1 VSOL 726/2015-A-10
KSBR 45 INS 12430/2015 1 VSOL 726/2015-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužníka Martina anonymizovano , anonymizovano , bytem Boskovice, Komenského 1882/39, PSČ 680 01, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25.5.2015, č.j. KSBR 45 INS 12430/2015-A-5, takto:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že insolvenční návrh se neodmítá.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně dle ust. § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen IZ ), odmítl insolvenční návrh dlužníka.

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně uvedl, že insolvenční návrh dlužníka nesplňuje základní náležitosti insolvenčního návrhu, neboť v něm dlužník nevylíčil rozhodující skutečnosti, jež by osvědčovaly jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek. Z insolvenčního návrhu vyplývá pouze skutečnost, že dlužník má více věřitelů, není však zřejmé, zda a jak dlouho jsou závazky dlužníka po lhůtě splatnosti a z jakého důvodu tyto závazky dlužník není schopen hradit. Dlužník v návrhu netvrdil druhý a třetí znak úpadku, tj. existenci více splatných peněžitých závazků déle než 30 dnů po splatnosti a svou platební neschopnost. Navíc dlužník k návrhu nepřipojil povinné přílohy-seznamy majetku, závazků a zaměstnanců. Jelikož insolvenční návrh dlužníka neobsahuje zákonem stanovené náležitosti, je nesrozumitelný, neurčitý a neúplný a vady návrhu nelze odstranit postupem dle ust. § 43 odst. 1 o.s.ř., soud prvního stupně insolvenční návrh dlužníka odmítl, neboť se jedná o vady, pro něž nelze pokračovat v řízení.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, v němž namítal, že z jeho insolvenčního návrhu vyplývá, že má více věřitelů, že jeho závazky jsou po lhůtě splatnosti, kdy se jeho závazky staly splatnými, jakož i skutečnost, z jakého důvodu není schopen závazky hradit. Nadto existenci více splatných peněžitých závazků déle než 30 dnů po splatnosti a neschopnost tyto závazky plnit osvědčil přiloženými dokumenty a k návrhu připojil povinné seznamy majetku a závazků. Dále namítal, že soud prvního stupně postupoval nesprávně, pokud jej nevyzval k odstranění vad a pochybností postupem dle ust. § 43 odst. 1 o.s.ř. Navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka je důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že insolvenční řízení v posuzované věci bylo zahájeno dne 13.5.2015 insolvenčním návrhem dlužníka spojeným s návrhem na povolení oddlužení. Dlužník v návrhu uvedl, že je ve stavu úpadku, neboť není schopen splácet své závazky, nevlastní žádný nemovitý ani zpeněžitelný movitý majetek, vykonává sportovní činnost-výkonnostní kopanou s pravidelným měsíčním příjmem 17.000 Kč čistého měsíčně a nemá vyživovací povinnost. V bodu 17 návrhu (závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-nevykonatelné) uvedl 3 závazky vůči 3 věřitelům, u závazků uvedl pouze jejich výši a důvod vzniku. V bodu 18 návrhu (závazky, ze kterých vyplývá právo na uspokojení ze zajištění-nevykonatelné) uvedl 1 závazek vůči dalšímu věřiteli, který označil jeho výší a právním důvodem vzniku. V bodu 19 návrhu (závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-vykonatelné) označil 1 závazek vůči dalšímu věřiteli, u závazku uvedl jeho výši, právní důvod vzniku a skutečnost, že závazek je předmětem exekuce. V bodu 20 návrhu (závazky, ze kterých vyplývá právo na uspokojení ze zajištění-vykonatelné) uvedl 7 závazků vůči 6 věřitelům, věřitele označil obchodní firmou (jménem a příjmením), sídlem (bydlištěm) a identifikačním číslem (datem narození), u všech závazků uvedl jejich výši, číslo jednací (spisovou značku) rozhodnutí v nalézacím či exekučním řízení a u třech závazků označil rozsudek nalézacího soudu a datum jeho vydání (ve dvou případech byl rozsudek vyhlášen dne 3.2.2015 a v jednom případě dne 7.10.2013). Seznamy závazků, zaměstnanců a majetku dlužník k návrhu nepřipojil. Na tomto základě soud prvního stupně ve věci rozhodl odvoláním napadeným usnesením.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má: a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává a musí z něj být patrno, čeho se insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 103 odst. 3 věta druhá IZ, insolvenční navrhovatel je povinen k insolvenčnímu návrhu připojit předepsané přílohy a listinné důkazy, kterých se dovolává; přílohy a listiny však nejsou součástí insolvenčního návrhu.

Podle ustanovení § 104 IZ, podá-li insolvenční návrh dlužník, je povinen k němu připojit a) seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (dále jen "seznam majetku"), b) seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (dále jen "seznam závazků"), c) seznam svých zaměstnanců, d) listiny, které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek (odst. 1).

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Po vyhodnocení obsahu podaného insolvenčního návrhu dospěl odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně k závěru, že insolvenční návrh dlužníka obsahuje úplné vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících jeho úpadek.

Při posuzování náležitostí insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, nutno vyjít ze závěrů, které Nejvyšší soud ČR formuloval ve svém rozhodnutí ze dne 27.1.2010, sp. zn. 29 NSČR 1/2008, které bylo publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod č. 88/2010. V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud uzavřel, že v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Přitom v otázce (ne) schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1, písm. c / IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí.

Z insolvenčního návrhu dlužníka lze dovodit úpadek dlužníka dle ust. § 3 odst. 1, odst. 2, písm. b) IZ, neboť z návrhu vyplývá mnohost věřitelů dlužníka, mnohost jeho peněžitých závazků i platební neschopnost dlužníka. Dlužník v bodu 20 návrhu označil 7 zajištěných vykonatelných závazků vůči 6 věřitelům, věřitele označil řádně v souladu s ust. § 103 odst. 1 IZ obchodní firmou (jménem a příjmením), sídlem (bydlištěm) a identifikačním číslem (datem narození). U všech závazků uvedl jejich výši a u třech závazků odkázal na rozsudky nalézacího soudu včetně čísla jednacího a data vyhlášení (dne 3.2.2015 a dne 7.10.2013), přičemž z těchto tvrzení lze dovodit, že nejméně tyto tři závazky byly splatné nejméně k datům 7.10.2013, resp. 3.2.2015 a jsou tedy po splatnosti déle jak 30 dnů a déle jak 3 měsíce (§ 3 odst. 2, písm. b/ IZ).

Soud prvního stupně proto pochybil, když insolvenční návrh dlužníka podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ odmítl proto, že neobsahuje všechny náležitosti a pro tyto nedostatky nemůže být věcně projednán (nelze pokračovat v řízení o něm).

Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil tak, že insolvenční návrh dlužníka se neodmítá.

V dalším řízení se soud prvního stupně bude zabývat náležitostmi insolvenčního návrhu dle ust. § 128 odst. 2 IZ.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla

vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má- li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Olomouci dne 16.července 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu