednanou částku (právně vymahatelnou) a nejsou-li dány důvodné pochybnosti o schopnosti a ochotě dárce tuto smlouvu plnit, měl by insolvenční soud při posuzování hodnoty plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, přihlédnout i k takové darovací smlouvě. S použitím daru by dlužnice sice byla schopna zaplatit za 5 let trvání oddlužení celkem 372.000-Kč (po odečtení odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce celkem 54.000,-Kč nebo 64.800,-Kč, byl-li by správce plátcem DPH), tedy by věřitelům uhradila přibližně 40 % jejich pohledávek, přesto je dán důvod pro zamítnutí jejího návrhu na povolení oddlužení, a to právě z důvodu, že za dlužnici by oddlužení bylo výhradně plněno třetí osobou. Hlavní aktivitu v oddlužení totiž musí vyvíjet sám dlužník. Povinností dlužníka po dobu schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je zejména vykonávat přiměřenou výdělečnou činnost, případně o získání příjmů usilovat (§ 412 odst. 1 písm. a) IZ). Celé insolvenční řízení (nejen oddlužení) je založeno na tom, že k vypořádání dlužníka s věřiteli bude použito majetku dlužníka (též srov. vymezení rozsahu majetkové podstaty v ust.

§ 206 IZ). Institut oddlužení představuje pro dlužníka dobrodiní, kdy za splnění určitých podmínek mu bude prominuta část jeho závazků (§ 414 IZ). Lze proto od dlužníka vyžadovat, aby k tomuto cíli vyvinul maximální možné úsilí a dosáhl jej zejména vlastní aktivitou. Jiný přístup by byl v rozporu s jednou ze základních zásad insolvenčního řízení, která spočívá v tom, že žádný z účastníků nesmí být nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn (§ 5 písm. a) IZ). Příjem na základě darovací smlouvy by tedy měl toliko doplňovat plnění oddlužení z vlastního příjmu dlužnice. V daném případě by věřitelé byli uspokojováni výhradně z plnění dárkyně, tedy jinak než postupem předjímaným insolvenčním zákonem. Odvolací soud proto souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že návrhem na povolení oddlužení je dlužnicí sledován nepoctivý záměr ve smyslu ust. § 395 odst. 1 písm. a) IZ.

Odvolací soud se zabýval i případným spojením insolvenčního řízení dlužnice s insolvenčním řízením jejího manžela. Porovnáním insolvenčních návrhů obou manželů a jejich příloh lze však předběžně uzavřít, že jejich závazky jsou rozdílné (nejsou společné), a to i s přihlédnutím k tomu, že dlužnice sama v návrhu uvedla, že její závazky převážně vznikly za jejího předchozího manželství. Z tohoto důvodu se insolvenční řízení ke spojení zjevně nehodí.

Na základě shora uvedeného lze proto očekávat, že návrh na povolení oddlužení bude dlužnici zamítnut (§ 395 odst. 1 písm.a) IZ) a její úpadek bude řešen konkursem (§ 396 odst. 1 IZ). Jediný majetek dlužnice představují movité věci menší hodnoty, jejichž zpeněžením by zřejmě nebyl dosažen výtěžek, který by postačoval k úhradě nákladů konkursu, proto by dle ust. § 38 odst. 2 IZ nároky správce (jeho odměnu a hotové výdaje) musel hradit stát, čemuž má předejít právě institut zálohy na náklady insolvenčního řízení. V tom je možno odkázat na důvodovou zprávu k insolvenčnímu zákonu, v jejíž části týkající se ust. § 144 IZ zákonodárce výslovně uvedl, že obavám, že náklady vynaložené na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z něhož plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele . Soud prvního stupně proto postupoval zcela správně, pokud uložil dlužnici povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení dle ust. § 108 IZ, přičemž správně poukázal i na její účel.

Soud prvního stupně stanovil správně i výši zálohy. Je nutné přihlédnout k tomu, že odměna insolvenčního správce při řešení úpadku konkursem (§ 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb.) činí nejméně 45.000,-Kč (bez DPH) a je nutné počítat i s tím, že správci vzniknou hotové výdaje v řádu nejméně tisíců Kč. Lze proto uzavřít, že částka ve výši 50.000,-Kč představuje zcela přiměřenou výši zálohy.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně dle ust. § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 12. března 2012

Za správnost vyhotovení : JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu