1 VSOL 724/2011-A-16
KSBR 37 INS 14392/2011 1 VSOL 724/2011-A-16

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Evy anonymizovano , anonymizovano , bytem Vizovice, Palackého 888, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 37 INS 14392/2011-A-10 ze dne 25.10.2011

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 37 INS 14392/2011-A-10 ze dne 25.10.2011 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně uložil dlužnici, aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč na účet soudu ve výroku uvedený nebo ji složila v hotovosti na pokladně soudu. V důvodech rozhodnutí uvedl, že dlužnice se insolvenčním návrhem domáhala rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Jediným jejím příjmem, ze kterého lze srážet splátky pro plnění závazků vůči věřitelům je rodičovský příspěvek ve výši 7.600,-Kč měsíčně. Pro splátky při oddlužení proto nelze srážet dle nařízení vlády č. 595/2006 Sb. ničeho (základní částka, která nesmí být dlužnici sražena činí částku 10.652,-Kč, protože dlužnice je povinna poskytovat vyživovací povinnost manželovi a třem dětem). Závazky dlužnice vůči nezajištěným věřitelům činí celkem 378.867,-Kč, hodnota plnění, kterou by při oddlužení plněním splátkového kalendáře obdrželi nezajištění věřitelé, tak činí méně než 30 % jejich pohledávek. Souhlas věřitelů s nižším plněním nebyl předložen. Vzhledem k hodnotě a povaze majetku, který dlužnice uvedla v seznamu majetku, nelze rovněž předpokládat, že by nezajištění věřitelé obdrželi alespoň 30 % jejich pohledávek při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Příjem z darovací smlouvy, kterou se třetí osoba zavázala k pravidelnému měsíčnímu plnění, činí 5.900,-Kč měsíčně. Postup, kdy pro účely oddlužení by byl použit toliko příspěvek osoby odlišné od dlužnice, je v rozporu s účelem institutu oddlužení. Dar lze použít pro účely oddlužení, ale v době rozhodování o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře musí být podstatná část plnění zajištěna dlužníkem z jeho vlastních příjmů. Situaci, kdy by oddlužení bylo plněno pouze příjmy cizích osob, je nutné posoudit jako nepoctivý záměr. Ručitelem za splnění oddlužení je paní Věra Hamešová, pokud však dlužnice nesplňuje zákonné předpoklady pro schválení oddlužení, ručitelský závazek je bezpředmětný, protože nejdříve by sama dlužnice musela splňovat předpoklady pro schválení oddlužení a až pokud by nebyla schopna jej plnit, nastoupila by povinnost ručitele v tom rozsahu, v jakém se zaručil za splnění oddlužení. Jelikož lze očekávat, že způsobem řešení úpadku dlužnice by byl konkurs, uložil insolvenční soud dlužnici zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč, neboť minimální odměna insolvenčního správce při konkursu činí 45.000,-Kč bez DPH (bez hotových výdajů). Účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení je umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho činnosti bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a po jeho ustanovení do funkce a tím překlenout prvotní nedostatek pohotových peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení do doby než bude možno majetkovou podstatu zpeněžit. Rovněž nelze dopustit, aby v případě, kdy nebudou postačovat prostředky v majetkové podstatě k úhradě nákladů insolvenčního řízení, hradil tyto náklady stát.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Uvedla v něm, že si nemůže dovolit zaplatit zálohu na náklady konkursu ve výši 50.000,-Kč. Uvedla, že doufala, že její řízení bude připojeno k manželovu vedenému pod spisovou značkou KSBR 44 INS 3025/2011. Tvrdila, že návrhy podávali společně, avšak její návrh je soudem opakovaně zamítán, ovšem domnívá se, že návrh po formální stránce chyby nemá a tudíž není důvod návrh neschválit formou oddlužení. Uvedla, že ručitel, který jí pravidelně daruje finanční hotovost, je osoba, která má stálý příjem z pracovního poměru a tudíž pro ni není problém jí poskytnout finanční částku každý měsíc. Poukázala na insolvenční řízení vedená pod spisovými značkami KSOS 13 INS 13891/2010, KSOS 13 INS 15971/2010 a KSOS 13 INS 4934/2011, ve kterých insolvenční soud uznal ručení, přestože dlužnice měly příjem pouze z rodičovského příspěvku.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ) se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou a včas, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.) a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) dospěl k závěru, že odvolání dlužnice důvodné není.

Podle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2, věty prvé IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jestliže je to nutné ke krytí nákladů a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužnice podala insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení u Krajského soudu v Brně dne 15.8.2011. V návrhu uvedla, že má tři věřitele, vůči kterým má pět závazků v celkové výši 378.867,-Kč, většina těchto závazků je více než 30 dnů po lhůtě splatnosti a dlužnice není schopna je plnit. Uvedla dále, že její příjem činí rodičovský příspěvek 7.860,-Kč, má vyživovací povinnost vůči manželovi a třem dětem. V seznamu majetku označila pouze běžné vybavení domácnosti menší hodnoty. Doložila darovací smlouvu, kterou se Viera Hamešová jako dárce zavázala, že bude dlužnici jako obdarované poskytovat peněžní dar ve výši 5.900,-Kč měsíčně, a to pravidelně vždy k 25. dni v měsíci počínaje červencem 2011. Insolvenční návrh rovněž podepsala Viera Hamešová jako ručitelka s tím, že bude poskytovat dlužnici finance potřebné na zaplacení 30 % dluhu.

Odvolací soud dále zjistil z insolvenčního rejstříku, že dlužnice v minulosti podala další tři insolvenční návrhy spojené s návrhem na povolení oddlužení, řízení o nich však bylo zastaveno. V řízení vedeném pod sp. zn. KSBR 44 INS 3022/2011 (návrh byl Krajskému soudu v Brně doručen 24.2.2011) dlužnice vzala návrh zpět poté, co jí byla soudem uložena povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Řízení vedené pod sp. zn. KSBR 44 INS 6570/2011 bylo zastaveno pro překážku věci rozhodnuté, neboť v době podání návrhu (dne 19.4.2011) dosud nenabylo usnesení o zastavení předchozího řízení právní moci. Řízení vedené pod sp. zn. KSBR 44 INS 9227/2011 bylo (obdobně jako řízení o prvním návrhu dlužnice) zastaveno po zpětvzetí insolvenčního návrhu poté, co byla dlužnici uložena povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Pod sp. zn. KSBR 44 INS 3025/2011 je u Krajského soudu v Brně vedeno insolvenční řízení ve věci manžela dlužnice Pavla Žédka. Insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení byl podán 24.2.2011, dne 18.4.2011 bylo rozhodnuto o úpadku a o povolení oddlužení a usnesením ze dne 16.6.2011 dne bylo schváleno oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře.

Z údajů uvedených v insolvenčním návrhu vyplývá, že dlužnice je v úpadku, neboť má více věřitelů a peněžité závazky více než 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopna plnit. Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky (hotových peněz, peněz na účtu) k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. Přitom v konkursu, narozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře, jako v praxi převažující formy oddlužení, nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se z majetkové podstaty. Proto je pro posouzení správnosti závěru soudu prvního stupně o nutnosti uložení zálohy nutno přezkoumat jeho (předběžný) závěr o tom, že dlužnici nebude povoleno oddlužení.

Vzhledem k tomu, že dlužnice nemá žádný hodnotnější majetek je zjevně vyloučeno oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Pokud jde o přípustnost oddlužení plněním splátkového kalendáře, je zcela správný závěr soudu prvního stupně, že z vlastního příjmu dlužnice, který představuje rodičovský příspěvek ve výši 7.600,-Kč, by dlužnice nebyla schopna při oddlužení plněním splátkového kalendáře dle ust. § 398 odst. 3 IZ svým věřitelům hradit žádnou částku. Nepostižitelná částka dle předpisů upravujících srážky ze mzdy (zejména občanský soudní řád a nař. č. 595/2006 Sb. o nezabavitelných částkách) činí 10.652,-Kč (jelikož dlužnice má vyživovací povinnost vůči manželovi a třem dětem); jelikož je její příjem nižší než nepostižitelná částka, nebyla by ani schopna hradit odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce (dle § 3 písm. b/ a § 7 odst. 4 vyhl. č. 313/2007 Sb. činí 900,-Kč měsíčně bez DPH). Dlužnice ovšem doložila darovací smlouvu, dle které má nárok na pravidelné měsíční plnění dárce ve výši 5900,-Kč. Po připočtení příjmu na základě darovací smlouvy by dlužnice byla schopna splatit svým věřitelům 300.000,-Kč nebo 289.200,-Kč (podle toho, zda by ustanovený insolvenční správce byl plátcem DPH či nikoliv), což představuje 79,18 % nebo 76,33 % závazků dlužnice uvedených v insolvenčním návrhu. S pomocí darů od třetí osoby by tedy dlužnice byla schopna poskytnout svým věřitelům dostatečné plnění ve smyslu ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ.

Soud prvního stupně ovšem k závěru o nutnosti zamítnutí návrhu na povolení oddlužení dospěl na základě toho, že je jím sledován nepoctivý záměr (§ 395 odst. 1 písm. b/ IZ.) Obecně je přípustné, aby se na plnění oddlužení vedle dlužníka podílely i jiné osoby, což vyplývá zejména z ust. § 392 odst. 3 věty prvé IZ, dle kterého návrh na povolení oddlužení musí spolupodepsat osoby ochotné se zavázat jako spoludlužníci nebo ručitelé. Hlavní aktivitu v oddlužení musí ovšem vyvíjet sám dlužník. Povinností dlužníka po dobu schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je zejména vykonávat přiměřenou výdělečnou činnost, případně o získání příjmů usilovat (§ 412 odst. 1 písm. a/ IZ). Celé insolvenční řízení (nejen oddlužení) je založeno na tom, že k vypořádání dlužníka s věřiteli bude použito majetku dlužníka (též srov. vymezení rozsahu majetkové podstaty v ust. § 206 IZ). Institut oddlužení představuje pro dlužníka dobrodiní, kdy za splnění určitých podmínek mu bude prominuta část jeho závazků (§ 414 IZ). Lze proto od dlužníka vyžadovat, aby k tomuto cíli vyvinul maximální možné úsilí a dosáhl jej zejména vlastní aktivitou. Jiný přístup by byl v rozporu s jednou ze základních zásad insolvenčního řízení, která spočívá v tom, že žádný z účastníků nesmí být nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn (§ 5 písm. a/ IZ). Příjem na základě darovací smlouvy by tedy měl toliko doplňovat plnění oddlužení z vlastního příjmu dlužnice. V daném případě by věřitelé byli uspokojováni výhradně z plnění dárce, tedy jinak než postupem předjímaným v ust. § 398 odst. 3 IZ. Lze proto přisvědčit závěru soudu prvního stupně, že návrhem na povolení oddlužení je sledován nepoctivý záměr.

Odkaz dlužnice na jiná řízení, ve kterých bylo dle tvrzení dlužnice navrhovatelům v obdobných případech oddlužení povoleno, je nepřípadný již z toho důvodu, že v žádné z věcí zmiňovaných dlužnicí nebylo podáno odvolání, správnost postupu soudu prvního stupně proto nebyla přezkoumána odvolacím soudem.

Závěr insolvenčního soudu o tom, že nebude zřejmě možné rozhodnout o povolení oddlužení, a úpadek dlužnice bude nutné řešit konkursem, je tedy správný. Jediný majetek dlužnice představují movité věci menší hodnoty, jejichž zpeněžením by zřejmě nebyl dosažen výtěžek, který by postačoval k úhradě nákladů konkursu, proto by dle ust. § 38 odst. 2 IZ nároky správce (jeho odměnu a hotové výdaje) hradil stát, čemuž má předejít právě institut zálohy. V tom je možno odkázat na důvodovou zprávu k insolvenčnímu zákonu, v jejíž části týkající se ust. § 144 IZ zákonodárce výslovně uvedl, že obavám, že náklady vynaložené na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z něhož plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele .

Odměna insolvenčního správce činí při řešení úpadku konkursem dle ust. § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. nejméně 45.000,-Kč a je nutné počítat s tím, že správci vzniknou hotové výdaje v řádu nejméně tisíců Kč. Lze proto uzavřít, že 50.000,-Kč představuje zcela přiměřenou výši zálohy.

Z těchto důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil dle ust. § 219 o.s.ř. jako věcně správné.

Posouzení toho, zda jsou splněny podmínky pro spojení insolvenčního řízení dlužnice s insolvenčním řízení jejího manžela (kterému bylo schváleno oddlužení plněním splátkového kalendáře), jak dlužnice navrhovala v odvolání, je na soudu prvního stupně. Je na něm, aby se při úvaze o možnosti spojení obou řízení zabýval tím, zda mají manželé jen společné závazky, nebo i výlučné závazky vzniklé za trvání manželství a tím, z jakého majetku jsou tyto závazky uspokojitelné (k tom viz např. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č.j. KSHK 34 INS 9061/2009, 3 VSPH 813/2011-B-37 ze dne 21.9.2011). I při úvaze o možnosti spojení obou řízení by musel přihlédnout k tomu, že dlužnice by se vlastními příjmy na plnění splátkového kalendáře vůbec nepodílela.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku, dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem

V Olomouci dne 9.12.2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Waltrová v.r. Olga Chlebková předsedkyně senátu