1 VSOL 729/2016-A-18
KSBR 31 INS 6629/2016 1 VSOL 729/2016-A-18

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Táni Šimečkové a JUDr. Karly Trávníčkové v insolvenční věci dlužníka-manželů a) Václava anonymizovano , anonymizovano , identifikační číslo osoby 45490651, bytem Na Městečku 93, 592 14 Nové Veselí a b) Elišky anonymizovano , anonymizovano , identifikační číslo osoby 18797059, bytem Na Městečku 93, 592 14 Nové Veselí, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7.4.2016, č.j. KSBR 31 INS 6629/2016-A-10 takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Soud prvního stupně uložil dlužníku (manželům, dále jen dlužníci) zaplatit ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozhodnutí zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, protože dospěl k závěru, že dlužníci sledují návrhem na povolení oddlužení nepoctivý záměr, neboť nepravdivě informovali soud o stanovisku věřitele Milana Netolického, vůči němuž má závazek pocházející z podnikání a dlužnice Eliška anonymizovano byla za poškozování tohoto věřitele pravomocně odsouzena k trestu odnětí svobody.

Proti tomuto rozhodnutí podali dlužníci odvolání, v němž žádali o odpuštění zálohy v plném rozsahu. Nesouhlasili se závěrem, že svým návrhem sledovali nepoctivý záměr. Tvrdili, že jsou oba důchodci, přesto stále pracují, aby své věřitele uspokojili. Dělají vše pro to, aby své dluhy splatili, a to i po podáním insolvenčního isir.justi ce.cz návrhu. Omluvili se, že neuvedli pravdivé informace o závazku věřitele, vůči němuž mají dluhy z podnikání. Tohoto věřitele se snažili přesvědčit o tom, že konkurs není s ohledem na jejich majetek pro věřitele výhodný a že oddlužením budou schopni uhradit alespoň část dluhů. Proto věřitele opětovně oslovili s žádostí o vyslovení souhlasu s oddlužením. Poté čekali, zda si věřitel svůj názor nerozmyslí, bohužel marně. Pochybili, pokud se domnívali, že již dříve vyslovený nesouhlas se nepromítne do současného řízení, kdy se věřitele neustále snaží přesvědčit k vydání souhlasu. Měli za to, že soud bude čekat na další stanovisko tohoto věřitele, pokud je zahájeno jiné insolvenčního řízení. K minulému trestnímu postihu dlužnice Elišky anonymizovano , uvedli, že nejprve bylo trestní stíhání podmíněně zastaveno s tím, že škodu, kterou způsobila, uhradí. Jednalo se však o škodu přesahující 800.000 Kč, kterou nebylo v jejich možnostech uhradit. V té době, ze strachu o budoucnost jejich syna, na něj přepsali darovací smlouvou své nemovitosti, což věřitel napadl jak občanskoprávní cestou jako neúčinný právní úkon, tak trestně právní cestou. Jediným cílem darování bylo zabezpečit rodinu a vypořádat majetkové vztahy v rodině s ohledem na rostoucí věk, nikoliv poškodit věřitele. Věřitel se v současné době domáhá uspokojení své pohledávky prodejem této darované nemovitosti, protože darování bylo vůči němu prohlášeno soudem za neúčinné. Protože věřitel s oddlužením nesouhlasí, pak tento závěr akceptují. Není však v silách dlužníků uhradit zálohu ve výši 50.000 Kč, která je pro ně příliš vysoká.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále IZ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobami k tomuto úkonu oprávněnými, přezkoumal odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníků není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že -předchozí insolvenční návrh dlužníků byl veden pod sp.zn. 44 INS 412/2016. Usnesením ze dne 12.1.2016 č.d. A-6 soud uložil dlužníkům povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, neboť netvrdili a nedoložili souhlas věřitele, vůči kterému má dlužnice Eliška anonymizovano závazky z podnikání, s oddlužením ve smyslu ust. § 389 odst. 2 písm. a) IZ. Řízení bylo zastaveno usnesením ze dne 8.2.2016 č.d. A-9 pro nezaplacení zálohy. -Ve spise sp.zn. 44 INS 412/2016 je založeno vyjádření věřitele Milana Netolického k návrhu dlužníků na povolení oddlužení, doručené krajskému soudu dne 29.1.2016, v němž věřitel sdělil, že nemůže jednoznačně s návrhem na povolení oddlužení Elišky anonymizovano souhlasit. Je toho názoru, že veškeré jednání Elišky anonymizovano bylo zcela záměrně vedeno snahou o poškození věřitele, zbavit se veškerého majetku, aby věřitel neměl možnost uspokojit svou pohledávku prodejem nemovitého majetku dlužníka. Dluh Elišky anonymizovano vznikl porušením smluvní povinnosti vyplývající ze smlouvy kupní a distribuční, uzavřené mezi věřitelem a dlužníkem dne 1.9.2007. Dne 10.1.2011 dlužnice dluh uznala a v té době činil částku 855.158 Kč. Dlužnice se zavázala zaplatit žalobci částku ve dvou splátkách ve výši 240.556 Kč do 30.1.2010 a ve výši 614.602 Kč do 31.3.2011. Pro případ prodlení si účastníci sjednali smluvní pokutu ve výši 0,5 % z dlužné částky za každý den. V mezidobí od uznání dluhu do doby vydání vyhlášky o insolvenčním návrhu dlužníka dne 11.1.2016, dlužnice převedla vlastnické právo k nemovitostem, jichž byla výlučnou vlastnicí či spoluvlastnicí v SJM, darovacími smlouvami ze dne 10.2.2012, 9.3.2012 a 20.2.2012 na syny Ing. Zbyňka anonymizovano a Přemysla anonymizovano . Protože veškeré smlouvy byly uzavřeny již v době probíhajícího soudního sporu mezi žalobcem a Eliškou anonymizovano , a jednalo se o smlouvy darovací bez jakéhokoliv protiplnění, je evidentní, že jde o úkony vedoucí ke zkrácení uspokojení věřitele. Věřitel se domáhal odpůrčí žalobou a návrhem na vydání předběžného opatření dne 20.4.2012 určení neúčinnosti předmětných darovacích smluv a této odpůrčí žalobě bylo vyhověno rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 22.7.2015 č.j. 12 C 105/2012-230, který rozhodl, že veškeré výše zmíněné darovací smlouvy jsou neúčinné. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 16.9.2015. Eliška anonymizovano byla dále rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou č.j. 2T 36/2013-357 ze dne 24.8.2015 shledána vinnou ze spáchání přečinu poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. a) odst. 3 písm. a) trestního zákoníku a odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, který byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let, právě z důvodu převodu vlastnických práv tak, jak je uvedeno výše. Rozsudek nabyl právní moci dne 14.10.2015. Je tedy zřejmé, že veškeré jednání dlužníků bylo vedeno zcela účelně snahou o zkrácení práv věřitele včetně následného insolvenčního řízení. Věřitel uvedl, že neuhrazená částka stále ohrožuje nejen jeho podnikání, ale i jeho schopnost zajistit svou rodinu, platby hypotéky na dům, který postavil. Právě účelnost jednání ze strany dlužníků zabraňuje připuštění návrhu na povolení oddlužení a vyslovil se pro zamítnutí návrhu dlužníků na povolení oddlužení. -K uvedenému vyjádření věřitel připojil rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 24.8.2015, č.j. 2T 36/2013-357, jímž byla Eliška anonymizovano shledána vinnou, že jako osoba podnikající na základě živnostenského oprávnění od 2.11.1995, ačkoliv věděla, že ze své soukromé podnikatelské činnosti dluží podnikateli Milanu Netolickému za odebrané knižní publikace ke dni 10.1.2011 částku 855.158 Kč, z níž dosud uhradila pouze částku 20.217 Kč a ačkoliv věděla, že Milan Netolický po ní požaduje bezodkladné řádné zaplacení celé částky a že vede proti obžalované dvě samostatná civilní řízení, ve kterých se domáhá zaplacení své pohledávky, a to u Krajského soudu v Hradci Králové na základě návrhu ze dne 14.4.2011 a u Krajského soudu v Brně na základě návrhu ze dne 9.11.2011 a současně jí bylo známo, že darované nemovitosti jsou majetkem, z něhož by bylo možno uspokojit pohledávku uvedeného věřitele, tak i přesto vědomě dne 10.2.2012 uzavřela darovací smlouvu, kterou darovala svému synovi Ing. Zbyňku anonymizovano pozemky parc. č. 105, 106, 2257, 2273, 2494, 2504 v kat. území obce Nové Veselí, okres Žďár nad Sázavou, a to s právními účinky vkladu vlastnického práva k 13.2.2012, dne 20.2.2012 společně s manželem Václavem anonymizovano uzavřeli darovací smlouvu, kterou darovali synu Přemyslu anonymizovano bytovou jednotku č. 443/2 nacházející se v bytovém domě č.p. 443 na pozemku parc. čísla 558 a 1/12 podílu ke společným částem uvedeného bytového domu a k pozemků parc. čísel St. 558 a 1100/6 v kat. území Svratka, okres Žďár nad Sázavou, a to s právními účinky vkladu vlastnického práva ke dni 20.2.2012 a dne 9.3.2012 uzavřela darovací smlouvu, kterou darovala svému synovi Ing. Zbyňku anonymizovano rodinný dům č.p. 93 umístnění na parcele parc. číslo 105 v kat. území Nové Veselí, okres Žďár nad Sázavou, a to s právními účinky vkladu vlastnického práva k 12.3.2012, čímž shora popsaným jednáním obžalovaná takto zmařila uspokojení svého věřitele Milana Netolického a způsobila mu škodu ve výši 803.650 Kč, čímž spáchala přečin poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku a byla odsouzena podle § 222 odst. 3 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců s podmíněným odkladem v trvání tří let. Poškozený Milan Netolický byl podle § 229 odst. 1 trestního řádu odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Rovněž k vyjádření připojil rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou č.j. 12C 105/2012-230 ze dne 22.7.2015. -Dne 21.3.2016 podali dlužníci předmětný insolvenční návrh spojený se společným návrhem manželů na povolení oddlužení, v němž uvedli, že Eliška anonymizovano je podnikající osobou, která má živnostenské oprávnění pozastaveno. Nemají žádný příjem z podnikání a jejími závazky z podnikání jsou závazky vůči Milanu Netolickému, nezajištěné, vykonatelné, ve výši 1.454.233 Kč a 1.051.385 Kč. U závazku z podnikání nemají žádnou konkrétní informaci, ze které by se dalo usuzovat, že tyto závazky jsou překážkou pro podání návrhu na povolení oddlužení. Tyto informace se snažili získat, ale nebyly jim sděleny. Své věřitele navrhovatelé informovali o chystaném návrhu na povolení oddlužení, vyzvali je k vyjádření řešení úpadku formou oddlužení. Žádný z věřitelů ničeho prozatím nenamítal a dlužníkům není známo, že by nesouhlasili s oddlužením. Proto dlužníci předpokládají, že nemají námitky proti oddlužení. Václav Boguaj nemá žádné dlužníky, Eliška anonymizovano má 20 dlužníků. V návrhu se dále vyjadřovali k okolnostem vzniku dluhů v souvislosti s podnikatelskou činností Elišky anonymizovano , uvedli majetek, který není předmětem zajišťovacích práv, a to osobní automobil Škoda Felicia Combi v pořizovací ceně 50.000 Kč, Škoda Felicia v pořizovací ceně 30.000 Kč, ledničku, pračku, televizi a věci osobní potřeby. Dále uvedli 7 nezajištěných, nevykonatelných závazků a 5 vykonatelných, nezajištěných závazků (v celkové výši 2.924.776 Kč). -Usnesením ze dne 22.3.2016, č.d. A-8 soud vyzval dlužníky k doložení souhlasu věřitele, vůči němuž mají dluhy z podnikání s řešením dlužníkova úpadku oddlužením ve smyslu ust. § 389 odst. 2 IZ a poučili je, že nebude-li návrh na povolení oddlužení řádně opraven, soud jej odmítne a rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

-Přípisem ze dne 5.4.2016 č.d. A-9 dlužnice Eliška anonymizovano zaslala soudu žádost, kterou adresovala Milanu Netolickému dne 18.1.2016, zda uděluje souhlas, případně nesouhlas a z jakého důvodu, k návrhu na povolení oddlužení, který dlužnice hodlá podat, s informací, že dle § 389 odst. 2 písm. a) IZ oddlužení nebrání dluhy z podnikání, pokud s oddlužením souhlasí věřitel. V žádosti uvedla, že nesouhlas oddálí řešení pohledávky věřitele vzhledem k možnosti vyhlášení konkursu na její osobu, konkurs bude proveden jako nepatrný a vzhledem k tomu, že dlužnice nic nevlastní, bude ukončen pro nemajetnost. Poté podá insolvenční návrh opakovaně, kde již vyjádření již nebude potřeba. K této žádosti doložila podací lístek ze dne 18.1.2016. -Na tomto skutkovém základě vydal soud napadené rozhodnutí.

Předně odvolací soud shodně se soudem prvního stupně konstatuje, že insolvenční návrh dlužníků je projednatelný a vyplývá z něj, že dlužníci jsou v úpadku.

Dále se odvolací soud rovněž zabýval otázkou, zda dlužníci splňují podmínky pro povolení oddlužení. Při tomto hodnocení bylo nutno aplikovat především ustanovení § 395 odst. 1 IZ, dle kterého platí, že insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí (odstavec 1). Insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení i tehdy, jestliže dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení (odstavec 2).

V přezkoumávané věci založil soud prvního stupně své rozhodnutí na závěru, že dlužníci svým návrhem na povolení oddlužení sledovali nepoctivý záměr, neboť v podání ze dne 1.4.2016 nepravdivě uvedli, že se věřitel Milan Netolický na jejich žádost o souhlas s řešením úpadku povolením oddlužení nevyjádřil a dále byla Eliška anonymizovano za poškození tohoto věřitele odsouzena k podmíněnému trestu odnětí svobody, a proto v jejich případě nelze oddlužení povolit.

Je třeba uvést, že ustanovení § 395 odst. 1, písm. a) IZ, jež zakotvuje podmínku poctivosti záměru sledovaného návrhem dlužníka na povolení oddlužení, patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to je k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, bude závislý vždy na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení. K úsudku ve smyslu ustanovení § 395 odst. 1, písm. a) IZ mohou vést různá jednání dlužníka. Může jít například o jednání směřující k poškozování věřitelů (lhostejno, že nesankcionované normami trestního práva) v době před zahájením insolvenčního řízení, o zatajování skutečností týkajících se majetkových poměrů dlužníka, apod. (srov. závěry v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28.7.2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2009, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 14/2012).

Po posouzení této věci odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že dlužníci, z dále uvedených důvodů, podmínky pro povolení oddlužení nesplňují.

I když novelou zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, provedenou zákonem č. 294/2013 Sb., byl (mimo jiné) s účinností od 1.1.2014 vypuštěn text ustanovení § 395 odst. 3 IZ, obsahující příkladmý výčet jednání, z nichž bylo možno usuzovat na dlužníkův nepoctivý záměr při podání návrhu na povolení oddlužení, to je i jednání popsaného v § 395 odst. 3, písm. b) IZ, podle kterého na nepoctivý záměr sledovaný návrhem na povolení oddlužení lze usuzovat zejména tehdy, jestliže ohledně dlužníka podle výpisu z rejstříku trestů v posledních pěti letech před zahájením insolvenčního řízení proběhlo trestní řízení, které skončilo pravomocným odsouzením pro trestný čin majetkové nebo hospodářské povahy; a proto s účinností od 1.1.2014 pravomocné odsouzení pro trestný čin majetkové povahy není okolností, z níž lze bez dalšího dlužníkův nepoctivý záměr dovozovat. Nicméně v nyní přezkoumávaném případě nelze přehlédnout, že dlužnice b) o krácení uspokojení věřitele Milana Netolického, vůči němuž má dluhy z podnikání, usiluje dlouhodobě a systematicky. O krácení práv tohoto věřitele usilovala převodem svých nemovitostí na syny a to darovacími smlouvami bez jakéhokoliv protiplnění, a již v rovině vlastních tvrzení tak činila úmyslně právě z obav o tento majetek. Za toto jednání byla dokonce pravomocně odsouzena rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 24.8.2015, č.j. 2T 36/2013-357 a v současné době je v tzv. podmínce. Přesto, aniž by tomuto věřiteli na svůj uznaný závazek cokoliv uhradila, podala insolvenční návrh, jímž se domáhá řešení svého úpadku oddlužením. Ačkoliv její dluhy vůči věřiteli Michalu Netolickému pocházejí z podnikání, dlužnice zatajila soudu výslovný nesouhlas tohoto věřitele s řešením úpadku oddlužením. V dopise, kterým Milana Netolického o udělení souhlasu s povolením oddlužení požádala, dokonce popsala svůj záměr, jakým si hodlá řešení úpadku oddlužením zajistit bez jeho souhlasu. Tento záměr spočíval v opakovaném podání návrhu na povolení oddlužení, kdy se dlužnice domnívala, že v případě opakovaného insolvenčního návrhu již souhlasu věřitele, vůči němuž má dluh z podnikání, nebude zapotřebí. Nelze rovněž přehlédnout, že v opakovaném insolvenčním návrhu ze dne 21.3.2016 své pravomocné odsouzení za krácení práv tohoto věřitele zamlčela. Dále odvolací soud zohlednil, že v tomto insolvenčním návrhu zamlčela i výslovný písemný nesouhlas věřitele Milana Netolického s povolením oddlužením, doručeným insolvenčnímu soudu v předchozí věci (sp.zn. KSBR 44 INS 412/2016) dne 29.1.2016. Dle názoru odvolacího soudu jde již o jednání takové intenzity, které není s dobrodiním oddlužení slučitelné. V řízení přitom nevyšly najevo žádné okolnosti, které by bylo možno ve prospěch dlužnice zohlednit.

I pokud by pochybení dlužníků při podání insolvenčního návrhu spočívalo pouze v tom, že ve svém insolvenčním návrhu netvrdili souhlas věřitele s řešením úpadku oddlužením a tento souhlas nedoložili, je v posuzované věci mimo jakoukoliv pochybnost, že dlužníci nejsou osobami oprávněnými podat návrh na povolení oddlužení, neboť mají dluhy z podnikání, které brání řešení jejich úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením (§ 389 odst. 1 písm. b/, odst. 2 písm. a/ IZ), což je bez dalšího důvodem pro odmítnutí návrhu na povolení oddlužení podle ustanovení § 390 odst. 3 IZ a rozhodnutí o způsobu řešení jejího úpadku konkursem podle ustanovení § 396 IZ (srov. rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23.9.2015, č.j. KSBR 29 INS 15846/2015-A-11, 1 VSOL 918/2015, publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek NS pod číslem 49/2016, ve kterém je formulován a odůvodněn závěr, že má-li dlužník dluh z podnikání, je povinen již v návrhu na povolení oddlužení tvrdit skutečnosti, z nichž v souladu s ustanovením § 389 odst.2 IZ vyplývá, že dluh z podnikání nebrání řešení jeho úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením. Jestliže dlužník, který má dluh z podnikání, v návrhu na povolení oddlužení ani k výzvě soudu netvrdí skutečnosti, z nichž v souladu s ustanovením § 389 odst. 2 IZ vyplývá, že dluh z podnikání nebrání řešení jeho úpadku oddlužením, insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne; totéž platí, vyjde-li před rozhodnutím o návrhu na povolení oddlužení v řízení najevo, že věřitel, o jehož pohledávku jde, s oddlužením nesouhlasí).

Ze všech shora uvedených důvodů proto odvolací soud souhlasí se závěrem, že úpadek dlužníků, pokud na svém insolvenčním návrhu setrvají, bude nutno řešit konkursem, a že pro další řízení je záloha na náklady insolvenčního řízení potřebná, přičemž účel a smysl této zálohy, včetně její výše, dlužníkům dostatečným způsobem vyložil již soud prvního stupně. Povolit úhradu zálohy ve splátkách nelze, neboť jednak nejde o soudní poplatek a dále i proto, že záloha v požadované výši je potřebná pro činnost insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku.

Proto postupoval odvolací soud dle ustanovení § 219 o.s.ř a napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 26. září 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu